11 Tdo 711/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 711/2025-151 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2025 o dovolání obviněného D. V., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2025, č. j. 10 To 70/2025–128, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 149/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného D. V. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 1. 2025, č. j. 2 T 149/2024-106, uznal obviněného D. V. (dále jen „obviněný“) vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Soud prvního stupně obviněnému za uvedený přečin uložil podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest v celkové výši 30 000 Kč. Soud prvního stupně mu rovněž podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložil povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO: 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3 – Vinohrady (dále jen „poškozená pojišťovna“), škodu ve výši 87 306 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu poškozenou E. Š. (dále jen „poškozená“) pak odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Přisouzeného přečinu se přitom obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že: dne 4. 7. 2024 kolem 10:57 hodin na účelové komunikaci – na parkovišti u zimního stadionu, na adrese XY, obec XY, okres XY, se při účasti na provozu na pozemních komunikacích z nedbalosti nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní a jako osoba starší 15 let neprováděl dostatečný dohled nad svým nezletilým synem AAAAA (pseudonym), který se nekoordinovaně a nahodile pohyboval po ploše parkoviště na jízdním kole tovární značky Author Record, kdy po nezletilém synovi nelze s ohledem na jeho rozumové schopnosti požadovat, aby si uvědomoval své povinnosti plynoucí z účasti na provozu na pozemních komunikacích, a proto to byl jeho doprovod, který měl za něho tyto povinnosti převzít, v důsledku čehož AAAAA neočekávaně a náhle vjel do jízdní dráhy cyklistky E. Š., která na svém jízdním kole tovární značky Leader Fox City Park jela po parkovišti, tím došlo ke střetu obou cyklistů a pádu E. Š., která tím utrpěla zranění spočívající ve zlomenině holenní kosti vlevo s nutností hospitalizace na II. chirurgickém oddělení Nemocnice Nymburk od 4. 7. 2024 do 16. 7. 2024, dne 7. 7. 2024 byla operována a následně nejméně ještě dne 27. 8. 2024 byla citelně omezena v obvyklém způsobu života bolestivostí, nutností nosit ortézu a omezeným pohybem, kdy musela při chůzi používat chodítko, přičemž minimálně 2-3 měsíce po nehodě, až do současné doby, musí používat francouzské hole s tím, že nesmí došlapovat celou vahou na levou dolní končetinu, kdy v době, kdy musela používat chodítko, byla odkázána i na pomoc druhé osoby v každodenních a sebeobslužných činnostech. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 3. 2025, č. j. 10 To 70/2025–128, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výrocích o náhradě škody ve vztahu k poškozené pojišťovně a poškozené. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu při nezměněných výrocích o vině a trestu nově rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. řádu obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozené pojišťovně na náhradě škody částku ve výši 61 114,20 Kč. Odvolací soud podle § 229 odst. 2 tr. řádu poškozenou pojišťovnu odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Jitky Vele, advokátky, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Předně namítá extrémní nesoulad skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, který spatřuje ve dvou rovinách (průběh nehodového děje, zdravotní stav poškozené a její jednání v rozporu s právními předpisy). 4. Obviněný má za to, že z kamerového záznamu je zcela patrné, že se jeho syn na obslužné komunikaci pohyboval při pravém okraji vozovky až do doby, kdy před ním stála překážka v podobě zaparkovaného vozidla. Oproti tomu se poškozená do okamžiku nehody pohybovala svižnou rychlostí za použití elektromotoru, zkracovala si cestu křížením parkovacích míst a mířila nejkratší cestou k odpadovým kontejnerům. Obviněný pro sporný výklad zachyceného nehodového děje oslovil soudního znalce z oboru doprava k vypracování odborného vyjádření. Dílčí závěry tohoto vyjádření přibližuje a dodává, že znalec jako příčinu kolize uvedl jednání poškozené, způsob její jízdy, nedostatečnou opatrnost vůči nezletilému a nedodržení bezpečné vzdálenosti. Vznik nehody proto přičítá právě jí. Obviněný rovněž vytýká odvolacímu soudu, že ačkoliv tímto důkazem disponoval a provedl jej, nijak se k němu nevyjádřil, nezahrnul jej do svých úvah pro rozhodnutí a nezmínil jej ve svém rozsudku. 5. Obviněný podrobně s odkazem na závěry znalce rozebírá, že zavinění nehody spočívá v nepřizpůsobení jízdy poškozenou. Soud prvního stupně navíc v rozporu s kamerovým záznamem dovodil, že nezletilý se po parkovišti pohyboval zcela nahodile, nekoordinovaně a k odpovědnosti přivedl obviněného, jako jeho rodiče. Tento závěr však vyvrací předložené odborné vyjádření (zpráva znalce). Dodává, že pokud v řízení existuje důkaz, který jednoznačně spatřuje příčinu vzniku škody v jiné skutečnosti než v jeho jednání, nelze bez pečlivého zdůvodnění úvah soudu, proč k danému důkazu nepřihlédl, považovat příslušný soudní proces za zákonný a spravedlivý; takové řízení je totiž v rozporu s právem na spravedlivý proces. Odvolací soud podle něj pominul zásadní důkaz (zprávu znalce) odkazující zavinění nehody do sféry poškozené a bez zdůvodnění potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, čímž zatížil své rozhodnutí závažnou vadou a učinil jej nepřezkoumatelným. 6. Obviněný se rovněž vymezuje vůči postupu soudu, který se nezabýval jeho námitkou, že poškozená trpí onemocněním, které mohlo mít vliv na hybnost jejích horních a dolních končetin a mohlo ovlivnit její schopnost řídit elektrokolo. Jde o podstatné zjištění pro pochopení mechanismu vzniku újmy, kterou si poškozená nedobrzděním a pádem způsobila. Soud navíc pominul zásadní rozpory a nedostatky provedeného dokazování. Obviněný poukazuje na lékařské zprávy o onemocnění poškozené, které staví do kontrastu s jejím tvrzením, že se dlouhodobě s ničím neléčí. Jde o významnou, leč odbornou, otázku a soud prvního stupně v tomto směru neučinil žádná další zjištění či dokazování a uzavřel, že dané onemocnění není klinicky významné. Pro tento závěr však neměl dostatek vědomostí a odbornosti. Soud navíc vyšel pouze z výpovědi poškozené, která je nekonzistentní, je v rozporu s dalšími důkazy a nemůže představovat hodnověrný důkaz o jejím bezvadném zdravotním stavu. Soud prvního stupně tak nepřikládal patřičnou pozornost všem skutečnostem, které měly vliv na vznik zranění poškozené a nedostatečně odůvodnil své závěry stran příčiny dopravní nehody. 7. Obviněný poukazuje i na to, že poškozená v rozporu s pravidly silničního provozu nevěnovala řízení elektrokola dostatečnou pozornost, nedbala zvýšené opatrnosti vůči nezletilému cyklistovi a reagovala až na bezprostředně hrozící kolizi. Současně podle své výpovědi brzdila způsobem, který neodpovídal nastalé situaci. Nedostála tudíž své zákonné povinnosti věnovat se plně řízení a dbát zvýšené opatrnosti vůči dalším účastníkům silničního provozu, což mělo za následek nedostatečné brždění, nevhodné zastavení a sesednutí z kola, které způsobilo její pád a zranění. Skutečnost, že dopravní nehoda a zranění poškozené bylo způsobeno nepřizpůsobením její jízdy, je zásadní pro rozhodnutí ve věci, které za současného stavu nezavdává důvody pro shledání trestní odpovědnosti u obviněného a napadené rozhodnutí je tak nesprávné a nezákonné. 8. Obviněný zdůrazňuje, že oba soudy připustily spoluzavinění poškozené. Odvolací soud dovodil její zavinění podílem ve výši 30 %, a proto upravil výrok o náhradě škody ve vztahu k poškozené pojišťovně. Nijak však uvedený rozsah nezdůvodnil a nerozvedl ani své úvahy. Rozsudek odvolacího soudu je podle něj z pohledu § 125 odst. 1 tr. řádu zcela nedostatečný, jelikož se soudy nevypořádaly s obhajobou a neuvedly, proč nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů ani jakými úvahami se řídily při posuzování prokázaných skutečností v otázce viny a trestu. Proto je vydané rozhodnutí zcela nepřezkoumatelné. 9. Obviněný rovněž shledává naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán jednak stran posouzení náležitého dohledu nad nezletilým, jednak ohledně právního posouzení skutku. Vytýká soudu prvního stupně, že nepřinesl žádné konkrétní poznatky, proč jeho jednání shledal neohl