11 Tdo 285/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 285/2025-193 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 5. 2025 o dovolání obviněné M. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2024, č. j. 8 To 289/2024-132, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 67/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné M. B. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 7. 2024, č. j. 1 T 67/2024-98, uznal obviněnou M. B. (dále převážně jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) vinnou ze spáchání jednak přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku [pod bodem 1) výroku o vině rozsudku] a jednak přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku [pod bodem 2) výroku o vině rozsudku]. Uvedených přečinů se obviněná podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila tím, že: 1) od přesně nezjištěné doby do 12:50 hodin dne 29. 8. 2023, minimálně po dobu cesty z XY na parkoviště u koupaliště v XY, v osobním motorovém vozidle Fiat Stilo, registrační značky XY, majitele L. B., ve kterém cestovala jako spolujezdec, neoprávněně v úložném prostoru vozidla přechovávala předměty sloužící k nelegální výrobě metamfetaminu, který je uveden jako psychotropní látka zařazená do seznamu č. 5, přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, konkrétně skleněné baňky, elektrický vařič, mísy z varného skla, plastové nádoby, plastové trychtýře, držáky na laboratorní sklo, skleněné laboratorní chladiče, indikátorové papírky, filtrační papír, kapesní váhu, jód, kyselinu fosforečnou, alkalický louh, červený fosfor, a dále prekursory kyselinu chlorovodíkovou, aceton a toluen které patří mezi látky uvedené v Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 273/2004 a užívané v reakčním postupu zvaném „Česká cesta“, přičemž tyto předměty a látky přechovávala s úmyslem a vědomím, o jaké předměty se jedná a k čemu jsou určeny, 2) od přesně nezjištěné doby do 12:50 hodin dne 29. 8. 2023 na parkoviště u koupaliště v XY bez příslušného povolení přechovávala v zatavené injekční stříkačce a igelitových sáčcích pro svou potřebu 0,950 gramu metamfetaminu, obsahující průměrně 78,4 % metamfetaminu báze, což představuje 0,745 gramů metamfetaminu báze, dále 1,278 gramů metamfetaminu, obsahující průměrně 74,4 % metamfetaminu báze, což představuje 0,951 gramů metamfetaminu báze, a dále 0,601 gramů metamfetaminu, obsahující průměrně 80,2 % metamfetaminu báze, což představuje 0,482 gramů metamfetaminu báze, celkem tedy 2,178 gramů metamfetaminu báze, kdy metamfetamin je uveden jako psychotropní látka zařazená do seznamu č. 5, přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, přičemž takto jednala v úmyslu a s vědomím o jakou látku se jedná. 2. Soud prvního stupně obviněné za shora uvedené trestné činy uložil podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále jí podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest propadnutí věci týkající se věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. 3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali obviněná a státní zástupce Okresního státního zastupitelství Brno-venkov (ten tak učinil v neprospěch obviněné do výroku o trestu) odvolání, o nichž Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozhodl usnesením ze dne 29. 10. 2024, č. j. 8 To 289/2024-132, tak, že je obě podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Rybnikáře, advokáta, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu. Namítá totiž jednak, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a jednak, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dále má za to, že v dané trestní věci došlo též k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), což věc posouvá do ústavněprávní roviny. 5. Zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy dovolatelka spatřuje především v tom, jak soudy obou stupňů popisují, co k věci uvedli ona a svědek L. B.; zdůrazňuje přitom, že ani ona, ani jmenovaný svědek totiž neuvedli, že by si byli jisti, že předmětné věci nalezené v zavazadlovém prostoru daného vozidla patřily jí a že by věděla, že se jedná o varnu drog. Dále je přesvědčena, že zjevný rozpor se objevuje i v tom, jak soud prvního stupně v bodu 17 odůvodnění svého rozsudku prezentoval výpověď svědka J. S., když závěr uvedeného soudu o tom, že z jeho výpovědi vyplynulo, že mu s balením věcí musela prokazatelně pomáhat, je nesprávný a v rozporu s obsahem výpovědi tohoto svědka. V rámci dané dovolací argumentace obviněná poukazuje rovněž na to, že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že tento své závěry o tom, že označovala předmětné tašky s věcmi sloužícími k výrobě metamfetaminu za své, čerpal z výpovědí zasahujících policistů, tedy svědků J. K. a J. K. S poukazem na stávající judikaturu vyslovuje názor, že z výpovědí těchto svědků lze pro skutková zjištění použít pouze tu jejich část, v níž popsali, co na místě činu viděli a že v kufru předmětného vozidla našli v taškách věci, které podle jejich názoru sloužily k nedovolené výrobě psychotropní látky; informace o tom, komu tyto věci patřily, resp. kdo zde tyto věci přechovával, jež zjistili toliko z informací, které jim v rámci podaného vysvětlení poskytla obviněná, resp. svědek L. B., však použít nelze. Zdůrazňuje, že pokud soud prvního stupně dovodil její vinu z toho, co podle tvrzení zasahujících policistů řekla těmto na místě činu, činí tak nesprávně a v rozporu se stávající judikaturou. V návaznosti na to vytýká odvolacímu soudu, že byť v bodu 8 odůvodnění svého usnesení připustil, že v té části, kde doznávala, že věci sloužící k nelegální výrobě metamfetaminu jsou její, nemohly svědecké výpovědi policistů sloužit jako důkaz a nebyly procesně využitelné, hned v bodu 9 téhož usnesení svůj závěr v podstatě popřel, neboť její vinu dovozuje z toho, že z výpovědí policistů bylo možno zjistit, že to byl řidič vozidla L. B., který ve svém zájmu vyhnout se možnému trestnímu stíhání identifikoval tyto věci v kufru jeho vozidla jako věci, které náleží obviněné. Z těchto důvodů je obviněná přesvědčena, že rozhodnutí soudů obou stupňů se opírají o procesně nepoužitelné důkazy, čímž došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 6. V rámci argumentace týkající se nesprávného právního posouzení skutku obviněná namítá jednak, že skutek popsaný pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje znaky přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku. Má totiž za to, že skutková zjištění vyplývající z provedených důkazů hovoří o tom, že to nebyla ona, kdo předmětné věci sloužící k nelegální výrobě metamfetaminu v úložném prostoru daného vozidla převážel. Uvádí, že pro správné posouzení toho, kdo tyto věci přechovával, je nezbytné zjistit, kdo je převážel, tedy kdo nad nimi vykonával „držbu“, tj. s nimi disponoval a nakládal. Zdůrazňuje, že za takového držitele, resp. osobu přechovávající tyto předměty, není možné označit všechny osoby jedoucí v daném automobilu (řidiče a další spolujezdce), přičemž poukazuje na to, že orgány činné v trestním řízení z těchto hledisek vycházely v případě svědka L. B., když dovodily, že tento předmětné věci nepřechovával. Vyslovuje názor, že stejným způsobem měly orgány činné v trestním řízení nahlížet i na ni, neboť v automobilu toliko seděla na místě spolujezdce, s věcmi po celou cestu nikterak nenakládala a stejně jako jmenovaný svědek jen pomáhala skutečnému vlastníku J. S. předměty do vozidla nakládat. Uzavírá proto, že se nedopustila „přechovávání“ těchto předmětů, když tyto v té době přechovával svědek J. S., který se k tomu dokonce i sám doznal. Obviněná je dále přesvědčena, že ani skutek popsaný pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje znaky přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku. V tomto směru namítá, že popis daného skutku není dostatečný k tomu, aby bylo možné toto jednání právně kvalifikovat jako uvedený přečin, neboť z něj nelze zjistit, kde konkrétně měla specifikovanou psychotropní látku přechovávat, zda tyto věci měla přímo u sebe, ve s