11 Tcu 12/2020

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 18. 2. 2020 Nejvyššímu soudu návrh podle § 143 odst. 4 z. m. j. s., na rozhodnutí, že předávaný R. K. bude po dobu průvozu územím České republiky v průvozní vazbě.

O průvoz předávaného požádalo Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky podle článku 25 Rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. 6. 2002, o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, a to k výkonu trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců uloženého mu trestním příkazem Okresního soudu Bratislava V ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 0T/275/2018, pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 odst. 1 písm. d) slovenského trestního zákona.

Průvoz se má uskutečnit letecky a pozemní cestou v rámci předání jmenované osoby na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného Okresním soudem Bratislava V ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 0T/275/2018, a to dne 27. 2. 2020.

Trestné činnosti, pro kterou byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Bratislava V ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 0T/275/2018, se předávaný dopustil tím, že dne 16. 12. 2018 v době asi od 17:10 hod. v Bratislavě na XY ulici č. XY řídil osobní motorové vozidlo značky Volkswagen Golf evidenční číslo: XY, kdy při kontrole hlídkou Policejního sboru bylo zjištěno, že obviněný se vydával za jinou osobu a uvedl, že nemá u sebe řidičský ani občanský průkaz a že řídil osobní motorové vozidlo napříč tomu, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu Bratislava II, sp. zn. 0T/193/2015, ze dne 24. 5. 2015, jenž nabyl právní moci dne 24. 5. 2015, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel jakéhokoliv druhu po dobu 2 (dvou) let nejméně do 15. 4. 2020, což obviněný věděl.

Podle § 142 odst. 1 z. m. j. s., ve spojení s ustanovením § 220 odst. 3 z. m. j. s., je k přijetí žádosti cizího státu o povolení průvozu osoby přes území České republiky v rámci mezinárodní justiční spolupráce mezi dvěma nebo více cizími státy a k povolení průvozu příslušné ministerstvo.

Podle § 143 odst. 4 z. m. j. s., ve spojení s ustanovením § 220 odst. 3 z. m. j. s., v jiných případech než uvedených v odstavcích 1 a 2 ministerstvo před povolením průvozu podá Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí, že osoba, o jejíž průvoz jde, bude po dobu průvozu přes území České republiky v průvozní vazbě. Nejvyšší soud vyhoví takovému návrhu pouze v případě, že jsou splněny podmínky stanovené mezinárodní smlouvou nebo není-li dán některý z důvodů nepovolení průvozu. Ustanovení hlavy čtvrté oddílu prvního trestního řádu se neužijí. Pokud Nejvyšší soud návrh zamítne, ministerstvo průvoz nepovolí.

Nejvyšší soud projednal předložený návrh a zjistil, že v posuzovaném případě jde o předání ze Spolkové republiky Německo za účelem výkonu trestu odnětí svobody. Jak je zřejmé z výpisu údajů z registru obyvatel, předávaná osoba není státním občanem České republiky a nemá ani na území České republiky trvalý pobyt.

Jelikož nebyly zjištěny žádné právní překážky, které by bránily povolení průvozu předávaného R. K. územím České republiky pro účely výkonu shora uvedeného trestu odnětí svobody, vyhověl Nejvyšší soud citované žádosti a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.