11 Tdo 1202/2010 — Nejvyšší soud

11 Tdo 1202/2010 citace  Právní věta:V případech, kdy státní orgán, vědecký ústav, vysoká škola nebo instituce specializovaná na znaleckou činnost (dále jen „ústav“), které jsou zapsány do seznamu Ministerstva spravedlnosti, nemohou podat znalecký posudek nebo přezkoumat posudek podaný znalcem (§ 110 odst. 1 tr. ř.), není vyloučen postup podle § 24 odst. 1 písm. b) zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů per analogiam, jímž může orgán činný v trestním řízení přibrat (ustanovit) ad hoc ústav nezapsaný v uvedeném seznamu, pokud s tím tento ústav souhlasí a splňuje potřebnou odbornou kvalifikaci k podání znaleckého posudku nebo k přezkoumání posudku podaného znalcem. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1e 265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:21. 12. 2010 Spisová značka:11 Tdo 1202/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.1202.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Posudek ústavu Znalec Dotčené předpisy:§ 24 odst. 1 písm. b) předpisu č. 36/1967Sb. § 110 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:16. 3. 2011 Publikováno ve sbírce pod číslem:39 / 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 1202/2010-23 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. prosince 2010 dovolání obviněného M. L. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. července 2009, sp. zn. 8 To 227/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 136/2008, a rozhodl  t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. L.  odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 21. dubna 2009, sp. zn. 1 T 136/2008, byl obviněný M. L. uznán vinným v bodě I. a II. trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let. Pro jeho výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně se obviněný trestného činu loupeže dopustil tím, že I. dne 6. července 2007 v pozdních večerních hodinách v P. před domem č. 2516/59 na ulici S. společně s již odsouzeným P. L., po předchozí domluvě, obestoupili a uchopili za oděv J. L., P. L. zepředu a M. L. zezadu, strkali do ní, M. L. jí dal záhlavec zezadu, když ji strkali, ustupovala až k plotu nedaleko chodníku u domu, až na tomto místě v důsledku strkání upadla na zem, a při tom jí záměrně roztrhli zdrhovadlo dámské kabelky, kterou měla zavěšenou přes rameno a krk, a z kabelky jí vzali hnědou koženou peněženku s finanční hotovostí nejméně 1.000,- Kč, platební kartou na její jméno a osobními doklady, II. dne 28. srpna 2007 v dopoledních hodinách v P. na ulici F. naproti domu č. …, společně s dalšími třemi osobami nezjištěné totožnosti romského etnika, obstoupili M. O., jedna z těchto osob nejprve oslovila M. O. s požadavkem vydání peněz a ať ukáže kapsy, což poškozený ignoroval, poté jej M. L. udeřil zezadu do zátylku, když se M. O. otočil, napřahoval M. L. ruku k dalšímu úderu, což M. O. vykryl rukou a udeřil do obličeje M. L., následně jej však další dvě osoby obestoupily, povalily jej na zem, jeden z nich jej držel a další jej šacoval, byli nad ním nakloněni, přičemž M. L. mu přiklekl hlavu k zemi, při tom mu z kapes kalhot vzali finanční hotovost ve výši nejméně 4.400,- Kč. Rozsudek soudu I. stupně napadl obviněný odvoláním. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. července 2009, sp. zn. 8 To 227/2009, bylo odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto. Pro úplnost je třeba uvést, že trestní věc obviněného byla již jednou předmětem přezkoumání krajského soudu, který v rozhodnutí ze dne 3. února 2009, sp. zn. 8 To 43/2009, uložil soudu I. stupně doplnit dokazování, týkající se problematiky řešení otázky příčetnosti obviněného v době spáchání trestných činů. Odvolací soud konstatoval v odůvodnění svého usnesení, že nalézací soud odstranil nedostatek, který mu byl vytknut v dřívějším zrušovacím usnesení – vyslechnul u hlavního líčení znalce MUDr. Bilíka, který po seznámení s kmenovým spisem pozměnil závěry svého znaleckého posudku ohledně nepříčetnosti obviněného v době spáchání trestných činů, takže dle odvolacího soudu jsou v souladu závěry tohoto znalce s posudkem ústavu, podle kterých je obviněný pachatelem trestně odpovědným. Nalézací soud se podrobně a výstižně vypořádal s námitkami obhajoby ohledně toho, z jakého důvodu a jakým způsobem byl přibrán jako znalecký ústav Psychiatrická léčebna Opava. Odvolací námitky jsou jen opakováním námitek obviněného, se kterými se beze zbytku vypořádal nalézací soud a odvolací soud se s jeho závěry zcela ztotožnil a pro stručnost na ně odkázal. Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Prostějově dne 2. října 2009. Odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. e), g) a l) tr. řádu. Podle jeho názoru soud I. stupně nesprávně aplikoval § 12 tr. zákona, §§ 21 až 23 zák. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 172 odst. 1 písm. e) a § 226 písm. d) tr. řádu. Rozhodnutí soudu vytýká, že nesprávně posoudil po právní stránce otázku jeho příčetnosti, resp. existence či snížení nebo vymizení jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností. Namítá, že ohledně naplnění nezbytného předpokladu uznání viny v podobě jeho příčetnosti, není ve skutkovém stavu věci, resp. ve skutečnostech objasněných v dosavadním řízení, přesvědčivý podklad, který by vylučoval pochybnosti o jeho možné nepříčetnosti v době spáchání činu. Poukazuje na to, že oba soudy se ztotožnili s posouzením jeho stavu znaleckým ústavem – Psychiatrické léčebny Opava a jeho znalci, přičemž takový znalecký ústav neexistuje. Dle jeho názoru zák. č. 36/1967 Sb., v platném znění, neumožňuje ustanovení znaleckého ústavu ad hoc za účelem vypracování znaleckého posudku ve věci vyšetření duševního stavu, resp. ovládacích a rozpoznávacích schopností. Zdůrazňuje, že s touto skutečností, kterou namítal opakovaně jak v hlavním líčení, tak ve svém odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně, se odvolací soud nevypořádal. Vyslovuje přesvědčení, že není možné na základě takto získaného znaleckého posudku učinit právní závěry týkající se jeho příčetnosti. Má za to, že znalecký posudek Psychiatrické léčebny Opava nelze považovat za důkaz v řízení a je stižen vadou, pro kterou nemůže být ani jinak procesně v řízení použit. Chtěl-li by pak soud tento posudek použít jeho posudek několika samostatných znalců, domnívá se, že ani takto by tento postup nemohl obstát, když ve věci byli jednotliví znalci určeni Psychiatrickou léčebnou Opava a nikoliv opatřením příslušného orgánu, navíc v počtu vyšším, než je stanoveno zákonem. Obviněný tvrdí, že ve věci nemohou být použity znalecké výpovědi znalců Psychiatrické léčebny Opava a znalce MUDr. Bilíka u hlavního líčení 21. dubna 2009, který se s posudkem psychiatrické léčebny seznámil a následně zpochybnil správnost svých znaleckých závěrů, a to i přes to, že soud chtěl naplnit požadavky rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 6 Tz 315/2001 z 3. dubna 2002, které sice bylo učiněno v jiné jeho věci, avšak vyjadřuje se k otázce posouzení jeho příčetnosti. Obviněný se domnívá, že hodnocení důkazů (znalecký posudek v kontextu výpovědi referujících znalců a dalších důkazů) soudem I. stupně z hlediska zákonnosti nemůže obstát a právní závěry o jeho příčetnosti nemohou být správné, jednoznačné a věrohodné, a to za situace, kdy ve věci existuje posudek MUDr. Bilíka. Jedná se o znalecký posudek znalce MUDr. Bilíka ze dne 14. září 2007, učiněný ve věci ORPV-1593/TČ-70-2007, kde znalec ve věci trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. (poškozená J. L.) dospěl k závěru, že není schopen rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání a nebyl schopen své jednání ovládat. Má za to, že výpověď znalce učiněná při hlavním líčení dne 21. dubna 2009 je nedostatečná a z důvodu existujících pochybností týkajících se jeho duševního stavu by měl být vypracován řádný znalecký posudek, na jehož základě bude soud moci učinit správné a legální právní závěry o jeho rozpoznávacích a ovládacích schopnostech v době spáchání trestných činů, a to znalecký posudek revizní pro skutek trestného činu loupeže dne 6. července 2009 (poškozená J. L.) a nový znalecký posudek pro skutek trestného činu loupeže dne 28. srpna 2007 (poškozený M. O.), neboť v této věci nebyla jeho příčetnost zjišťována vůbec, resp. vý