11 Tdo 770/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 770/2025-5012 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 dovolání obviněné M. E., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. 3 To 76/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 1/2024, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné M. E. odmítá. O d ů v o d n ě n í :I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 68 T 1/2024, byla obviněná M. E. uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (bod III. rozsudku), jehož se podle skutkových zjištění prvého soudu dopustila tak, že: „Nejméně od 17. 8. 2021 do 15. 11. 2021 koupila v XY, okres XY, za účelem další distribuce od M. V., v některých případech prostřednictvím F. V., nejméně ve 13 případech, nejméně 120 g pervitinu, který následně prodala dalším osobám, a to nejméně: - dne 4. 9. 2021 prodala v XY přesně neustanovené osobě přesně nezjištěné množství pervitinu za přesně nezjištěnou částku, - dne 17. 9. 2021, 26. 9. 2021, 1. 11. 2021 prodala v XY J. B., přesně nezjištěné množství pervitinu za přesně nezjištěnou částku, přičemž pervitin je droga chemicky definovaná jako metamfetamin, který je podle zákona číslo 167/1998 Sb., o návykových látkách, zařazen na seznamu číslo 5 přílohy číslo 5 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka, a obžalovaná tak jednala s vědomím toho, že se jedná o látku, která je regulována zákonem a s vědomím toho, že nemá povolení s touto zacházet, a uvedeného jednání se obžalovaná dopustila přesto, že byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2019, spisové značky 7 T 168/2018, který nabyl právní moci dne 9. 5. 2019, odsouzena za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody mimo jiné v trvání 40 měsíců, přičemž tento trest byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 2. 7. 2019, spisové značky 13 T 246/2018, který nabyl právní moci dne 21. 11. 2019 a kterým byla odsouzena pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku spáchaný ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za což jí byl uložen, mimo jiné, nepodmíněný souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 24 měsíců, z jehož výkonu byla rozhodnutím Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 18. 1. 2021, spisové značky 1PP 236/2020, podmíněně propuštěna se zkušební dobou do 18. 7. 2023.“ 2. Za tento trestný čin prvý soud uložil obviněné trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, pro jehož výkon obviněnou zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil pak obviněné trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Huawei Honor 10, IMEI 868289033298860, 868289033303660. Stejným rozsudkem byli odsouzeni i M. V. a F. V., kteří dovolání nepodávají. 3. Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesením sp. zn. 3 To 76/2024 ze dne 22. 1. 2025 odvolání obviněné podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání obviněné a vyjádření k němu 4. Obviněná (dále i jako „dovolatelka“) dovoláním za ni podaným obhájcem JUDr. Jiřím Půčkem napadá shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu. Důvody dovolání formuluje tak, že podle § 265b odst. l písm. g) tr. řádu rozhodnutí soudu spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání jako řádného opravného prostředku, když důvody odvolání byly v předcházejícím řízení dány. Obviněná jednání, pro něž byla uznána vinnou, popírala již před soudem prvního stupně. Namítá, že absentují konkrétní skutková zjištění, která by naplňovala objektivní a subjektivní stránku skutkové podstaty užité trestně právní kvalifikace a v konečném důsledku takto popsané její jednání nelze právně hodnotit jako zločin ve smyslu ustanovení § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Zdůrazňuje, že u ní nebyl pervitin nalezen, poukazuje na nepřesné ohraničení ukončení skutku a namítá pochybnosti o množství pervitinu, který měla nabýt od odsouzeného M. V. Obviněná byla uznána vinnou toliko na základě videozáznamů, které měly usvědčovat odsouzeného M. V., ona sama nebyla sledována operativní technikou a není ani zřejmé, zda se s odsouzeným M. V. na nákupu pervitinu domlouvala. Soud prvního stupně se musel nutně vypořádat se zcela zásadní otázkou, a to reálností prodeje – distribuce obviněnou pervitinu v tvrzeném množství (nejprve 140 g a posléze 120 g). Majetková situace obviněné v rozhodné době zcela jistě nebyla taková, aby mohla platit při dodávce pervitinu a nebylo prokázáno, že by zaplatila při dodávce nějakou částku zálohově a nebylo ani prokázáno, že by k 15. 11. 2021 disponovala určitou částkou peněz jako ziskem z prodeje zcela určitého množství ze 120 g. Naprostou a jedinou výjimku by měl tvořit odběratel J. B., kterého soud postavil do role nevěrohodného svědka, a to jen a pouze na základě toho, že jeho setkání s obviněnou byla podezřelá a byl lživě krytý tím, že šlo o vrácení půjčky či o domlouvání se na opravě střechy. U hlavního líčení konaného dne 16. 4. 2024 se proto obhajoba zaměřila na, pro soud zjevně klíčové, období od 3. 11. do 11. 11. 2021 a byl tak proveden důkaz přehráním několika sekvencí audiozáznamů, na jejichž základě mělo dojít k upřesnění jednání odsouzeného M. V., jak dávkováním a balením připravuje bílý prášek před jeho předáním odsouzenému V.. Tyto sekvence videozáznamu jsou dovolatelkou podrobně rozebírány a je z nich dovozováno, že soudy postavily své závěry na vnitřním přesvědčení, jež neodpovídá rozebraným videozáznamům ani odposlechům telekomunikačního provozu. Obviněná zmiňuje obhajobou vyhodnocené důkazy jen proto, že odvolací soud nevyhověl jejímu návrhu, aby sám provedl jí navržené důkazy ve veřejném zasedání a mohl tak posoudit, zda rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou či nejsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. V tomto smyslu je pak dán dovolací důvod podle ustanovení § 265b odstavec 1 písm. l) tr. řádu. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně a přikázal Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl s přihlédnutím k zásadě „in dubio pro reo“. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se k dovolání obviněné vyjádřil. Nejprve upozorňuje na skutečnost, že slovně dovolatelka vymezila oba dovolací důvody tak, že odpovídají znění § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. řádu po novele zákonem č. 220/2021 Sb., tedy znění aktuálnímu, vadně je však označila ustanoveními § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Byť slovně vymezuje dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, týkající se hmotněprávního posouzení, její námitky směřují proti zjevnému rozporu v rozhodných skutkových zjištěních a jsou neseny prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů a zejména s hodnocením provedených důkazů, když obviněná především zpochybňuje množství psychotropní látky, s nímž nakládala. Z takto formulovaných námitek však nelze dovodit, že by soudy učiněná skutková zjištění z provedených důkazů vůbec nevyplývala. Uplatňovala-li obviněná námitku neprovedení některých navrhovaných důkazů, nespecifikovala konkrétně, jaké skutečnosti měly být takovými důkazními návrhy prokázány. Státní zástupce považuje ve shodě se závěry soudů důkazní návrhy obviněné za nadbytečné. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který obviněná dle užité slovní formulace rovněž patrně zamýšlela uplatnit, lze považovat za obsahově odpovídající její spíše obecně formulované námitky, že popis skutku nevyjadřuje všechny znaky přisouzeného zločinu. V tomto směru se však státní zástupce s dovoláním obviněné neztotožňuje a za nepřiléhavé považuje odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2018 sp. zn. 11 Tdo 1271/2018 a Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 705/2016. Státní zástupce navrhuje, aby bylo dovolání obviněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť nebyl naplněn žádný z uplatněných dovolacích důvodů ani dovolací důvod jiný. III. Přípustnost a důvodnost dovolání 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. 7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je přípustné, bylo podáno obviněnou prostřednictvím