11 Tcu 26/2019

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 12. 2. 2019 Nejvyššímu soudu návrh podle § 143 odst. 4 z. m. j. s., na rozhodnutí, že předávaný R. K., bude po dobu průvozu územím České republiky v průvozní vazbě.

O průvoz předávaného požádalo Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky podle čl. 25 Rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. 6. 2002, o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, a to k výkonu trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku uloženého mu trestním příkazem Okresního soudu v Rimavské Sobotě ze dne 22. 6. 2018, sp. zn. 2 T 19/2018, pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 odst. 1 písm. d) slovenského trestního zákona.

Průvoz se má uskutečnit letecky a pozemní cestou v rámci předání jmenované osoby na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného Okresním soudem v Rimavské Sobotě ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 2 T 19/2018, a to dne 19. 2. 2019.

Trestné činnosti, pro kterou byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Rimavské Sobotě ze dne 22. 6. 2018, sp. zn. 2 T 19/2018, se předávaný dopustil tím, že dne 30. 1. 2017 v R. S., mařil výkon ochranného dohledu uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Rimavské Sobotě ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 1 T 64/2003, pravomocného dnem 10. 2. 2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Banské Bystrici ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. 5 To 254/2003, jímž mu byl jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 14 roků se zařazením pro jeho výkon do III. nápravně výchovné skupiny a ochranný dohled na dobu dvou roků tím, že od 30. 1. 2017 neoznámil vzdálení se z místa bydliště a od 25. 9. 2017 porušoval povinnost osobně se hlásit v určených lhůtách, a to přesto, že byl dne 30. 1. 2017 probační a mediační úřednicí Okresního soudu v Rimavské Sobotě poučen o podmínkách ochranného dohledu, omezeních, povinnostech a následcích jejich nedodržení.

Podle § 142 odst. 1 z. m. j. s., ve spojení s ustanovením § 220 odst. 3 z. m. j. s., je k přijetí žádosti cizího státu o povolení průvozu osoby přes území České republiky v rámci mezinárodní justiční spolupráce mezi dvěma nebo více cizími státy a k povolení průvozu příslušné ministerstvo.

Podle § 143 odst. 4 z. m. j. s., ve spojení s ustanovením § 220 odst. 3 z. m. j. s., v jiných případech než uvedených v odstavcích 1 a 2 ministerstvo před povolením průvozu podá Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí, že osoba, o jejíž průvoz jde, bude po dobu průvozu přes území České republiky v průvozní vazbě. Nejvyšší soud vyhoví takovému návrhu pouze v případě, že jsou splněny podmínky stanovené mezinárodní smlouvou nebo není-li dán některý z důvodů nepovolení průvozu. Ustanovení hlavy čtvrté oddílu prvního trestního řádu se neužijí. Pokud Nejvyšší soud návrh zamítne, ministerstvo průvoz nepovolí.

Nejvyšší soud projednal předložený návrh a zjistil, že v posuzovaném případě jde o předání ze Spolkové republiky Německo za účelem výkonu trestu odnětí svobody. Jak je zřejmé z výpisu údajů z registru obyvatel, předávaná osoba není státním občanem České republiky a nemá ani na území České republiky trvalý pobyt.

Jelikož nebyly zjištěny žádné právní překážky, které by bránily povolení průvozu předávaného R. K. územím České republiky pro účely výkonu shora uvedeného trestu odnětí svobody, vyhověl Nejvyšší soud citované žádosti a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.