11 Tcu 3/2014 — Nejvyšší soud

11 Tcu 3/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 3. 2014 Spisová značka:11 Tcu 3/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.3.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Právní styk s cizinou Dotčené předpisy:§ 393 tr. ř. § 397 odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 5. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tcu 3/2014-71U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal dne 12. března 2014 v neveřejném zasedání opravný prostředek ministryně spravedlnosti České republiky podaný podle § 397 odst. 3 tr. ř. (zákona č. 141/1961 Sb. ve znění účinném do dne nabytí účinnosti zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních - viz § 340 bod 8 zákona č. 104/2013 Sb.) v trestní věci vydání do ciziny obviněného H. S. P. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 14 To 130/2013, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2013, sp. zn. 4 Nt 201/2013, a rozhodl t a k t o : Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 14 To 130/2013, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2013, sp. zn. 4 Nt 201/2013, s e z r u š u j í . Krajskému soudu v Ústí nad Labem se přikazuje, aby věc znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Nejvyšší lidová prokuratura Vietnamské socialistické republiky (dále jen „VSR“) na základě čl. 64 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních (vyhl. č. 98/1984 Sb.) postoupila Ministerstvu spravedlnosti dopisem ze dne 28. 3. 2013, pod sp. zn. 934/VKSTC-HTQT&TTTPHS, žádost Ministerstva veřejné bezpečnosti Vietnamské socialistické republiky (dále jen „Ministerstvo veřejné bezpečnosti VSR“) ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 470/YCDD-A92 (VP), o vydání státního občana Vietnamské socialistické republiky H. S. P. (dále také jen „obviněný“) k trestnímu stíhání do VSR na základě rozhodnutí Úřadu bezpečného vyšetřování Ministerstva veřejné bezpečnosti VSR ze dne 31. 10. 2000, který dne 6. 11. 2000 zahájil trestní stíhání obviněného pro podezření ze spáchání trestného činu „podvodného uchvácení majetků“ podle ustanovení § 139 trestního zákona VSR, a který téhož dne vydal příkaz k zatčení a zadržení obviněného, přičemž mezinárodní pátrání bylo zahájeno na základě zatýkacího rozkazu ze dne 6. 11. 2000. Tohoto trestného jednání se měl obviněný dopustit skutky popsanými v žádosti o vydání ze dne 21. 3. 2013 v podstatě tím, že 1) „v únoru roku 1999 P. H. S. a spoluviníci založili společnost Minh Quang s. r. o., se sídlem 1134 De La Thanh - Hanoj, jejíž ředitel byl P. H. S. Ačkoliv nebyla společnost Minh Quang s. r. o. oprávněná k vývozu pracovních sil, bez povolení vietnamského úřadu státní správy k vývozu pracovních sil, ale P. H. S. osobně a prostřednictvím spoluviníků přijal doklady od 68 uchazečů o práci v K. a v T. současně s částkou 120.000,- USD a 228 miliónů VND. V srpnu roku 2000 utekl P. H. S. s uchvácenými částkami 83.400, - USD a 228 miliónů VND a zanedbal pracovníky, 2) v červnu roku 2000 v H. m., P. H. S. potkal a informoval P. T. M. a B. M. H. o tom, že společnost Vina Dae Wood se sídlem v kraji B. D. má příděl 70 pracovníků k výkonu práce v K. a že P. H. S. uzavřel Smlouvu o dodání pracovních sil do K. se společností Vina Dae Wood. P. T. M. a B. M. H. našli 50 uchazečů o práci v K. a podali jejich doklady s částku 173.000- USD. V srpnu roku 2000 utekl P. H. S. a uchvátil celou částku 173.000,- USD uchazečů. Úřad vyšetřování zkoumal v kraji B. D. a zjistil, že neexistuje žádná společnost Vina Dae Wood, jak oznámil P. H. S.“. Po provedení předběžného šetření podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem dne 23. 7. 2013, pod č. j. 1 KZM 201/2013-170 podle § 394 tehdy platného a účinného trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) u Krajského soudu v Ústí nad Labem návrh na vyslovení přípustnosti vydání obviněného H. S. P. k trestnímu stíhání do Vietnamské socialistické republiky, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 2. 9. 2013, sp. zn. 4 Nt 201/2013, tak, že podle § 397 odst. 1 tr. ř. je vydání obviněného do VSR k trestnímu stíhání pro podezření ze spáchání shora uvedených skutků přípustné. O podané stížnosti obviněného rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 14 To 130/2013, tak, že výrok napadeného usnesení krajského soudu podle § 149 odst. 4 tr. ř. doplnil tak, že „vydání je přípustné i se zřetelem na záruky Ministerstva veřejné bezpečnosti VSR ze dne 28. 6. 2013, č. j. 1168/YCDD-A92 (VP), zaslané v příloze sdělení Nejvyšší lidové prokuratury VSR ze dne 9. 7. 2013, č. j. 2216 VKSTC-HTQTaTTTPHS.“ Oba soudy shodně dospěly k závěru, že v posuzované věci jsou splněny všechny zákonné podmínky přípustnosti vydání obviněného do VSR. Rovněž dovodily, že nejsou dány důvody nepřípustnosti vydání obviněného předpokládané ustanovením § 393 písm. k) a l) tr. ř. V tomto směru konstatovaly, že z extradičních materiálů nic nesvědčí pro takový závěr, navíc vietnamská strana poskytla garance a další upřesňující záruky Ministerstva veřejné bezpečnosti VSR, a to mimo jiné i ohledně zaručení práva obviněného na spravedlivý proces i ohledně budoucího informování českých orgánů o průběhu a výsledcích řízení s obviněným ve VSR. I přes obsah zpráv Ministerstva zahraničních věcí a organizace Human Rights Watch o neutěšeném stavu lidských práv a svobod ve VSR poukázaly na skutečnost, že se VSR zavázala ratifikovat Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení a že se v současné době angažuje ve sdružení ASEAN (Asociace národů Jihovýchodní Asie). Podle krajského soudu se zprávy o případech porušování lidských práv ve VSR vztahují v zásadě k odpůrcům vládního režimu a politickým a náboženským aktivistům, případně k uživatelům drog, v posuzovaném případě se však jedná o obecnou majetkovou trestnou činnost, přičemž ani obviněný neuvádí, že by byl ve VSR z jakýchkoli jiných důvodů pronásledován, když opustil VSR výhradně z ekonomických důvodů. Ministryně spravedlnosti České republiky s odkazem na ustanovení § 397 odst. 3 tr. ř. předložila tuto věc Nejvyššímu soudu k přezkoumání správnosti výše uvedených rozhodnutí, s odůvodněním, že považuje obě napadená rozhodnutí za nesprávná. Má za to, že rozhodnutí o přípustnosti vydání v posuzované věci vyvolávají pochybnosti o jejich správnosti především z hlediska naplnění požadavků vyplývajících z ustanovení § 393 písm. k) a l) tr. ř. V této souvislosti poukázala na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle níž pro posouzení možného porušení práva na ochranu před mučením a jiným krutým či nelidským zacházením není podstatné, zda např. podmínky ve věznicích v dožadujícím státě dosahují evropských standardů, anebo nikoli, když účelem Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen “Úmluva“) sice není vyžadovat od smluvních stran, aby standardy Úmluvy ukládaly i jiným státům (VSR není smluvní stranou této Úmluvy), avšak z hlediska přípustnosti vydání ve vztahu k právu na ochranu před mučením a jiným krutým či nelidským zacházením je podstatné, zda podmínky věznění, kterým by osoba, o jejíž vydání jde, byla v případě vydání v dožadujícím státě vystavena, jsou natolik špatné, že dosahují intenzity jiného krutého a nelidského zacházení. Podle ministryně spravedlnosti reálné riziko porušení práv zaručených Úmluvou musí být s přihlédnutím k zárukám poskytnutým dožadujícím státem individualizované ve vztahu ke konkrétní vydávané osobě. Musí být tedy prokázáno, že skutečně hrozí právě osobě, o jejíž vydání jde, a že tato osoba spadá do kategorie osob, jejichž práva v dožadujícím státě jsou porušována. Tvrzení o obecné situaci v dožadujícím státě však sama o sobě hrozbu porušení čl. 3 Úmluvy nepředstavuje. V tomto směru za nesprávný označila závěr soudů, že v posuzované věci existenci důvodné obavy z porušování lidských práv v konkrétním případě obviněného dovodit nelze, neboť zprávy o stavu lidských práv ve Vietnamu uvádějí, že k jejich porušování dochází u odpůrců vládního režimu a náboženských aktivistů, v daném případě však jde o čistě majetkovou trestnou činnost, a proto se nejeví jako reálné ani nebezpečí porušování čl. 6 Úmluvy. I přes konkrétní ujištění poskytnuté Ministerstvem veřejné bezpečnosti VSR prostřednictvím Nejvyšší lidové prokuratury VSR ministryně spravedlnosti vytkla, že soudy nepožádaly o ujištění, že v daném případě se nejedná o trestní stíhání z důvodu původu, rasy, náboženství, příslušnosti k určité národnostní skupině nebo jiné skupině, státního občanství nebo pro politické názory jmenovaného, jakož i u