11 Tdo 298/2022 – Nejvyšší soud

11 Tdo 298/2022-428 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 4. 2022 o dovolání obviněného T. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2021, sp. zn. 9 To 246/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 115/2020, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného T. V. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 3 T 115/2020, byl obviněný T. V. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za toto jednání byl obviněný okresním soudem odsouzen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Kladně se obviněný T. V. předmětné trestné činnosti dopustil společně se spoluobviněným R. M. tím, že: v době od 24. 11. 2019 do 10. 12. 2019 obviněný R. M., který vykonával trest odnětí svobody ve Věznici XY, okres XY, prostřednictvím placené telefonní služby BVfon požádal obviněného T. V., aby mu opatřil nedovolené návykové látky, instruoval jej, aby na zásilku, v níž budou tyto látky uschované, napsal jako adresáta M. K., na jejich zaslání se opakovaně tázal, na základě jeho žádosti obviněný T. V. blíže nezjištěným způsobem opatřil 2 a ¼ tablety s nápisem N8 a krystalickou látku, které uschoval do sušenek zn. Mila, ty společně s dalšími věcmi vložil do zásilky, jako odesílatele uvedl na obálku na radu obviněného M. osobu jménem M. C., a obálku pak zaslal dne 6. 12. 2019 do Věznice XY, kde byla při kontrole zásilek dne 9. 12. 2019 zadržena příslušníky Vězeňské služby, kteří v zásilce nalezli vložené tablety obsahující látku buprenorfin a krystalickou látku obsahující látku metamfetamin, přičemž buprenorfin a metamfetamin jsou látky uvedené v seznamu psychotropních látek v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaném na základě zmocnění zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. 3. Citovaný rozsudek Okresního soudu v Kladně následně obviněný T. V. napadl odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2021, sp. zn. 9 To 246/2021, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný T. V. podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání, kterým napadl obě rozhodnutí soudů nižších stupňů, a to v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022), neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, přičemž napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá také na nesprávném právním posouzení skutku. Podle obviněného bylo dále rozhodnuto o zamítnutí jím podaného řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). 5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný předně namítl, že rozhodnutími soudů nižších stupňů došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a současně k porušení dalších základních práv a svobod, zejména těch, jež jsou zaručena v čl. 13, čl. 8, odst. 2 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod, a to z důvodu, že rozhodnutí o jeho vině je založeno na procesně nepoužitelných důkazech. Soudy nižších stupňů podle obviněného opřely svá rozhodnutí o odposlechy, které představují pouze prostředek operativní techniky, jelikož nebyly získány v souladu s ustanovením § 88 tr. řádu, kteréžto zakotvuje přísné podmínky, jež musí být splněny, aby odposlech mohl být pořízen a použit jako důkaz, přičemž nařízení odposlechů je prostředek, který má být využíván pouze tehdy, nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Je tedy zcela nepřípustné, aby v trestním řízení byly používány jako důkazy odposlechy, které nebyly pořízeny v souladu se shora uvedenými ustanoveními trestního řádu, což nastalo v předmětné věci. V nyní posuzované věci přitom byly odposlechy pořízeny, aniž by předseda senátu nebo soudce vydal příkaz k odposlechu, přičemž se nejednalo o trestní řízení pro trestný čin, u něhož lze odposlechy provést bez příkazu k odposlechu. V době realizace odposlechů totiž trestní řízení pro žádný z trestných činů nebylo vůbec zahájeno a odposlechy byly provedeny Vězeňskou službou, a nikoliv Policií České republiky. Účelem monitorování a záznamu telefonické komunikace vězňů přitom podle obviněného není stanovit právní základ pro pořizování odposlechů a jejich provádění coby důkazů v trestním řízení, nýbrž zajišťování pořádku ve věznici a předcházení případným nežádoucím chováním vězňů. Telefonní hovory probíhající mezi dovolatelem, který byl v té době na svobodě, a spoluobviněným, který si v té době odpykával trest odnětí svobody, proto nemohou být použity jako důkaz v trestním řízení. 6. Obviněný ve vztahu k této otázce odkazuje na závěry, k nimž dospěl Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 8. 6. 2000, sp. zn. 2 To 73/2000, podle kterých jedině podle ustanovení § 88 tr. řádu provedené odposlechy a záznamy o nich jsou v trestním řízení procesně použitelné. Obviněný dále odkazuje rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 29. 2. 2008, sp. zn. I. ÚS 3038/07, v němž tento soud ve vztahu k odposlechům prováděným zpravodajskými službami dospěl k závěru, že zpravodajské odposlechy nedosahují garančních kvalit, které vyžaduje trestní řád, a proto jich nelze použít jako důkazu v trestním řízení, neboť v tomto smyslu nebyly získány zákonným způsobem. Podle obviněného přitom obdobně odposlechy pořizované Vězeňskou službou nedosahují garančních kvalit vyžadovaných trestním řádem, nejsou tedy procesně použitelné v trestním řízení. Odkaz soudů nižších stupňů na judikaturu Nejvyššího soudu, v níž je pojednáváno o zákonném omezení tajemství zpráv podávaných telefonem ve smyslu čl. 13 Listiny základních práv a svobod ve vztahu k osobám vykonávajícím trest odnětí svobody, považuje obviněný za nepřiléhavý, jelikož v době, kdy proběhly předmětné odposlouchávané telefonáty, se dovolatel nacházel na svobodě a telefonoval ze svého soukromého telefonu, tzn. že v plném rozsahu požíval všech svých základních práv a svobod, přičemž ani nebyl poučen o tom, že jsou jeho telefonní hovory zaznamenávány a monitorovány. 7. Nad rámec výše uvedeného pak obviněný soudům nižších stupňů vytýká skutečnost, že nebyly naplněny znaky subjektivní stránky trestných činů, pro které byl odsouzen, jelikož ze zjištěných skutečností nebylo prokázáno jeho vědomí o tom, že se v balíku, který odeslal, nacházejí návykové látky, a ani z obsahu - podle obviněného procesně nepoužitelných - odposlechů není možné dovodit jeho úmysl k spáchání předmětných trestných činů. Dovolatel v nich se spoluobviněným R. M. používají slova, která lze interpretovat různým způsobem, přičemž oba shodně vypověděli, že se bavili o malých telefonech a SIM-kartách, které měl dovolatel do věznice zaslat. Soud prvního stupně však tato jejich slova nesprávně interpretoval a navíc ve svém rozhodování nezohlednil skutečnost, že příjemci produktů z balíčku, tj. M. K. a V. G., měli v minulosti problémy s drogami, za což byli ve věznici i kázeňsky trestáni. Svědek V. G. nadto odmítl v trestním řízení vypovídat s odkazem na to, že by si mohl přivodit nebezpečí trestního stíhání. Obviněný dále poukazuje na skutečnost, že předmětný balík byl navíc odeslán z XY, na který má V. G. vazbu a odkud ho odeslala určitá osoba s příjmením G. Navíc jak vyplývá z výše uvedených rozsudků, u dovolatele ani spoluobviněného R. M. v době, kdy vykonávali trest odnětí svobody, nebyla nikdy zjištěna přítomnost návykových látek a jejich chování ve výkonu trestu bylo hodnoceno kladně. U spoluobviněného R. M. byl ve věznici toliko nalezen mobilní telefon, což koresponduje s tím, že si v telefonátech s dovolatelem snažil další mobilní telefony obstarat. Podle dovolatele tedy kromě toho, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na nezákonných odposleších, navíc postupoval v rozporu se zásadou in dubio pro reo, když obsah odposlechů vyložil v neprospěch dovolatele, přičemž soud druhého stupně posléze nesjednal nápravu výše uvedených pochybení a s tí