11 Tcu 32/2025 – Nejvyšší soud

11 Tcu 32/2025-32 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. 6. 2025 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. G., rozsudkem Zemského soudu v Lipsku, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 16. 3. 2023, sp. zn. 8 KLs 250 Js 58651/22, který nabyl právní moci dne 28. 9. 2023, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Zemského soudu v Lipsku, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 16. 3. 2023, sp. zn. 8 KLs 250 Js 58651/22, který nabyl právní moci dne 28. 9. 2023, byl R. G. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem zvlášť závažné loupeže v jednočinném souběhu s nebezpečným ublížením na zdraví ve vícečinném souběhu s pokusem o loupežné vydírání v jednočinném souběhu s úmyslným ublížením na zdraví v jednočinném souběhu s podílnictvím podle § 223 odst. 1, § 224 odst. 1 č. 4, § 230 odst. 1, § 249 odst. 1, § 250 odst. 2 č. 3 písm. a), b), § 253 odst. 1, § 255, § 259 odst. 1, § 22, § 23 odst. 1, § 25 odst. 2, § 52 a § 53 německého trestního zákoníku (StGB), za což byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců. 2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Lipsku se odsouzený R. G. shora uvedené trestné činnosti násilného charakteru dopustil v podstatě tím, že: 1) dne 2. 3. 2016 večer se odsouzený a v té době již odsouzená M. B. a D. K. rozhodli přilákat poškozeného J. K. do bytu M. B. v XY, XY, a to pod záminkou, že by mohl mít s jednou z těchto žen intimní poměr, načež jej opijí a násilím se zmocní jeho peněz, resp. platební karty, za jejíž pomoci by vybrali peníze z bankovního účtu poškozeného, přičemž odsouzený měl sehrát roli žárlivého partnera, aby měl záminku k zamýšleným násilnostem. Poté, co se poškozený dostavil do bytu M. B., konzumoval odsouzený se svými dvěma spolupachatelkami a poškozeným alkohol v nezjištěném množství, aby navodili dojem klidné atmosféry, nicméně odsouzený nebyl ani přes požitý alkohol podstatně omezen ve své schopnosti chápat protiprávnost svého jednání a podle toho se chovat. Poté, co chtěl mí poškozený po erotickém tanci D. K. s touto intimní poměr, odsouzený jej podle předchozího společného plánu fyzicky napadl, když jej jednou rukou chytil za krk, zvedl ho ze židle a několikrát jej silně udeřil pěstí do obličeje, načež s ním mrštil na stěnu obývacího pokoje, v důsledku čehož poškozený upadl na zem, kde do něj odsouzený s M. B. kopali a bili jej údery vedenými do oblasti hlavy a celého těla. Současně M. B. poškozeného vyzývala k vydání peněz, na což poškozený nereagoval, pročež jmenovaná prohledala oblečení poškozeného a zmocnila se jeho platební karty EC a klíčů od bytu, jež našla v jeho bundě. M. B. a D. K. poté opustily bezvědomého poškozeného a odebraly se k bankomatu Sparkasse Leipzig v XY, kde M. B. spolu s odsouzeným vybrali z účtu poškozeného vedeného u Volksbank Delitzsch eG částku 180 eur, zatímco D. K. zůstala podle jejich vzájemné domluvy stát před pobočkou banky, aby spolupachatele včas varovala v případě, že se objeví policie. Následně si všichni tři spolupachatelé získané peníze rozdělili, když odsouzenému připadlo 70 eur. Poté se všichni tři spolupachatelé společně odebrali do bytu poškozeného, který prohledali, když v něm hledali věci vhodné k odcizení, načež si z něho odnesli jeden pánský parfém, jeden dámský parfém a krabici doutníčků, tedy věci, které si poté rozdělili. V důsledku jednání odsouzeného přitom poškozený utrpěl tržnou ránu nad levým okem, dva hematomy kolem očí, natržení rtu, hematom na pravé paži, stopy na krku po škrcení, dva hematomy na pravé straně břicha a na pravé zadní části boku, tupé poranění hrudníku s oboustrannou sériovou zlomeninou žeber, natržení plíce s pneumotoraxem, dvojí poraní tenkého střeva s únikem obsahu střeva do dutiny břišní, podkrvení jaterního pouzdra, bolesti a krvavé zvracení. V důsledku těchto zranění byl poškozený dne 3. 3. 2016 ve stavu akutního ohrožení života hospitalizován v nemocnici, kde bylo jen díky urgentní operaci možné zabránit tomu, aby na následky utrpěných zranění nezemřel, přičemž jeho stacionární léčba trvala do 8. 4. 2016. 2) dne 3. 3. 2016 v blíže neurčené době mezi 18:00 a 20:20 hodin se odsouzený společně s M. B. společně rozhodli v jejím bytě v XY, XY oloupit poškozeného M. S., když předtím předstírali přátelskou atmosféru a poškozeného svedli ke konzumaci alkoholu, aby si tím usnadnili provedení plánovaného činu. Poté odsouzený zcela náhle a nečekaně silně podnapilého poškozeného v rámci realizace společného záměru fyzicky napadl na balkoně sousedícím s obývacím pokojem tak, že jej minimálně dvakrát silně udeřil do obličeje, aby jej donutil prozradit PIN kód potřebný k výběru peněz ze pomoci platební karty, aniž by mu bylo v tu chvíli známo, že poškozený žádnou platební kartu nevlastní. Mezitím M. B. prohledala batoh poškozeného, v němž nalezla peněženku, z níž vybrala hotovost 435 eur, načež se odebrala na balkon, kde odsouzenému sdělila, že peníze našla a předala mu v hotovosti 50 eur. Nato nechal odsouzený poškozeného, který v důsledku jeho jednání utrpěl pohmoždění obličeje a lebky, silně krvácející tržnou ránu pod levým okem, cítil silné bolesti a měl krvácející a oteklé rty, být. Následně byl poškozený díky utrpěným zraněním na místě lékařsky ošetřen, nicméně přepravu do nemocnice odmítl. 3. Dne 21. 5. 2025 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „citovaný zákon“), o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Lipsku, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 16. 3. 2023, sp. zn. 8 KLs 250 Js 58651/22, který nabyl právní moci dne 28. 9. 2023, ve vztahu k osobě R. G. hledí jako na odsouzení soudem České republiky. 4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 shora citovaného zákona. 5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. 6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 shora citovaného zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence). 7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že R. G. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému Rejstříku trestů dne 7. 11. 2023 (viz č. l. 21 spisu). Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, neboť by jej bylo namístě posoudit jako jeden skutek mající povahu jednoho pokračujícího zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaného dílem v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění německého soudu je totiž zřejmé, že odsouzený dvěma dílčími útoky – které byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku – společným jednáním s další osobou či osobami proti jinému užil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci a takovým činem způsobil těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku (tj. v podobě déletrvající poruchy zdraví). Současně společným jednáním s dalšími dvěma osobami sobě nebo jinému bez souhlasu oprávněného uživatele opatřil platební prostředek umožňující výběr hotovosti, který náleží jinému a rovněž neoprávněně vnikl do obydlí jiného. Za daného stavu jsou tedy splněn