11 Tdo 862/2022 — Nejvyšší soud

11 Tdo 862/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 12. 2022 Spisová značka:11 Tdo 862/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.862.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vydírání Dotčené předpisy:§ 175 odst. 1 tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C EU Zveřejněno na webu:1. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 862/2022-844 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2022 o dovolání obviněného J. L., narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2022, č. j. 10 To 136/2022-748, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 68/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. L. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 22. 3. 2022, č. j. 1 T 68/2021-715, byl obviněný J. L. uznán vinným ze spáchání přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil společně s obviněným M. J. (narozeným XY v XY) tím, že: v době nejméně od 21. 1. 2020 do 5. 2. 2020 ve Věznici XY na oddíle XY po předchozí společné domluvě vyvíjeli nátlak na spoluodsouzeného J. Z., narozeného XY, zneužívaje jeho naivity a strachu z prostředí výkonu trestu odnětí svobody, kde byl tehdy umístěn jako odsouzený prvovýkonový s tím, že bude poslouchat jen je, tomuto s vědomím, že J. Z. při pobytu ve věznici podporuje jeho rodina, se kterou je v kontaktu, a která mu zasílá do věznice finanční podporu, dobíjí kredity na volání apod., vyhrožovali fyzickým napadením, zabitím, zlikvidováním, pokud nebude dělat, co oni po něm požadují, mimo jiné obviněný J. L. požadoval pro svoji potřebu, aby pro něj J. Z. přes svoje příbuzné zařídil zaslání oblečení a kartonů cigaret do areálu věznice s tím, že pokud mu toto nebude doručeno do jeho výstupu z věznice dne 11. 2. 2020, tak zde bude mít peklo, a v nezjištěném počtu případů požadoval opakovaně dobití kreditu pro volání z věznice, což poškozený ze strachu ze splnění výhrůžek učinil, obviněný M. J. požadoval po J. Z., aby dle jeho instrukcí zajistil odeslání částky 2 400 Kč v obálce a to na jím uvedenou adresu, což poškozený ze strachu ze splnění výhrůžek učinil prostřednictvím své matky J. Z., narozené XY, aby následně obviněný M. J. tvrdil poškozenému Z., že na předmětnou adresu nic nepřišlo a společně s obviněným J. L. hrozili poškozenému Z. fyzickým napadením a zabitím, pokud nezajistí odeslání dvojnásobku původně zaslané částky. 2. Za uvedený přečin a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 1 T 85/2020, a sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 4 T 83/2021, soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 39 (třiceti devíti) měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Soud prvního stupně současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 4 T 83/2021, jímž byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 1 T 85/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále soud prvního stupně podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázal poškozenou J. Z. s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Citovaným rozsudkem současně soud prvního stupně uznal vinným obviněného M. J. a uložil mu trest, jak je blíže specifikováno ve výroku o vině a trestu tohoto rozsudku. 4. Proti uvedenému rozsudku podali oba obvinění a rovněž státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Rakovníku (ta tak učinila v neprospěch obviněného M. J. do výroku o trestu) odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 10. 5. 2022, č. j. 10 To 136/2022-748, tak, že je všechna podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní dovolání již jen obviněný J. L. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“), a to prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaroslava Skoupého, advokáta, přičemž tak činí jednak z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť namítá, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona nebylo přípustné, a dále z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. 6. Naplnění prvně uplatněného dovolacího důvodu dovozuje obviněný ze skutečnosti, že v jeho případě nebyla dodržena příslušná ustanovení mezinárodních smluv, jež obsahují úpravu zásady speciality v souvislosti s řízením o jeho vydání ze Spolkové republiky Německo do České republiky za účelem jeho trestního stíhání. Zásadně nesouhlasí s výkladem příslušných zákonných ustanovení, jak jej učinil soud prvního stupně v bodu 18. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodu 15. odůvodnění svého usnesení. Rekapituluje, že nepochybně na základě příkazu k zatčení a následně evropského zatýkacího rozkazu, jež vydal Okresní soud v Teplicích ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 85/2020, byl zadržen ve Spolkové republice Německo, posléze dne 18. 1. 2021 na hraničním přechodu XY byl předán německými policejními orgány českým policejním orgánům a poté byl dopraven k Okresnímu soudu v Teplicích a vzat do vazby. Dále připomíná, že soudy obou stupňů argumentovaly § 198 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. m. j. s.“) jenž upravuje zásadu speciality a podle něhož předaná osoba nemůže být zbavena osobní svobody ani proti ní nemůže být vedeno trestní stíhání ani na ní vykonán trest nebo ochranné opatření pro jiný skutek spáchaný před předáním, než pro který byla předána, přičemž zároveň stanovuje výjimky pod písmeny a) až g), které trestní stíhání pro jiný skutek, než pro který byla osoba předána, dovolují. Poukazuje na to, že oba soudy dospěly k závěru, že v jeho případě byla dána výjimka uvedená pod písmenem a), tj. že v rámci trestního stíhání nedojde k omezení nebo zbavení osobní svobody předávané osoby, přičemž vycházely z toho, že uplatnění zásady speciality nebrání, pokud je předávaná osoba omezena nebo zbavena osobní svobody v řízení o skutku, pro který je z jiného státu vydávána. Dovolatel je přesvědčen, že takový výklad vůbec nelze z citovaného zákonného ustanovení přímo dovodit; o tomto se zmiňuje pouze důvodová zpráva k danému zákonnému ustanovení. Nadto má za to, že oba soudy nerespektovaly čl. 10 Ústavy České republiky, podle něhož vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Zdůrazňuje, že v předmětné věci tedy jde o otázku, zda má přednost aplikace § 198 z. m. j. s. před Evropskou úmluvou o vydávání publikovanou ve Sbírce zákonů pod č. 549/1992 Sb. a mezinárodní smlouvou uzavřenou mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo dne 2. 2. 2000 a publikovanou pod č. 67/2002 Sb. m. s. o dodatcích k Evropské úmluvě o vydávání, jež obě byly řádně ratifikovány a odsouhlaseny Parlamentem ČR a prezidentem. Poukazuje přitom na to, že čl. 14 Evropské úmluvy o vydávání, jenž upravuje zásadu speciality, obsahuje pouze dvě výjimky z této zásady a ani jedna z nich na jeho osobu jako osobu předávanou nedopadá, a dále na to, že čl. 7 mezinárodní smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo neobsahuje žádnou z výjimek ze zásady speciality, která by dovolovala po vydání odsouzeného ze Spo