11 Tcu 5/2025 – Nejvyšší soud

11 Tcu 5/2025-22 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2025 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky L. V., rozsudkem Zemského soudu v Eisenstadtu, Rakouská republika, ze dne 20. 12. 2022, sp. zn. 15 Hv 58/22p, který nabyl právní moci téhož dne, v němž byl uznán vinným trestným činem profesionálně páchané závažné krádeže, částečně vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 č. 5, § 129 odst. 1 č. 3, § 130 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (body I. A. a B. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců hledí jako na odsouzení soudem České republiky. II. Naproti tomu se zamítá návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky L. V., rozsudkem Zemského soudu v Eisenstadtu, Rakouská republika, ze dne 20. 12. 2022, sp. zn. 15 Hv 58/22p, který nabyl právní moci téhož dne, a to pro trestný čin neoprávněného držení zakázaných zbraní podle § 50 odst. 1 č. 2 rakouského zákona o zbraních (bod II. rozsudku) a jemu odpovídající část trestu v trvání dvou měsíců. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Zemského soudu v Eisenstadtu, Rakouská republika, ze dne 20. 12. 2022, sp. zn. 15 Hv 58/22p, který nabyl právní moci téhož dne, byl L. V. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným jednak trestným činem profesionálně páchané závažné krádeže, částečně vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 č. 5, § 129 odst. 1 č. 3, § 130 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (body I. A. a B. rozsudku) a dále trestným činem neoprávněného držení zakázaných zbraní podle § 50 odst. 1 č. 2 rakouského zákona o zbraních (bod II. rozsudku), za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. 2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Eisenstadtu se L. V. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že: I. společně se spoluobviněnou V. C. ve vědomé a úmyslné součinnosti jako spolupachatelé (§ 12 rakouského trestního zákoníku), a od v pořadí třetího spáchaného trestného činu také za účelem pravidelného výdělku (§ 70 odst. 1 č. 3 první případ rakouského trestního zákoníku), v úmyslu se protiprávně obohatit přisvojením si cizích movitých věcí v hodnotě přesahující 5.000,00 EUR, ostatním osobám odcizili nebo se pokusili odcizit následující předměty, konkrétně: A./ a./ odcizili po vypáčení zamykacího zařízení, a to řádně zamčených zámků na jízdní kola: 1./ dne 17. 7. 2022 ve Vídni jízdní kolo značky KTM v hodnotě 1.014,98 EUR, čímž způsobili škodu poškozenému B. E.; 2./ dne 18. 7. 2022 v XY dvě elektrokola, každé v hodnotě nejméně 3.500,00 EUR, přičemž jedno z kol patřilo poškozenému H.-O. W., kterému tak vznikla škoda; b./ odcizili 1./ dne 19. 7. 2022 v XY jedno elektrokolo, čímž způsobili škodu poškozenému L. A. W., a to v hodnotě, kterou již nelze určit; 2./ dne 15. 7. 2022 ve Vídni jízdní kolo značky KTM v hodnotě cca 1.000,00 EUR; 3./ dne 20. 7. 2022 v XY nejméně jedno elektrokolo v hodnotě cca 2.500,00 EUR; B./ L. V. samostatně 1./ dne 18. 7. 2022 v XY odcizil dvě trička značky MARC O' POLO, každé v hodnotě 13,95 EUR, čímž způsobil škodu pobočce obchodu MARC O' POLO; 2./ dne 18. 7. 2022 v XY odcizil batoh značky oxybag v hodnotě 49,99 EUR, čímž způsobil škodu pobočce obchodu PAGRO; II./ dne 20. 7. 2022 v XY, byť jen z nedbalosti, neoprávněně přechovával zakázanou zbraň, a to teleskopický obušek, tím, že jej měl u sebe. 3. Dne 20. 1. 2025 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu doručen návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na odsouzení L. V. rozsudkem Zemského soudu v Eisenstadtu, Rakouská republika, ze dne 20. 12. 2022, sp. zn. 15 Hv 58/22p, který nabyl právní moci téhož dne, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. 4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou ve vztahu k osobě odsouzeného splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona, byť toliko částečně. 5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. 6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence). 7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že L. V. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému Rejstříku trestů již dne 5. 1. 2023 (viz č. l. 7 spisu). Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z nich (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Současně platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, hledí se v takovém případě jako na odsouzení soudem České republiky jen na část odsouzení, které se týká toho skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti řádně splněna. 8. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, následně určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na cizozemské odsouzení (resp. na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie) na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je přitom nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se naopak zamítne. 9. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného L. V. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem II. cizozemského rozhodnutí, ve kterém je pravomocným rozsudkem Zemského soudu v Eisenstadtu, Rakouská republika, ze dne 20. 12. 2022, sp. zn. 15 Hv 58/22p, spatřován trestný čin neoprávněného držení zakázaných zbraní podle § 50 odst. 1 č. 2 rakouského zákona o zbraních. Skutek popsaný pod bodem II. rozsudku příslušného rakouského soudu spočívající v tom, že odsouzený u sebe dne 20. 7. 2022 neoprávněně přechovával v Rakousku zakázanou zbraň v podobě teleskopického obušku, byť takto činil jen z nedbalosti, totiž není podle platné české právní úpravy trestným činem, neboť se nejedná o předmět, konkrétně zbraň či bojové prostředky, k jejichž držení (přechovávání) by bylo zapotřebí zvláštního povolení ve smyslu § 279 či § 280 českého tr. zákoníku, přičemž v úvahu nepřichází ani použití jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku České republiky. Vzhledem k těmto skutečnostem tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení stran tohoto skutku popsaného pod bodem II. citovaného rozsudku Zemského soudu v Eisenstadtu, včetně tomuto skutku odpovídající alikvotní části celkově uloženého trestu odnětí svobody v rozsahu dvou měsíců, zamítl. 10. Naopak jde-li o zbylé skutky popsané pod body I. A. a B. rozsudku Zemského soudu v Eisenstadtu, které byly právně kvalifikovány jako trestný čin profesionálně páchané závažné krádeže, částečně vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 č. 5, § 129 odst. 1 č. 3, § 130 odst. 1 rakouského trestního zákoníku, lze konstatovat, že toto odsouzení se týká skutků, re