11 Tcu 8/2019 — Nejvyšší soud

11 Tcu 8/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2019 Spisová značka:11 Tcu 8/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.8.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Právní styk s cizinou Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 4. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tcu 8/2019-23USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky M. P., nar. XY, rozsudkem Okresního soudu města Wroclaw, III. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. III K 345/14, ve spojení s rozsudkem Apelačního soudu ve Wroclawi, II. trestní oddělení, ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. II AK 286/15, v němž byl uznán vinným dvěma trestnými činy výroby nebo přípravy omamných látek nejenom pro vlastní potřebu podle čl. 53 odst. 2 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o boji proti narkomanii (Sb. zákonů ze dne 19. 9. 2005 ve spojení s čl. 12 a čl. 13 § 1 polského trestního zákoníku) a trestným činem útoku na veřejného činitele nebo vyhrožování veřejnému činiteli podle čl. 222 § 1 a čl. 224 § 2 ve spojení s čl. 157 § 2 ve spojení s čl. 11 § 2 polského trestního zákoníku (body I., II. a V. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky M. P., nar. XY, rozsudkem Okresního soudu města Wroclaw, III. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. III K 345/14, ve spojení s rozsudkem Apelačního soudu ve Wroclawi, II. trestní oddělení, ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. II AK 286/15, a to pro trestný čin nedovoleného užívání omamných a psychotropních látek a jejich nabytí, držení, výroby nebo přípravy jen pro vlastní potřebu podle čl. 62 odst. 2 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o boji proti narkomanii (Sb. zákonů ze dne 19. 9. 2005) a pro trestný čin nedovoleného držení nebo používání zbraní, střelných zbraní, jejich částí a součástí, střeliva a výbušnin podle čl. 263 § 2 polského trestního zákoníku (body III. a IV. rozsudku) a jemu odpovídající část trestu. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Okresního soudu města Wroclaw, III. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. III K 345/14, ve spojení s rozsudkem Apelačního soudu ve Wroclawi, II. trestní oddělení, ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. II AK 286/15, byl M. P. uznán vinným dvěma trestnými činy výroby nebo přípravy omamných látek nejenom pro vlastní potřebu podle čl. 53 odst. 2 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o boji proti narkomanii (Sb. zákonů ze dne 19. 9. 2005 ve spojení s čl. 12 a čl. 13 § 1 polského trestního zákoníku) (body I. a II. rozsudku), dále přečinem nedovoleného užívání omamných a psychotropních látek a jejich nabytí, držení, výroby nebo přípravy jen pro vlastní potřebu podle čl. 62 odst. 2 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o boji proti narkomanii (Sb. zákonů ze dne 19. 9. 2005) (bod III. rozsudku), trestným činem nedovoleného držení nebo používání zbraní, střelných zbraní, jejich částí a součástí, střeliva a výbušnin podle čl. 263 § 2 polského trestního zákoníku (bod IV. rozsudku), a trestným činem útoku na veřejného činitele nebo vyhrožování veřejnému činiteli podle čl. 222 § 1 a čl. 224 § 2 ve spojení s čl. 157 § 2 ve spojení s čl. 11 § 2 polského trestního zákoníku (bod V. rozsudku). Za toto jednání byl M. P. odsouzen jednak k celkovému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a dále k celkové peněžité pokutě ve výši 300 denních sazeb se stanovenou výší každé z nich v částce 250 Zlotých. 2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu města Wroclaw, III. trestní oddělení, ve spojení s rozhodnutím Apelačního soudu ve Wroclawi, II. trestní oddělení, se M. P. předmětné trestné činnosti v podobě výroby nebo přípravy omamných látek nejenom pro vlastní potřebu, nedovoleného užívání omamných a psychotropních látek a jejich nabytí, držení, výroby nebo přípravy jen pro vlastní potřebu, nedovoleného držení nebo používání zbraní, střelných zbraní, jejich částí a součástí, střeliva a výbušnin a útoku na veřejného činitele nebo vyhrožování veřejnému činiteli dopustil v podstatě tím, že I. v období od 1. 7. 2013 do 11. 12. 2013 v D. O., společně s M. N. a dalšími osobami vyrobil chemickou cestou z léků Cirrus a Sudafed metamfetamin o celkové hmotnosti 210,95 g netto, II. dne 11. 12. 2013 v D. O., po dohodě s M. N. a dalšími osobami, se snažil chemickou cestou ze 12.657 tablet léku Cirrus 120 mg a 1.186 tablet léku Sudafed 60 mg vyrobit 1.132,23 g netto metamfetaminu, ale zamýšleného cíle nedosáhl z důvodu zadržení příslušníky policie, III. dne 11. 12. 2013 v D. O. vlastnil sušinu rostliny konopí o celkové váze 2,13 g netto, IV. dne 11. 12. 2013 v D. O. bez požadovaného povolení vlastnil plynovou pistoli Ekol model Firat Magnum ráže 9 mm č. XY turecké výroby a osm plynových nábojů ráže 9 mm P.A. německé výroby, V. dne 11. 12. 2013 v D. O. během pokusu o jeho zadržení se dopustil aktivního útoku na policejní důstojníky při plnění jejich úředních povinností tím, že neuposlechl příkaz: „Stůj, policie!“, a pokračoval v jízdě vozidlem zn. BMW s reg. zn. XY, přičemž otevřenými dveřmi zasáhl aspiranta P. Z. a štábního seržanta M. D., čímž oběma způsobil lehká zranění s dobou léčení kratší než 7 dnů. 3. Dne 25. 1. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu města Wroclaw, III. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. III K 345/14, ve spojení s rozsudkem Apelačního soudu ve Wroclawi, II. trestní oddělení, ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. II AK 286/15, ve vztahu k osobě M. P. hledí jako na odsouzení soudem České republiky. 4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona. 5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. 6. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzený M. P. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu EU. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z nich (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). 7. Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na tu část odsouzení, které se týká skutku, u kterého podmínka oboustranné trestnosti splněna je. V návaznosti na to Nejvyšší soud určí odpovídající trest, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti obou skutků. Určení přiměřeného trestu u skutku, na který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se naopak zamítne. 8. S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutků popsaných pod body III. a IV. výrokové části rozsudku Okresního soud