11 Tdo 565/2020 — Nejvyšší soud

11 Tdo 565/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 5. 2020 Spisová značka:11 Tdo 565/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.565.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Odvolání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 283 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 8. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 2119/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 565/2020-571 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 o dovolání obviněného I. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Všehrdy, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 7 To 377/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 81/2019, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného I. B. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 17. 7. 2019, č. j. 2 T 81/2019-457, byl obviněný I. B. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 1) výrokové části]. Za to byl podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný I. B. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že: společně s obviněnými M. Z. a A. S. nejméně v době od 27. 6. 2018 do 2. 7. 2018 obviněný M. Z. ve Věznici XY, okres Louny, kde vykonával souhrnné trestní opatření odnětí svobody ve výměře 3 roků, které mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích dne 4. 12. 2014, sp. zn. 2 TM 2/2014, které nabylo právní moci téhož dne za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 2T 129/2014, které nabylo právní moci téhož dne, v rámci telefonních hovorů se svou sestřenicí obviněnou A. S. a jejím přítelem obviněným I. B., od těchto požadoval, aby mu do věznice zaslali psychotropní látku, k čemuž je podrobně instruoval, kdy toto obvinění S. a B. učinili a bez příslušného oprávnění dne 2. 7. 2018 v době od 16:20 do 16:45 hodin z budovy České pošty, s. p. - pobočky Teplice 1 zaslali do Věznice XY, okres Louny, poštovní zásilku adresovanou odsouzenému P. K., nar. XY, spolubydlícímu obviněného M. Z. ve Věznici XY, kdy v zásilce byl mimo jiných věcí blok se čtverečkovanými listy papíru s nápisem a logem S., do kterého mezi dva slepené listy vložili bílou krystalickou látku, přičemž provedenou odbornou expertízou byl v této pevné látce o hmotnosti 0,03 gramů bez obalu IR spektrometrií a chromatografií na tenké vrstvě prokázán metamfetamin, přičemž metamfetamin (pervitin) je psychotropní látkou uvedenou v seznamu č. 5 - psychotropní látky, zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhl. pod č. 62/1989 Sb., a v příloze č. 5 k Nařízení vlády č. 46/2017 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění nařízení vlády č. 243/2015 Sb., přičemž M. Z., A. S. a I. B. neměli k zacházení s omamnými a psychotropními látkami povolení ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 3. Rozsudek okresního soudu byl napaden odvoláním podaným J. B., a to ve prospěch a jménem obviněného, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2019, č. j. 7 To 377/2019-488, podle § 253 odst. 1 tr. řádu zamítnuto s tím, že bylo podáno osobou zjevně neoprávněnou, aniž by byl napadený rozsudek okresního soudu věcně přezkoumán. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný I. B. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v rámci jehož odůvodnění odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že v dané věci bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 2 T 81/2019, aniž byly pro takovéto rozhodnutí splněny zákonné podmínky. 5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že nelze souhlasit se závěry odvolacího soudu, dle kterých bylo odvolání v dané věci podáno osobou k tomu zjevně neoprávněnou, neboť ačkoli odvolání neobsahovalo vlastnoruční podpis obviněného, pouze podpis J. B., je z vlastního textu odvolání zřejmé, že jej podává obviněný. Odvolání bylo vyhotoveno na počítači a podepsáno jménem dovolatele, byť absentoval jeho vlastnoruční podpis. Za tohoto stavu tak měl soud prvního stupně postupovat podle § 59 odst. 3 tr. řádu a obviněného vyzvat k odstranění zjištěného nedostatku v podaném odvolání, což však v rozporu s příslušným ustanovením trestního řádu neučinil, popř. mohl nařídit veřejné zasedání, v rámci kterého se mohl obviněného dotázat, zda chtěl odvolání podat a zda na tomto podání trvá. Soud prvního stupně však k předmětnému podání naopak přistupoval jako k podání učiněnému k tomu oprávněnou osobou, když reagoval na žádost obviněného o ustanovení obhájce, resp. přiznání nároku na bezplatnou obhajobu, vyzval jej k doplnění jeho žádosti a o této následně rozhodl. O to překvapivější pak byl dle dovolatele závěr odvolacího soudu, který předmětné podání jako celek zamítl s tím, že jej podala osoba k tomu zjevně neoprávněná. Měl-li dle dovolatele odvolací soud pochybnosti o tom, že bylo podání skutečně učiněno jeho osobou, neboť na něm chyběl jeho podpis, měl jej vyzvat k doplnění podání. Pokud tak neučinil, zcela zjevně obviněného zkrátil na jeho právech, neboť mu odepřel přezkum rozhodnutí nalézacího soudu. 6. Obviněný současně namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu pro něho bylo překvapivé, když jej a jeho rodinu zastihlo zcela nepřipravené. Jelikož mu byl soudem druhého stupně zcela zjevně upřen přezkum napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně a přímý výkon uloženého trestu by měl fatální dopad do jeho osobního a pracovního života, požádal o odklad výkonu rozhodnutí, aby si mohl uspořádat své osobní záležitosti. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2019, č. j. 7 To 377/2019-488, a věc vrátil tomuto odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. 7. K podanému dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 1 NZO 355/2020-8, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která konstatovala, že dovolatelem uplatněné námitky lze sice věcně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, nicméně jejich důvodnosti přisvědčit nelze. Jak totiž vyplynulo z vyhotovení odvolání ze dne 13. 8. 2019, podaného proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 2 T 81/2019, byl tento řádný opravný prostředek sice opatřen jménem a příjmením tehdejšího odvolatele, tedy obviněného I. B., nikoliv však v jeho samostatném postavení za stavu, že tak učinil „dle plné moci J. B.“. Za tohoto stavu je tak dle státní zástupkyně zřejmé, že předmětné odvolání nebylo uplatněno dovolatelem bezprostředně, nýbrž způsobem odvozeným, kdy tak v jeho zastoupení jeho jménem postupoval J. B. Jmenovaný zmocněnec však neměl k takovému úkonu odpovídající postavení obhájce, resp. se ani nemohl nacházet v pozici obhájce obviněného, pověřeného jím z titulu uděleného zplnomocnění k výkonu oprávnění a povinností, spojených s uplatněním jeho práva na obhajobu. Jeho úkon totiž nebylo možno považovat za úkon obhajoby ve smyslu § 41 odst. 2 tr. řádu, neboť podle § 35 tr. řádu může být obhájcem v trestním řízení jen advokát. 8. Osoba J. B. tedy nedisponovala takovým procesním postavením, ve kterém by v rámci trestního řízení mohla právně účinným způsobem jménem svého zmocnitele jednat. Současně tato osoba nebyla ani procesním subjektem vybaveným samostatným odvolacím oprávněním, neboť nenáležela mezi osoby uvedené v § 247 odst. 2 tr. řádu, které mohou kromě obviněného podat v jeho prospěch odvolání. Závěr odvolacího soudu, že v nyní posuzovaném případě bylo výše označené odvolání J. B. podáno osobou neoprávněnou, pročež byl dán důvod pro jeho zamítnutí podle § 253 odst. 1 tr. řádu, tak lze s ohledem na argumentaci obsaženou v odůvodnění napadeného rozhodnutí plně akceptovat. 9. Obiter dictum pak v rea