§ 12 trestní zákon – Nepříčetnost
Trestní zákon · 140/1961 Sb. · Trestní právo
Stručně: Paragraf 12 zákona 140/1961 stanoví, že osoba není trestně odpovědná za čin, pokud v době jeho spáchání nemohla kvůli duševní poruše rozpoznat nebezpečnost činu pro společnost nebo ovládat své jednání. Pokud je u osoby prokázána duševní porucha, která jí bránila v rozpoznání nebezpečnosti činu nebo v ovládání svého jednání, nebude za tento čin potrestána. (§ 12 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Nepříčetnost
- Judikatura: na § 12 odkazuje 130 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 140/1961 Sb.
Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud je u osoby prokázána duševní porucha, která jí bránila v rozpoznání nebezpečnosti činu nebo v ovládání svého jednání, nebude za tento čin potrestána.
- Pro posouzení trestní odpovědnosti je klíčový stav duševní poruchy v době spáchání činu, nikoli předtím nebo potom.
- Duševní porucha musí být takového rozsahu, aby znemožnila buď rozpoznání nebezpečnosti, nebo ovládání jednání.
Na co si dát pozor
- Je nutné prokázat existenci duševní poruchy a její vliv na schopnost rozpoznat nebezpečnost činu nebo ovládat jednání.
- Musí jít o duševní poruchu, která existovala právě v době spáchání činu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 12
Jak soudy aplikují § 12
V tomto ohledu se nabízí důsledné využití zásady subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku), která jako jedna ze základních zásad trestního práva hmotného vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, to znamená především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní.
V době přijetí zákona č. 82/1998 Sb. znal trestní zákon jen dva důvody, pro něž nebyl pachatel trestního činu trestně odpovědný, a to nedostatek věku a nedostatek příčetnosti (§ 11 a § 12 zákona č. 140/1961 Sb.). Ani jeden z těchto důvodů se netýkal žalobce.
Podle jeho názoru soud I. stupně nesprávně aplikoval § 12 tr. zákona, §§ 21 až 23 zák. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 172 odst. 1 písm. e) a § 226 písm. d) tr. řádu.
Související
§ 26 Nepříčetnost (Zákon trestní zákoník)§ 19 Nepříčetnost (Zákon o odpovědnosti za přestupky a říze)§ 5 Věk a nepříčetnost (Zákon České národní rady o přestupcích)§ 5 Vek a nepríčetnosť (Zákon Slovenskej národnej rady o priestu)