11 Tdo 226/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 226/2025-405USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 5. 2025 o dovolání obviněného M. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2024, č. j. 4 To 222/2024-362, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 61/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 4 T 61/2024, byl obviněný shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a ze spáchání přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. 2. Vzhledem k čistě procesní povaze dovolacích námitek obviněného (viz níže) nebude Nejvyšší soud rekapitulovat skutková zjištění obsažená v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. 3. Za uvedené trestné činy uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, resp. věcí konkretizovaných ve výroku o trestu jeho rozsudku. 4. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný do výroku o vině a trestu odvolání, které Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Cholasty, advokáta, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a porušení jeho práva na spravedlivý proces. 6. Po označení napadeného usnesení odvolacího soudu a uplatněných dovolacích důvodů obviněný obecně namítá, že státní zástupce činný v dřívější fázi trestního řízení, nepostupoval v souladu s § 2 odst. 5 tr. řádu, jelikož zajišťoval pouze důkazy v neprospěch obviněného, a naopak nevyvinul žádné úsilí vedoucí k tomu, aby byly zjištěny také důkazy ve prospěch obviněného. V rámci důkazního řízení obviněný také namítá procesní nepoužitelnost protokolu o výslechu svědka M. U., který byl pořízen podle § 158 odst. 9 tr. řádu a čten v hlavním líčení podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. řádu; podle obviněného nebyly ke čtení protokolu splněny podmínky, neboť ačkoli svědek zemřel, nebylo to v souvislosti s jednáním obviněného, ale v souvislosti s nesouvisející dopravní nehodou. K tomu obviněný připojuje, že ačkoli on měl možnost se k obsahu protokolu o výslechu svědka vyjádřit, tuto možnost již neměl jeho obhájce, a to ani v přípravném řízení, ani v hlavním líčení v řízení před soudem. Ve svém dovolání v tomto směru odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 62/95, a argumentuje, že mu bylo postupem soudů zasaženo do jeho práva na obhajobu, resp. práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. 7. Závěrem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a dále též rozsudek soudu prvního stupně, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí. 8. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Ladislava Čarvaš (dále jen „státní zástupkyně“), která po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněného uzavírá, že dovolání obviněného zčásti uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, z části je pak zjevně neopodstatněné. 9. K problematice procesní použitelnosti výpovědi svědka M. U., pořízené podle § 158 odst. 9 věta třetí tr. řádu, státní zástupkyně blíže uvádí, že jako zákonný shledává postup, kterým byl tento důkaz v hlavním líčení proveden, neboť byly jednak splněny podmínky uvedené v § 211 odst. 2 písm. a) tr. řádu, a dále též všechna hodnotící kritéria obsažená v nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. I. ÚS 1860/16. Zejména zdůrazňuje (prizmatem kritérií formulovaných Ústavním soudem), že pro absenci svědka byl dán rozumný důvod (jeho smrt), poznatky plynoucí z protokolu o výpovědi tohoto svědka nebyly ojedinělým ani významným důkazem, přičemž dokonce uvádí, že absence tohoto důkazu by neměla dopad na právní posouzení skutku; poukazuje na množství dalších svědků (odběratelů obviněného), a konečně také doplnila, že zákonnost procesního úkonu, při kterém byl pořízen protokol o výpovědi svědka, byla garantována přítomností soudce. V reakci na konkrétní dovolací argumentaci uvádí, že důvod smrti svědka není v tomto ohledu jakkoliv relevantní. 10. Pokud jde o otázku zachování práva obviněného na obhajobu, státní zástupkyně podtrhuje, že obviněný byl v rámci hlavního líčení řádně podle § 214 tr. řádu dotázán, zda se chce k důkaznímu prostředku vyjádřit, čehož obviněný využil. Obhájce obviněného měl možnost se s obsahem protokolu o výslechu jmenovaného svědka seznámit ještě v přípravném řízení, resp. od zahájení trestního stíhání až do konce odvolacího řízení, a mohl se k němu kdykoli vyjádřit. Z obsahu dovolání se pak podle státní zástupkyně nejeví, že by obviněný skutečně namítal extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním a obsahem provedených důkazů. 11. Z těchto důvodů státní zástupkyně v závěru svého vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. 12. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dne vydání tohoto usnesení neobdržel. III. Přípustnost dovolání 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti. 14. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu). 15. Obviněný ve svém dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně z jeho obsahu lze vysledovat i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, že výše uvedené vady vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu. 16. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa). 17. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Tímto dovolacím důvodem je pak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta). 19. V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného