Nejvyšší soud 11 Tcu 111/2026 – Právní styk s cizinou

Rozsudkem Druhé sekce Provinčního soudu v Las Palmas, Španělské království, ze dne 17. 1. 2022, sp. zn. SUM-0000097/2020, který nabyl právní moci dne 1. 6. 2023, byl S. P. (dále též jen “odsouzený”) uznán vinným trestným činem proti veřejnému zdraví, a to ve formě nakládání s látkou způsobující závažnou újmu na zdraví, podle čl. 368, čl. 369.5, čl. 370.3 a čl. 374 španělského trestního zákoníku. Za to byl odsouzen k jednak nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců s vedlejším trestem absolutního zákazu činnosti po dobu trvání trestu, a dále ke dvěma peněžitým trestům, u každého ve výši 155.245.500 eur.

Podle skutkových zjištění Druhé sekce Provinčního soudu v Las Palmas se S. P. výše uvedené drogové trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že: dne 21. 12. 2019 kolem 15:50 hodin hlídkový člun Civilní gardy Río Gadalaviar zastavil asi XY námořních mil jižně od ostrova XY plachetnici Beneteau s názvem Pedro V, plující pod španělskou vlajkou, model first 45.5 a registrační značkou XY, jíž dne 29. 8. 2019 zakoupil ve V. d. A. J. F. Á. za cenu 13.000 eur za účelem jejího použití k přepravě drog. Loď, kterou řídila posádka jednající ve vzájemné shodě, složená ze tří osob, konkrétně J. F. Á., M. Á. G. a S. P., přitom uvedeného dne přepravovala 1.509 kilogramů kokainu o čistotě 78,19 %, který měli v úmyslu dovézt z Karibiku k distribuci na ostrově Gran Canaria. Posádka měla pro výše zmíněnou přepravu drogy k dispozici dva satelitní telefony a dvě GPS zařízení a různé dokumenty, přičemž přepravovaná droga dosahovala tržní hodnoty 51.748.500 eur.

Dne 14. 9. 2026 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „citovaný zákon“ nebo „zákon“), o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Druhé sekce Provinčního soudu v Las Palmas, Španělské království, ze dne 17. 1. 2022, sp. zn. SUM-0000097/2020, který nabyl právní moci dne 1. 6. 2023, ve vztahu k osobě S. P. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.

Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno českému rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).

Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že S. P. je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů dne 5. 6. 2023. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje zákonné znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně zvlášť závažného zločinu neoprávněné výroby a jiného nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, s rostlinami nebo houbami je obsahujícími nebo s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2026. Ze skutkových zjištění španělského soudu totiž jednoznačně vyplývá, že odsouzený v daném případě neoprávněně (tj. bez jakéhokoli povolení) zajistil dovoz na území Španělského království, a to zcela zjevně za účelem její další distribuce třetím osobám, omamné látky kokain v celkovém množství 1.509 kg (s obsahem účinné látky nejméně 78,19 %), přičemž daný čin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou (jíž se rozumí sdružení nejméně tří osob, ve kterém platí dělba úkolů, přičemž činnost takové skupiny je plánovitá a koordinovaná, což usnadňuje spáchání trestného činu a zvyšuje jeho společenskou škodlivost) působící ve více státech (tj. nejméně v některém ze států karibské oblasti a ve Španělsku). S ohledem na zjištěnou tržní hodnotu převážené drogy (51.748.500 eur) je současně jednoznačně zřejmé, že se odsouzený daného činu dopustil v úmyslu získat pro sebe a pro jiného (tj. pro další osoby na této činnosti se s ním podílející) prospěch velkého rozsahu, tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zákoníku rozsah dosahující minimální hranice 10.000.000 Kč. Odsouzený přitom daný čin spáchal ve velkém rozsahu, tj. podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., ve spojení s rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., v množství větším než 1.000 gramů látky zvané kokain, resp. v množstvím větším než 540 gramů účinné látky (či než 600 gramů v případě hydrochloridu). Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.

V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený S. P. se dopustil úmyslné trestné činnosti obecně nebezpečné, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována především celkovým množstvím omamné látky, se kterou za účelem její další komerční distribuce odsouzený neoprávněně (tj. bez jakéhokoli povolení) nakládal, když nelze pominout, že se v daném případě jednalo o jednorázový dovoz enormního množství drogy, konkrétně 1.509 kilogramů kokainu s obsahem 78,19 % účinné látky. Dané množství tak mnohonásobným způsobem (1.509krát) přesáhlo minimální hranici velkého rozsahu, která podle výše citovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., ve spojení s rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., v případě kokainu činí 1.000 gramů této drogy, resp. 540 gramů účinné látky (nebo 600 gramů hydrochloridu).

Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Druhé sekce Provinčního soudu v Las Palmas, uložena (z pohledu dosavadní, konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu) nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již velmi citelný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře deseti let a šesti měsíců, navíc doplněný dvěma peněžitými tresty, každým ve výměře 155.245.500 eur. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení S. P. příslušným soudem Španělského království hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. K tomuto závěru přitom Nejvyšší soud dospěl i přes dosavadní trestní bezúhonnost odsouzeného, neboť v tomto směru nelze pominout jak celkové množství omamné látky, s níž odsouzený jednorázově neoprávněně nakládal, a které je třeba označit za zcela enormní (více než 1,5 tuny kokainu), tak ani druh a výši jemu uloženého trestu.

Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného zcela vyhověl.