Zákon trestní zákoník · 40/2009 Sb. · § 16 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 16 trestního zákoníku definuje, kdy je trestný čin spáchán z nedbalosti, a rozlišuje mezi nedbalostí vědomou a nevědomou, přičemž zavádí i pojem hrubé nedbalosti.
§ 16 Nedbalost
(1) Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
(2) Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem.
Paragraf 16 trestního zákoníku definuje, kdy je trestný čin spáchán z nedbalosti, a rozlišuje mezi nedbalostí vědomou a nevědomou, přičemž zavádí i pojem hrubé nedbalosti.
Co to znamená v praxi
Trestný čin je z nedbalosti spáchán, pokud pachatel věděl, že může porušit nebo ohrozit chráněný zájem, ale bezdůvodně spoléhal, že se tak nestane (vědomá nedbalost).
Trestný čin je z nedbalosti spáchán i tehdy, když pachatel nevěděl, že může způsobit porušení nebo ohrožení, ačkoliv o tom vzhledem k okolnostem a svým poměrům vědět měl a mohl (nevědomá nedbalost).
Hrubá nedbalost je zvláštní forma nedbalosti, která se projevuje zřejmou bezohledností pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem.
Na co si dát pozor
Rozdíl mezi vědomou a nevědomou nedbalostí spočívá v tom, zda pachatel o možnosti způsobit následek věděl, či nikoliv.
Pro posouzení nevědomé nedbalosti je klíčové, zda pachatel objektivně měl a mohl vědět o riziku, i když o něm subjektivně nevěděl.
Hrubá nedbalost je kvalifikovanější forma nedbalosti, která vyžaduje zřejmou bezohlednost.