11 Tdo 48/2007 — Nejvyšší soud

11 Tdo 48/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 3. 2007 Spisová značka:11 Tdo 48/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.48.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1651/07 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 48/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. března 2007 o dovolání obviněného M. O. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. 3 To 603/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 42/2006, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu s e dovolání obviněného M. O. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. května 2006, č. j. 10 T 42/2006-89, byl obviněný M. O. uznán vinným trestným činem provozování nepoctivých her a sázek podle § 250c odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 250c odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Podle § 250c odst. 1, § 53 odst. 1 byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí, které jako nález vydal PČR OO ve V. dne 9. října 2005, č. j. ORCK-973/VE-2005, a to: -3 kusy pryžových koleček tmavohnědé barvy, z toho jedno s nálepkou „A. F. M.“, - M. d. ze dne 22. července 2005 s vlepenými cedulemi s číselnými řadami a nápisy „malá, velká“. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu provozování nepoctivých her a sázek podle § 250c odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že dne 9. října 2005 od poledních hodin do 15,40 hodin v K., okres Č. K., poblíž nádraží v rámci probíhající poutě provozoval peněžní hru zvanou „skořápky“ (placičky), zneužívaje své obratnosti při manipulaci s pryžovými kolečky tak, že to pro běžného pozorovatele nebylo možné pouhým zrakem odhalit a v důsledku toho neměli účastníci hry rovné postavení. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. 3 To 603/2006, bylo podle § 265 tr. řádu odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto. Obviněný podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť „rozhodnutí krajského, resp. okresního soudu“ podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovoláním se domáhá zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově, a to v celém jeho rozsahu a nového rozhodnutí ve věci. Obviněný je toho názoru, že skutek soudem kvalifikovaný jako trestný čin provozování nepoctivých her a sázek podle § 250c odst. 1 tr. zák. nebyl právně kvalifikován v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva a tvrdí, že jednání, jímž byl uznán vinným, není trestným činem ve smyslu ust. § 3 zák. č. 140/61 Sb., v platném znění, neboť znaky tohoto jednání nejsou v zákoně popsány. Dovolatel soudům vytýká, že v jejich rozhodnutích není uvedena jediná zmínka o tom, jak soudy dospěly k právnímu závěru (na základě jakých provedených důkazů nebo jakých skutečností), že provozoval peněžitou hru, která by účastníkům nezaručovala rovnou možnost výhry (tedy nepoctivou hru), dokonce dle něj „v usnesení krajského soudu ani v rozsudku okresního soudu není ani zmínka o tom, že by se v inkriminovaný den na inkriminovaném místě takovéto hry vůbec účastnili nějací účastníci.“ Dovolatel dále poukazuje na to, že z provedených důkazů, jimiž jsou zejména svědecké výpovědi, jednoznačně vyplývá, že žádný ze svědků ve své výpovědi neuvedl, že by měl provozovat nějakou nepoctivou hru a rovněž neuvedl, že by se takovéto hry účastnily jakékoliv osoby, které by se jí musely účastnit svým aktivním chováním, tj. sázením. Uvedl dále, že svědci jednoznačně vyloučili, že by hru provozoval. Namítl nadto, že okresní soud ve svém rozhodnutí neuvedl, na základě jakých provedených důkazů a skutkových zjištění dospěl k závěru, že obviněný provozoval nepoctivou hru, která nezaručuje rovnou možnost výhry všem účastníkům a soudu nebyla známá žádná pravidla hry, kterou měl provozovat, ani svědkové o nich nehovořili a nemohl za předpokladu, že jako obviněný měl hru provozovat, pak dovodit závěr o tom, jaká možnost výhry byla zaručena, tedy rovná či nerovná. Soudům vytknul, že o uvedené skutečnosti si soud nemůže učinit vlastní závěr bez řádně provedeného dokazování, např. výslechem poškozeného, provedením vyšetřovacího pokusu, znaleckým zkoumáním apod. Upozornil na to, že při takovém výkladu zákona a jeho aplikaci by bylo možné považovat za nepoctivou hru každou hru, neboť žádná hra nezaručuje rovnou možnost výhry. Dle názoru dovolatele v provedeném dokazování tak chybí jakákoli opora pro závěr soudu ve vztahu k nerovnosti možnosti výhry. Konstatoval, že z provedeného dokazování je zřejmé, že jednání obviněného nelze právně kvalifikovat jako trestný čin provozování nepoctivých her a sázek podle § 250c odst. 1 tr. zák., a naopak jeho jednání zcela jednoznačně nemohlo naplnit skutkovou podstatu žádného trestného činu. Dovolatel na základě uvedeného shrnul, že okresní a posléze krajský soud jej uznal vinným trestným činem pouze na základě domněnky, pouze na základě výkladu soudní praxe ve skutkově neshodných případech, aniž by tyto blíže jakkoli uvedl, tedy na základě precedentního práva a nikoliv na základě úplně zjištěného skutkového stavu a řádného hodnocení provedených důkazů v trestním řízení. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. srpna 2006, sp. zn. 3 To 603/2006, a sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že se obviněný dle ustanovení § 226 písm. b) tr. řádu zprošťuje obžaloby. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ve svém vyjádření zdůraznil, že postih u trestného činu podle § 250c se stanoví provozovateli peněžní nebo jiné podobné hry nebo sázky, jejíž pravidla nezaručují rovné možnosti výhry všem účastníkům, a trestnost nezávisí na podvodném jednání pachatele, ale vychází z charakteru takto provozované hry. Dle státního zástupce je zřejmé, že hra „skořápky“ patří do této kategorie proto, že při ní provozovatel používá obratných manipulací, které nelze zrakem odhalit a trestnost spočívá v tom, že pravidla této hry, i když hlavní roli hrají zručnost a hbitost provozovatele hry, neposkytují stejné podmínky a možnosti výhry všem účastníkům. Podle § 250c tr. zák. možnost zneužití obratnosti provozovatele hry má za následek, že hra je nepoctivou, a proto v daném případě postačuje zadokumentovat samotnou skutečnost, že provozovatel takovou hru provozoval, aniž je nutno dokazovat jakékoli podvodné jednání. Podle názoru státního zástupce skutečnost, že obviněný dne 9. října 2005 provozoval v K. hru zvanou „skořápky“, prokazují svědecké výpovědi L. S., T. K. a M. Ch., jakož i další opatřené důkazy. Státní zástupce uzavřel, že napadená rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání a dovolání obviněného hodnotil jako zjevně neopodstatněné a navrhl je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání je přípustné (§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu), bylo podáno obviněným prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu), v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu) a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. řádu. Dále se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu, neboť uplatnění námitek, které naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání po