§ 3 zákon o investičních společnostech a investičních fondech – Jinou podnikatelskou činnost než kolektivní investování…
Zákon o investičních společnostech a investičních fondech · 248/1992 Sb. · Bankovnictví, pojišťovnictví a finanční trh · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 3 zákona 248/1992 stanovuje, že investiční společnosti a investiční fondy se smí zabývat pouze kolektivním investováním, musí obchodovat s cennými papíry přes zprostředkovatele a nesmí vydávat dluhopisy. Investiční společnosti a fondy mají omezený předmět podnikání, soustředí se výhradně na kolektivní investování. (§ 3 zákona č. 248/1992 Sb., zákon o investičních společnostech a investičních fondech, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 3 odkazují 4 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 248/1992 Sb.
(1) Jinou podnikatelskou činnost než kolektivní investování nesmí investiční společnost ani investiční fond vykonávat, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2) Obchody s cennými papíry může investiční společnost nebo investiční fond vykonávat pouze prostřednictvím makléře2) nebo obchodníka s cennými papíry.
(3) Investiční společnosti a investiční fondy nesmějí vydávat dluhopisy.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Investiční společnosti a fondy mají omezený předmět podnikání, soustředí se výhradně na kolektivní investování.
- Pro nákup nebo prodej cenných papírů musí vždy využít služeb makléře nebo obchodníka s cennými papíry.
- Nemohou si půjčovat peníze formou vydávání dluhopisů, což omezuje jejich možnosti financování.
Na co si dát pozor
- Jakákoli jiná podnikatelská činnost než kolektivní investování je pro investiční společnosti a fondy zakázána, pokud zákon výslovně nestanoví výjimku.
- Přímé obchodování s cennými papíry bez makléře nebo obchodníka s cennými papíry je pro ně nepřípustné.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 3
Jak soudy aplikují § 3
Dovolatel v odůvodnění dovolání popsal rozhodování valné hromady o napadané změně stanov a široce rozvedl právní názor, že z ustanovení § 1 odst. 4 a § 3 odst. 1 zákona č. 248/1992 Sb., ve znění platném před 1.7.1996 vyplývá, že investiční fond nemohl platně rozhodnout o změně svého předmětu podnikání ani změně obchodního jména a tím ani o své změně na společnost s jiným předmětem podnikání.
Co do přípustnosti dovolání odkázal na ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. V odůvodnění dovolání široce rozvedl právní názor, že z ustanovení § 1 odst. 4 a § 3 odst. 1 zákona č. 248/1992 Sb., ve znění platném před 1.7.1996, vyplývá, že investiční fond nemohl platně rozhodnout o změně svého předmětu podnikání ani změně obchodního jména a tím ani o své změně na společnost s jiným předmětem podnikání.
Stejný úmysl pak vyplývá i z ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 248/1992 Sb., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 151/1996 Sb., kde se stanovilo, že kolektivní investování nesmějí vykonávat jiné subjekty, než právě jen ty, které splňují podmínky stanovené zákonem č. 248/1992 Sb., před novelou provedenou zákonem č. 151/1996 Sb. a jsou podrobeny uvedenému zvláštnímu dozoru.