Nejvyšší soud 11 Tdo 305/2026 – Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropní

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 12. 5. 2025, č. j. 32 T 7/2024-2504, byli (mimo jiné) obvinění F. F. a K. Ch. (dále převážně jen „obvinění“, případně „dovolatelé“) uznáni vinnými ze spáchání přípravy zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (obviněný F. F.) a přípravy zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (obviněný K. Ch.). Soud prvního stupně uložil výše jmenovaným obviněným následující tresty: obviněnému F. F. za přípravu daného zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, dále podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí části majetku, a to diáře s návodem na výrobu pervitinu a finanční hotovosti ve výši 20 PLN a 19 000 Kč, a dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se věcí v rozsudku konkretizovaných; obviněnému K. Ch. za přípravu daného zvlášť závažného zločinu a za sbíhající se pokus přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 11. 2023, č. j. 1 T 79/2023-223, který nabyl právní moci dne 7. 11. 2023, podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, a dále podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí části majetku, jak je v rozsudku specifikováno; současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 11. 2023, č. j. 1 T 79/2023-223, který nabyl právní moci dne 7. 11. 2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění F. F. a K. Ch. přípravy výše uvedených trestných činů dopustili (společně s obviněnými T. K. a V. D.) tím, že: přinejmenším od měsíce března 2023 do 4. 10. 2023, v případě obviněného V. D. od 10. 8. 2023 do 4. 10. 2023, ve XY, ale též na dalších místech okresu XY, vědomi si té skutečnosti, že na trestné činnosti participují rovněž další jednotlivci, konkrétně již pravomocně odsouzení A. F., K. Ch., D. M., E. B. a E. B., s cílem maximalizovat úspěch své činnosti a tím dosáhnout co nejvyššího majetkového prospěchu, a současně znesnadnit své odhalení a dopadení, vytvořili skupinu osob podílejících se společně na procesu opakované a pravidelné nelegální výroby návykové látky pervitin (chemicky definované jako metamfetamin) z prekurzoru pseudoefedrin, vždy v množství dosahujícím nejméně 100 gramů při jednotlivém výrobním cyklu, a následném prodeji této drogy, kdy se na dosažení společného cíle vědomě jednotlivě podíleli tím způsobem, že obviněný F. F. společně s obviněným K. Ch., poskytujícím potřebné finanční prostředky, objednávali farmaceutické přípravky značek Sudafed, Cirrus, Apselan, Acatar či Infex Zatoki obsahující pseudoefedrin ve snadno extrahovatelné formě, dále chemikálie, konkrétně jód, červený fosfor, kyselinu fosforečnou, kyselinu chlorovodíkovou, toluen a organická rozpouštědla, včetně laboratorního a technického vybavení typu skleněných baněk, mís, trychtýřů, stříkaček, hadiček, kanystrů a dalších nádob, teploměrů a vah, kteréžto následně všichni obvinění vyzvedávali jednak na území Moravskoslezského kraje v prodejnách stavebnin, barev a laků nebo v prodejnách společnosti OBI, a jednak během cest do Polské republiky, kde v různých lékárnách, jakož i od dosud neustanovených osob, odebírali, vedle červeného fosforu a jódu, také vždy několik desítek až stovek balení vyjmenovaných farmaceutických přípravků při každé z cest, které obvinění T. K. a V. D. nejprve vyloupali z blistrů, po dopravení všech shora uvedených věcí na místo výroby, tj. do některého z lesních porostů nacházejících se v blízkosti XY, opatřené laboratorní a technické vybavení obvinění vždy před každým výrobním cyklem – tzv. varem společně sestavili do podoby provizorního zařízení určeného k nedovolené výrobě psychotropní látky pervitin, načež obvinění F. F., K. Ch. a T. K. realizovali samotné úkony výroby pervitinu tzv. českou cestou, kdy část dílčích úkonů od 10. 8. 2023 vykonával také obviněný V. D., který prováděl tzv. třepání, umýval použité vybavení, hlídal okolí místa výroby i uklízel toto místo, a tímto způsobem obvinění F. F., K. Ch. a T. K., nejméně v devíti případech, vyprodukovali přinejmenším 900 gramů pervitinu, kdy na výrobě cca 400 gramů se podílel rovněž obviněný V. D., a takto úspěšně získaný pervitin posléze obvinění F. F. a K. Ch., mimo menší část, kterou předali jako odměnu za spolupráci na výrobě obviněným T. K. a V. D., sami či prostřednictvím dalších osob, za částky pohybující se od 900 Kč do 1 800 Kč za gram, prodávali, ale též zdarma poskytovali dalším distributorům i koncovým uživatelům, obviněný F. F. sám nebo prostřednictvím své manželky A. F., která na základě jeho pokynů pervitin předávala dalším osobám, od nichž zároveň přebírala finanční hotovost za drogu, mezi jinými R. M., J. N., N. P., R. K., J. S., M. Š., R. D., J. P., M. G., J. S., L. O., M. D., M. M., E. B., E. B., P. Š., obviněný K. Ch. sám nebo prostřednictvím své manželky K. Ch., která na základě jeho pokynů pervitin předávala dalším osobám, od nichž zároveň přebírala finanční hotovost za drogu, mezi jinými D. M., R. M., E. D., a M. H., s tím, že za účelem následného prodeje bylo v prostoru motorového vozidla Volkswagen Transporter, RZ: XY, od 27. 9. 2023 registrovaného na osobu obviněného V. D., majitele K. Ch. a fakticky užívaného všemi obviněnými, uloženo celkem 2,45 gramů nažloutlé krystalické látky obsahující 70 %, tj. 1,72 gramů metamfetaminu báze, v bytě užívaném obviněným F. F. 3,98 gramů bílé krystalické látky obsahující 77 %, tj. 3,06 gramů metamfetaminu báze, a v garáži užívané posledně jmenovaným 103,86 gramů oranžové krystalické látky obsahující 69 %, tj. 71,66 gramů metamfetaminu báze, přičemž během posledního – neukončeného výrobního cyklu, probíhajícího dne 4. 10. 2023 v lese poblíž obce XY, u něhož byli všichni obvinění Policií České republiky zadrženi, se jim podařilo izolovat a v prostoru motorového vozidla Volkswagen Transporter, RZ: XY, uschovat 287,57 gramů pseudoefedrinu obsahujícího 216,9 gramů pseudoefedrinu báze, z kteréhožto množství by bylo možné vyrobit 156,1 gramů metamfetaminu báze, a dále si v témže vozidle obvinění za účelem budoucí výroby pervitinu uschovali potřebné chemikálie, konkrétně kyselinu chlorovodíkovou, současně 871,9 gramů jódu, z kteréhožto množství lze vyrobit 642 gramů hydrochloridu metamfetaminu, rovněž 580 mililitrů kyseliny fosforečné, z kteréhožto lze vyrobit 1 139,5 gramů hydrochloridu metamfetaminu, a především 629,8 gramů červeného fosforu, z kteréhožto množství lze vyrobit 1 914,3 gramů hydrochloridu metamfetaminu, kdy však přesné množství pro účely budoucí výroby pervitinu opatřených a ve vozidle uschovaných chemikálií nebylo známo obviněnému V. D., a tohoto jednání se obvinění dopustili, ačkoliv žádný z obviněných nebyl držitelem povolení k nakládání s omamnými a psychotropními látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky nebo s prekurzory podle ustanovení § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., přičemž pervitin, pod jeho mezinárodním nechráněným názvem (INN) v českém jazyce metamfetamin, je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., vydaného na základě zmocnění § 44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a červený fosfor, o němž věděli, že je s jeho pomocí možno vyrobit návykovou látku pervitin, je uveden jako pomocná látka v kategorii 2, podkategorie 2A přílohy I. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 i Nařízení Rady (ES) č. 111/2005, ačkoliv byl obviněný F. F. rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 4. 4. 2022, č. j. 1 T 23/2022-96, který nabyl právní moci dne 20. 4. 2022, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odstavec 1 trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody ve výměře 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let, tj. do 20. 4. 2024, a ačkoliv byl obviněný V. D. trestním příkazem Okresního soudu v Opavě ze dne 21. 5. 2020, č. j. 1 T 25/2020-52, který nabyl právní moci dne 26. 6. 2020, odsouzen pro pokus přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odstavec 1 k § 283 odstavec 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let, kterýžto výrok o trestu byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 14. 7. 2020, č. j. 27 T 19/2020-177, který nabyl právní moci dne 6. 8. 2020 a jímž byl odsouzen mimo jiné k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 15 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let, tj. do 15. 2. 2023, přičemž dne 11. 8. 2023 bylo rozhodnuto, že trest odnětí svobody vykoná, a dne 9. 8. 2023 byl z výkonu tohoto trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn se stanovením zkušební doby v trvání 30 měsíců, tj. do 9. 2. 2026.

Proti tomuto rozsudku podali (mimo jiné) obvinění F. F. a K. Ch. odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 17. 9. 2025, č. j. 5 To 68/2025-2711, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podávají nyní obvinění F. F. a K. Ch. prostřednictvím svých obhájců Mgr. Martina Bugaje a JUDr. Hany Reclíkové, advokátů, dovolání. Obviněný F. F. tak činí z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř., obviněný K. Ch. z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný F. F. v dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předně namítá, že byla porušena základní zásada zakotvená v § 2 odst. 5 tr. ř., tj. zjištění skutkového stavu mimo rozumnou pochybnost. Poukazuje na to, že podle znaleckého posudku zpracovaného znalcem RNDr. PhDr. Karlem Lehmertem, Ph.D., MBA, LL.M., existují podstatné pochybnosti, zda zabavené suroviny umožňovaly vyrobit takové množství drogy, které by naplnilo znak „velkého rozsahu“ v intencích § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku; klíčovým závěrem daného znaleckého posudku totiž je, že policejní orgán nadhodnotil možný výtěžek pervitinu ze zajištěných látek a že reálně dosažitelné množství pervitinu z dostupných látek mohlo být podstatně nižší, než je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně. Zdůrazňuje, že z předmětného znaleckého posudku se podává, že postup zpracovatele odborných vyjádření byl založen na zastaralých údajích, když výpočty možného množství drogy byly provedeny čistě stechiometricky podle interní studie Policie ČR z roku 1998, bez skutečné kvantitativní analýzy pseudoefedrinu v zajištěných léčivech, a tyto předpokládají ideální podmínky a vysokou 80% reakční účinnost; dále, že odborná vyjádření neuvádějí žádnou nejistotu měření a dokonce nesprávně sloučily (sesypaly) různé zabavené vzorky do jednoho zkoumaného vzorku, podle kterého byla provedena analýza, což odporuje forenzním standardům a činí výsledky nevěrohodnými. Obviněný je přesvědčen, že předmětný znalecký posudek naopak uvádí realistickou výtěžnost výroby pervitinu v rozmezí cca 29 %–80 %, přičemž bere v potaz i odlišné metodiky výroby – tzv. českou cestu versus moskevskou cestu s tím, že česká cesta (kterou použili obvinění) dosahuje nižších výtěžností.

Dovolatel tedy vyslovuje názor, že výše citovaný dovolací důvod je naplněn vzhledem k „existenci tzv. extrémního rozporu mezi zjištěným skutkovým stavem, kdyby byly provedeny navrhované podstatné důkazy“, jinými slovy uvádí, že „je zde dána existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudu a možnými provedenými důkazy“, či ještě jinak, že „skutková zjištění stojí na teoretických kalkulacích, které, byl-li by znalecký posudek k důkazu proveden, by byly jiné“.

V návaznosti na výše uvedenou argumentaci obviněný ve smyslu shodného dovolacího důvodu vytýká nedůvodné neprovedení navrhovaného podstatného důkazu, resp. důkazů, a to předmětného posudku zpracovaného znalcem RNDr. PhDr. Karlem Lehmertem, Ph.D., MBA, LL.M., jenž byl podle jeho názoru zásadní pro posouzení skutečností určujících právní kvalifikaci, a dále výslechů jmenovaného znalce a zpracovatelů odborných vyjádření.

Dovolatel též vytýká odvolacímu soudu, že porušil zásadu bezprostřednosti a jeho právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť přestože uvedený znalecký posudek k důkazu neprovedl, tento hodnotil a své závěry o něj opírá, aniž by on měl možnost se k němu nějak vyjádřit.

Vzhledem k tomu, že obviněný je přesvědčen, že je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., má za to, že je naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

Z výše rozvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný K. Ch. v dovolání uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a že soudy navíc opomenuly provést podstatný navržený důkaz. Pokud jde o tvrzený extrémní nesoulad, resp. zjevný rozpor skutkových závěrů s důkazy, poukazuje (shodně jako obviněný F. F.) na to, že podle předloženého znaleckého posudku zpracovaného znalcem RNDr. PhDr. Karlem Lehmertem, Ph.D., MBA, LL.M., existují podstatné pochybnosti, zda zabavené suroviny umožňovaly vyrobit takové množství drogy, které by naplnilo znak „velkého rozsahu“ v intencích § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku; klíčovým zjištěním daného znaleckého posudku totiž je, že policejní orgány nadhodnotily možný výtěžek pervitinu ze zajištěných látek a že reálně dosažitelné množství pervitinu z dostupných látek mohlo být výrazně nižší, než tvrdí obžaloba. Zdůrazňuje, že z předmětného znaleckého posudku se podává, že postup zpracovatele odborných vyjádření byl založen na zastaralých údajích, když výpočty možného množství drogy byly provedeny čistě stechiometricky podle interní studie Policie ČR z roku 1998, bez skutečné kvantitativní analýzy pseudoefedrinu v zajištěných léčivech, a tyto předpokládají ideální podmínky a vysokou 80% reakční účinnost; dále, že odborná vyjádření neuvádějí žádnou nejistotu měření a dokonce nesprávně sloučily (sesypaly) různé zabavené vzorky do jednoho zkoumaného vzorku, podle kterého byla provedena analýza, což odporuje forenzním standardům a činí výsledky méně věrohodnými. Obviněný je přesvědčen, že předmětný znalecký posudek naopak pracuje s realističtější výtěžností výroby pervitinu cca 29 %–80 %, přičemž bere v potaz i odlišné metodiky výroby – tzv. českou cestu versus moskevskou cestu s tím, že česká cesta (kterou použili obvinění) dosahuje nižších výtěžností, a tedy jeho zásadním přínosem je zpochybnění závěrů policejních chemických expertiz. S poukazem na výpočty odvolacího soudu stran nižší výtěžnosti 50 %, resp. 29 % zdůrazňuje, že tato čísla ukazují zásadní rozdíl, a namítá, že „ačkoli i 693,9 g pervitinu (pozn. správně metamfetaminu hydrochloridu) formálně naplňuje velký rozsah (hranice velkého rozsahu dle soudů činila cca 600 g), do této kalkulace nebyly započteny další reálné ztráty a nejistoty, když navíc obvinění skutečně vyrobili (distribuovali) jen část tohoto teoretického maxima“. Dovozuje, že tedy existuje zjevný nesoulad mezi závěry soudů o kapacitě „velkovýroby“ a střízlivým hodnocením důkazů; soudy přitom akcentovaly horní hranice odhadů ignorujíce, že důkazy připouštějí podstatně nižší množství.

V rámci další části argumentace uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel namítá (taktéž jako obviněný F. F.) nedůvodné neprovedení (opomenutí) podstatného důkazu, konkrétně zmíněného znaleckého posudku zpracovaného znalcem RNDr. PhDr. Karlem Lehmertem, Ph.D., MBA, LL.M., přičemž současně vytýká odvolacímu soudu, že návrh na jeho provedení zamítl bez adekvátního věcného zdůvodnění, resp. že jeho odůvodnění nelze považovat za dostatečné. Zdůrazňuje přitom, že odvolací soud pouze předjímá výsledek („nic by to nezměnilo“) místo toho, aby důkaz provedl nebo alespoň detailně vysvětlil, proč posudek nepovažuje za relevantní (bez provedení tohoto důkazu nelze podle jeho názoru s jistotou tvrdit, jak by ovlivnil skutková zjištění), a má za to, že tento soud v rozporu s principem kontradiktornosti částečně hodnotil závěry posudku, aniž by dokazování skutečně doplnil, a takový jeho postup mu upřel právo vyvracet důkazy obžaloby rovnocenným způsobem. Dodává, že upření možnosti provést obhajobou navržený znalecký důkaz lze posuzovat i optikou práva na spravedlivý proces a zásady rovnosti zbraní podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť neměl rovnou možnost reagovat na odborné důkazy obžaloby vlastním odborným důkazem.

Ve zbývající části dovolání obviněný poukazuje na to, že pochybení v hodnocení důkazů a nedostatky skutkových zjištění měly přímý dopad i na výměru uloženého trestu odnětí svobody, neboť právní kvalifikace „velký rozsah“ posunula trestní sazbu na osm až dvanáct let (§ 283 odst. 3 tr. zákoníku); pokud by však skutkový stav nebyl nadhodnocen v otázce množství drogy, nemohlo by mu být uloženo tak přísné potrestání. Zdůrazňuje, že již v odvolání namítal, že trest je zjevně nepřiměřený, krutý a nespravedlivý.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě, a dále podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí, případně (shledá-li pro to podmínky) aby sám ve věci rozhodl „způsobem odpovídajícím zjištěnému skutkovému stavu podle § 265m odst. 1 tr. ř., např. právní kvalifikací mírnějším ustanovením, dovolují-li to výsledky dokazování“.

K dovoláním obviněných se vyjádřil JUDr. Jakub Chromý, Ph.D., státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněných předně konstatuje, že v posuzované věci bylo namístě uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť Vrchní soud v Olomouci zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání obou obviněných jako nedůvodná, přičemž tento dovolací důvod se pak nabízel ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož vadami měl být zatížen již odsuzující rozsudek soudu prvního stupně. Uvádí, že přestože uvedenou kombinaci dovolacích důvodů výslovně uplatnil jen obviněný F. F. a obviněný K. Ch. tento postup formálně nezvolil, rovněž z obsahu jeho dovolací argumentace je zřejmé, jakého výsledku se domáhá a že jeho výhrady směřují podobným směrem.

Dále státní zástupce poukazuje na to, že pokud obviněný K. Ch. v části svého dovolání vyjadřuje nesouhlas s právní kvalifikací skutku podle § 283 tr. zákoníku a považuje uložený trest odnětí svobody za nepřiměřený, primárně napadá správnost skutkových zjištění, z nichž soudy nižších stupňů vycházely, a teprve v alternativní rovině dovozuje, že při odlišném posouzení skutkového stavu by bylo namístě opustit kvalifikovanou skutkovou podstatu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podotýká současně, že tento obviněný neuplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř., které se vztahují na výhrady ryze hmotněprávního charakteru, resp. na námitky směřující proti druhu či výměře uloženého trestu, pokud by byl trest nepřípustný nebo uložen mimo zákonnou trestní sazbu.

Ve vztahu k dovolání obviněného F. F. státní zástupce konstatuje, že toto obsahuje rozsáhlejší pasáže týkající se údajného nerespektování zásady bezprostřednosti a zejména porušení práva na spravedlivý proces; tyto výhrady jsou však převážně formulovány v obecné rovině, aniž by byly konkretizovány natolik, aby představovaly samostatný či odlišný dovolací okruh oproti stěžejní námitce směřující proti skutkovým závěrům soudů nižších stupňů. Při bližším posouzení je podle názoru státního zástupce zřejmé, že i ve vztahu k tvrzenému porušení zásady bezprostřednosti a práva na spravedlivý proces obviněný primárně akcentuje význam znaleckého posudku RNDr. PhDr. Karla Lehmerta, Ph.D., MBA, LL.M., s tím, že z posudku vyplývají pochybnosti o tom, zda zajištěné suroviny mohly reálně umožnit výrobu takového množství drogy, aby byl naplněn znak velkého rozsahu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

Co se týče dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž byl uplatněn oběma obviněnými, má státní zástupce za to, že z jejich dovolací argumentace je patrné, že nepřekročila rámec běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a obvinění neidentifikovali flagrantní pochybení v důkazním procesu, jež by mohla založit úvahu o zcela výjimečném zásahu Nejvyššího soudu do oblasti stabilizovaných skutkových zjištění, jak to předpokládá první varianta citovaného dovolacího důvodu.

Dále státní zástupce uvádí, že se nabízela rovněž třetí varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která míří na problematiku tzv. opomenutých důkazů. K této variantě směřoval ve své argumentaci pregnantněji obviněný K. Ch., jenž ji spojoval s opakovaně zdůrazňovaným významem výše zmíněného znaleckého posudku vypracovaného z podnětu obhajoby; je přitom zřejmé, že obdobným směrem zamýšlel argumentovat i obviněný F. F. Státní zástupce však shledal, že (i pokud by návrh na doplnění dokazování daným znaleckým posudkem byl posuzován ve spojení s třetí variantou předmětného dovolacího důvodu) uplatněným námitkám nelze přisvědčit. Ani podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález ze dne 20. 5. 1997 sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) totiž není soud povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu procesní strany. Právo obviněného navrhovat důkazy je spojeno s povinností soudu o těchto návrzích rozhodnout a v případě jejich zamítnutí řádně odůvodnit, proč k jejich provedení nepřistoupil. Nejedná se o tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy dodrží zákonem stanovený procesní postup a své rozhodnutí náležitě odůvodní. Státní zástupce zdůrazňuje, že v projednávané věci odvolací soud této povinnosti dostál, když návrh na provedení daného znaleckého posudku neakceptoval s odkazem na jeho omezený důkazní potenciál; z odůvodnění jeho usnesení, zejména z bodů 72 až 81, vyplývá, že se tímto návrhem zabýval podrobně, včetně jeho konfrontace s již provedenými expertízami, a za těchto okolností nelze uzavřít, že by šlo o případ tzv. opomenutého důkazu ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ani Ústavního soudu.

Státní zástupce rovněž poukazuje na to, že odvolacímu soudu přitom neunikly ani výhrady obviněných týkající se formálních nesrovnalostí v odborných vyjádřeních z oboru kriminalistiky, odvětví chemie. Tyto dílčí nedostatky však soud neshledal natolik závažnými, aby zpochybnily celkovou procesní použitelnost uvedených odborných podkladů ani jejich relevanci jako výchozího zdroje pro ustálení skutkového děje. Závěr, že obvinění vyrobili přinejmenším 900 g pervitinu při devíti prokázaných varech, pak nepředstavuje „čistě teoretickou konstrukci“, nýbrž vychází nejen z jejich vlastních výpovědí, ale také z okolností dispozice s vyrobenou drogou a její následné distribuce. Z těchto základních skutkových zjištění jednoznačně plyne, že jednání obviněných směřovalo k výrobě drogy ve velkém rozsahu. Státní zástupce dále připomíná, že odvolací soud se zabýval i obhajobou kritizovanou otázkou výtěžnosti použité metody výroby metamfetaminu, přičemž se neztotožnil se závěry daného znaleckého posudku, avšak zdůraznil, že i při nižších hodnotách výtěžnosti, jak je udávána v tomto posudku, by se stále jednalo o přípravu výroby drogy ve velkém rozsahu ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a návrhem na provedení tohoto posudku tedy obvinění nemohli relevantně zpochybnit naplnění kvalifikované skutkové podstaty, neboť i jejich vlastní verze materiálně naplňuje rozsah požadovaný tímto kvalifikačním znakem.

Pokud jde o skladbu surovin, z nichž měla být droga vyráběna, z hlediska zvolené právní kvalifikace považuje státní zástupce za nutné zdůraznit zejména nález červeného fosforu, jenž je látkou pro výrobu metamfetaminu zcela nezbytnou a prakticky nepoužitelnou k jiným běžným účelům, a společně s kyselinou fosforečnou a jódem se podílí na chemické redukci pseudoefedrinu na finální produkt; na rozdíl od kyseliny fosforečné či jódu je však červený fosfor na běžném trhu prakticky nedostupný, a lze jej proto považovat za zásadní, nenahraditelnou surovinu, bez níž by výroba drogy v takovém rozsahu nebyla uskutečnitelná. V této souvislosti poukazuje na skutečnost, že všichni obvinění byli srozuměni se způsobem výroby pervitinu, tedy s tím, jaké látky a farmaceutické přípravky jsou k jeho výrobě využívány, jakým způsobem jsou obstarávány a kde jsou ukládány. Byli si rovněž vědomi množství drogy, které je touto metodou vyráběno, a toho, kdo se na tomto procesu podílí. Uvádí dále, že v dané věci není až tak podstatné, kolika odběratelům a v jakém konkrétním množství byl pervitin po jeho vyrobení obviněnými K. Ch. a F. F. prodáván. Provedené důkazy dostatečně prokazují, že vyprodukovaný pervitin sloužil k další distribuci, tedy byl určen jiným osobám. Tento závěr se opírá nejen o odposlechy telekomunikačního provozu, ale rovněž o výpovědi obviněných K. Ch., F. F., V. D. a T. K., jakož i výpovědi svědků – odběratelů, zejména V. D., P. Š., T. B., J. S., M. Š., J. N., D. M., M. H. a E. D. Z provedeného dokazování tedy plyne, že obvinění prodávali drogu buď osobně, anebo prostřednictvím dalších osob.

Po zvážení shora rozvedených skutečností státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a to v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájcům obviněných k jejich případným replikám, od žádného z nich ale repliku do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněných splňují shora uvedené zákonné náležitosti.

Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnými uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Jak již bylo uvedeno, obviněný F. F. v dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. a obviněný K. Ch. dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Rovněž v dovolání obviněného K. Ch. však lze současně vysledovat též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to ve vazbě na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je tomu tak proto, že jím tvrzené a zde uvedené vady vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).

Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. zamítl (mimo jiné) odvolání obviněných, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. přichází v úvahu pouze v jeho druhé alternativě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.; tímto je pak jimi tvrzený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).

V této souvislosti je vhodné připomenout, že citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, uvádí – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. ř. – následující.

Nejvyšší soud předně konstatuje, že dovolací námitky obviněných, jejichž prostřednictvím tito s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě rozporují skutkové závěry obou soudů nižších instancí, tomuto ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Touto částí své argumentace totiž vyjadřují pouhou nespokojenost s rozsahem dokazování a způsobem hodnocení provedených důkazů, a to odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, soudy obou stupňů a s jimi učiněnými skutkovými zjištěními na jejich podkladě ohledně množství pervitinu, resp. metamfetaminu hydrochloridu, které by bylo možné vyrobit za použití látek, jež byly zajištěny při jejich zadržení (během posledního nedokončeného výrobního cyklu) dne 4. 10. 2023, a tvrdí, že tato jsou zpochybněna závěry znaleckého posudku zpracovaného znalcem RNDr. PhDr. Karlem Lehmertem, Ph.D., MBA, LL.M., podle nichž reálně dosažitelné množství dané drogy mohlo být podstatně nižší, resp. nedosahovalo takového množství, aby byl naplněn znak „velkého rozsahu“ podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

Jestliže pak obviněný F. F. dovozuje naplnění citovaného dovolacího důvodu vzhledem k „existenci tzv. extrémního rozporu mezi zjištěným skutkovým stavem, kdyby byly provedeny navrhované podstatné důkazy“, či proto, že „je zde dána existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudu a možnými provedenými důkazy“, případně z toho důvodu, že „skutková zjištění stojí na teoretických kalkulacích, které, byl-li by znalecký posudek k důkazu proveden, by byly jiné“, Nejvyšší soud konstatuje, že taková argumentace stojí zcela mimo rámec předmětného důvodu dovolání, neboť jeho první varianta předpokládá zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, nikoli případnými neprovedenými důkazy (z navazující námitky obviněného stran nedůvodně neprovedeného důkazu – znaleckého posudku zpracovaného znalcem RNDr. PhDr. Karla Lehmerta, Ph.D., MBA, LL.M. – je ostatně zřejmé, že obviněný má na mysli právě takový neprovedený důkaz). Je vhodné připomenout, že k uplatnění námitek, jejichž prostřednictvím je vytýkáno, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, je pak určena třetí varianta daného dovolacího důvodu.

Pokud pak obviněný K. Ch. s poukazem na výpočty odvolacího soudu stran nižší výtěžnosti výroby drogy 50 %, resp. 29 % zdůrazňuje, že tato čísla ukazují zásadní rozdíl, a namítá, že „ačkoli i 693,9 g pervitinu (pozn. správně metamfetaminu hydrochloridu) formálně naplňuje velký rozsah (hranice velkého rozsahu dle soudů činila cca 600 g), do této kalkulace nebyly započteny další reálné ztráty a nejistoty, když navíc obvinění skutečně vyrobili (distribuovali) jen část tohoto teoretického maxima“, a dovozuje, že tedy existuje zjevný nesoulad mezi závěry soudů o kapacitě „velkovýroby“ a střízlivým hodnocením důkazů, Nejvyšší soud uvádí následující. Taková argumentace obviněného nejenže neodpovídá výše uvedenému dovolacímu důvodu, neboť se jedná jen o jeho nesouhlas (nespokojenost) s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy – daná odborná vyjádření, když sám správnost jejich závěrů a též jejich procesní použitelnost zpochybňuje, ale nadto je nepřesná a zejména nedůvodná. Jestliže obviněný poukazuje na to, že „hranice velkého rozsahu dle soudů činila cca 600 g“, je nutno podotknout, že rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, není (jak pokud jde o množství příslušné drogy, resp. účinné látky, tak z hlediska dalších okolností) vymezen soudy, nýbrž vychází z usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, a stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, publikovaného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr. Dále je třeba uvést, že namítá-li obviněný, že „do této kalkulace nebyly započteny další reálné ztráty a nejistoty“, činí tak zcela v obecné rovině, aniž by konkrétně poukázal na to, jaké ztráty a nejistoty má na mysli, natož aby tyto jakkoli vyčíslil. Konečně je zapotřebí zdůraznit, že pokud obviněný upozorňuje na to, že „navíc skutečně vyrobili (distribuovali) jen část tohoto teoretického maxima“, ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (s nimiž se bezezbytku ztotožnil i soud odvolací), jež mají plnou oporu v provedených důkazech (výpovědích obviněných a svědků a především informacích získaných z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, z nichž jsou zřejmá přibližná data uskutečněných výrobních cyklů, jejich počet, a též okolnosti dalšího nakládání s takto vyrobeným pervitinem), a týkají se i „velkonákupů“ farmaceutických přípravků v Polské republice a toluenu, se podává, že obvinění vyrobili přinejmenším 900 g pervitinu (viz body 88 a 89 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 63, 66, 67 a 74 odůvodnění usnesení odvolacího soudu); i toto prokázané minimální množství vyrobeného pervitinu ovšem představuje tři pětiny „velkého rozsahu“ množství dané drogy a šestinásobek „značného rozsahu“ množství dané drogy.

Nejvyšší soud považuje za vhodné nadto uvést, že v dané trestní věci neshledal žádný, natož obviněnými tvrzený zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil (srov. podrobné, logické a přesvědčivé hodnotící úvahy a závěry shrnuté zejména v bodech 85 až 92 jeho rozsudku), přičemž s těmito hodnotícími úvahami a skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého usnesení (srov. zejména jeho body 51, 55, 56, 59 až 69, 72 až 84). Ani Nejvyšší soud nemá, co by oběma soudům mohl v tomto směru vytknout, a konstatuje, že není dán ani žádný, natož zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními ohledně množství pervitinu, resp. metamfetaminu hydrochloridu, které by bylo možno vyrobit ze zajištěných látek, a obsahem daných odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie.

K otázce zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu) při realizaci důkazního procesu lze, s poukazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu, dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ zjevného rozporu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu v trestní věci obviněných (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).

Nejvyšší soud dále shledal, že ani námitku obviněných stran nedůvodně neprovedeného podstatného důkazu, tzv. opomenutého důkazu (resp. důkazů), kterou vznášejí ve smyslu třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze pod tento dovolací důvod (a ani žádný jiný zákonný dovolací důvod) podřadit, neboť nesměřuje na nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů stran rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Obvinění ve skutečnosti vyjadřují toliko nespokojenost s tím, že odvolací soud jejich návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem zpracovaným znalcem RNDr. PhDr. Karlem Lehmertem, Ph.D., MBA, LL.M., a výslechem tohoto znalce a zpracovatelů odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, zamítl, a rovněž s tím, jakým způsobem tento postup odůvodnil, resp. obviněný K. Ch. považuje příslušné odůvodnění odvolacího soudu též za zcela nedostatečné.

Nejvyšší soud v tomto směru obecně připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je tedy plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Dovolací důvod uvedený v § 256b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze namítat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přitom reflektuje ustálenou judikaturu, která vylučuje, aby se jednalo o tzv. opomenutý důkaz v případě nadbytečnosti takovéhoto důkazu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Nerespektování práva na spravedlivý proces, které je garantováno v článku 36 odst. 1 Listiny, je totiž založeno až situací, kdy by neprovedení obviněným navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti. Jak Nevyšší soud zjistil, o takový případ v trestní věci obviněných nejde, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy nižších stupňů zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy. Zjednodušeně řečeno, existenci tzv. opomenutých důkazů nelze shledat v případě nespokojenosti obviněného se závěrem soudů o úplnosti provedeného dokazování.

V dané věci Nejvyšší soud poukazuje na body 72 až 81 odůvodnění usnesení odvolacího soudu, z nichž je zřejmé, že tento soud (jenž současně neopomenul ani námitky obviněných vztahující se k závěrům předmětných odborných vyjádření) se předmětným návrhem obviněných na doplnění dokazování řádně zabýval a podrobně a přesvědčivě odůvodnil, proč jej zamítl jako nadbytečný. Ve vztahu k námitce obviněného F. F., že odvolací soud porušil zásadu bezprostřednosti a jeho právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 Úmluvy, neboť přestože předmětný znalecký posudek k důkazu neprovedl, tento hodnotil a své závěry o něj opírá, aniž by on měl možnost se k němu nějak vyjádřit, a k obdobné výhradě obviněného K. Ch., jenž má za to, že odvolací soud v rozporu s principem kontradiktornosti částečně hodnotil závěry posudku, aniž by dokazování skutečně doplnil, Nejvyšší soud shledal, že nejsou důvodné. Odvolací soud v rámci odůvodnění zamítnutí návrhu na doplnění dokazování tímto posudkem výslovně poukazuje na to (viz body 78 a 81 odůvodnění jeho usnesení), že rozsah trestné činnosti obviněných byl již dostatečně prokázán důkazy provedenými a řádně vyhodnocenými soudem prvního stupně s tím, že provedené důkazy jednoznačně svědčí o tom, že jednání obviněných je nutno posoudit jako přípravu výroby psychotropní látky ve velkém rozsahu, přičemž vychází ze závěrů odborných vyjádření, z nichž se podává, že např. zajištěné množství červeného fosforu mohlo sloužit při počítané výtěžnosti výrobního procesu 80 % jako pomocná látka pro výrobu 1 914,3 g metamfetaminu hydrochloridu, a na tomto podkladě pak pouze provádí přepočet ve smyslu námitky obviněných o nižší výtěžnosti, a to 50 %, resp. 29 %, jež byla založena na údajích z předmětného znaleckého posudku; odvolací soud tedy tento znalecký posudek nehodnotí, jen konstatuje jeho obsah (že vychází z výtěžnosti toliko 29 %–80 %, přičemž poukazuje i na odlišnost výroby tzv. českou cestou oproti tzv. moskevské cestě) a údaje v něm zohledňuje jen potud, pokud na to poukazují obvinění v rámci svých námitek, a takto pak odůvodňuje jeho nadbytečnost (viz body 77 a 78 odůvodnění jeho usnesení), když i při nejnižší výtěžnosti 29 % (jíž se obvinění domáhají) by totiž za použití červeného fosforu bylo možné vyrobit 693,9 g metamfetaminu hydrochloridu, což samo o sobě (bez započtení již vyrobeného pervitinu v množství 900 g = 360 g metamfetaminu hydrochloridu; s jeho započtením postačovalo do velkého rozsahu již jen 240 g metamfetaminu hydrochloridu; s jeho započtením šlo pak celkem o 1 053,9 g metamfetaminu hydrochloridu) by představovalo množství velkého rozsahu, nehledě na další zajištěné látky: při výtěžnosti 29 % by z jódu bylo možno vyrobit 232,7 metamfetaminu hydrochloridu (se započtením již vyrobeného pervitinu by šlo celkem o 592,7 g metamfetaminu hydrochloridu), z kyseliny fosforečné by bylo možno vyrobit 413 g metamfetaminu hydrochloridu (se započtením již vyrobeného pervitinu by šlo celkem o 773 g metamfetaminu hydrochloridu). Nejvyšší soud zdůrazňuje, že z těchto skutečností je pak zjevné, že nejde ani o podstatný důkaz ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaku velkého rozsahu kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Konečně nelze opomenout ani to skutkové zjištění, že ještě těsně před zadržením počátkem října roku 2023 obvinění vyvíjeli činnost k obstarání dalších látek pro výrobu ještě většího množství pervitinu (viz bod 67 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 78 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).

Jestliže obviněný K. Ch. vyjadřuje nesouhlas i s právní kvalifikací jím spáchaného skutku a s uloženým trestem odnětí svobody, který považuje za zjevně nepřiměřený krutý a nespravedlivý, Nejvyšší soud konstatuje, že tak činí (a sám to i výslovně uvádí) až v návaznosti na své tvrzení o chybném hodnocení provedených důkazů a vadných skutkových zjištěních. Taková argumentace se pak jak s jím deklarovaným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak s dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. (které by – jen teoreticky – přicházely v úvahu, jež ale ani neuplatňuje) míjí. Nejvyšší soud však zejména poukazuje na to, že námitky obviněného stran výroku o trestu nejsou přípustné, neboť tento byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2026, č. j. 3 T 103/2025-549, který nabyl právní moci dne 5. 5. 2026, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2026, č. j. 6 To 112/2026-575, jímž mu byl uložen (mimo jiné) souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, a to za přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku a za sbíhající se pokus přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 11. 2023, č. j. 1 T 79/2023-223, který nabyl právní moci dne 7. 11. 2023, a sbíhající se přípravu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným v dané trestní věci.

Co se týče dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., Nejvyšší soud konstatuje, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti je zřejmé, že není naplněn, když obviněnými uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [a ani žádný jiný důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.] v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí odvolání nebyl dán.

Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněných F. F. a K. Ch. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace těchto obviněných neodpovídala jimi uplatněným (a ani žádným jiným) dovolacím důvodům. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněných na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání těchto obviněných podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.