Nejvyšší soud 11 Tdo 181/2026 – Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropní

Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 21. 2. 2024, č. j. 19 T 50/2022-2518, byli (mimo jiné) obvinění Bc. Jan Čechura, T. U. a M. D. (dále převážně jen „obvinění“, případně „dovolatelé“) uznáni vinnými ze spáchání pokračujícího zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem dokonaného [pod body I./1), II., V./1) výroku o vině tohoto rozsudku] a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku [pod body I./1), II., III. výroku o vině tohoto rozsudku] (obviněný Bc. Jan Čechura), zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (obviněný T. U., pod bodem VI. výroku o vině tohoto rozsudku), a přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku (obviněný M. D., pod bodem IV. výroku o vině tohoto rozsudku). Za uvedené trestné činy soud prvního stupně uložil výše jmenovaným obviněným následující tresty: obviněnému Bc. Janu Čechurovi podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyřiceti osmi měsíců, dále podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře čtyř set denních sazeb, s výší jedné denní sazby 750 Kč, tj. v celkové výměře 300 000 Kč, dále podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se finančních prostředků v rozsudku konkretizovaných a dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku další trest propadnutí věci týkající se věcí v rozsudku specifikovaných; obviněnému T. U. podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání třiceti dvou měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyřiceti šesti měsíců, a dále podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře tří set denních sazeb, s výší jedné denní sazby 400 Kč, tj. v celkové výměře 120 000 Kč; obviněnému M. D. podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvaceti dvou měsíců, dále podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se finančních prostředků v rozsudku konkretizovaných a dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku další trest propadnutí věci týkající se věcí v rozsudku specifikovaných.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění Bc. Jan Čechura, T. U. a M. D. výše uvedených trestných činů dopustili tím, že:

Proti tomuto rozsudku podali (mimo jiné) obvinění Bc. Jan Čechura, T. U. a M. D. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Příbrami (učinila tak jen v neprospěch obviněné obchodní společnosti Beescale s. r. o., a to do výroku o trestu) odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. 3. 2025, č. j. 11 To 20/2025-2647, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podávají nyní obvinění Bc. Jan Čechura, T. U. a M. D. prostřednictvím svých obhájců JUDr. Mgr. Milana Dočkala, JUDr. Zdeňka Vlčka a JUDr. Petra Papeže, Ph.D., advokátů, dovolání. Všichni obvinění tak činí z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

Obviněný Bc. Jan Čechura s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, resp. o těchto skutkových zjištěních jsou důvodné pochybnosti. Ve vztahu k jednotlivým jemu přisouzeným skutkům (dílčím útokům) pak uvádí v podrobnostech následující námitky.

Pokud jde o skutek pod bodem I./1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, obviněný vyslovuje názor, že skutkové zjištění, že mělo dojít ke sklizení 6,2 kg sušiny nelegálního konopí, je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, konkrétně s odborným zkoumáním rostlinného materiálu, neboť z tohoto důkazu nelze dospět k závěru o konkrétním množství sklizené sušiny o hmotnosti 6,2 kg; k jednoznačnému stanovení jejího faktického množství tak podle něj nebyl proveden žádný relevantní důkaz. V této souvislosti dále zdůrazňuje, že v rámci domovní prohlídky bylo zajištěno pouze 549,8 g sušiny, které sice obsahovalo nelegální obsah THC, ale tento činil toliko 6 %, a že se doznal k prodeji 4,1 kg sušiny, a právě na základě této jeho dobrovolné výpovědi došlo k překvalifikování skutku; pokud by byl skutek posuzován podle sušiny zajištěné policejním orgánem, jednalo by se pouze o tzv. větší rozsah. Má rovněž za to, že i skutková zjištění ohledně prodeje 46 kusů sazenic a poté 48 kusů sazenic konopí s vyšším obsahem THC spoluobviněnému D. K. jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a to jeho výpovědí a výpovědí jmenovaného spoluobviněného, přičemž ani z hotovosti nalezené u spoluobviněného nelze dojít k závěru ohledně množství vypěstovaných rostlin. Poukazuje na to, že v průběhu trestního řízení rozporoval množství a typ sazenic s tím, že došlo k prodeji pouze 40 kusů sazenic technického konopí, odrůdy Kompolti, a zdůrazňuje, že z výpovědi spoluobviněného vyplynulo, že si pěstírnu postavil sám, přičemž od něj si pouze zakoupil přístroj smartgrow za částku 25 000 Kč.

Ohledně skutku pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně dovolatel namítá, že je dán zjevný rozpor mezi skutkovým zjištěním, že se spoluobviněným D. K. zřídili a provozovali indoor pěstírnu v bydlišti tohoto spoluobviněného, a obsahem několika nepřímých důkazů, jimž jsou instalace zařízení smartgrow a předání papírové krabice. Je přesvědčen, že dané nepřímé důkazy v žádném případě netvoří ucelený řetězec, a došlo k dokreslování celé situace a pouhému presumování skutkového děje. Podle jeho názoru nebyla nikterak reflektována skutečnost, že měl odsouzenému prodat dané (zcela legální) zařízení, které sám vyvíjel, přičemž v této souvislosti též zařízení instaloval; zdůrazňuje však, že nemohl vědět, že toto zařízení bude spoluobviněným dále využíváno k trestné činnosti, tedy k pěstování konopí s nelegálním obsahem THC, a že on aktivně nelegální konopí nepěstoval. Namítá, že v daném případě se důkazy rozcházejí, když na jedné straně stojí jeho výpověď a výpověď spoluobviněného z přípravného řízení učiněné v nočních hodinách po jejich zadržení – k těmto ovšem poukazuje na to, že v průběhu trestního řízení uvedli, že v cele předběžného zadržení se cítili velmi nekomfortně a učinili nějakou podobu výpovědi, která korespondovala s požadavky policejního orgánu – na druhé straně pak stojí další důkazy, ze kterých (jde zejména o daktyloskopické stopy a bankovní záznamy ohledně prodeje zařízení) nelze dovodit, že by k závadovému jednání z jeho strany docházelo. Vytýká, že soudy poukazují výhradně na jeho výpověď z přípravného řízení s tím, že je zcela evidentně věrohodnější, aniž by reflektovaly další zjištěné skutečnosti, když právě v hlavním líčení se velmi komplexně vyjádřil ke všem rozhodným skutečnostem, a s touto výpovědí zcela zřejmě korespondují další provedené důkazy.

Co se týče skutku pod bodem III. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, obviněný má za to, že skutkové zjištění, že se spoluobviněným M. M. zřídili kompletní indoor pěstírnu, kdy on dodal komponenty a 24 kusů řízků, a následně pěstovali nejméně v jednom pěstebním cyklu 24 kusů rostlin konopí, je rovněž ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů; těmito důkazy jsou v jeho vozidle nalezená potvrzení zaměstnavatele na cesty do místa výkonu práce, kdy jedním z těchto míst mělo být právě Mýto 57, a výpověď jmenovaného spoluobviněného. Tvrdí, že si vůbec nebyl vědom toho, že ze strany spoluobviněného dochází k pěstování nelegálního konopí, a je tedy zřejmé, že se na tom vůbec nemohl podílet. Poukazuje na to, že konstantně uváděl, že se spoluobviněným hovořil pouze o problematice sledování veličin v tzv. „indoor pěstebních prostorech“, a vedli tak konverzaci ohledně zařízení, které vyvíjel a které bylo schopno tyto veličiny sledovat (a které je zcela legální); nevěděl však, že spoluobviněný na základě těchto znalostí provozuje pěstírnu nelegálního konopí. Ze skutkových závěrů soudu prvního stupně je podle jeho názoru zřejmá libovůle při hodnocení provedených důkazů, tento soud se dopustil čiré spekulace a presumování skutkového děje, neboť nic nenasvědčuje tomu, že by o jednání jmenovaného spoluobviněného věděl či by s tímto dokonce jakkoliv pomáhal; stran předmětného skutku tak neexistují žádné relevantní důkazy a je zcela zjevná důkazní nouze, se kterou se soudy nevypořádaly. Dále zdůrazňuje, že v opozici se skutkovým zjištěním soudů stojí další důkazy, zejména výpovědi jeho a spoluobviněného; z vyjádření samotného spoluobviněného vyplývá, že pěstoval konopí sám pro svou vlastní potřebu, když v té době byl pravidelným uživatelem marihuany. V daných souvislostech obviněný odkazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu týkající se aplikace zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo.

Rovněž stran skutku pod bodem V./1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyjadřuje dovolatel přesvědčení, že je dán zjevný rozpor mezi skutkovým zjištěním, že měl spolu s dalšími obviněnými pěstovat konopí s nelegálním obsahem THC v rámci vybudované indoor pěstírny v kancelářích společnosti Beescale s. r. o., a obsahem provedených důkazů, a to důkazů zajištěných při prohlídce v kanceláři uvedené společnosti, přičemž těmito jsou faktura vystavená společností Hotchilli s. r. o., sušina v plastovém sáčku, popisky ohledně teploty, dřevěné latě a zpráva ČEZ Distribuce. Namítá, že existence dané pěstírny nelegálního konopí z obsahu provedených důkazů nevyplývá, přičemž z těchto lze dovodit i jiná skutková zjištění. Tvrdí, že v kancelářích se nacházel pouze zkušební box pro pěstování technického konopí odrůdy Kompolti a také zde docházelo k vývoji různých přístrojů, avšak zcela legální cestou. Ve vztahu k faktuře vystavené společností Hotchilli s. r. o. již dne 15. 5. 2020 na nákup pěstebních prostředků na příjemce P. H. (pod tímto jménem nakupoval v growshopech), uvádí, že z této nelze dovozovat jakákoliv skutková zjištění. Poukazuje na další provedené důkazy, které vedou ke zcela opačným skutkovým zjištěním, a zdůrazňuje, že bylo nade vši pochybnost prokázáno, že provoz dané společnosti byl zaměřen primárně na vývoj a výrobu elektronických zařízení a poskytování služeb pro včelaře, kdy fakticky nebylo možné, aby zde docházelo rovněž k pěstování nelegálního konopí; odkazuje přitom na fotografie z provedené domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a dále na skutečnost, že se zde nacházely i nástroje jako pájky, šroubováky, bodová svářečka apod. Ke zprávě ČEZ Distribuce ohledně spotřeby elektřiny, která byla připisována přítomnosti nelegální pěstírny, uvádí, že spotřeba elektřiny byla v průběhu trestního řízení jednoznačně vysvětlena přítomností energeticky náročných přístrojů, které byly primárně užívány k těžbě kryptoměn – nacházely se zde minimálně čtyři počítače o několika grafických kartách, kdy tyto měly spotřebu cca 2,5 až 3 kWh za den (poukazuje na to, že se zde ostatně nacházel elektroměr, který mu umožňoval měřit spotřebu těžebního zařízení pro kryptoměny), a další energeticky náročnější přístroje na výrobu elektronických zařízení, což však soudy nikterak nereflektovaly; podle něj je zcela zavádějící, že soud prvního stupně dává do kontrastu právě spotřebu za období let 2019–2020 s obdobím let 2018–2019, když v tomto dřívějším období se zmíněné energeticky náročnější přístroje v předmětných prostorech totiž ještě nenacházely a tyto prostory byly prázdné. Pokud jde o dřevěné latě, z nichž byly provedeny stěry na přítomnost THC, namítá, že tyto stěry nebyly ze strany orgánů činných nikterak vyhodnoceny, což podle něj vzbuzuje dojem, že docházelo toliko ke zjišťování skutečností v jeho neprospěch. Dále poukazuje na to, že vzhledem k rozměrům kancelářských prostor (120 m²) taktéž není fakticky možné, aby v těchto bylo vypěstováno minimálně 600 kusů rostlin; současně je k zamyšlení závěr soudu prvního stupně, že nejpozději ke dni 3. 2. 2021 mělo dojít k vystěhování pěstírny z obav z odhalení a zákroku policejního orgánu, neboť soud nikterak nehodnotil, jakým způsobem mělo dojít k vystěhování velkého množství rostlin a zařízení, a to i přes pokračující sledování obviněných, aby to nebylo ze strany policejního orgánu zaznamenáno. Pokud jde o jakýsi rozpis služeb na zalévání rostlin, uvádí, že tento nikdy neexistoval. Tvrdí přitom, že ačkoliv se obvinění v daných prostorech nacházeli, bylo tomu tak primárně za účelem pracovních povinností a dalších činností (návštěvy apod.); obviněná D. I. měla pronajatou část kanceláře k floristické činnosti a měla zde i zkušební box k pěstování technického konopí, kdy o toto se zajímala především z pozice floristky, přičemž z její a jeho výpovědi ostatně vyplynulo, že veškeré rostliny obsahovaly pouze legální množství THC, obviněná R. D. se zde nacházela pouze několikrát, a to zcela nahodile a obviněný J. Z. sem docházel primárně za účelem přátelských návštěv či z důvodu oprav elektroniky, případně navštěvoval svou tehdejší přítelkyni obviněnou D. I..

Obviněný dále uvádí, že si je vědom toho, že námitky ve vztahu k hodnocení důkazů nespadají pod dovolací důvody, nicméně podle jeho názoru nelze opomenout skutečnost, že soulad (popřípadě zjevný rozpor) rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů nelze od problematiky hodnocení provedených důkazů striktně oddělit, tedy zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění a obsahu provedených důkazů zcela nepochybně může mít svůj původ v nesprávném hodnocení těchto důkazů. Shrnuje, že soud prvního stupně dospěl k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, tj. zejména s listinnými důkazy – fotografiemi z provedené domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor (zachycujícími počítače k těžbě kryptoměn, prototypy úlových vah a další předměty) a výpověďmi osob. Vytýká dále soudu prvního stupně, že považoval za usvědčující důkaz rovněž jeho majetkové poměry, ačkoliv tato skutková zjištění jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů, konkrétně s vizualizací příjmů a výdajů na jeho bankovních účtech a finančních toků peněz; zdůrazňuje, že mezi jeho příjmy patřily invalidní důchod, příjmy z podnikatelské činnosti, příjmy z těžby kryptoměn, příjmy z pronájmu, příjmy z obchodování s akciemi a CFD kontrakty, a zcela zřejmě tak nelze dovodit závěr o nelegálním původu peněz, když pro toto skutkové zjištění není relevantní, zda byly finance na účty vkládány hotově či nikoliv. Shrnuje proto, že výrok o vině stran tohoto skutku je primárně postaven toliko na nepřímých důkazech, které však nikterak nemohou tvořit ucelený, spojitý a na sebe navazující řetězec, přičemž deficit důkazů byl poté nahrazován zejména pouhými domněnkami; tento postup obou soudů je ve zcela zjevném rozporu se zásadou presumpce neviny a principem in dubio pro reo, jakož i v rozporu se závěry judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, z níž cituje.

V rámci argumentace uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jejímž prostřednictvím zpochybňuje správnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení, vyjadřuje dovolatel přesvědčení, že ani otázku právního posouzení skutku nelze striktně oddělit od otázky zjištění skutkového stavu věci, přičemž zjištěný skutkový stav věci vychází z hodnocení provedených důkazů. V návaznosti na předchozí námitky poukazuje na to, že na základě provedených důkazů nelze dospět k závěru, že jednal způsobem popsaným pod body II., III. a V./1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně; jinými slovy řečeno, není-li bez pochybností prokázáno, že jednal způsobem kladeným mu za vinu, nelze hovořit o správném právním posouzení skutku jako trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.

Ve zbývajícím textu dovolání obviněný vznáší námitky k výroku o trestu. Přestože si je plně vědom konstantní judikatury Nejvyššího soudu, pokud jde o přípustnost dovolání proti výroku o trestu, má za to, že v tomto případě bylo výrokem o trestu zjevně zasaženo do jeho základních práv a svobod a uložený trest (peněžitý trest spolu s trestem odnětí svobody) je v rozporu s ústavním principem proporcionality trestní represe. Nadto namítá, že soudy obou stupňů žádným způsobem nepřihlédly ke konkrétním okolnostem daného případu, jakými jsou dosavadní způsob života, dosavadní bezúhonnost a jeho osobní poměry. Je si sice vědom, že jeho doznání se vztahovalo pouze k bodu I./1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, avšak zdůrazňuje, že právě k tomuto poskytl orgánům činným v trestním řízení veškerou možnou součinnost a jeho postoj rozhodně nebyl ryze účelovým; v případě ostatních bodů výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně podle jeho názoru k naplnění skutkové podstaty nedošlo, a tedy nebylo možné přistoupit k prohlášení viny či jeho doznání. Poukazuje rovněž na to, že od počátku trestního řízení spolupracoval s policejním orgánem [opět přitom zdůrazňuje, že k překvalifikování skutku pod bodem I./1) došlo až po jeho dobrovolné výpovědi], a uvádí také, že dané protiprávní jednání pro něj bylo velkým ponaučením; zkušenosti ohledně pěstování rostlin momentálně využívá zcela legální cestou k veřejně prospěšným účelům. Podotýká rovněž, že od spáchání trestného činu uplynuly již více než tři roky, přičemž účelem trestu by mimo jiné měla být právě skutečnost, že tento bude mít výchovný dopad; domnívá se, že v současné době dostatečným způsobem prokázal, že již žije řádným životem, kdy legálně podniká a taktéž založil rodinu.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti tento dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný T. U. uplatňuje v dovolání předně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

Úvodem dovolatel deklaruje svou vědomost o omezeném rozsahu dovolacích důvodů a rovněž o tom, že Nejvyšší soud nepředstavuje „třetí instanci“ či běžně pokračující článek opravného řízení. Zdůrazňuje, že rozhodně nesleduje cíl nahrazovat řádný opravný prostředek (odvolání) a je mu známo, že účelem dovolání není otevřít prostor k nové skutkové či právní polemice nad zjištěnými skutečnostmi, stejně jako to, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu dovolací soud není oprávněn přehodnocovat skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů na základě provedeného dokazování ani provádět vlastní hodnocení důkazů, a přezkum dovolacího soudu se tak zásadně omezuje na právní posouzení skutkových okolností, které byly zjištěny soudy nižších stupňů, a nikoli na skutkové konstrukce, které by považoval za správné obviněný. Podle jeho názoru však nelze pominout to, že dovolací soud může zasáhnout do pravomocných rozhodnutí obecných soudů tam, kde jejich skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a právě (mimo jiné) tohoto důvodu se dovolává, když v dané trestní věci je tak zásah dovolacího soudu nevyhnutelný. Poukazuje na to, že jím prezentovaná argumentace není vystavěna na skutkovém ději, který by pro něj byl příznivějším, ale právě na jeho snaze zdůraznit a vylíčit extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními obecných soudů a provedeným dokazováním. Vytýká soudům, že se dopustily zásadní deformace provedených důkazů a tyto hodnotily zcela v nesouladu s jejich obsahem, zcela předpojatě a tendenčně v jeho neprospěch, čímž výrazně vybočily z mezí volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř.

V dalším textu obviněný namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů pracují výhradně s určitou mírou podezřelých skutečností, resp. skutečností, které jsou tendenčně prezentovány jako podezřelé, avšak tato podezření sama o sobě nemůžou odůvodnit vyslovení jeho viny; odvolací soud účelově zaměňuje možná podezření za nepřímé důkazy, o něž je opřen rozsudek soudu prvního stupně i jeho následné usnesení. Vytýká dále soudu prvního stupně, že zcela rezignoval na podrobný a konkrétní popis skutkového průběhu a namísto toho svůj závěr o jeho vině staví na vlastních, spekulativních domněnkách a důkazně nepodložených úvahách. Poukazuje na to, že absence podrobného a konkrétního popisu skutku pak zpochybňuje i soudy zvolenou právní kvalifikaci jeho jednání, jehož se měl dopustit ve spolupachatelství; není však vůbec patrné, jakým konkrétním jednáním měl naplnit skutkovou podstatu daného trestného činu, když chybí popis společného jednání jeho a dalšího pachatele, popis úmyslného zavinění a vědomé spolupráce. S poukazem na porušení principu in dubio pro reo má tedy za to, že jeho jednání vůbec nemělo být kvalifikováno jako jednání, kterým došlo k naplnění kterékoliv skutkové podstaty trestního zákoníku. Vytýká rovněž absenci jasné identifikace důkazních prostředků, kterými měla být tvrzená trestná činnost prokázána – soud prvního stupně se spokojil pouze s vágními odkazy na komunikaci vedenou prostřednictvím chatovací aplikace Threema, kterou však rozhodně není možné hodnotit jako usvědčující důkaz. V tomto směru se ohrazuje proti způsobu, jakým soud prvního stupně vyhodnotil důkazní situaci týkající se této komunikace, ve které bylo použito oslovení „T.“ či „T.“, kdy bez dalšího uzavřel, že je tím míněn on, aniž by se jakkoli vypořádal s okolností, že osob se shodným křestním jménem se v daném kontextu vyskytuje více; takový způsob hodnocení důkazů považuje za nepřijatelný a metodicky chybný, neboť vychází pouze z domněnky, a je tak v zásadním rozporu se zásadami trestního řízení. Má za to, že způsob vyhodnocení obsahu této komunikace soudy je v extrémním rozporu s faktickým obsahem tohoto důkazu, neboť z této není možné bez důvodných pochybností učinit závěr o jeho vině; tím spíše, že způsob hodnocení této komunikace není podporován dalšími důkazy. Je tudíž přesvědčen, že skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, nebyl prokázán zákonem stanoveným způsobem, a především v důkazní kvalitě odpovídající požadavkům právního státu, nebyl zjištěn tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř.

Dále dovolatel vyslovuje názor, že soud prvního stupně nedostál požadavku na dostatečné a přesvědčivé odůvodnění svého rozhodnutí, jak to vyžaduje § 125 odst. 1 tr. ř., případně § 134 odst. 2 tr. ř., neboť své závěry ohledně jeho viny odůvodnil pouze stručně a povrchně, aniž by podrobně vysvětlil, na základě čeho dospěl k závěru o jeho vině, a aniž by se náležitě vypořádal s jeho obhajobou; při hodnocení důkazů se přednostně soustředil na skutečnosti a důkazní prostředky, které svědčily v jeho neprospěch, zatímco ty, které byly způsobilé podpořit jeho obhajobu a vyvolat pochybnosti o jeho vině, nehodnotil s odpovídající pečlivostí a váhou. Zásadní nedostatek v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně spatřuje v absenci jasně formulovaného vztahu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry; dále se domnívá, že chybí odůvodnění toho, proč soud dospěl k závěru, že provedené důkazy nesvědčí pouze o nahodilých skutkových okolnostech, ale skutečně tvoří souvislý a přesvědčivý důkazní řetězec, který by bezpečně prokazoval jeho vinu; stejně tak není zřejmé, proč soudy vyloučily, že provedené důkazy svědčí maximálně o jeho nahodilém a nevědomém jednání; konečně soudy nijak neobjasňují, jak překlenuly možnou alternativní interpretaci důkazů a na základě jakých úvah uzavřely, že vina byla prokázána nade vši pochybnost. Odvolacímu soudu pak vytýká, že nepřípustně přehlédl a ignoroval vady rozsudku soudu prvního stupně a omezil se pouze na stručné a povšechné konstatování o jeho správnosti, aniž by se podrobně a přesvědčivě vypořádal s jeho odvolacími námitkami, čímž de facto rezignoval na svoji zákonnou povinnost podle § 254 odst. 1 tr. ř., což narušuje dvojinstančnost trestního řízení; porušil tak ústavní povinnost soudu poskytnout ochranu základním právům a svobodám.

Z výše rozvedených důvodů tento obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný M. D. podává dovolání předně z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a dále ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

V podrobnostech dovolatel vyslovuje názor, že skutkové zjištění, že ve svém bytě provozoval kompletní indoor pěstírnu rostlin konopí s nelegálním obsahem THC, je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž v tomto směru poukazuje na komponenty nalezené v rámci domovní prohlídky, výpověď zpracovatele odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika, finanční hotovost ve výši 84 000 Kč nalezenou v jeho bytě, předání krabic spoluobviněným Janem Čechurou, zjištěné množství látky delta-9-THC v zajištěných stoncích konopí a zprávu ČEZ Distribuce. Zdůrazňuje, že nalezené komponenty netvořily kompletní pěstírnu s tím, že aby šlo o vše potřebné pro pěstování konopí, musely by být nalezeny sodíkové výbojky a časové spínače, které však v jeho bytě nalezeny nebyly; z obsahu důkazů nadto jednoznačně vyplývá, že jednotlivá nalezená zařízení nebyla vzájemně kompatibilní, např. zajištěné předřadníky nebyly absolutně kompatibilní se zajištěnými LED světly, když navíc tato světla jsou k indoor pěstování konopí nevhodná a na konečnou fázi pěstování zcela nepoužitelná a ani nebyla plně funkční. Dále poukazuje na výpověď zpracovatele odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika, kpt. Ing. Václava Nagyho, který uvedl, že v jeho bytě nebyly nalezeny sodíkové výbojky, pouze reflektory typu Daisy, které však vůbec nejsou vhodné pro pěstování rostlin již z toho důvodu, že se užívají pro venkovní osvětlení, a též, že nebyly zajištěny ani časové spínače, a k přímému dotazu rovněž to, že nebyla zajištěna kompletní pěstírna konopí. Obviněný je přesvědčen, že závěr o tom, že za použití tohoto vybavení pěstoval konopí s nelegálním obsahem THC, je tudíž pouze presumován, a nikoliv spolehlivě zjištěn, a jde tak zcela zjevně o účelové zkreslení a dezinterpretaci důkazů zajištěných v přípravném řízení. Současně tvrdí (a veškeré provedené důkazy k takovému závěru podle něj vedou), že se jednalo toliko o zařízení, která dále prodával; kupoval je mnohdy pod cenou od známých využívaje svých znalostí v tomto směru. Pokud jde o nalezenou finanční hotovost ve výši 84 000 Kč, uvádí, že šlo o našetřené finanční prostředky z různých brigád vykonávaných „na černo“, kdy mu byly vypláceny v hotovosti; jestliže tedy soud prvního stupně učinil skutkové zjištění, že tyto musely pocházet z trestné činnosti, jedná se opět pouze o presumování dané situace, neboť nebylo prokázáno, že v jeho bytě existovala funkční pěstírna, a rovněž neexistují žádné důkazy o tom, že by proběhla nějaká sklizeň, prostřednictvím níž by předmětné finanční prostředky získal. Co se týče nepřímého důkazu v podobě předání krabic spoluobviněným Janem Čechurou, tvrdí, že šlo o předání zbytku věcí, které zůstaly v bytě jmenovaného spoluobviněného, u kterého předtím bydlel, po jeho odstěhování. Ve vztahu k zjištění ohledně látky delta-9-THC v zajištěných stoncích konopí, poukazuje na to, že bylo toliko prokázáno, že stonky obsahovaly stopové množství této látky, když však není možné určit, zda by sušina obsahovala nelegální podíl THC či nikoli (k tomu odkazuje na vyjádření zpracovatelky odborného vyjádření kpt. Mgr. Anety Tlučhořové, která uvedla, že jediné, co je možné v rámci odborného zkoumání zjistit, je skutečnost, že ve stoncích je látka delta-9-THC přítomna, ale to v úplně minoritním množství); setrvale přitom tvrdí, že předmětné stonky měl v bytě již dlouhou dobu, koupil je za účelem výroby konopné masti a byl přesvědčen, že se jedná o stonky konopí technického. Má za to, že z žádného z provedených důkazů nelze dojít k závěru o tom, že disponoval sušinou z těchto rostlin či dokonce že se jedná o rostliny, které sám vypěstoval, prodal jejich části či cokoliv jiného, a z provedených důkazů je možné dojít pouze k závěru, že měl v bytě několik stonků předmětných rostlin, když tyto si zakoupil za účelem výroby konopné masti; naopak skutkové zjištění, že měl v úmyslu vypěstovat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek, je s obsahem těchto důkazů v rozporu. Zdůrazňuje rovněž to, že nebyla zajištěna žádná závadová komunikace, že by prodával, pěstoval či vlastnil vypěstované rostliny či sušinu, ani že by tuto činnost s kýmkoliv řešil, „nota bene“ s některým z ostatních obviněných. Dále vytýká, že v rámci celého trestního řízení absentovaly výsledky zkoumání stop zajištěných v jeho bytě v rámci domovní prohlídky, a to stop GS1 až GS6, a že nebyla odborně zkoumána žádná další elektronická zařízení, tzn. notebooky, počítače, datové nosiče, CD apod., což podle jeho názoru vypovídá o tom, že primárně docházelo toliko ke zjišťování skutečností v jeho neprospěch. Konečně pokud jde o zprávu ČEZ ohledně spotřeby elektřiny, z této podle něj pouze vyplývá, že v období let 2019–2020 byla výše spotřeby 15 kW/den, a soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, že tato hodnota odpovídá například více jak dvěma kusům 600 W žárovek používaných při indoor pěstování konopí po dobu deseti hodin denně. Současně uvádí, že v inkriminované době jednak nedisponoval plynovým kotlem a v bytě přitápěl pomocí elektrických přímotopů, a dále, že ke zvýšené spotřebě přispěla také těžba kryptoměn, kdy tyto těžil na grafické kartě, což probíhá po dobu 24 hodin denně, a tedy zvýšená spotřeba elektrické energie byla přiléhavá dané situaci; nadto vytýká soudu prvního stupně, že nevzal v potaz, že měl v bytě dlouhodobě svoji domácnost, ledničku, pračku, elektrický sporák atd., kdy je fakticky nemožné, aby po dobu deseti hodin denně fungovaly toliko 600 wattové žárovky, a veškerá energie tak byla použita jen pro pěstování konopí, a i v tomto ohledu se tedy soud prvního stupně dopustil čisté spekulace a pouze dokreslování okolností.

Dovolatel shrnuje, že soudy obou stupňů dospěly k závěru o jeho vině na základě nepřímých důkazů, které však ve svém souhrnu nemohou tvořit ucelený řetězec, a deficit důkazů byl poté nahrazován především domněnkami; tento postup obou soudů je ve zcela zjevném rozporu se zásadou presumpce neviny a principem in dubio pro reo, jakož i v rozporu se závěry judikatury Ústavního soudu, z níž cituje.

Vzhledem k tomu, že si obsah jednotlivých důkazů vzájemně odporuje, namítá obviněný dále, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy, a to zejména doplnění odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika. Uvádí, že již v přípravném řízení navrhoval, aby bylo v rámci odborného vyjádření vysvětleno možné užití LED svítidel při pěstování rostlin konopí a případná kompatibilita LED svítidel s předmětnými předřadníky nalezenými v rámci domovní prohlídky, avšak tento důkaz nebyl ze strany orgánů činných v trestním řízení akceptován, a k odstranění těchto vad nedošlo ani v řízení před soudem prvního stupně.

Zbývající argumentace dovolatele se vztahuje k dalšímu jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Domnívá se, že ani otázku právního posouzení skutku nelze striktně oddělit od otázky zjištění skutkového stavu věci, přičemž zjištěný skutkový stav věci vychází z hodnocení provedených důkazů. V návaznosti na předchozí námitky poukazuje na to, že na základě provedených důkazů nelze dospět k závěru, že jednal způsobem popsaným pod bodem IV. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně; jinými slovy řečeno, není-li bez pochybnosti prokázáno, že jednal způsobem kladeným mu za vinu, nelze hovořit o správném právním posouzení skutku jako trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tento obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovoláním obviněných se vyjádřil Mgr. Martin Prokeš, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), přičemž tak učinil dne 17. 7. 2025 ve vztahu k dovoláním obviněných Bc. Jana Čechury a T. U. a dne 26. 9. 2025 ve vztahu k dovolání obviněného M. D.

Pokud jde o dovolání obviněných Bc. Jana Čechury a T. U., státní zástupce předně konstatuje, že tato jsou v podstatě doslovným opakováním obhajoby obviněných uplatněné v předchozích fázích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku – a podle jeho názoru také správně a přiléhavě – vypořádaly; taková dovolání jsou pak ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu zpravidla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu předesílá, že jeho vyjádření bude velmi stručné s tím, že v podstatné části odkáže na příslušné pasáže rozhodnutí soudů obou stupňů, neboť jeho smyslem není znovu opakovat takové jejich argumenty, s jejichž nosnými body se ztotožňuje. Dále připomíná, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je možno – na rozdíl od odvolání – podat jen z důvodů, jež jsou taxativně vymezeny v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., eventuálně v § 265b odst. 2 tr. ř., přičemž nestačí dovolací důvod jen formálně deklarovat, ale zároveň je nutné, aby mu obsahově odpovídaly konkrétní námitky, na nichž je dovolání založeno. Současně zdůrazňuje, že navíc nelze pominout, že Nejvyšší soud z podnětu dovolání přezkoumává zásadně jen ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání skutečně podáno; dovolatel je tudíž povinen v dovolání označit výroky, které napadá, jakož i rozsah a důvody, pro které tak činí. Státní zástupce uvádí, že jeho reakce ve vyjádření tudíž bude ohraničena výlučně dovolacími důvody a námitkami označenými v podaných dovoláních, a jejich rámec v zásadě nepřekročí.

Ve vztahu k oběma obviněnými uplatněnému prvnímu dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – s poukazem na tři typy nedostatků, jimiž tento může být naplněn – státní zástupce konstatuje, že s ohledem na námitky stran existence zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy obvinění daný důvod dovolání uplatňují v jeho první alternativě. V této souvislosti uvádí, že jejich dovolání jsou v případě obviněného T. U. zcela a v případě obviněného Bc. Jana Čechury z podstatné části vystavěna na výhradách proti způsobu, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, potažmo proti závěrům, k nimž na podkladě takového (a z pohledu dovolatelů vadného) hodnocení důkazů dospěly; obvinění tedy zjednodušeně řečeno svou účast na protiprávním jednání vylučují, resp. obviněný Bc. Jan Čechura v případě skutku pod bodem I. nesouhlasí s množstvím rostlin konopí a sušiny a v případě tohoto skutku a skutku pod bodem V./1) dovozuje, že se jednalo o technické konopí, přičemž je zjevné, že oba realizují vlastní výklad důkazů a formují vlastní skutkové závěry. Státní zástupce se domnívá, že by tak bylo možno vyjádřit názor, že takto přednesené výhrady pod žádný dovolací důvod nespadají. Má však za to, že mezi argumentací obou obviněných je rozdíl v tom, že zatímco obviněný T. U. v dovolání vůbec neuvádí, s jakými důkazy mají být skutkové závěry soudů v rozporu (ostatně v přípravném řízení ani v hlavním líčení nevypovídal, a nemůže proto například tvrdit, že skutkové závěry soudů nejsou v souladu s důkazem v podobě jeho vlastní výpovědi), z argumentace obviněného Bc. Jana Čechury lze naopak alespoň zčásti vysledovat to, že skutková zjištění označuje za nesouladná přinejmenším s důkazem v podobě vlastní popěrné výpovědi a v některých pasážích i s vyjádřeními části spoluobviněných. Státní zástupce se proto domnívá, že zatímco námitky obviněného T. U. založené výlučně na vlastním a svévolném výkladu úzké výseče důkazů, bez toho, že by dále rozvedl, s jakými provedenými důkazy mají být skutková zjištění v extrémním rozporu, pod výše uvedený dovolací důvod podřadit nelze, výhrady obviněného Bc. Jana Čechury pod něj naopak, byť s velkou dávkou tolerance, podřadit lze, nicméně jsou zjevně neopodstatněné.

V podrobnostech státní zástupce především zdůrazňuje, že dokazování realizované soudem prvního stupně bylo úplné a bezvadné, v jeho rámci byly provedeny všechny důkazy klíčové pro ustálení skutkového stavu v míře potřebné pro rozhodnutí, přičemž také skutková zjištění byla zformována výlučně na podkladě důkazů řádně obstaraných a provedených, a tedy procesně použitelných. V dovoláních zmiňovaný nedostatek tzv. extrémního rozporu lze přitom dovodit výlučně v případech svévolného hodnocení důkazů, a tedy v situacích, kdy by odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektovala obsah provedeného dokazování; nemůže být proto založen pouhou situací, kdy obviněný v návaznosti na vlastní hodnocení provedených důkazů dospěje k odlišným skutkovým závěrům než soudy a onen zjevný rozpor odvozuje právě jen z nesouladu skutkových zjištění soudů v porovnání se svou představou o tom, jak skutkový děj proběhl. Státní zástupce vyslovuje názor, že takovou vadou odsuzující rozhodnutí zatíženo není, neboť veškerá skutková zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost aproboval rovněž soud odvolací, z provedených důkazů, po jejich vyhodnocení souladném s principy elementární logiky, nepochybně dovodit lze; v této souvislosti odkazuje jednak na body 2 až 18, 24 až 33, 34 až 42, 52 až 62 a 67 až 75 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v nichž tento soud shrnul důkazy a skutková zjištění určující pro závěr o vině obviněných, a jednak na body 13 až 19 odůvodnění usnesení odvolacího soudu, v nichž je zakomponována přiléhavá reakce tohoto soudu na jednotlivé námitky dovolatelů, a to včetně odmítnutí výhrady obviněného T. U. založené na údajně nekonkrétním popisu jednání ve skutkové větě a málo podrobném odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Státní zástupce je tudíž přesvědčen, že o bezvadnosti a úplnosti dokazování a správnosti skutkových závěrů soudu prvního stupně aprobovaných rovněž odvolacím soudem není žádných pochyb.

K argumentaci obviněných k dalšímu deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvádí, že tato je vystavěna výlučně na rozporování skutkových závěrů soudů, respektive na vlastním výkladu podstatné části důkazů; obvinění tedy ve skutečnosti vůbec netvrdí, že skutková zjištění soudu prvního stupně vyjádřená ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a dále rozvedená v jeho odůvodnění nenaplňují znaky zločinů, jimiž byli uznáni vinnými. Konstatuje, že takové jejich námitky pak pod uvedený dovolací důvod nelze podřadit.

Pokud jde o obviněnými namítané porušení práva na spravedlivý proces, státní zástupce poukazuje na to, že obvinění přehlížejí, že toto právo nelze vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo rozhodnutí odpovídající jejich představám, nýbrž tímto je zajišťován nárok na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy; tyto aspekty přitom v rámci trestního řízení vedeného proti dovolatelům naplněny byly a rozhodnutím soudů tudíž nelze ničeho vytknout. Z těchto důvodů pak nemohlo dojít ani k obviněným tvrzenému porušení zásady in dubio pro reo a principu presumpce neviny, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině dovolatelů neměl.

Co se týče námitek obviněného Bc. Jana Čechury proti výroku o trestu, který označil za příliš přísný, nespravedlivý a nezohledňující řadu podstatných okolností souvisejících s případem, konstatuje státní zástupce, že takto formulovanou námitku pod žádný z dovolacích důvodů podřadit nelze. Připomíná, že až na zcela výjimečné případy nemůže být v rámci žádného z dovolacích důvodů relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, přičemž oněmi zcela výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. To však tresty uložené tomuto dovolateli nejsou, neboť jejich výměra, výše a způsob výkonu byly soudem prvního stupně odůvodněny řádně, s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem, a rovněž způsobem ústavně konformním. V této souvislosti soudy akcentovaly zejména rozsah trestné činnosti a vedoucí roli tohoto dovolatele ve skupině dalších spoluobviněných. Státní zástupce proto vyjadřuje přesvědčení, že tresty uložené obviněnému Bc. Janu Čechurovi nepřiměřenými, extrémně přísnými ani nespravedlivými rozhodně nejsou.

Státní zástupce tak shrnuje, že námitky obviněného T. U. pod žádný dovolací důvod podřadit nelze a námitky obviněného Bc. Jana Čechury se dílem s uplatněnými dovolacími důvody rozcházejí a dílem jsou neopodstatněné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného T. U. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného Bc. Jana Čechury odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjadřuje souhlas s tím, aby bylo o dovoláních rozhodováno ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Ve svém vyjádření k dovolání obviněného M. D. státní zástupce nejprve poukazuje na to, že tento v něm rovněž v podstatě doslova opakuje obhajobu, kterou uplatnil v předchozích fázích trestního řízení, s níž se soudy obou stupňů beze zbytku – a podle jeho názoru také správně a přiléhavě – vypořádaly; takové dovolání je pak ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu zpravidla zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu předesílá, že jeho vyjádření bude velmi stručné s tím, že v podstatné části odkáže na příslušné pasáže rozhodnutí soudů obou stupňů, neboť jeho smyslem není znovu opakovat takové jejich argumenty, s jejichž nosnými body se ztotožňuje. Dále připomíná, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je možno – na rozdíl od odvolání – podat jen z důvodů, jež jsou taxativně vymezeny v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., eventuálně v § 265b odst. 2 tr. ř., přičemž nestačí dovolací důvod jen formálně deklarovat, ale zároveň je nutné, aby mu obsahově odpovídaly konkrétní námitky, na nichž je dovolání založeno. Současně zdůrazňuje, že navíc nelze pominout, že Nejvyšší soud z podnětu dovolání přezkoumává zásadně jen ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání skutečně podáno; dovolatel je tudíž povinen v dovolání označit výroky, které napadá, jakož i rozsah a důvody, pro které tak činí. Státní zástupce uvádí, že jeho reakce ve vyjádření tudíž bude ohraničena výlučně dovolacími důvody a námitkami označenými v podaném dovolání, a jejich rámec v zásadě nepřekročí.

Ve vztahu k obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – s poukazem na tři typy nedostatků, jimiž tento může být naplněn – státní zástupce konstatuje, že s ohledem na námitky obviněného, jejichž prostřednictvím jednak namítá, že je dán zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, a dále zmiňuje, že nebylo vyhověno jeho návrhu na doplnění dokazování o doplněk odborného vyjádření z odvětví elektrotechniky, obviněný daný důvod dovolání uplatňuje v jeho první a třetí alternativě. V této souvislosti uvádí, že dovolání je z podstatné části vystavěno na výhradách proti způsobu, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, potažmo proti závěrům, k nimž na podkladě takového (a z pohledu dovolatele vadného) hodnocení důkazů dospěly; obviněný tedy zjednodušeně řečeno s akcentem na vlastní výpověď a přesvědčení, že zbylé důkazy nic zásadního neprokazují, svou účast na protiprávním jednání vylučuje a tvrdí, že indoor pěstírnu konopí neprovozoval a nejméně 17 rostlin konopí nevypěstoval. Státní zástupce se domnívá, že by tak bylo možno vyjádřit názor, že takto přednesené výhrady pod žádný dovolací důvod nespadají, avšak má za to, že s velkou dávkou tolerance lze námitku obviněného, prostřednictvím níž naznačuje nesoulad skutkových zjištění přinejmenším s důkazem v podobě vlastní popěrné výpovědi, pod první alternativu citovaného dovolacího důvodu podřadit, stejně jako je možno část vytýkající neprovedení dalšího navrženého důkazu podřadit i pod jeho třetí alternativu. Současně však zastává názor, že obě tyto námitky postrádají opodstatnění.

V podrobnostech státní zástupce především zdůrazňuje, že dokazování realizované soudem prvního stupně bylo úplné a bezvadné, v jeho rámci byly provedeny všechny důkazy klíčové pro ustálení skutkového stavu v míře potřebné pro rozhodnutí, přičemž také skutková zjištění byla zformována výlučně na podkladě důkazů řádně obstaraných a provedených, a tedy procesně použitelných. V dovolání zmiňovaný nedostatek tzv. extrémního rozporu lze přitom dovodit výlučně v případech svévolného hodnocení důkazů, a tedy v situacích, kdy by odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektovala obsah provedeného dokazování; nemůže být proto založen pouhou situací, kdy obviněný v návaznosti na vlastní hodnocení provedených důkazů dospěje k odlišným skutkovým závěrům než soudy a onen zjevný rozpor odvozuje právě jen z nesouladu skutkových zjištění soudů v porovnání se svou představou o tom, jak skutkový děj proběhl. Státní zástupce vyslovuje názor, že takovou vadou odsuzující rozhodnutí zatíženo není, neboť veškerá skutková zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost aproboval rovněž soud odvolací, z provedených důkazů, po jejich vyhodnocení souladném s principy elementární logiky, nepochybně dovodit lze; v této souvislosti odkazuje jednak na body 44 až 51 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v nichž tento soud shrnul důkazy a skutková zjištění určující pro závěr o vině obviněného, a jednak na bod 18 odůvodnění usnesení odvolacího soudu, v němž je zakomponována sice stručná, současně však věcná a přiléhavá reakce tohoto soudu na výhrady dovolatele v tom smyslu, že jeho protiprávní jednání nebylo prokázáno. Státní zástupce poukazuje na to, že samozřejmě nelze přehlédnout, že obviněný je usvědčován výlučně důkazy nepřímými, na jejichž podkladě – byly-li by tyto hodnoceny pouze odděleně – by spolehlivý závěr o jeho vině vystavět nešlo. S respektem k zásadě trestního řízení vymezené v § 2 odst. 6 tr. ř. však zdůrazňuje, že důkazy je nutno hodnotit nejen jednotlivě, ale také v jejich souhrnu; a právě soudem prvního stupně realizované komplexní hodnocení důkazů v celém jejich souhrnu vylučuje, že by dovolatel protiprávní jednání popsané v bodě IV. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nespáchal. Odkazuje přitom na zjištění z domovní prohlídky, při níž byly nalezeny demontované části indoor pěstírny konopí (byť nikoli všechny), 17 stonků konopí a ukrytá peněžní částka 84 000 Kč smotaná do ruličky, a dále na pořízenou fotodokumentaci, z níž je zřejmý stav bytu, který zjevně nebyl určen k běžnému užívání, avšak splňoval všechny atributy pěstírny konopí. Připomíná též závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika, z nichž vyplývá, že zajištěná elektrotechnická zařízení lze využít k indoor pěstování konopí, a dále skutečnost, že odborným zkoumáním zajištěného igelitového pytle s obsahem různě polámaných suchých rostlinných stonků byl ve stopách jednoznačně zjištěn botanický druh konopí setého (Cannabis sativa L.) z čeledi konopovité, kdy materiál pocházel minimálně ze 17 rostlin; v extraktu zdřevnatělých částí rostlin pak byly zjištěny cannabinoidy, účinné látky rostliny konopí, včetně ∆9-THC ve stopovém množství, přičemž bylo vyloučeno, že by šlo o technické konopí; jednalo se o odpadní materiál, který se běžně vyskytuje v ilegálních indoor pěstírnách konopí a není vhodný ke zneužití či k prodeji. Zdůrazňuje, že podle poměru kanabinoidních látek bylo zřejmé, že majoritním kanabinoidem bylo THC, naproti tomu CBD nebylo znatelné, z čehož lze odvodit, že ke zkoumání byl předložen materiál rostliny konopí, která byla vyšlechtěna na vysoký obsah THC, a že se tedy nejednalo o materiál pocházející z technického konopí. Dodává, že do uvedených zjištění pak zapadají i výstupy ze sledování spoluobviněného Bc. Jana Čechury, který do bydliště dovolatele dovezl několik krabic poté, co navštívil growshop v Praze a rodinný dům ve XY, stejně jako zpráva ČEZ Distribuce a. s. prokazující zvýšenou spotřebu elektrické energie v bytě na ulici XY. O proběhlé sklizni konopí konečně svědčí i zajištěná finanční hotovost smotaná do ruličky, u které soudy neuvěřily, že by se jednalo výlučně o peníze, jež obviněný vydělal tzv. načerno z brigád; ostatně on sám ani nekonkretizoval, z jakých brigád, a především od jakých zaměstnavatelů by peníze získal. Státní zástupce tedy dospívá k závěru, že tvrzení dovolatele o zjevném nesouladu skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů postrádá opodstatnění.

Namítá-li obviněný, že soudy bezdůvodně nevyhověly jeho návrhu na doplnění dokazování o doplněk odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika, jímž by bylo vysvětleno možné užití LED svítidel při pěstování rostlin konopí a případné kompatibility LED svítidel s předmětnými předřadníky nalezenými v rámci domovní prohlídky, uvádí státní zástupce, že soudy se ve svých rozhodnutích skutečně uvedenému návrhu dovolatele podrobněji nevěnovaly, přičemž s ohledem na absenci relevantního spisového materiálu se však ani nedokáže podrobněji vyjádřit k tomu, zda se s tímto návrhem soudy podrobněji vypořádaly alespoň v rámci hlavního líčení či veřejného zasedání. Dodává ovšem, že dokonce ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění samo o sobě nevede k závěru o porušení práva na spravedlivý proces, neboť to je založeno až situací, pokud by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti. V aktuálně řešené trestní věci obviněného přitom naznačené pochybení v postupu žádného ze soudů podle jeho názoru dovodit nelze. Je totiž zjevné, že oba považovaly dokazování za úplné, neboť na jeho podkladě byla ustálena skutková zjištění právě v míře potřebné pro rozhodnutí. Požadavek obviněného na doplnění dokazování o dodatek odborného vyjádření z odvětví elektrotechniky je zjevně nadbytečný, neboť zpracovatel odborného vyjádření kpt. Ing. Václav Nagy své závěry podrobně vysvětlil a potvrdil rovněž to, co ani soudy nezpochybňují, totiž že při domovní prohlídce byla zajištěna jen neúplná indoor pěstírna konopí; z toho lze dovodit, že obviněný se již předtím (před provedením domovní prohlídky) některých jejích částí stačil zbavit. Státní zástupce proto uzavírá, že rozhodnutí soudů proto vadou tzv. opomenutého důkazu zatížena nejsou.

K argumentaci obviněného k tvrzenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvádí, že tato je vystavěna výlučně na rozporování skutkových závěrů soudů, respektive na vlastním výkladu podstatné části důkazů a na formulaci vlastních skutkových zjištění; výlučně na podkladě takto formulovaných výhrad tedy dovozuje vadné právní posouzení skutku. Obviněný tedy ve skutečnosti vůbec netvrdí, že skutková zjištění soudu prvního stupně vyjádřená ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a dále rozvedená v jeho odůvodnění nenaplňují znaky přečinu, jímž byl uznán vinným. Státní zástupce konstatuje, že takové jeho námitky pak pod uvedený dovolací důvod nelze podřadit.

Pokud jde o obviněným namítané porušení zásady in dubio pro reo a principu presumpce neviny, státní zástupce poukazuje na to, že obviněný přehlíží, že žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině dovolatele neměl.

Státní zástupce tak shrnuje, že námitky obviněného se dílem s uplatněnými dovolacími důvody rozcházejí a dílem jsou neopodstatněné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jeho dovolání odmítl. Současně vyjadřuje souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodnuto ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájcům obviněných k jejich případným replikám. Obdržel přitom jen repliku obviněného M. D. Tento nesouhlasí se stanoviskem státního zástupce, že ve vztahu k němu nejsou naplněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a má za to, že státní zástupce se nezabývá rozhodnými skutečnostmi v kontextu všech okolností případu a opomíjí zásadní skutečnosti, které jsou pro naplnění daných dovolacích důvodů rozhodné. Obviněný se neztotožňuje s názorem státního zástupce, že dokazování provedené soudem prvního stupně bylo úplné a skutková zjištění soudů, zejména zásadní skutkové zjištění, že v jeho bytě byla provozována tzv. indoor pěstírna konopí, mají v provedených důkazech dostatečný podklad. V tomto směru opětovně poukazuje na závěry odborného vyjádření z oboru elektrotechnika, z nichž se podává, že v bytě nebyla zajištěna kompletní pěstební technologie, nýbrž jen dílčí komponenty, přičemž některé zásadní části běžné indoor pěstírny (zejména sodíkové výbojky a časové spínače) zajištěny nebyly; závěr soudů je pak založen na domněnce, resp. spekulativní úvaze, že některé části pěstírny snad odstranil ještě před provedením domovní prohlídky. V dalším textu se znovu vyjadřuje k dalším provedeným důkazům (zajištěným stonkům konopí, zprávě ČEZ Distribuce o spotřebě elektrické energie, zajištěné finanční hotovosti) s tím, že podle jeho názoru netvoří logicky uzavřený řetězec a nelze z nich dovozovat dané zásadní skutkové zjištění; má naopak za to, že jde o soubor izolovaných indicií, jejichž význam byl soudy interpretován jednostranně a bez dostatečného zohlednění alternativních vysvětlení. Obviněný nesouhlasí ani s vyjádřením státního zástupce stran neprovedení doplnění odborného vyjádření z oboru elektrotechniky, jestliže tento uvedl, že nepředstavuje porušení práva na spravedlivý proces, neboť zdůrazňuje, že toto mělo objasnit otázku zásadního významu pro posouzení věci, totiž zda bylo možné zajištěná LED svítidla použít pro pěstování konopí a zda byla kompatibilní s nalezenými předřadníky. Skutečnost, že se soudy s tímto důkazním návrhem nevypořádaly způsobem odpovídajícím zákonným požadavkům jakožto i požadavkům stanoveným ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, proto podle něj představuje typický případ tzv. opomenutého důkazu. Obviněný se dále neztotožňuje ani s názorem státního zástupce, že nedošlo k porušení zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo, je přesvědčen, že tyto zásady nebyly v daném případě respektovány, když za situace, že jeho vina byla dovozena výlučně z nepřímých důkazů, které nevytvářejí logicky uzavřený řetězec, bylo nezbytné postupovat se zvláštní obezřetností a respektovat zásadu, že v případě neodstranitelných pochybností musí být rozhodnuto ve prospěch obviněného; namísto toho však soudy vyložily předmětné důkazy výhradně v jeho neprospěch. Konstatuje-li pak státní zástupce, že jeho námitky ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze pod tento důvod dovolání podřadit s ohledem na to, že směřují výlučně proti skutkovým závěrům, opakuje obviněný, že podle jeho názoru bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že v jeho bytě neexistovala funkční pěstírna konopí. Dále se domnívá, že státní zástupce pomíjí skutečnost, že právní posouzení skutku je neoddělitelně spojeno se skutkovými zjištěními, na nichž je založeno, a pokud jsou tato skutková zjištění v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů, nemůže obstát ani jejich právní posouzení, jinými slovy, není-li bez důvodných pochybností prokázáno, že konopí pěstoval či s ním jinak nakládal způsobem uvedeným v § 283 odst. 1 tr. zákoníku, nelze jeho jednání podle tohoto ustanovení právně kvalifikovat. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem má obviněný za to, že argumentace státního zástupce nemůže zpochybnit důvodnost jeho dovolacích námitek a setrvává na stanovisku, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadami předvídanými v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., a pak i na svém dovolacím návrhu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněných splňují shora uvedené zákonné náležitosti.

Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnými uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Jak již bylo uvedeno, obvinění Bc. Jan Čechura, T. U. a M. D. v dovoláních výslovně uplatňují dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V dovoláních lze současně vysledovat též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to ve vazbě na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Je tomu tak proto, že jimi tvrzené a zde uvedené vady vztahují i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).

Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. přichází v úvahu pouze v jeho druhé alternativě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.; těmito jsou pak jimi tvrzené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).

V této souvislosti je vhodné připomenout, že citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

Dalším dovolacím důvodem, o který opírají dovolání rovněž všichni dovolatelé, je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.

Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněných, jejichž prostřednictvím tito s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě rozporují skutkové závěry obou soudů nižších instancí, v případě obviněných T. U. a M. D. zcela a v případě obviněného Bc. Jana Čechury z větší části tomuto ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Touto částí své argumentace totiž ve skutečnosti vyjadřují pouhou nespokojenost se způsobem hodnocení provedených důkazů oběma soudy a jimi učiněnými skutkovými zjištěními s tím, že provádějí jejich vlastní (odlišné) hodnocení a opírají se též o svá vlastní tvrzení; teprve na základě takto formulované vlastní verze skutkového děje mají obvinění skutková zjištění soudů za (dokonce) zjevně rozporná s provedenými důkazy, resp. zcela důkazně nepodložená a spekulativní a jsou přesvědčeni, že na podkladě těchto důkazů nebylo prokázáno, že se trestné činnosti, jíž byli uznáni vinnými, dopustili, resp. naopak bylo prokázáno, že se této nedopustili. Z těchto důvodů pak dovozují, že byli uznáni vinnými v rozporu se zásadami presumpce neviny a in dubio pro reo, a jsou přesvědčeni, že bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces.

Ještě předtím, než bude zaměřena pozornost na dovolání jednotlivých obviněných, Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že v dané trestní věci neshledal obviněnými tvrzený zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil (srov. logické a přesvědčivé hodnotící úvahy a závěry shrnuté v bodech jeho rozsudku uvedených níže ve vztahu ke každému dovolateli), přičemž s těmito hodnotícími úvahami a skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého usnesení [též srov. jeho body uvedené níže ve vztahu ke každému dovolateli). Ani Nejvyšší soud nemá, co by jim mohl v tomto směru vytknout.

K otázce zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu) při realizaci důkazního procesu lze, s poukazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu, dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ zjevného rozporu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu v trestních věcech obviněných (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).

Nejvyšší soud dále shledal, že ani námitku tzv. opomenutého důkazu, kterou vznáší obviněný M. D. ve smyslu třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze pod citovaný (a ani žádný jiný zákonný) dovolací důvod podřadit, neboť nesměřuje na nedůvodné neprovedení navrhovaného podstatného důkazu stran rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.

Jestliže pak obvinění Bc. Jan Čechura a M. D. uplatňují v dovoláních též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že zpochybňují právní kvalifikaci svého jednání, neboť mají za to, že “na základě provedených důkazů nelze dospět k závěru, že jednali způsobem popsaným v odsuzujícím rozsudku“ a „není-li bez pochybností prokázáno, že jednali způsobem kladeným jim za vinu, nelze hovořit o správném právním posouzení skutku jako trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku [obviněný Bc. Jan Čechura], resp. podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku [obviněný M. D.]“, pak taková jejich argumentace stojí mimo rámec uvedeného dovolacího důvodu, neboť je primárně založena na rozporování skutkových závěrů soudů, jež považují za nesprávné v důsledku vadného vyhodnocení provedených důkazů, a nikoli na soudy učiněných skutkových zjištěních; až na podkladě takových námitek skutkového charakteru (jak je ostatně zřejmé i z jejich vlastních výše citovaných formulací) pak tito obvinění dovozují nesprávné právní posouzení skutku. Stejný závěr je pak třeba učinit i v případě argumentace stran právní kvalifikace obviněného T. U.; rovněž tento teprve v návaznosti na své námitky, jejichž prostřednictvím zpochybňuje úplnost a správnost soudy učiněných skutkových zjištění, tedy až sekundárně dovozuje nesprávné právní posouzení skutku, resp. má za to, že jeho jednání vůbec nemělo být právně kvalifikováno jako jednání, kterým došlo k naplnění kterékoliv skutkové podstaty trestního zákoníku.

K dalším obviněnými v dovoláních uplatněným námitkám považuje Nejvyšší soud za potřebné – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. ř. – uvést v podrobnostech následující.

Obviněný Bc. Jan Čechura v dovolání [mimo dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž se Nejvyšší soud zabýval již výše v bodu 54 odůvodnění tohoto usnesení] ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, přičemž tak činí ve vztahu ke všem čtyřem skutkům (dílčím útokům) uvedeným pod body I./1), II., III. a V./1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud předně konstatuje, že dovolací argumentace obviněného je (v podstatě doslovným) opakováním jeho obhajoby uplatněné již v odvolání a rovněž před soudem prvního stupně. Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, oba soudy nižších instancí se předmětnými námitkami obviněného řádně zabývaly, vypořádaly se s nimi a přesvědčivě ve svých rozhodnutích vyložily, z jakých důvodů je neshledaly důvodnými, přičemž též dostatečně vysvětlily, proč neuvěřily popěrné obhajobě obviněného; pokud jde protiprávní jednání pod bodem I./1) soud prvního stupně tak učinil zejména v bodech 2 až 18 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodu 16 odůvodnění svého usnesení; pokud jde o protiprávní jednání pod bodem II., lze odkázat zejména na body 24 až 33 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 18 odůvodnění usnesení odvolacího soudu; pokud jde o protiprávní jednání pod bodem III., lze odkázat zejména na body 34 až 42 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 14 a 15 odůvodnění usnesení odvolacího soudu (z nichž se podávají souhrnné závěry tohoto soudu stran správnosti hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně a jím učiněných skutkových zjištění); a pokud jde o protiprávní jednání pod bodem V./1), je možné odkázat zejména na body 52 až 62 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 16 a 17 odůvodnění usnesení odvolacího soudu.

Namítá-li obviněný ohledně skutku pod bodem I./1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, že skutkové zjištění, že mělo dojít ke sklizení 6,2 kg sušiny nelegálního konopí, je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, konkrétně s obsahem odborného zkoumání rostlinného materiálu, neboť z tohoto důkazu nelze dospět k závěru o konkrétním množství sklizené sušiny o hmotnosti 6,2 kg, a tvrdí-li, že k jednoznačnému stanovení jejího faktického množství tak podle něj nebyl proveden žádný relevantní důkaz, lze sice takovou argumentaci podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, avšak tato je zjevně neopodstatněná. Předně je nutno zdůraznit, že obviněný takto poukazuje sice na zjevný rozpor mezi konkrétním skutkovým zjištěním a konkrétním důkazem, ale tento důkaz se netýká jen jím rozporovaného skutkového zjištění. Předmětné odborné zkoumání z oboru kriminalistika, odvětví chemie, se totiž týkalo (mimo sušiny 549,8 g) rostoucích 728 kusů rostlin konopí zajištěných při domovní prohlídce v rodinném domě ve XY, a tedy v této části se nijak nezabývalo již vyrobenou sušinou (s výjimkou oněch 549,8 g, ovšem zde pouze stran přesného určení její hmotnosti a množství v ní obsažené účinné látky ∆9-THC) z předchozích po sobě jdoucích a ukončených dvou pěstebních cyklů. Celkové množství sušiny vyrobené z těchto pěstebních cyklů bylo soudem prvního stupně zjištěno z výpovědi obviněného z přípravného řízení – kdy (stejně jako spoluobviněný Bc. Tomáš Pižl) uvedl, že ve XY sklidili konopí dvakrát, a dále vypověděl, že za jednu sklizeň sklidili necelých 50 rostlin (spoluobviněný Bc. Pižl uvedl, že sklizně proběhly ze 30 nebo 40 rostlin), z čehož bylo 2,5 kg sušiny, pak sklidili 2,8 kg sušiny, tedy celkem sklidili 5,3 kg, a z tohoto množství prodal 4,1 kg sušiny – a dále na podkladě výsledků domovních prohlídek provedených dne 22. 3. 2021 jednak v rodinném domě na adrese XY a jednak v bytě obviněného na adrese XY v Plzni, kde přechovával zbývající část sušiny (o hmotnosti 549,8 g na prvním místě a 1,2 kg na místě druhém); současně nelze opomenout ani v rámci domovních prohlídek taktéž nalezené finanční hotovosti na obou místech. Nelze tak přisvědčit ani tvrzení obviněného, že k jednoznačnému stanovení faktického množství sušiny z proběhlých pěstebních cyklů nebyl proveden žádný relevantní důkaz. Rozhodně tudíž není možné vytknout soudu prvního stupně (s jehož závěry v tomto směru se ztotožnil i soud odvolací), že by učinil zjevně rozporné skutkové zjištění ohledně množství sušiny získané z rostlin konopí sklizených ze dvou uskutečněných pěstebních cyklů. Nadto je však zapotřebí poukázat na skutečnost, že z hlediska právní kvalifikace jednání obviněného jakožto pokračujícího zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nejde o rozhodné skutkové zjištění, které je určující pro naplnění znaků tohoto trestného činu, neboť znak dané kvalifikované skutkové podstaty spočívající ve spáchání takového činu ve „značném rozsahu“ – jímž je ve smyslu usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, a stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, publikovaného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., množství 1 000 g sušiny konopí, resp. 100 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinol – je jednáním obviněného nepochybně naplněn, resp. několikanásobně překročen. Navíc je nutno v tomto směru zohlednit i množství sušiny ze zajištěných 728 kusů rostlin (1 341,5 g) v rámci daného jednání, dále množství prodané sušiny získané z vypěstovaných, sklizených a usušených 46 kusů rostlin konopí (nejméně 2,5 kg) a též množství sušiny získané dosušením vypěstovaných a sklizených 48 kusů rostlin konopí (2 772 g) v rámci jednání pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, a odhlédnout nelze ani od skutečnosti, že obviněný (společně s dalšími obviněnými) pěstoval, resp. vypěstoval a sklidil další rostliny konopí [v rámci jednání pod body III. a V./1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně].

Vytýká-li obviněný stran shodného skutku rovněž zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními ohledně prodeje 46 kusů sazenic a poté 48 kusů sazenic konopí s vyšším obsahem THC spoluobviněnému D. K. a obsahem provedených důkazů, a to jeho výpovědi a výpovědi jmenovaného spoluobviněného (když ani z hotovosti nalezené u spoluobviněného nelze podle něj dojít k závěru ohledně množství vypěstovaných rostlin), Nejvyšší soud konstatuje, že v této části jeho argumentace se jedná spíše o polemiku s hodnocením provedených důkazů soudy (kdy je zejména nespokojen s tím, že tyto neuvěřily jeho tvrzení o prodeji pouze 40 kusů sazenic jmenovanému spoluobviněnému, a dále s tím, že hodnotily jako věrohodnější jeho výpověď a výpověď spoluobviněného z přípravného řízení). Nad rámec tohoto konstatování Nejvyšší soud shledal, že jím označený zjevný rozpor není dán. Není totiž dán žádný (natož zjevný) rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovým zjištěním, pokud jde o prodej prvních 46 kusů sazenic. Z výpovědi spoluobviněného D. K. z přípravného řízení se totiž podává, že tento koupil v říjnu roku 2020 od obviněného 46 sazenic konopí po 40 Kč, koupil od něho řízky ve dvou případech, dále že za prodanou sušinu obdržel asi 260 nebo 270 000 Kč (tomu odpovídá finanční hotovost ve výši 261 000 Kč zajištěná v rámci domovní prohlídky provedené v bytě tohoto spoluobviněného); i v hlavním líčení tento spoluobviněný vypověděl, že od obviněného měl prvních 46 kusů sazenic (byť zde tvrdil, že šlo o technické konopí a sušinu prodal za 70–80 000 Kč, a 48 kusů dalších sazenic, nikoli technického konopí, měl od známého); z výpovědi obviněného z přípravného řízení se přitom též podává, že tomuto spoluobviněnému prodal přibližně 40 kusů sazeniček, které měl z XY (tj. nikoliv technického konopí) a za které dostal 2 000 Kč (ačkoli v hlavním líčení pak připustil už jen to, že danému spoluobviněnému prodal sazenice technického konopí). Co se týče prodeje dalších 48 kusů sazenic, Nejvyšší soud neshledal zjevný rozpor mezi předmětným skutkovým zjištěním a obsahem provedených důkazů. Z výpovědi spoluobviněného D. K. z přípravného řízení se totiž podává, že tento koupil od obviněného řízky ve dvou případech; dále z protokolu o sledování osob a věcí ze dne 14. 1. 2021 vyplývá, že obviněný vynesl z kanceláře obchodní společnosti Beescale s. r. o. krabice a odvezl je do bydliště uvedeného spoluobviněného, přičemž zde pak při domovní prohlídce konané dne 22. 3. 2021 bylo zajištěno právě 48 kusů sklizených, ale nedosušených rostlin s obsahem ∆9-THC (viz body 24 až 27 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

Jestliže obviněný v souvislosti se skutkem pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně dále namítá zjevný rozpor mezi skutkovým zjištěním, že se spoluobviněným D. K. zřídili a provozovali indoor pěstírnu v bydlišti tohoto spoluobviněného, a obsahem několika nepřímých důkazů, jimž mají být instalace zařízení smartgrow a předání papírové krabice, Nejvyšší soud konstatuje, že i v tomto případě obviněný spíše jen polemizuje s hodnocením provedených důkazů soudy. To proto, že předkládá jejich vlastní hodnocení, přičemž nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně vycházel z jeho výpovědi a výpovědi spoluobviněného z přípravného řízení, v nichž se oba doznali (k těmto výpovědím přitom uvádí, že vypovídali tak, aby to korespondovalo s požadavky policejního orgánu, neboť se v cele předběžného zadržení cítili velmi nekomfortně), a zdůrazňuje vlastní verzi skutkového děje, podle níž spoluobviněnému jen prodal dané (zcela legální) zařízení, které sám vyvíjel, a v této souvislosti je též instaloval. Nejvyšší soud nadto obviněnému stran jím tvrzeného zjevného rozporu nemohl přisvědčit. Plně se totiž ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů, že je třeba vycházet z výpovědí obviněného a spoluobviněného z přípravného řízení, neboť tyto jsou věrohodnější než jejich výpovědi učiněné v hlavním líčení, a to z toho důvodu, že je zřejmé, že oba v hlavním líčení vypovídali účelově, když své výpovědi postupně měnili podle výsledků dokazování. V tomto směru je vhodné připomenout, že obviněný v přípravném řízení vypověděl, že věděl, že spoluobviněný má pěstírnu, pomáhal mu s instalací zařízení, dále mu prodal asi 40 kusů sazeniček za 2 000 Kč, které pocházely z XY; obviněný D. K. pak v přípravném řízení uvedl, že konopí pěstoval zhruba od října roku 2020, sazenice mu byly předávány obviněným, koupil od něho řízky ve dvou případech, byla to dobrá odrůda konopí, koupil 46 kusů sazenic konopí po 40 Kč a všechny mu vzrostly, obviněnému dával za pomoc při založení pěstírny minimálně 25 000 Kč, pak mu obviněný radil i dále, např. jaká hnojiva použít a podobně, ohledně čehokoli, co potřeboval, a že pěstební cyklus trval asi 3 měsíce. Nadto je třeba zdůraznit, že s uvedenými výpověďmi obviněného a spoluobviněného z přípravného řízení korespondují (obviněný s tím ovšem nesouhlasí) i další důkazy, zejména výsledky domovní prohlídky konané v bytě spoluobviněného (zajištěná kompletní pěstírna konopí včetně sklizených, avšak nedosušených 48 kusů rostlin), protokol o ohledání místa činu s fotodokumentací, protokol o sledování osob a věcí ze dne 14. 1. 2021, z něhož vyplývá, že obviněný dovezl do bydliště spoluobviněného papírové krabice z kanceláře obchodní společnosti Beescale s. r. o., zpráva ČEZ Distribuce a dále i výsledky odborného zkoumání z oboru kriminalistika, odvětví genetika (jež obviněný zcela pomíjí), kdy ze stěru z jedné ze dvou rukavic zajištěných při domovní prohlídce v bytě spoluobviněného byl stanoven smíšený profil DNA, ve kterém byla zjištěna shoda nejen s profilem spoluobviněného, ale i s profilem obviněného.

Nejvyšší soud se nemohl ztotožnit ani s tvrzením obviněného o existenci zjevného rozporu mezi skutkovým zjištěním, že se spoluobviněným M. M. zřídili kompletní indoor pěstírnu, kdy on dodal komponenty a 24 kusů řízků, a následně pěstovali nejméně v jednom pěstebním cyklu 24 kusů rostlin konopí, a obsahem provedených důkazů, a to v jeho vozidle nalezených potvrzení zaměstnavatele na cesty do místa výkonu práce a výpovědi jmenovaného spoluobviněného, který shledává ve vztahu ke skutku pod bodem III. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud i v případě této argumentace konstatuje, že ačkoliv obviněný poukazuje na zjevný rozpor mezi konkrétním skutkovým zjištěním a konkrétními důkazy, spíše jen nesouhlasí s hodnocením provedených důkazů, když je nespokojen, že soud prvního stupně (s jehož skutkovými závěry se plně ztotožnil i soud odvolací) neuvěřil jeho zcela popěrné výpovědi a výpovědi spoluobviněného M. M. (který skutečně podporuje obhajobu obviněného, neboť v přípravném řízení vypověděl, že v domě svých prarodičů vybudoval pěstírnu, kde měl 24 kusů rostlin, konopí pěstoval sám, pro vlastní použití, dále odmítl vypovídat; v hlavním líčení pak prohlásil vinu a soud prvního stupně toto prohlášení přijal, a on dále nevypovídal, jen se vyjádřil ke svým osobním a majetkovým poměrům), a dále s tím, jak soud prvního stupně hodnotil předmětné potvrzení zaměstnavatele ohledně cest do místa výkonu práce na adrese XY (pozn. jedná se o zjevné písařské pochybení v čísle popisném, správně má být XY). Nejvyšší soud navíc shledal, že obviněným namítaný zjevný rozpor není dán. Obviněný totiž pomíjí další provedené důkazy, jež v souhrnu s výše uvedenými jeho vinu nepochybně prokazují; těmito jsou jednak výsledky sledování obviněného z ledna roku 2021, z nichž se podává, že tento do XY jezdil (a to tak často, že v době od 1. 3. 2021 bylo třeba – s ohledem na tehdejší protiepidemická opatření – vystavit předmětné potvrzení o výkonu práce na dané adrese) a též vyhodnocení komunikace mezi ním a jmenovaným spoluobviněným prostřednictvím aplikace Threema.

Nejvyšší soud konečně nemohl přisvědčit obviněnému ani v tom, pokud tento namítá zjevný rozpor mezi skutkovým zjištěním, že měl spolu s dalšími obviněnými pěstovat konopí s nelegálním obsahem THC v rámci vybudované indoor pěstírny v kancelářích společnosti Beescale s. r. o., tedy ve vztahu k jednání pod bodem V./1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, a obsahem provedených důkazů, a to důkazů zajištěných při prohlídce v kanceláři uvedené společnosti, přičemž těmito mají být faktura vystavená společností Hotchilli s. r. o., sušina v plastovém sáčku, popisky ohledně teploty, dřevěné latě a zpráva ČEZ Distribuce, a je přesvědčen, že z provedených důkazů je možné dovodit i jiná skutková zjištění, a to taková, jež prezentuje na základě vlastního hodnocení provedených důkazů a v rámci své setrvalé verze skutkového děje. Nejvyšší soud konstatuje, že rovněž v této části jeho argumentace se tak jedná spíše o pouhou polemiku s hodnocením provedených důkazů soudy a jimi učiněnými skutkovými zjištěními na tomto podkladě. Současně Nejvyšší soud shledal, že předmětné námitky nejsou důvodné. Obviněný totiž zcela pomíjí i další ve věci provedené důkazy, konkrétně jednak výpověď spoluobviněné D. I. z přípravného řízení, která potvrdila, že v předmětných kancelářských prostorech měl pěstírnu konopí a rostliny mu patřily, přičemž ona sama přijala jeho nabídku a prováděla tzv. řízkování, za což od něj dostávala peníze; dále odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat týkající se komunikace prostřednictvím aplikace Threema, z níž jednoznačně vyplývá, že obviněný (společně s obviněnými R. D., D. I. a J. Z.) konopí, jež rozhodně nebylo konopím technickým, v daných prostorech a v množství minimálně 600 kusů rostlin pěstoval, a rovněž, že tuto pěstírnu se mu podařilo před zákrokem Policie ČR vyklidit, a též to, jakým způsobem se následně pokusil svou trestnou činnost zastřít (k tomu viz podrobné citace z dané komunikace v bodech 16 a 17 odůvodnění usnesení odvolacího soudu); a dále faktury vystavené společností Higarden s. r. o. na jméno obviněného a zejména na jméno P. H., které používal při nákupech v growshopech, a datované od 1. 7. 2020 do 2. 6. 2021 (když faktury z července až počátku září roku 2020 se tak musely týkat nákupů právě pro tuto pěstírnu, nikoli pěstírnu ve Věšíně, když zde nemovitost koupil spoluobviněný T. P. až v průběhu září roku 2020); výše uvedené pak dokreslují (i když obviněný s tím rovněž nesouhlasí) též skutková zjištění soudu prvního stupně stran majetkových poměrů obviněného, pohybů finančních prostředků na jeho účtech a jím prováděných vkladů hotovosti na tyto účty v rozhodném období.

Nejvyšší soud tedy shledal, že soudy obou stupňů zjistily skutkový stav věci, a to pokud jde o protiprávní jednání obviněného popsané pod všemi čtyřmi výše uvedenými body výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, zcela v souladu s pravidly upravujícími dokazování v trestním řízení (zejména srov. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 89 tr. ř.) a své hodnotící úvahy a závěry logicky a přesvědčivě odůvodnily v souladu s požadavky plynoucími z § 125 odst. 1 tr. ř.

Ve vztahu k tvrzení obviněného o porušení zásad presumpce neviny a in dubio pro reo Nejvyšší soud považuje za potřebné připomenout, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v článku 40 odst. 2 Listiny a § 2 odst. 2 tr. ř. a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se otázek skutkových. Z tohoto pravidla se podává, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení tedy vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05).

Obviněný však přehlíží, že jím tvrzené pochybnosti, spočívající ve skutečnosti v prosazování jiného způsobu hodnocení provedených důkazů a vlastní verze skutkového stavu věci, podle níž se daného protiprávního jednání nedopustil, odlišné od toho, jak byl na základě provedených důkazů skutkový stav zjištěn soudy nižších stupňů, u těchto ve vztahu k otázce jeho viny nepanovaly. Jestliže totiž soud prvního stupně i soud odvolací nabyly na základě provedeného dokazování vnitřního přesvědčení, majícího kvalitu praktické jistoty, o tom, že obviněný předmětné skutky (dílčí útoky) spáchal, pro uplatnění uvedeného pravidla nebyl v této trestní věci dán žádný důvod.

Ve zbývající části dovolání obviněný vznáší námitky proti výroku o trestu, neboť je přesvědčen, že uložený trest (trest odnětí svobody spolu s peněžitým trestem) je v rozporu s ústavním principem proporcionality trestní represe, a vytýká soudům obou stupňů, že žádným způsobem nepřihlédly ke konkrétním okolnostem daného případu.

Přestože obviněný deklaruje svou vědomost o konstantní judikatuře Nejvyššího soudu, pokud jde o přípustnost dovolání proti výroku o trestu, považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout, že podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, bod 34 in fine, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015) platí, že jde-li o dovolací námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí), lze tyto v dovolání zásadně úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. se pak týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, peněžitého trestu, trestu vyhoštění na dobu určitou, anebo trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).

Naopak jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí, ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dále, pokud jde o výrok o trestu, považovat jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud v tomto i v řadě dalších rozhodnutí vyložil, že akceptování námitek proti obecným kritériím pro ukládání trestů (byť se týkají hmotněprávního posouzení) jako podřaditelných pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by odporovalo logice a systematice dovolacích důvodů, zejména s ohledem na speciální důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a bezpochyby i samotnému úmyslu zákonodárce.

Zmíněný výklad Nejvyššího soudu, že otázky nepřiměřenosti trestu nenaplňují žádný z důvodů dovolání, dlouhodobě respektuje ve své judikatuře i Ústavní soud. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to, pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba též zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04).

O žádný takový extrémní případ se ale v posuzované věci, kdy obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání čtyřiceti osmi měsíců, tj. výchovný trest odnětí svobody mírně nad dolní hranicí zákonné trestní sazby podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku (dvě léta až deset let) podmíněně odložený na zkušební dobu stanovenou nad polovinou zákonného rozpětí, nejedná, přičemž v tomto směru lze odkázat na správné úvahy a přesvědčivé odůvodnění soudu prvního stupně v bodech 80 a 81 jeho rozsudku, jakož i odvolacího soudu v bodech 21 a 24 jeho usnesení; odvolací soud přitom shledal, že soud prvního stupně, uložil-li tomuto obviněnému toliko výchovný trest, naopak postupoval výrazně v jeho prospěch, a považoval tak jemu uložený trest za spíše mírný, přičemž také peněžitý trest rozhodně neshledal nepřiměřeným. Ani Nejvyšší soud nemá, co by oběma soudům mohl v tomto směru vytknout, a konstatuje, že obviněnému uložený trest v žádném případě nelze považovat za nepřiměřený, natož za extrémně přísný či zjevně nespravedlivý.

Co se týče do úvahy připadajícího dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jenž však obviněný v dovolání ani výslovně neuplatnil, je s ohledem na výše uvedené skutečnosti zřejmé, že není naplněn, když jiný důvod dovolání [uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.] v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí odvolání nebyl dán.

Jak již bylo výše zmíněno, obviněný T. U. v dovolání uplatňuje [mimo dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž se Nejvyšší soud zabýval již výše v bodu 54 odůvodnění tohoto usnesení] dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přestože však tento cituje ve všech jeho variantách, veškerá dovolací argumentace se vztahuje jen k jeho první variantě, jenž je naplněna tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů; obviněný je totiž přesvědčen, že právě tato vada je v jeho trestní věci dána.

V podrobnostech obviněný namítá, že soudy obou stupňů se dopustily zásadní deformace provedených důkazů, neboť tyto hodnotily zcela v nesouladu s jejich obsahem, předpojatě a tendenčně v jeho neprospěch, přičemž zejména se ohrazuje proti způsobu, jakým soud prvního stupně vyhodnotil důkazní situaci týkající se komunikace prostřednictvím aplikace Threema, ve které bylo použito oslovení „T.“ či „T.“, kdy bez dalšího uzavřel, že je tím míněn on, a má tedy za to, že způsob vyhodnocení obsahu této komunikace je v extrémním rozporu s faktickým obsahem tohoto důkazu; dále vytýká, že rozhodnutí soudů obou stupňů pracují výhradně s určitou mírou podezřelých skutečností, odvolacímu soudu pak, že účelově zaměňuje možná podezření za nepřímé důkazy, a soudu prvního stupně, že zcela rezignoval na podrobný a konkrétní popis skutkového průběhu a namísto toho svůj závěr o jeho vině staví na vlastních, spekulativních domněnkách a důkazně nepodložených úvahách.

Nejvyšší soud konstatuje, že takové námitky neodpovídají danému a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, neboť obviněný neoznačuje konkrétní rozpor mezi určitým skutkovým zjištěním a určitým důkazem a vyjadřuje toliko celkovou nespokojenost s hodnocením provedených důkazů soudy a jimi učiněnými skutkovými závěry na tomto podkladě. To se pak týká i té jeho námitky, jejímž prostřednictvím brojí proti vyhodnocení důkazní situace týkající se komunikace prostřednictvím aplikace Threema, když nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně dovodil, že oslovení „T.“ či „T.“ použité v této komunikaci se vztahovalo k jeho osobě; obviněný totiž netvrdí, že by byl dán rozpor mezi tím, že soud prvního stupně odkázal na dané oslovení v předmětné komunikaci, přestože toto v ní není obsaženo, tj. nerozporuje, že by se v dané komunikaci nevyskytovalo, případně že by jej nepoužívala spoluobviněná R. D., nýbrž jen nesouhlasí se způsobem, jakým soud prvního stupně vyhodnotil obsah této komunikace s tím, že poukázal rovněž na to, že jmenovaná spoluobviněná používá ve vztahu k němu, jenž vystupoval pod nickem G., o čemž neměl pochybnosti, oslovení „T.“ či „T.“.

Nad rámec uvedeného konstatování Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nejsou důvodné. V tomto směru lze odkázat zejména na body 67 až 75 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, z nichž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé, a dále na bod 18 odůvodnění usnesení odvolacího soudu, v němž tento soud bezezbytku přisvědčil skutkovým závěrům soudu prvního stupně s tím, že tyto mají plnou oporu v provedených a správně zhodnocených důkazech, a dále tyto rozvedl, když současně podrobně citoval z komunikace prostřednictvím předmětné aplikace a v návaznosti na to uzavřel, že soud prvního stupně neměl žádného důvodu pochybovat o tom, že by osobou, která komunikovala s obviněnou R. D. pod nickem G., nebyl obviněný. Zároveň se zde odvolací soud dostatečně a přiléhavě vypořádal také s další námitkou obviněného, kterou opakuje i nyní v dovolání a prostřednictvím níž vytýká soudu prvního stupně, že v rámci popisu skutkového děje zcela rezignoval na podrobný a konkrétní popis jeho jednání. Nejvyšší soud považuje hodnotící úvahy a skutkové závěry soudů obou stupňů za logické, přesvědčivé a správné a plně se s nimi ztotožňuje. Nemohl proto přisvědčit obviněnému ani v jeho názoru stran absence jasné identifikace důkazních prostředků, jimiž měla být jeho tvrzená trestná činnost prokázána, a nedostatečného a nepřesvědčivého odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (byť toto je stručnější v části, v níž shrnuje hodnocení provedených důkazů a skutková zjištění ve vztahu k tomuto obviněnému), a již vůbec pak jeho výtce, kterou adresuje odvolacímu soudu s tím, že tento nepřípustně přehlédl a ignoroval vady rozsudku soudu prvního stupně a omezil se pouze na stručné a povšechné konstatování o jeho správnosti, aniž by se podrobně a přesvědčivě vypořádal s jeho odvolacími námitkami, a to z důvodů shora uvedených.

Co se týče do úvahy připadajícího dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jenž však obviněný v dovolání ani výslovně neuplatnil, je s ohledem na výše uvedené skutečnosti zřejmé, že ani v jeho případě není naplněn, když jiný důvod dovolání [uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.] v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí odvolání nebyl dán.

Obviněný M. D. v dovolání deklaruje [mimo dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž se Nejvyšší soud zabýval již výše v bodu 54 odůvodnění tohoto usnesení] dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má předně za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Konkrétně namítá, že skutkové zjištění, že ve svém bytě provozoval kompletní indoor pěstírnu rostlin konopí s nelegálním obsahem THC a vypěstoval minimálně 17 rostlin, které usušil, a takto vyrobenou sušinu prodal, je ve zjevném rozporu s výsledky domovní prohlídky, v rámci níž byly nalezeny jen některé (a navíc nekompatibilní a částečně i nefunkční) komponenty představující toliko dílčí vybavení pěstírny konopí, a dále s výpovědí zpracovatele odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika, přičemž ani na podkladě skutečnosti, že v jeho bytě byla nalezena finanční hotovost ve výši 84 000 Kč, ani na základě předání krabic spoluobviněným Bc. Janem Čechurou, ani zjištěného množství látky delta-9-THC v zajištěných stoncích konopí a ani zprávy ČEZ Distribuce nelze podle jeho názoru dospět k předmětnému skutkovému závěru, jaký učinily soudy obou stupňů.