Nejvyšší soud 11 Tdo 1047/2025 – Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropní

Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 22. 6. 2023, č. j. 48 T 10/2022-10337, byli (mimo jiné) obvinění N. P., D. I., I. D., S. N. a Z. T. (dále převážně jen „obvinění“, případně „dovolatelé“) uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku (obviněný N. P., pod body I. a III. výroku o vině tohoto rozsudku), zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (obviněný D. I., pod bodem III. výroku o vině tohoto rozsudku), zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku a dále přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku (obviněný I. D., pod body I. a III. a dále pod bodem V. výroku o vině tohoto rozsudku), zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (obviněná S. N., pod bodem III. výroku o vině tohoto rozsudku) a zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (obviněná Z. T., pod body II. a III. výroku o vině tohoto rozsudku). Za uvedené zvlášť závažné zločiny soud prvního stupně uložil výše jmenovaným obviněným následující tresty: obviněnému N. P. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání čtrnácti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, a dále podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let, obviněnému D. I. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, a dále podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let, obviněnému I. D. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, dále podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 tr. zákoníku peněžitý trest v celkové výměře 34 100 Kč, dále podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let, dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se věcí v rozsudku specifikovaných a dále podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to částky ve výši 1 000 € uložené na bankovním účtu č. XY vedeném u České národní banky, obviněné S. N. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a dále podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let, a obviněné Z. T. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a dále podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let. Současně soud prvního stupně podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložil ochranné opatření, a to zabrání věcí zajištěných při domovních prohlídkách, které v rozsudku konkrétně vymezil, dále podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ochranné opatření, a to zabrání věcí – rostlinného materiálu s obsahem THC a rostlin konopí, které v rozsudku specifikoval, a podle § 101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ochranné opatření, a to zabrání věci – finanční hotovosti ve výši 715 € uložené na bankovním účtu č. XY vedeném u České národní banky.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný D. I., ohledně něhož byl rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušen jen ve výroku o způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody, a obviněná S. N., ohledně níž zůstal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině i ve výroku o trestu nedotčen, výše uvedených trestných činů dopustili tím, že:

Proti tomuto rozsudku podali (mimo jiné) obvinění N. P., D. I., I. D., S. N. a Z. T. a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze (učinila tak jen v neprospěch obviněného D. P., a to do výroku o vině pod bodem III.) odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 3. 2024, č. j. 11 To 97/2023-11716, tak, že:

podle § 258 odst. 1 písm. a), b), d), e), odst. 2 tr. ř. se z podnětu odvolání (mimo jiné) obviněných N. P., Z. T. a I. D. a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podaného v neprospěch obviněného D. P., napadený rozsudek zrušuje ohledně (mimo jiné): obviněných N. P. a I. D. v celém výroku o vině pod bodem I., III. a v celém výroku o trestech, obviněné Z. T. v celém výroku o vině pod bodem II., III. a v celém výroku o trestech; podle § 259 odst. 3 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že (mimo jiné) obvinění N. P., Z. T. a I. D. se uznávají vinnými, že

podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. se z podnětu odvolání (mimo jiné) obviněného D. I. napadený rozsudek částečně zrušuje jen ve výroku o způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody.

podle § 256 tr. ř. se odvolání obviněné S. N. jako nedůvodné zamítá;

jinak – tedy (mimo jiné) v bodě V. výroku o vině týkajícím se obviněného I. D., ve všech třech výrocích o ochranném opatření – zabrání věci – zůstává napadený rozsudek beze změn.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají nyní obvinění N. P., D. I., I. D., S. N. a Z. T. prostřednictvím svých obhájců JUDr. Lucie Kolářové, JUDr. Heleny Grout, Mgr. Filipa Červenky, Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové a JUDr. Rostislava Silného, advokátů, dovolání. Obviněný N. P. tak činí z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. b), g), h) a m) tr. ř., obviněný D. I. z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., obviněný I. D. z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c), d), g) a h) tr. ř., obviněná S. N. z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. a obviněná Z. T. z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

Pokud jde o dovolání obviněného N. P., Nejvyšší soud považuje za nutné předeslat, že vzhledem k značné obsáhlosti dovolání (které čítá 33 stran) a zejména opakujícím se námitkám, rozsáhlým citacím z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a též zvýraznění většiny textu, působí argumentace obviněného dosti nepřehledně, což logicky znesnadňovalo přezkum dovolacího soudu. Nejvyšší soud se tak nemohl striktně držet struktury dovolání a níže rekapituluje jen klíčové námitky v něm uplatněné, jimiž se následně bude zabývat v rámci posouzení důvodnosti dovolání, současně však nejen jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech.

Tento obviněný předně namítá, že senát soudu prvního stupně byl podjatý, neboť rozhodoval v jeho věci poté, co přijal prohlášení viny obviněného (nyní již odsouzeného) P. S., což podle jeho názoru vyvolává objektivně pochybnosti o nestrannosti tohoto senátu a má za následek porušení zásady presumpce neviny ostatních obviněných, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 48 Listiny základních práv Evropské unie a Listiny základních práv a svobod. Zdůrazňuje přitom, že soud prvního stupně bezmezně uvěřil výpovědi jmenovaného obviněného, a současně poukazuje na to, že následně vyšlo najevo, že dané prohlášení viny nebylo v souladu se zjištěným stavem.

Dále obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá jednak zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, jednak vytýká, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, a dále i to, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, tento obviněný spatřuje v závěru soudů obou stupňů, že spáchal trestnou činnost jak pod bodem I. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu (spočívající ve svozu, přípravě, zabalení a naložení marihuany za účelem vývozu přinejmenším do Spolkové republiky Německo prostřednictvím kurýra D. T. a v dohlížení na cestu tohoto kurýra), když tvrdí, že závěr soudů, že obsahem tašek a pytle byla marihuana, nebyl prokázán, jde pouze o spekulace, neboť byly zjištěny jen pohyby různých zavazadel blíže nezjištěného obsahu a sms zpráva „Vítejte v SRN“ též neprokazuje jeho účast na převozu, tak pod bodem III. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu [spočívající v provozování, organizaci a řízení chodu pěti indoor pěstíren konopí včetně logistického zásobení objektů, odvozu odpadu a samotného pěstování, a to na adresách: Praha XY – XY (bod III. A), XY (bod III. B), XY (bod III. C), Praha XY – XY (bod III. G) a Praha XY – XY (bod III. L)], když tvrdí, že nemůže být jakkoli spojován s těmito pěstírnami a zejména s množstvím v nich zajištěné marihuany (rostlin i sušiny), a to ani v době do dne 23. 5. 2021, ani v době následující, tj. pod dni 24. 5. 2021, kdy odcestoval z České republiky, až do dne 2. 12. 2021 s tím, že je řídil prostřednictvím jiných osob; zdůrazňuje přitom, že se prokazatelně nenacházel v České republice, přičemž nebyl předložen jediný důkaz o tom, že by byl v kontaktu s kýmkoliv ze spoluobviněných a jakkoli se podílel na pěstování rostlin konopí a na výrobě sušiny marihuany, které v těchto pěstírnách byly zajištěny, a jediným osamoceným důkazem je výpověď spoluobviněného P. S., jež však je procesně nepoužitelná pro svou obecnost, zjevnou účelovost a nevěrohodnost a dále z důvodu zásady presumpce neviny. V této souvislosti rovněž vytýká nesprávný zákonný postup při domovních prohlídkách provedených v předmětných pěstírnách, a to při výběru reprezentativního vzorku rostlin konopí a následném výpočtu množství účinné látky, jenž byl podle jeho názoru v rozporu s rozkazem ředitele Kriminalistického ústavu č. 54 ze dne 11. 11. 2021 (upozorňuje i na chybné datum vydání tohoto rozkazu – 11. 1. 2021 uvedené v bodu 73 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu); současně nesouhlasí s argumentací odvolacího soudu k této otázce. Z hlediska rozporovaného výpočtu množství účinné látky pak poukazuje též na to, že v případě rostlin konopí a sušiny zajištěných v jednotlivých pěstírnách nebyl oddělen materiál toxikomansky nepoužitelný (napadený plísní, parazity). Za procesně nepoužitelný důkaz, na němž jsou podle názoru dovolatele založena rozhodná skutková zjištění, pak označuje výslech spoluobviněného P. S., a to jednak proto, že jmenovaný je nevěrohodný, a dále z důvodu nesprávného procesního postupu soudu prvního stupně při přijetí prohlášení viny tohoto spoluobviněného, když má za to, že jeho věc měla být vyloučena z daného trestního řízení a následně v něm měl být vyslechnut jako svědek; obviněný je totiž přesvědčen, že tento spoluobviněný by v procesním postavení svědka uvedl zcela jiné skutečnosti, než které uvedl v rámci prohlášení viny. Konečně obviněný ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá vadu tzv. opomenutých důkazů, jimiž mají být následující důkazy: výslech protokolujících policistů protokolů o sledování jeho osoby, kde chybí fotografie a videozáznamy, výslechy zpracovatelů protokolů o sledování, výslech svědků N. I. a D. T., výslech svědka W. K., výslech zbývajících zpracovatelů odborných vyjádření, ke kterým byl proveden doplněk ze dne 24. 1. 2024, vyšetřovací pokusy ohledně časové a faktické nemožnosti naložení pěti tašek do vozidla Volvo a ohledně následné jízdy tohoto vozidla, opětovný výslech zpracovatelů odborných vyjádření, ke kterým byl proveden doplněk a jejich konfrontace se znalcem RNDr. Karlem Lehmertem a výslech spoluobviněného P. S. v procesním postavení svědka.

V rámci argumentace uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jejímž prostřednictvím zpochybňuje správnost právního posouzení skutku a jiného hmotněprávního posouzení, dovolatel vedle opětovných námitek proti postupu při domovních prohlídkách (odběr reprezentativního vzorku rostlin konopí byl proveden nesprávně, nebyl oddělen materiál toxikomansky nevyužitelný) a vůči odborným vyjádřením a znaleckému posudku zpracovaným ohledně jednotlivých pěstíren, vytýká, že nebyl upozorněn na změnu popisu skutku, kdy odvolací soud vypustil ve výroku o vině pod body I., II. a III. údaj o absolutním delta-9-THC, pod bodem III. změnil popis skutku s tím, že doplnil „ve kterých by po jejich sklizni a usušení…“ a opravil chybný údaj o celkovém množství sušiny zachycené v Spolkové republice Německo z 124 kg na 25 018,6 g. Vytýká i to, že v průběhu řízení nebyl prokazován ani prokázán jeho úmysl ve vztahu k tomu, že rostliny konopí budou toxikomansky zneužity. Konečně vyslovuje názor, že minimálně v případě živých rostlin konopí, které samy o sobě účinnou látku delta-9-THC neobsahují, se on ani další spoluobvinění nemohli dopustit dokonaného trestného činu podle § 283 tr. zákoníku, když pěstovali rostlinu, ve které byl v moment domovní prohlídky obsah této látky pod 1 %.

Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný (přestože si uvědomuje, že odvolací soud nezamítl odvolání, a naopak tomuto vyhověl a ve věci znovu rozhodl), spatřuje v tom, že odvolací soud některé jeho odvolací námitky přehlédl nebo s některými se vypořádal nedostatečně.

V dalším textu dovolatel vznáší námitky k trestnímu řízení, jež podle jeho názoru vykazuje řadu zásadních procesních vad, v jejichž důsledku došlo k porušení zásady spravedlivého procesu a práva na jeho obhajobu. Předně namítá, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně se v hlavním líčení konaném dne 20. 2. 2023 neujistila, že obvinění byli seznámeni s výpověďmi spoluobviněných, resp. na toto se jich nedotázala a jen konstatovala, že k tomu došlo. Dále poukazuje na nezákonnost předložených kamerových záznamů z pěstírny na ulici XY nahraných na flash disk, resp. nezákonný postup při jejich opatření, neboť chybí zmínka o tom, jakým způsobem a na základě čeho byly do trestního spisu založeny. Za nepřípustné pak označuje vyjádření odvolacího soudu k agnoskaci prováděné při výslechu svědků L., D. a Ch. S. Má rovněž za to, že v rozporu s trestním řádem bylo zrychlené přehrávání videozáznamů z objektu XY, neboť s tímto bylo započato, aniž by soud prvního stupně stranám cokoliv ohledně takové změny oznámil. I v této části dovolání opětovně vytýká nesprávný postup při přijetí prohlášení viny spoluobviněného P. S., dále nepřezkoumatelnost postupu při odběru reprezentativního vzorku rostlin konopí a nakládání s ním a též to, že jeho obhájce nebyl upozorněn na změnu právní kvalifikace a popisu skutku, a tedy se obhajoba na tuto nemohla připravit a reagovat. Konečně poukazuje na provedení dokazování listinami před soudem prvního stupně, když byla čtena pouze čísla listů, nikoliv název listiny, kterou bylo dokazování provedeno.

V závěrečných pasážích dovolání obviněný cituje z judikatury Ústavního soudu a poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu stran základních zásad trestního řízení, a to zásady presumpce neviny a zásady in dubio pro reo, které podle jeho názoru nebyly soudy obou stupňů respektovány, a vyjadřuje přesvědčení, že nebylo nade vši pochybnost prokázáno, že by se přisouzené trestné činnosti dopustil, neboť soudy uváděné důkazy netvoří logický, ničím nenarušený řetězec vzájemně se doplňujících důkazů, které by ve svém celku spolehlivě prokázaly všechny okolnosti předmětného trestného činu naplňující jak jeho objektivní, tak subjektivní stránku. Má naopak za to, že z provedených důkazů vyvstávají zcela zřejmé pochybnosti, kdy jediným důkazem, o který soudy opřely svůj závěr o jeho vině, je lživá výpověď spoluobviněného P. S., přičemž na ostatní provedené důkazy soudy nahlížely jednostranně, ačkoli nabízejí vícero možností o průběhu skutkových okolností, a současně bez dalšího či s nepřesvědčivým odůvodněním zamítly důkazy navrhované k prokázání jeho neviny nebo vyvrácení závěrů o jeho vině.

Z výše rozvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i všechna případná další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, která vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

Co se týče dovolání obviněného D. I., Nejvyšší soud předně uvádí, že jeho text se v naprosté většině (na stranách 3 až 21 z necelých 22 stran celkem) doslova shoduje s textem dovolání obviněného N. P., pochopitelně ovšem jen pokud jde o jemu přisouzené protiprávní jednání pod bodem III. B výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, (ohledně něhož tento rozsudek ve vztahu k tomuto obviněnému zůstal beze změn), jehož se dopustil se spoluobviněnými N. P. a P. S. a které se týká pěstírny konopí na adrese XY. Obviněný D. I. takto tedy též namítá [oproti obviněnému N. P. však s odkazem jen na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.], že skutkové a právní závěry soudů obou stupňů nemají oporu v provedeném dokazování, jsou dovozovány spekulacemi a na základě pochybností, čímž došlo k porušení zásady in dubio pro reo a z ní vyplývající zásady presumpce neviny, z velké části jsou skutková zjištění založena na procesně nepoužitelných důkazech, vina byla založena primárně a jedině na výslechu spoluobviněného P. S., avšak postup soudu prvního stupně ohledně přijetí prohlášení viny jmenovaného spoluobviněného byl vadný, tento si následně ve svém výslechu protiřečil a jeho věrohodnost byla zcela snížena až vyloučena; taktéž namítá, že nebyl upozorněn na změnu právní kvalifikace a popisu skutku, a tedy se obhajoba na tuto nemohla připravit a reagovat.

V podrobnostech pak z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá jednak zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, jednak vytýká, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, a dále i to, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, tento obviněný spatřuje v závěru soudů obou stupňů, že spáchal trestnou činnost pod bodem III. B rozsudku soudu prvního stupně spočívající v provozování, organizaci a řízení chodu indoor pěstírny konopí na adrese XY včetně logistického zásobení objektu, odvozu odpadu a samotného pěstování, když tvrdí, že s výjimkou jediného důkazu, kdy podává tašku nezjištěného obsahu spoluobviněnému N. P., žádný další důkaz o jeho propojení s ním ani s kýmkoliv z ostatních spoluobviněných není, a jediným zcela osamoceným „důkazem“ je výpověď spoluobviněného P. S., která je však zcela účelová a nepravdivá, a z důvodu nevěrohodnosti tohoto spoluobviněného a zásady presumpce neviny nemůže být vůči němu procesně použitelná. Současně zdůrazňuje, že celou dobu nepopíral, že se na pěstování konopí ve XY podílel jako zahradník, ovšem s tím, že na tuto práci byl najat spoluobviněným P. S., který i před odjezdem spoluobviněného N. P. plně řídil a organizoval chod tohoto objektu. V této souvislosti rovněž vytýká nesprávný zákonný postup při domovní prohlídce provedené v předmětné pěstírně, a to při výběru reprezentativního vzorku rostlin konopí a následném výpočtu množství účinné látky, jenž byl podle jeho názoru v rozporu s rozkazem ředitele Kriminalistického ústavu č. 54 ze dne 11. 11. 2021 (upozorňuje i na chybné datum vydání tohoto rozkazu – 11. 1. 2021 uvedené v bodu 73 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu); současně nesouhlasí s argumentací odvolacího soudu k této otázce. Z hlediska rozporovaného výpočtu množství účinné látky pak poukazuje též na to, že v případě rostlin konopí a sušiny zajištěných v dané pěstírně nebyl oddělen nepoužitelný materiál (napadený plísní, parazity, sviluškami), když právě zde bylo napadení rostlin konopí sviluškami zjištěno. Za procesně nepoužitelný důkaz, na němž jsou podle názoru dovolatele založena rozhodná skutková zjištění, pak označuje výslech spoluobviněného P. S., a to jednak proto, že jmenovaný je nevěrohodný, a dále z důvodu nesprávného procesního postupu soudu prvního stupně při přijetí prohlášení viny tohoto spoluobviněného, když má za to, že jeho věc měla být vyloučena z daného trestního řízení a následně v něm měl být vyslechnut jako svědek; obviněný je totiž přesvědčen, že tento spoluobviněný by v procesním postavení svědka uvedl zcela jiné skutečnosti, než které uvedl v rámci prohlášení viny. Konečně obviněný ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá vadu tzv. opomenutých důkazů, jimiž mají být následující důkazy: opětovný výslech zpracovatelů odborných vyjádření, ke kterým byl proveden doplněk a jejich konfrontace se znalcem RNDr. Karlem Lehmertem a výslech spoluobviněného P. S. v procesním postavení svědka.

Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tento dovolatel vedle opětovných námitek proti postupu při domovní prohlídce provedené v pěstírně konopí na adrese XY (odběr reprezentativního vzorku rostlin konopí byl proveden nesprávně, nebyl oddělen materiál toxikomansky nepoužitelný) a vůči odbornému vyjádření zpracovanému ohledně uvedené pěstírny, vytýká, že nebyl upozorněn na změnu popisu skutku, kdy odvolací soud vypustil ve výroku o vině pod body I., II. a III. údaj o absolutním delta-9-THC a pod bodem III. změnil popis skutku s tím, že doplnil „ve kterých by po jejich sklizni a usušení…“. Vytýká i to, že v průběhu řízení nebyl prokazován ani prokázán jeho úmysl ve vztahu k tomu, že rostliny konopí budou toxikomansky zneužity. Konečně vyslovuje názor, že minimálně v případě živých rostlin konopí, které samy o sobě účinnou látku delta-9-THC neobsahují, se on ani další spoluobvinění nemohli dopustit dokonaného trestného činu podle § 283 tr. zákoníku, když pěstovali rostlinu, ve které byl v moment domovní prohlídky obsah této látky pod 1 %.

V dalším textu dovolatel vznáší námitky k trestnímu řízení, jež podle jeho názoru vykazuje řadu zásadních procesních vad, v jejichž důsledku došlo k porušení zásady spravedlivého procesu a práva na jeho obhajobu. Předně namítá, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně se v hlavním líčení konaném dne 20. 2. 2023 neujistila, že obvinění byli seznámeni s výpověďmi spoluobviněných, resp. na toto se jich nedotázala a jen konstatovala, že k tomu došlo. Za nepřípustné označuje vyjádření odvolacího soudu k agnoskaci prováděné při výslechu svědků L., D. a Ch. S. Má rovněž za to, že v rozporu s trestním řádem bylo zrychlené přehrávání videozáznamů z objektu XY, neboť s tímto bylo započato, aniž by soud prvního stupně stranám cokoliv ohledně takové změny oznámil. I v této části dovolání opětovně vytýká nesprávný postup při přijetí prohlášení viny spoluobviněného P. S., dále nepřezkoumatelnost postupu při odběru reprezentativního vzorku rostlin konopí a nakládání s ním v objektu XY a též to, že jeho obhájce nebyl upozorněn na změnu právní kvalifikace a popisu skutku, a tedy se obhajoba na tuto nemohla připravit a reagovat. Konečně poukazuje na provedení dokazování listinami před soudem prvního stupně, když byla čtena pouze čísla listů, nikoliv název listiny, kterou bylo dokazování provedeno.

V navazující části dovolání též shodně jako obviněný N. P. vznáší námitky proti postupu senátu soudu prvního stupně, který byl podle jeho názoru podjatý, neboť rozhodoval v jeho věci poté, co přijal prohlášení viny obviněného (nyní již odsouzeného) P. S., což vyvolává objektivně pochybnosti o nestrannosti tohoto senátu a má za následek porušení zásady presumpce neviny ostatních obviněných, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 48 Listiny základních práv Evropské unie a Listiny základních práv a svobod. Zdůrazňuje přitom, že soud prvního stupně bezmezně uvěřil výpovědi jmenovaného obviněného, a současně poukazuje na to, že následně vyšlo najevo, že dané prohlášení viny nebylo v souladu se zjištěným stavem.

V závěrečných pasážích dovolání obviněný shodně jako obviněný N. P. cituje z judikatury Ústavního soudu a poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu stran základních zásad trestního řízení, a to zásady presumpce neviny a zásady in dubio pro reo, které podle jeho názoru nebyly soudy obou stupňů respektovány, a vyjadřuje přesvědčení, že nebylo nade vši pochybnost prokázáno, že by se přisouzené trestné činnosti dopustil, neboť soudy uváděné důkazy netvoří logický, ničím nenarušený řetězec vzájemně se doplňujících důkazů, které by ve svém celku spolehlivě prokázaly všechny okolnosti předmětného trestného činu naplňující jak jeho objektivní, tak subjektivní stránku. Má naopak za to, že z provedených důkazů vyvstávají zcela zřejmé pochybnosti, kdy jediným důkazem, o který soudy opřely svůj závěr o jeho vině, je lživá výpověď spoluobviněného P. S., přičemž na ostatní provedené důkazy soudy nahlížely jednostranně, ačkoli nabízejí vícero možností o průběhu skutkových okolností, a současně bez dalšího či s nepřesvědčivým odůvodněním zamítly důkazy navrhované k prokázání jeho neviny nebo vyvrácení závěrů o jeho vině.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti tento dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i všechna případná další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, která vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

Obviněný I. D. uplatňuje v dovolání předně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že při vazebním zasedání konaném dne 4. 12. 2021 byla porušena ustanovení o nutné obhajobě, neboť v rozporu s § 39 odst. 4 tr. ř. mu nebyl ustanoven obhájce, který poskytuje služby v jazyce, který ovládá. Nesouhlasí přitom s argumentací soudu prvního stupně, že mu nebylo možno ustanovit obhájce ovládajícího srbský jazyk z důvodu většího množství obviněných v této trestní věci, kteří neovládají český jazyk, neboť soud neustanovil takového obhájce ani jednomu z obviněných. V důsledku této vady má být podle názoru obviněného současně naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když jeho výslech ve vazebním zasedání je pak procesně nepoužitelný; k tomu podotýká, že soud právě o tento důkaz opřel svůj závěr ohledně jeho účasti na pěstování konopí v bytech na adresách XY a Xy, neboť v hlavním líčení popřel, že by se na pěstování konopí v těchto objektech podílel.

Ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. tento dovolatel dále namítá, že v řízení před soudem prvního stupně byla porušena ustanovení trestního řádu o jeho přítomnosti v hlavním líčení, a to proto, že o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti rozhodovala předsedkyně senátu, nikoliv senát; navíc, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 28. 4. 2023, se tak stalo až v průběhu hlavního líčení, přestože nebyl přítomen již od jeho počátku, a jeho část tudíž proběhla bez toho, aby bylo rozhodnuto o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti.

V dalším textu dovolání obviněný vyslovuje názor, že v případě živých rostlin konopí se mohlo jednat maximálně o pokus trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, neboť v době provedení domovních prohlídek byl obsah látky delta-9-THC v rostlinách pod 1 % účinné látky, a teprve následně, kdy činností policejního orgánu došlo ke sklizni rostlin, jejich usušení a zahřívání při použití metody plynové chromatografie, bylo dosaženo množství účinné látky uvedené v napadeném rozsudku; přesto jej odvolací soud uznal vinným dokonaným trestným činem.

V navazujícím textu dovolatel dále namítá, že rozhodná skutková zjištění jsou navíc ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, zejména s výslechem a znaleckými posudky znalce RNDr. PhDr. Karla Lehmerta, Ph.D., MBM, LL.M.; tento totiž uvedl, že jednak zdravá rostlina konopí má bezvýznamné množství látky delta-9-THC, jednak, že metoda plynové chromatografie je pro posouzení obsahu THC nevhodná a měla by být použita metoda kapalinové chromatografie, a dále kritizoval postup při odběru vzorků rostlin konopí, jakož i způsob jeho zaznamenání. Současně vytýká soudu, že nevyhověl návrhu obviněných na provedení důkazu opětovným výslechem tohoto znalce a konfrontací zpracovatelů odborných vyjádření s tímto znalcem. S ohledem na výše uvedené skutečnosti pak má za to, že byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první i třetí variantě. Naplnění daného dovolacího důvodu v jeho první variantě spatřuje i v tom, že nebylo jakkoliv prokázáno, co bylo obsahem černého igelitového pytle, který předal dne 20. 5. 2021 spoluobviněnému N. P., a skutkové zjištění v tomto směru je nepodloženým a spekulativním závěrem, resp. názorem soudu; zdůrazňuje, že naopak jednoznačně popsal, že obsahem pytle byla čtečka knih a dvě až tři péřové bundy, které zasílal do Srbska po spoluobviněném N. P. dceři k narozeninám (čtečku) a k vyčištění (bundy). Poukazuje přitom na to, že k prokázání obsahu pytle byl navržen výslech svědka W. K., který měl předmětný pytel v inkriminovaném období vidět, avšak odvolací soud tento důkazní návrh zamítl s ohledem na údajnou nadbytečnost a k obsahu pytle zaujal důkazně zcela nepodložené a spekulativní stanovisko; obviněný se proto domnívá, že tímto postupem došlo k naplnění shora citovaného dovolacího důvodu též v jeho třetí variantě.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tento obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. Dále obviněný žádá, aby předseda senátu Nejvyššího soudu ve smyslu § 265o tr. ř. přerušil výkon napadeného rozhodnutí.

Obviněná S. N. v dovolání nejprve v obecné rovině namítá, že skutkové ani právní závěry soudů obou stupňů nemají oporu v provedeném dokazování, jsou dovozovány jen spekulacemi a na základě pochybností, čímž došlo k porušení základních zásad trestního řízení, a to zásady in dubio pro reo a zásady presumpce neviny. Má rovněž za to, že oba soudy založily rozhodná skutková zjištění na procesně nepoužitelných, resp. zjevně vadných důkazech, které vedly i k vadnému hodnocení provedených důkazů a pak i k nesprávným skutkovým zjištěním.

V podrobnostech tato dovolatelka s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí, že zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů spatřuje v závěru obou soudů, že měla spáchat trestnou činnost pod (odvolacím soudem nedotčeným) bodem III. F výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, jíž se dopustila se spoluobviněnými I. D. a I. G. v objektu na adrese Praha XY – GXY. Nesouhlasí přitom s tím, pokud soudy dospěly k tomuto závěru na základě nepřímých důkazů, jak je specifikuje soud prvního stupně (že byla zadržena na místě samém, že na stěrech z dlaní jejích rukou byla zjištěna přítomnost látky delta-9-THC, že byly zajištěny latexové rukavice, na kterých byly nalezeny stopy cannabinoidů včetně látky delta-9-THC a z nichž současně byly získány majoritní složky profilu DNA shodné s profilem DNA stanoveným k její osobě, že byla v telefonickém kontaktu s obviněným I. D. dne 15. 11. a 16. 11. 2021 a že odposlechy těchto telefonních hovorů prokazují její účast na provozu předmětné pěstírny, že v jí vydaném mobilním telefonu značky Apple iPhone měla uložené kontakty na ostatní spoluobviněné, že v jednom ze svých mobilních telefonů měla vyhledávat slovní spojení „cannabis diseases“), a tvrdí, že pod pojem „řetězec nepřímých důkazů“ soudy podsouvají domněnky a spekulace, aniž by získaly a předložily jediný relevantní důkaz, a tudíž z provedeného dokazování nemohla vyplynout skutková zjištění soudů o jejím zapojení do chodu dané pěstírny. Namítá, že předmětný skutek je popsán značně obecně, a opakuje svou setrvalou verzi skutkového děje, podle níž jí obviněný I. D. nabídl bydlení na výše uvedené adrese, byla zde jen cca dvacet dní před svým zadržením, nemá s pěstováním rostlin konopí v této pěstírně nic společného, pracovala celou dobu jako kuchařka a v bytě jen spala a odpočívala, po nastěhování zde dobrovolně uklidila a uklízela pak i následně (v rukavicích – proto na nich byly nalezeny znaky majoritní složky profilu DNA shodné s profilem DNA stanoveným k její osobě), přičemž když se první den nastěhovala, viděla rostliny konopí, ale bydlela pak v jiné části bytu; připouští, že byla občasnou konzumentkou marihuany (proto na stěrech z dlaní jejích rukou byla zjištěna přítomnost látky delta-9-THC); zná jen obviněného I. D., pouze s tímto byla v pravidelném telefonickém kontaktu, ostatní spoluobviněné nezná, netelefonovala si s nimi, obviněnou Z. T. viděla maximálně dvakrát v životě, s obviněným I. D. se jednalo o běžné telefonní hovory s výjimkou tří z dnů 15. 11. a 16. 11. 2021, ovšem k těmto zdůrazňuje, že z nich je zřejmé, že nevěděla, co a jak dělat; ke kontaktům uloženým v mobilním v telefonu značky Apple iPhone uvádí, že předmětný mobilní telefon jí dal obviněný I. D. i s těmito kontakty, nevyhledávala si jakékoliv slovní spojení ohledně marihuany, konopí či „cannabis diseases“ v březnu 2021, neboť v té době daný mobilní telefon ještě nevlastnila, a pokud se týká svědkyně J. T. a schůzky s ní a obviněnou Z. T., poukazuje na to, že při této šlo jen o zajištění práce kuchařky pro jmenovanou svědkyni.

V další části dovolání obviněná dovozuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. též pro nerespektování zákonného postupu při domovní prohlídce provedené v předmětné pěstírně, a to při odběru reprezentativního vzorku rostlin konopí a následném výpočtu množství účinné látky, jenž byl podle jejího názoru v rozporu s rozkazem ředitele Kriminalistického ústavu č. 54 ze dne 11. 11. 2021, z čehož usuzuje na procesní nepoužitelnost takto provedeného důkazu. V návaznosti na uvedené pak poukazuje i na to, že v případě rostlin konopí a sušiny zajištěných v dané pěstírně nebyl oddělen materiál toxikomansky nepoužitelný (tedy napadený plísní či jinými parazity).

S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatelka v rámci argumentace stran nesprávného právního posouzení skutku a jiného nesprávného hmotněprávního posouzení jednak opět namítá nesprávný postup při odběru reprezentativního vzorku rostlin konopí a dále, že v případě živých rostlin konopí se obvinění nemohli dopustit dokonaného trestného činu podle § 283 tr. zákoníku, když pěstovali rostlinu, ve které byl v době domovní prohlídky obsah látky delta-9-THC pod 1 % účinné látky, a teprve následně, kdy činností policejního orgánu došlo ke sklizni rostlin, jejich usušení a zahřívání, bylo dosaženo množství účinné látky uvedené v rozsudcích soudů obou stupňů. I zde pak zdůrazňuje, že nadto byly měřeny hodnoty u vzorků (rostlin i sušiny) prokazatelně napadených plísní, sviluškami a jinými parazity, ačkoli v tomto případě se nemohlo jednat o toxikomansky využitelný, resp. zneužitelný materiál. Konečně obviněná vyjadřuje přesvědčení, že nebylo nade vši pochybnost prokázáno, že by se dopustila žalovaného jednání, když z provedeného dokazování sice vyplynulo, že věděla, že v bytě na adrese Praha XY – XY se konopí nachází a pěstuje, ale s tímto neměla nic společného, konopí nepěstovala ani nedistribuovala, a proto by její jednání mohlo být posouzeno maximálně pouze jako přečin nepřekažení trestného činu podle § 367 tr. zákoníku.

Pokud jde o poslední uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jeho naplnění obviněná spatřuje v tom, že odvolací soud některé její námitky, zakládající dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a uvedené v odvolání, pominul, přehlédl či se s nimi dostatečně nevypořádal.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti tato dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i všechna případná další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, která vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněná Z. T. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předně brojí výroku o vině rozsudku odvolacího soudu pod bodem II., neboť uvádí, že nepřevážela sušinu konopí z České republiky do Rakouské republiky, a tvrdí, že ji vezla na místo s názvem XY do XY, tedy na území České republiky. Má totiž za to, že okolnost spočívající v zahraničním prvku měla za následek přísnější právní kvalifikaci jejího jednání podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Další námitky pak obviněná vznáší vůči závěru obou soudů, že byla minimálně srozuměna s tím, že se protiprávního jednání dopouští v rámci organizované zločinecké skupiny. V tomto směru poukazuje na to, že její účast na takové skupině je dovozována pouze z propojení s obviněným I. D. a jednorázového nákupu legálních prostředků uskutečněného s obviněným P. B. K tomu zdůrazňuje, že s oběma jmenovanými obviněnými probíhaly běžné, klidné rozhovory, přičemž neexistují důkazy, že by jakkoliv pomáhala obviněnému I. D., že převzala cestovní tašku od kteréhokoliv člena údajné skupiny ani že by měla spolupracovat s obviněným N. P. nebo že by ji tento znal, neboť pokud by tomu tak bylo, musel by být jakožto vůdce skupiny o zapojených osobách informován. Obdobně dovozuje, že pokud by byla členem takové skupiny, tak za situace, kdy byla zadržena při převozu sušiny konopí, bylo by logické, aby varovala ostatní členy, k čemuž však nedošlo. Je tudíž přesvědčena, že nebylo prokázáno, že by se vědomě podílela, případně že by byla srozuměna s účastí na organizované zločinecké skupině, a proto její jednání je třeba posuzovat odděleně od ostatních obviněných. Současně má za to, že je naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V další části dovolání obviněná z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá rovněž to, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Takovým důkazem má být stěžejní důkaz v podobě jejího doznání skutku pod bodem II. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, jež učinila při vazebním zasedání konaném dne 1. 12. 2021, neboť v době vazebního zasedání neměla překlad usnesení o zahájení trestního stíhání do německého jazyka (když dne 30. 11. 2021 jí bylo předáno v českém jazyce), a tudíž nevěděla, z jakých důvodů má být vzata do vazby, proč je obviněna a nemohla si nic přečíst, maximálně se mohla zeptat obhájce na pár věcí s rizikem, že to soudní senát uslyší. Nesouhlasí přitom s tím, jak tuto námitku vypořádal odvolací soud v bodu 116 odůvodnění svého rozsudku.

Z výše uvedených důvodů tato dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu (případně i rozsudek soudu prvního stupně), a to tak, že ji zprostí obžaloby pod bodem III. a pod bodem II. ji uzná vinnou podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a uloží jí trest odnětí svobody při spodní hranici trestní sazby a trest vyhoštění na přiměřenou dobu. Pro případ, že Nejvyšší soud neshledá důvody pro změnu rozsudku odvolacího soudu, navrhuje, aby zrušil rozsudky soudů obou stupňů a vrátil věc odvolacímu soudu, případě soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovoláním obviněných se vyjádřil JUDr. Lumír Crha, Ph.D., státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), přičemž tak učinil dne 10. 1. 2025 ve vztahu k dovoláním obviněných N. P., D. I. a I. D., dne 21. 1. 2025 ve vztahu k dovolání obviněné S. N. a dne 30. 1. 2025 ve vztahu k dovolání obviněné Z. T.

Pokud jde o dovolání obviněného N. P., státní zástupce konstatuje, že tento v něm opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před soudem prvního stupně a kterou shrnul ve svém odvolání, přičemž podstatná část textu dovolání je shodná s textem předchozího odvolání; namítá tak opět opomenuté důkazy, nevěrohodnost spoluobviněného P. S., který jej po svém prohlášení viny usvědčoval, porušení zásady in dubio pro reo, nesprávnou metodu odběru vzorků z rostlin konopí, absenci upozornění na změnu popisu skutku a dále řadu procesních pochybení a konečně i nesprávné složení senátu soudu prvního stupně po prohlášení viny obviněného P. S. Státní zástupce poukazuje na to, že s těmito námitkami se proto již vypořádaly soudy v odůvodněních svých rozhodnutí, přičemž soud prvního stupně tak učinil v bodech 130 až 138, 140 až 169, 177 a 180 až 195 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodech 91 až 115 odůvodnění svého rozsudku; s argumentací soudů se přitom ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje.

Ve vztahu k dovolatelovu tvrzení o existenci opomenutých důkazů (v části III. dovolání), jimiž mají být konkrétně výslech „protokolujících policistů protokolů o sledování obžalovaného N. P., kde chybí fotografie a videozáznamy“ a dále „výslechy dalších zpracovatelů protokolů o sledování osob a věcí“, státní zástupce odkazuje na bod 152 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v němž tento jednak označil za přirozené, pokud z důvodu utajení nejsou o sledování vždy pořizovány videozáznamy či fotografie, a dále zejména vyjádřil přesvědčení, že nic nenasvědčuje tomu, že by si policisté při provádění sledování něco domýšleli a uváděli nepravdu. Je tedy zřejmé, že důvodem zamítnutí těchto důkazních návrhů odvolacím soudem byla jejich nadbytečnost, což odpovídá třetímu z důvodů, na nichž lze založit neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení podle judikatury Ústavního soudu. Co se týče nadbytečnosti zbývajících důkazních návrhů uvedených pod body 3) až 5) této části dovolání a dále v jeho části IV., státní zástupce pak poukazuje zejména na body 150, 113 a 151 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Uzavírá tudíž, že v této části dovolání sice odpovídá třetí variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je však zjevně neopodstatněné, neboť z obsahu odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že důvodem odmítnutí těchto důkazních návrhů byla jejich nadbytečnost.

Dále se státní zástupce zaměřuje na námitky obviněného v části IV. dovolání, jejichž prostřednictvím zpochybňuje pravdivost výpovědi spoluobviněného P. S. a přesnost podkladů pro výpočet množství zakázaných látek s tím, že způsob odběru vzorků neodpovídal rozkazu ředitele Kriminalistického ústavu č. 54 ze dne 11. 11. 2021. Jestliže přitom obviněný polemizuje s datem vydání tohoto rozkazu (dne 11. 1. či 11. 11. 2021) a s tím, zda byl tedy policistům znám krátce či dlouze, považuje takovou polemiku za bezpředmětnou. Zdůrazňuje, že uvedený rozkaz mohl být nanejvýš obecně nezávaznou metodikou a jeho dodržení či porušení mohlo mít pouze vliv věcný, nikoliv právní, a datum vydání je jistě patrno z č. l. 10 004 spisu. Za podstatné pak považuje, že v této části dovolání brojí dovolatel proti učiněným skutkovým zjištěním. V tomto směru uvádí, že obviněný však nevymezuje svou argumentaci ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě a celkový obsah jeho námitek směřuje k tomu (jak ostatně i sám uvádí), že soudy porušily zásadu in dubio pro reo, což však nemůže (nenabylo-li její porušení závažnosti porušení ústavního práva na spravedlivý proces) založit žádný dovolací důvod, a jeho dovolání v této části tak žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá; současně zdůrazňuje, že nic nenasvědčuje tomu, že by snad tato zásada byla porušena, když soudy pochybnosti neměly, což logicky nenapadnutelným způsobem vysvětlily v odůvodněních svých rozhodnutí. Co se pak týče dovolatelova tvrzení, že skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, když nesprávný procesní postup spatřuje v tom, že věc spoluobviněného P. S. nebyla vzhledem k jeho prohlášení viny vyloučena k samostatnému projednání a jmenovaný nebyl ve věci dovolatele vyslýchán jako svědek, poukazuje na přiléhavé vyjádření odvolacího soudu v bodu 103 odůvodnění jeho rozsudku s odkazem na § 206c odst. 6 tr. ř., podle něhož soudy postupovaly, a jehož věta za středníkem zní: „tím není dotčena možnost vyslýchat obžalovaného k účasti jiných osob na spáchaném skutku, ohledně kterého prohlásil vinu“. Dodává navíc, že samotné „nevyloučení věci“ nebylo zákonodárcem považováno za natolik závažnou otázku, aby tento procesní úkon zařadil mezi dovolací důvody, a rovněž v této části proto dovolání žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá.

K argumentaci v části V. dovolání vztahující se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v jejímž rámci obviněný opakuje jednak procesní námitky, k nimž se státní zástupce již vyjádřil, se tento zabývá jeho další námitkou, že jeho jednání mělo být v případě neusušených a nezpracovaných rostlin posouzeno pouze jako příprava a trestný čin tedy jako jen dílem dokonaný. Poukazuje na to, že s nízkým množstvím účinné látky v živých rostlinách se vypořádal odvolací soud v bodu 85 odůvodnění svého rozsudku tak, že změnil popis skutku. Pokud obviněný vznáší námitku i proti změně popisu skutku s tím, že na tuto nebyl upozorněn, státní zástupce poznamenává, že trestní řízení je vedeno pro skutek, a nikoliv pro jeho popis; jeden skutek může být totiž popisován mnoha různými, a přesto správnými způsoby, lišícími se jen mírou své výstižnosti podle kreativity toho kterého orgánu činného v trestním řízení. Dále uvádí, že oproti tomu právní posouzení skutku je striktní, když je vyjádřeno konkrétním ustanovením trestního zákoníku. Považuje proto za logické, pokud je obviněný upozorňován pouze na změnu právního posouzení skutku, které je jednoznačné, nikoliv na změnu popisu skutku, který je mnohotvárný. Shrnuje tedy, že pokud odvolací soud zachoval skutek, jeho jiný popis nebyl důvodem pro upozornění obviněného. Nadto je podle jeho názoru zřejmé, že popis skutku nevymezuje žádné konkrétní jednání, které by skončilo pouhým vypěstováním rostlin; pokud odvolací soud vypěstování rostlin zmiňuje, vztahuje jednání dovolatele i ostatních pachatelů vždy a důsledně nejen k jejich „pěstování“ ale i k jejich „dalšímu zpracování“, a podmínky pro posouzení jeho jednání jako činu dílem nedokonaného tak splněny nebyly a jeho dovolání je pak zjevně neopodstatněné, neboť právní posouzení skutku je správné.

Dále státní zástupce konstatuje, že v části VI. svého dovolání obviněný mylně soudí, že k porušení procesních podmínek ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. může dojít i tím, že se odvolací soud dostatečně nevypořádá s odvolacími námitkami obviněného; uvedené porušení procesních podmínek však spočívá v tom, že odvolací soud napadené rozhodnutí vůbec věcně nepřezkoumával, což není případ této trestní věci. K procesním námitkám obviněného v části VII. dovolání pak jednak poukazuje na to, že tyto doslovně totožným způsobem uplatnil již ve svém odvolání, a dále zdůrazňuje, že tvrzené vady žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají (což ostatně dovolatel ani netvrdí), když navíc rozhodně nepostačují k závěru o porušení zásad spravedlivého procesu a práva na obhajobu obviněného, jak na to tento jejich prostřednictvím poukazuje.

Ve vztahu k námitce obviněného stran podjatosti senátu Městského soudu v Praze, kterou dovozuje z toho, že uvedený senát přijal prohlášení viny obviněného P. S., tomuto uvěřil, a tím porušil zásadu presumpce neviny ostatních obviněných a vyvolal pochybnost o své nestrannosti, státní zástupce uvádí, že byť je dovolateli možno dát za pravdu, že ve skupinových věcech může prohlášení viny jediným z obviněných působit na mysl rozhodujících soudců – předčasně je vést k přesvědčení o vině ostatních obviněných, kteří vinu neprohlásili, takový vliv na uvažování soudců mohou mít i mnohé další přímo nesouvisející okolnosti – sebevražda hlavního pachatele, nečekaně ochotné uhrazení škody nebo rychlé změny obhajoby obviněného podle postupně se měnící důkazní situace (obhajoba formou „šachové partie“); pokud by však každá taková okolnost vedla k pochybnostem o schopnosti soudců zachovat si kritické myšlení, nebylo by možno rozumně uspořádat personální zajištění soudních řízení – pochybnost by byla o mnoha soudcích. Poukazuje dále na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, z níž je zřejmé, že dovolatelem požadované vyloučení věci obviněného P. S. k samostatnému projednání a zejména pak vyloučení dosud rozhodujícího senátu z dalšího rozhodování je stav, který Ústavní soud přiléhavě označil za neudržitelný. Nadto však vyslovuje názor, že v dané věci existuje okolnost ještě podstatnější, totiž to, že cestou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je možno postupovat pouze pokud vyloučený orgán „ve věci rozhodl“, přičemž ze změní písm. m) citovaného ustanovení je patrno, že takové rozhodnutí musí existovat, neboť odvolání proti němu bylo zamítnuto odvolacím soudem. V dovolatelově věci je však situace jiná, neboť tento tvrdí podjatost senátu soudu prvního stupně, jehož rozsudek byl ovšem ohledně tohoto dovolatele v plném rozsahu zrušen rozsudkem soudu odvolacího, a tento konečný rozsudek odvolacího soudu vynesl senát, jehož vyloučení pro podjatost dovolatel nijak nenamítá. Obviněný tedy namítá podjatost senátu, který v jeho věci rozhodl v prvním, a nikoliv druhém stupni, a dovolání v této části je tudíž podle § 265a odst. 1 tr. ř. nepřípustné.

Co se týče dovolání obviněného D. I., státní zástupce předně poukazuje na skutečnost, že jeho zpracovatelka opsala v naprosté většině téměř doslovně text dovolání vypracovaného obhájkyní obviněného N. P., čímž opustila obhajobu dříve uplatňovanou v jeho odvolání; státní zástupce poznamenává, že procesně se jedná o situaci neobvyklou, nikoliv však nepřípustnou. Vzhledem k tomu státní zástupce plně odkazuje na své vyjádření k dovolání obviněného N. P., ovšem s jedinou výjimkou ohledně tvrzené podjatosti senátu soudu prvního stupně, jenž ve věci dovolatele D. I. skutečně vydal výrok o vině, který odvolacím soudem zrušen nebyl. Jinak však i ohledně podjatosti senátu soudu prvního stupně setrvává na závěru, že samotným prohlášením viny jednoho z pachatelů nemůže být taková podjatost založena a že senát soudu prvního stupně z rozhodování vyloučen nebyl.

Pokud jde o dovolání obviněného I. D., státní zástupce se nejprve zabývá jeho námitkou uplatněnou s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., a to že v řízení před soudem prvního stupně byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, neboť o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti nerozhodl senát, nýbrž pouze jeho předsedkyně, a to dokonce až v průběhu řízení, a tedy uvedené procesní rozhodnutí učinil nenáležitě obsazený soud. Státní zástupce zdůrazňuje, že pokud zákonodárce vymezil dovolací důvod spočívající v tom, že rozhodnutí učinil nenáležitě obsazený soud, učinil tak v § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., ovšem pouze pokud takový soud rozhodl „ve věci“; nikoliv tedy pokud takový soud učinil pouhé procesní rozhodnutí. Dospívá proto k závěru, že uvedená námitka tomuto ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídá. Jestliže pak mělo být takové rozhodnutí učiněno až v průběhu soudního jednání, poukazuje na to, že dovolatel neuvádí, zda a jakým způsobem byla tímto opomenutím zasažena jeho obhajoba, a proto nic nenasvědčuje ani tomu, že by tímto způsobem mohlo být narušeno jeho právo na spravedlivý proces. Totéž pak platí podle názoru státního zástupce také u další dovolatelovy námitky, že ustanovení obhájce ve vazebním zasedání bylo jen formální, neboť obhájce neovládal dovolatelův jazyk. Dodává přitom, že zejména není patrno, že by snad byla tato jazyková bariéra důvodem výpovědi dovolatele u vazebního zasedání.

Ve vztahu k námitce obviněného, že jeho jednání mělo být dílem kvalifikováno pouze jako pokus trestného činu, konstatuje, že ačkoli tato odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je zjevně neopodstatněná, a v tomto směru odkazuje na výše uvedenou část svého vyjádření, že podle popisu skutku se jednalo o trestný čin dokonaný, neboť jednání obviněných není popisováno tak, že by zůstávalo u pouhého vypěstování rostlin.

Brojí-li pak tento obviněný proti úvahám a závěrům odvolacího soudu, že černý pytel zaznamenaný při sledování obsahoval návykové látky, a že k této otázce měl být vyslechnut svědek V. K., který pytel viděl, má státní zástupce za to, že úvahy odvolacího soudu v bodu 113 odůvodnění jeho rozhodnutí nelze označit za spekulativní, a že naopak v celkovém kontextu celé trestné činnosti se jedná o úvahy logické, které již z tohoto důvodu nemohou založit zjevný rozpor ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Ze shora uvedených důvodů státní zástupce považuje dovolání obviněného N. P. za dílem nepřípustné, dílem žádnému dovolacímu důvodu neodpovídající a dílem zjevně neopodstatněné, dovolání obviněného D. I. za dílem žádnému dovolacímu důvodu neodpovídající a dílem zjevně neopodstatněné a dovolání obviněného I. D. za dílem žádnému dovolacímu důvodu neodpovídající a dílem zjevně neopodstatněné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání všech tří dovolatelů podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněná. Z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. pak souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Co se týče dovolání obviněné S. N., státní zástupce předně konstatuje, že tato opakuje obhajobu, kterou uplatnila již před soudem prvního stupně a shrnula i ve svém odvolání, přičemž podstatná část textu dovolání je doslovně shodná s textem předchozího odvolání; dovolatelka tak opět namítá nesprávná skutková zjištění, porušení metodiky při odběru vzorků rostlin konopí, nesprávné určení množství účinné látky, špatný procesní postup odvolacího soudu, porušení zásady in dubio pro reo a opakovaně popírá svou aktivní účast na jednání spolupachatelů. S podstatou těchto námitek se proto již vypořádaly soudy v odůvodněních svých rozhodnutí s tím, že soud prvního stupně tak učinil zejména v bodech 174 a 175 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodech 95 až 98 a 125 odůvodnění svého rozsudku. S argumentací soudů se státní zástupce ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje.

Jestliže obviněná v části III. svého dovolání brojí proti tomu, že soud prvního stupně dovodil její účast na provozu pěstírny v ulici XY pouze z její přítomnosti v místě, z nálezu její DNA na rukavici, z přítomnosti THC na stěru z dlaní a z její snahy odvětrat z domu i z bytu s pěstírnou zápach marihuany, uvádí státní zástupce, že namítá v podstatě to, že všechna tato zjištění byla náhodná, a doznává pouze, že v bytě byla a uklízela, aniž by se však na provozu pěstírny nějak podílela. V tomto směru konstatuje, že obviněná tudíž svou argumentaci ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě nevymezuje, druhé variantě tohoto dovolacího důvodu (procesní nepoužitelnost důkazu) odpovídá jen jedna námitka, jíž bude věnována pozornost níže, a třetí variantu (odmítnutý důkazní návrh) daného dovolacího důvodu neuplatňuje. Celkový obsah jejích námitek směřuje k tomu (jak ostatně i sama uvádí), že soudy porušily zásadu in dubio pro reo, což však nemůže (nenabylo-li její porušení závažnosti porušení ústavního práva na spravedlivý proces) založit žádný dovolací důvod, a její dovolání v této části tak žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá.

Namítá-li obviněná v části IV. svého dovolání „nerespektování zákonného postupu při domovní prohlídce“, z čehož dovozuje procesní nepřípustnost takto provedeného důkazu, když nezákonnost spatřuje v tom, že při odběru vzorků rostlin nebyla respektována ani příručka pro kriminalisty, ani následný rozkaz ředitele Kriminalistického ústavu č. 54 ze dne 11. 11. 2021, opakuje státní zástupce v souladu se svým předchozím vyjádřením, že z hlediska procesní přípustnosti důkazu není podstatné, kdy byl onen rozkaz vydán ani jaké je jeho znění, neboť takový rozkaz mohl být nanejvýš obecně nezávaznou metodikou a jeho dodržení či porušení mohlo mít pouze vliv věcný, nikoliv právní. V této části je tedy dovolání zjevně neopodstatněné, neboť pouhé nedodržení metodického postupu nečiní důkaz procesně nepřípustným, a takový důkaz je soudem hodnocen mezi jinými důkazy pečlivěji vzhledem k možným věcným vadám.

Ve vztahu k opakované námitce obviněné, vznesené v rámci argumentace stran nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to proti nedodržení metodiky při odběru vzorků, státní zástupce uvádí, že tato tvrzenému dovolacímu důvodu neodpovídá; stejný závěr pak činí, dovozuje-li obviněná, že pokud konopí nepěstovala, mohla se dopustit nanejvýše přečinu nepřekažení trestného činu podle § 367 tr. zákoníku. Je tomu tak proto, že dovolatelka vychází z jiného než soudy učiněného skutkového zjištění; právní posouzení se však vztahuje ke skutku, který soud zjistil, nikoliv k alternativnímu skutku podle závěrů dovolatele.

Konečně státní zástupce konstatuje, že namítá-li obviněná, že odvolací soud zamítl její odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, zjevně vychází z nesprávného názoru, že k porušení procesních podmínek ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. může dojít i tím, že se odvolací soud dostatečně nevypořádá s odvolacími námitkami obviněného. Zdůrazňuje, že uvedené porušení procesních podmínek však spočívá v tom, že odvolací soud napadené rozhodnutí vůbec věcně nepřezkoumával, což není případ této trestní věci.

Státní zástupce shrnuje, že konkrétní námitky uvedené touto dovolatelkou dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. její dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. pak souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Ve svém vyjádření k dovolání obviněné Z. T. státní zástupce nejprve poukazuje na to, že tato v něm rovněž opakuje obhajobu, kterou uplatnila již před soudem prvního stupně a kterou shrnula i ve svém odvolání; opět tak nesouhlasí s tím, že by návykovou látku vezla až do Rakouska, popírá, že by vědomě působila v rámci organizované skupiny ostatních obviněných a procesní nepřípustnost svého doznání skutku II. (převoz konopí) při vazebním zasedání dovozuje z toho, že tehdy neměla k dispozici německý překlad usnesení o zahájení trestního stíhání. S těmito námitkami se proto již vypořádaly soudy v odůvodněních svých rozhodnutí, přičemž soud prvního stupně, jehož rozhodnutí ohledně dovolatelky však bylo posléze zrušeno, tak učinil v bodu 176 odůvodnění svého rozsudku; podstatnější je argumentace odvolacího soudu, který o její vině a trestu rozhodl nově, a to v bodech 116 a 117 odůvodnění jeho rozsudku. S argumentací soudů se státní zástupce ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje.

Brojí-li obviněná v části II. svého dovolání proti skutkovému zjištění v bodu II. výroku rozsudku odvolacího soudu, že sušinu konopí vezla až do Rakouské republiky, a trvá na tom, že ji vezla pouze do XY, tedy ještě na území České republiky, když význam této skutečnosti pro rozhodnutí dovozuje z toho, že zahraničním prvkem se prý zpřísnila právní kvalifikace jejího jednání – na skutkovou podstatu podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, konstatuje státní zástupce, že ze strany dovolatelky (případně jejího obhájce) se zjevně jedná o pouhé neporozumění obsahu napadeného rozsudku odvolacího soudu. Již z jeho výroku je totiž patrno, že tuto přísnější kvalifikaci odvolací soud u dovolatelky neužil, přičemž z bodu 145 odůvodnění tohoto rozsudku je také zřejmé proč – odvolací soud nepovažoval za prokázané, že by „věděla, či byla srozuměna s tím, (že) trestný čin páchá ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Státní zástupce tak zdůrazňuje, že otázka tuzemského či zahraničního místa určení jí převážené návykové látky tím pro posouzení skutku ztratila jakýkoliv význam, když přestalo být podstatné, zda vezla takovou látku z Prahy až k Vídni nebo jen před českou hranici. Nadto dodává, že obviněná svou argumentaci ani nevymezuje ve smyslu tvrzeného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, neboť namísto toho, aby označila konkrétní zjevný rozpor, pouze opakuje, že návykovou látku vezla jen do XY; již z tohoto důvodu předmětná námitka citovanému ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídá, když navíc jí tvrzené skutkové zjištění nemá v její věci ani žádný význam pro právní posouzení skutku, a nejedná se tedy o rozhodné skutkové zjištění určující pro naplnění znaků jejího trestného činu.

Pokud pak obviněná v části III. svého dovolání rozporuje též skutkové zjištění soudů, že by se vědomě podílela na organizované zločinecké skupině ostatních pachatelů, uvádí státní zástupce, že zde se naopak jedná o skutkové zjištění skutečně významné pro právní posouzení skutku. Odkazuje v tomto směru na bod 117 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a dále dodává, že v této části dovolání směřuje celkový obsah námitek obviněné k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo, což však nemůže (nenabylo-li její porušení závažnosti porušení ústavního práva na spravedlivý proces) založit žádný dovolací důvod, a její dovolání v této části tak žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá; současně zdůrazňuje, že nic nenasvědčuje tomu, že by snad tato zásada byla porušena, když soudy pochybnosti neměly, což logicky nenapadnutelným způsobem vysvětlily v odůvodněních svých rozhodnutí. Jestliže obviněná v závěru této části dovolání zmiňuje i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., konstatuje státní zástupce, že vzhledem k tomu, že k němu neuvádí žádnou bližší argumentaci, nemůže se k takto kusé námitce podrobněji vyjádřit, když navíc ji dovolatelka patrně zakládá na jiném než soudy učiněném skutkovém zjištění.

Namítá-li obviněná v části IV. svého dovolání, že v době vazebního zasedání ještě neměla k dispozici německý překlad usnesení o zahájení trestního stíhání, a má-li za to, že z důvodu absence takového překladu je její doznání skutku II. procesně nepoužitelným důkazem (a současně nesouhlasí s tím, jak se s touto námitkou vypořádal odvolací soud v bodu 116 odůvodnění svého rozsudku), uvádí státní zástupce, že ačkoli takto formulovaná námitka odpovídá druhé variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není opodstatněná. V tomto ohledu pak přisvědčuje argumentaci odvolacího soudu, jež je v souladu s ustálenou judikaturou k posuzování procesního významu překladu usnesení o zahájení trestního stíhání, z níž cituje a z které je zjevné, že pro procesní použitelnost výpovědi dovolatelky z vazebního zasedání není podstatné, zda formálně měla či neměla překlad usnesení o zahájení trestního stíhání, nýbrž zda jí obsahově bylo zřejmé, pro jaké jednání je stíhána a jaký trestný čin je ve skutku spatřován. Poukazuje přitom na to, že z posledního odstavce návrhu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě ze dne 1. 12. 2021, č. j. ZT 241/2021-9, na vzetí dovolatelky do vazby je zřejmé, že ještě před konáním vazebního zasedání jí bylo usnesení o zahájení trestního stíhání přetlumočeno do jazyka, o kterém prohlásila, že mu rozumí, a že původně takový překlad ani nepožadovala, poté však své stanovisko změnila. Státní zástupce nadto podotýká, že v předmětné věci se tehdy jednalo pouze o převoz téměř 3 kg sušiny konopí na zadním sedadle dovolatelčina vozidla, jak je popsáno v bodu II. odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu, přičemž konopí bylo nalezeno za její přítomnosti při silniční kontrole a nelegálnosti takového převážení si byla od počátku vědoma. V době vazebního zasedání se tedy ještě nejednalo o žádnou sofistikovanou trestnou činnost, do níž by byly zapojeny jiné osoby nebo která by spočívala na nějakých složitých machinacích či by byla zakázaná pouze na území České republiky, a takto založenému trestnímu stíhání tedy dovolatelka mohla porozumět z podstaty věci velmi snadno; teprve usnesením ze dne 4. 1. 2022 byla její jednoduchá věc pouhého převozu konopí spojena s mnohem sofistikovanější věcí, a to s organizovanou skupinou ostatních obviněných. Státní zástupce proto považuje výpověď obviněné z vazebního zasedání za procesně použitelnou s tím, že z její strany se navíc jedná o opakování námitek uplatněných již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly.

Státní zástupce tak shrnuje, že konkrétní námitky obviněné dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné, a navrhuje proto, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. její dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. pak souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájcům obviněných k jejich případným replikám, od žádného z nich ale repliku do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněných splňují shora uvedené zákonné náležitosti.

Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnými uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Jak již bylo uvedeno, obviněný N. P. v dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g), h) a m) tr. ř., obviněný D. I. dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., obviněný I. D. dovolání podává z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c), d), g) a h) tr. ř., obviněná S. N. z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. a obviněná Z. T. z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jenž v dovoláních uplatňují obvinění N. P. a obviněná S. N. a který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).

Jestliže v posuzované věci ohledně obviněného N. P. odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. a), b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém výroku o vině a v celém výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným a uložil mu trest (resp. tresty), jak bylo výše podrobně uvedeno, tedy nerozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. není dán ani v jedné z jeho alternativ, a tudíž opírá-li obviněný dovolání o citované zákonné ustanovení, jedná se o odkaz irelevantní. Již vůbec pak nelze přisvědčit obviněnému (jenž ostatně svou povědomost ohledně skutečnosti, že odvolací soud jeho odvolání nezamítl, a naopak po zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k jeho osobě znovu ve věci rozhodl, v dovolání deklaruje), spatřuje-li naplnění citovaného dovolacího důvodu v tom, že odvolací soud některé jeho odvolací námitky přehlédl či nevypořádal dostatečně.

Pokud jde o obviněnou S. N., v její trestní věci je situace jiná, neboť odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání této obviněné, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, a je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. přichází v úvahu v jeho druhé alternativě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.; těmito jsou pak jí tvrzené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

Jen pro úplnost lze doplnit, že daný dovolací důvod nepřichází v úvahu ani v jedné z jeho alternativ u zbývajících dovolatelů D. I., I. D. a Z. T., neboť odvolací soud (jak bylo shora podrobně uvedeno) nerozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání těchto obviněných proti rozsudku soudu prvního stupně, když z podnětu jejich odvolání zrušil rozsudek soudu prvního stupně (byť ohledně obviněného D. I. jen částečně) a v jejich věcech znovu rozhodl.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. (který v dovolání výslovně uplatňuje obviněný N. P. a který lze podle obsahu argumentace vysledovat i v dovolání obviněného D. I.) je naplněn tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle § 31 tr. ř. Musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vyloučený soud (soudce) vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. (který v dovolání deklaruje obviněný I. D.) je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě. Právo na obhajobu totiž patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách, tak i ústavními předpisy; proto se též porušení práva na obhajobu považuje za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu § 188 odst. 1 písm. e) a § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je ovšem užší, protože jím není jakékoli (resp. každé) porušení práva na obhajobu. Pokud například obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoli ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, jestliže orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním; naplnění tohoto dovolacího důvodu nelze spatřovat ani ve vlastním způsobu výkonu obhajoby obviněného ustanoveným obhájcem.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (na který v dovolání odkazuje rovněž obviněný I. D.) lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který v dovoláních uplatňují všichni dovolatelé, je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).

V této souvislosti je vhodné připomenout, že citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

Dalším dovolacím důvodem, o který opírají dovolání rovněž všichni dovolatelé, je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.

Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněných, jejichž prostřednictvím tito s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě rozporují skutkové závěry obou soudů nižších instancí, tomuto ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Touto částí své argumentace totiž vyjadřují pouhou nespokojenost se způsobem hodnocení provedených důkazů (zejména s vyhodnocením výpovědi spoluobviněného P. S., výpovědí svědků J. T., D. D. H. a D. L., protokolů o provedených domovních prohlídkách, odborných vyjádření zpracovaných z oboru kriminalistika, odvětví chemie, speciální biologie, genetika, daktyloskopie a elektrotechnika, výpovědí zpracovatelů těchto odborných vyjádření, resp. znaleckého posudku, znaleckých posudků a výpovědi znalce RNDr. PhDr. Karla Lehmerta, Ph.D., MBA, LL.M., protokolů o sledování osob a věcí a odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu) oběma soudy a jimi učiněnými skutkovými zjištěními, s tím, že nabízejí jejich vlastní (odlišné) hodnocení a opírají se též o svá vlastní tvrzení; teprve na základě takto formulované vlastní verze skutkového děje mají obvinění skutková zjištění soudů za (dokonce) zjevně rozporná se shora zmíněnými důkazy, resp. zcela důkazně nepodložená a spekulativní a jsou přesvědčeni, že na podkladě těchto důkazů nebylo prokázáno, že se trestné činnosti, jíž byli uznáni vinnými, dopustili, resp. naopak bylo prokázáno, že se této nedopustili. Z těchto důvodů pak dovozují, že byli uznáni vinnými v rozporu se zásadami presumpce neviny a in dubio pro reo, a jsou přesvědčeni, že bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces.

Ještě předtím, než bude zaměřena pozornost na dovolání jednotlivých obviněných, Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že v dané trestní věci neshledal žádný, natož obviněnými tvrzený zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil (srov. podrobné, logické a přesvědčivé hodnotící úvahy a závěry shrnuté v bodech jeho rozsudku uvedených níže ve vztahu ke každému dovolateli), přičemž s těmito hodnotícími úvahami a skutkovými závěry se v naprosté většině ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého rozsudku [též srov. jeho body uvedené níže ve vztahu ke každému dovolateli). Ani Nejvyšší soud nemá, co by jim mohl v tomto směru vytknout.

K otázce zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu) při realizaci důkazního procesu lze, s poukazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu, dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ zjevného rozporu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu v trestních věcech obviněných (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).

Nejvyšší soud dále shledal, že ani námitku obviněných N. P. a D. I. stran procesně nepoužitelného důkazu, a to výpovědi spoluobviněného P. S., nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé variantě a ani pod žádný jiný zákonný dovolací důvod; obdobně shledal jako irelevantní takovou námitku obviněné Z. T., jejímž prostřednictvím namítá procení nepoužitelnost své výpovědi ve vazebním zasedání a dále obdobnou námitku (byť z jiného důvodu) obviněného I. D. Uvedený závěr platí obdobně i v případě námitky tzv. opomenutých důkazů, kterou vznášejí obvinění N. P. a D. I. ve smyslu třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.; rovněž tato námitka stojí mimo rámec citovaného dovolacího důvodu (a též všech dalších zákonných dovolacích důvodů), neboť nesměřuje na nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů stran rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nýbrž obvinění jejím prostřednictvím vyjadřují toliko nespokojenost s tím, že soudy zamítly jimi navržené důkazy, a nesouhlasí s odůvodněním takového postupu.

Dále Nejvyšší soud konstatuje, že žádnému ze zákonných dovolacích důvodů neodpovídají ani procesní vady tvrzené obviněnými N. P. a D. I., přičemž nelze dospět ani k závěru, že v jejich důsledku by mělo dojít k porušení zásad spravedlivého procesu a práva na obhajobu obviněných, jak na to tito poukazují.

Jestliže pak dovolatelé N. P., D. I., I. D. a S. N. uplatňují v dovoláních též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť mají za to, že jejich jednání bylo nesprávně právně posouzeno jako dokonaný trestný čin podle § 283 tr. zákoníku, lze sice takové námitky podřadit pod citovaný dovolací důvod v jeho první alternativě, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Namítá-li nadto obviněná S. N., že její jednání mělo být právně kvalifikováno nejvýše jako přečin nepřekažení trestného činu podle § 367 tr. zákoníku s tím, že tvrdí, že konopí nepěstovala ani nedistribuovala, tedy neměla s ním nic společného, pak ovšem taková její argumentace stojí mimo rámec uvedeného dovolacího důvodu, neboť je primárně založena na jí tvrzené skutkové verzi (nikoli na soudy učiněných skutkových zjištěních), z níž tato pak až sekundárně dovozuje nesprávné právní posouzení skutku. Pokud pak obviněná Z. T. v bodu 22 dovolání v návaznosti na předchozí argumentaci, jejímž prostřednictvím rozporuje účast na organizované zločinecké skupině, vyjadřuje přesvědčení, že „dovolání je odůvodněno i podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.“ a cituje zákonné znění předmětného dovolacího důvodu, Nejvyšší soud konstatuje, že k tomuto neuvádí žádnou konkrétní argumentaci, která by mu umožňovala se tímto tvrzením podrobněji zabývat; lze se navíc (právě s ohledem na to, že tento důvod dovolání zmiňuje v návaznosti na předcházející námitky skutkového charakteru) domnívat, že na naplnění uvedeného dovolacího důvodu usuzuje na podkladě vlastní (od soudy učiněné odlišné) skutkové verze. Jak však bude rozvedeno níže v tomto usnesení, je daná argumentace nadto zcela bezpředmětná.

K dovoláním obviněných a k dalším jimi (již však jen některými z dovolatelů) uplatněným dovolacím důvodům považuje Nejvyšší soud za potřebné – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. ř. – uvést v podrobnostech následující.

Obviněný N. P. v dovolání ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. namítá, že senát soudu prvního stupně byl podjatý, neboť rozhodoval v jeho věci poté, co přijal svým usnesením prohlášení viny obviněného P. S., přičemž bezmezně uvěřil jeho výpovědi, což podle jeho názoru vyvolává objektivně pochybnosti o nestrannosti tohoto senátu a má za následek porušení zásady presumpce neviny ostatních obviněných.

Nejvyšší soud shledal, že uvedená námitka není důvodná, neboť v souladu s ustálenou rozhodovací praxí (jak na ni přiléhavě odkazuje státní zástupce ve svém vyjádření a kterou již z důvodu procesní ekonomie není třeba opakovaně citovat a postačí na ni toliko odkázat, konkrétně například na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3427/20, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2023, sp. zn. 5 Tdo 459/2023, které bylo publikováno pod č. 10/2024 Sb. rozh. tr., či na další usnesení tohoto soudu ze dne 25. 4. 2024, sp. zn. 11 Tdo 486/2023) samotným přijetím prohlášení viny jednoho ze spoluobviněných nemůže být podjatost založena, a tudíž senát soudu prvního stupně z rozhodování trestní věci obviněného vyloučen nebyl.