11 Tdo 875/2024 – Nejvyšší soud

11 Tdo 875/2024-260 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2025 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněné J. M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 9 To 97/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 136/2023, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 9 To 97/2024, a to v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto ve vztahu k osobě obviněné J. M. II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 2. 2024, č. j. 39 T 136/2023-194, uznal (mimo jiné) obviněnou J. M. (dále jen „obviněná“) vinnou ze spáchání přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněná podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila tím, že: nejméně dne 24. 10. 2022 v 22:20 hodin v Praze XY, XY, poté, co zaparkovala její osobou provozované osobní motorové vozidlo Megane Scenic, RZ XY, na vyhrazeném parkovišti pro držitele karet O7, označeném dopravní značkou IP12, umístila viditelně za čelní sklo vozidla padělek parkovacího průkazu O7 č. CD263811, vydaného na jméno J. M., který vytvořila v nezjištěné době v barevném provedení z parkovacího průkazu č. CD263811, jenž měl v držení její manžel J. M., a pro autentičnost jej opatřila laminací. 2. Soud prvního stupně obviněné za shora uvedený přečin uložil podle § 348 odst. 1, § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 800 Kč, tedy v celkové výměře 40 000 Kč. Jmenovaný soud též podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku stanovil, že peněžitý trest může být splacen v deseti měsíčních splátkách po 4 000 Kč, přičemž výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže dílčí splátka nebude zaplacena včas. Dále soud prvního stupně obviněné uložil podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to padělaného parkovacího průkazu O7 č. CD 263811. 3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 9 To 97/2024, podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k obviněné zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněnou podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 21. 12. 2023, sp. zn. 1 ZT 64/2023, pro skutek uvedený pod bodem II. obžaloby. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní nejvyšší státní zástupce dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Namítá, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a napadené rozhodnutí ve vztahu k obviněné spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku. 5. Po rekapitulaci průběhu řízení a argumentace odvolacího soudu, která vedla k vydání zprošťujícího výroku, nejvyšší státní zástupce cituje § 348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku a přibližuje závěry komentářové literatury a rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k tomuto ustanovení. Poukazuje na to, že paděláním se rozumí úplné vyhotovení nepravé listiny, jež má vyvolat dojem listiny vydané příslušným orgánem a předepsaným způsobem. Padělaná listina by současně sice měla být způsobilá k oklamání, avšak na úrovni dokonalosti padělku nezáleží. 6. Nejvyšší státní zástupce zdůrazňuje, že odvolací soud nijak nezpochybnil skutková zjištění soudu prvního stupně. Z nich vyplývá, že obviněná padělala parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením (dále jen „parkovací průkaz“), přičemž jako podklad použila padělek parkovacího průkazu, který barevně okopírovala, pokusila se napodobit viditelný zajišťovací prvek a tento padělek pro navození autentičnosti zalaminovala. Následně tento padělek ponechala za čelním sklem na místě vyhrazeném pro osoby se zdravotním postižením, přičemž její jednání nemohlo sledovat jiný motiv než ten, aby na daném vyhrazeném místě zaparkovat mohla. Padělek parkovacího průkazu vytvořený obviněnou byl způsobilý k oklamání, přestože nešlo o zdařilý padělek, což však nemá na vznik trestní odpovědnosti vliv. Závěr odvolacího soudu, že se jedná o kopii takového padělku, je podle nejvyššího státního zástupce ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. 7. Ze skutkových zjištění přitom vyplývá, že obviněná skutkovou podstatu přečinu podle § 348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku naplnila. Na její jednání není podle nejvyššího státního zástupce možno aplikovat závěry judikatury, které akcentoval odvolací soud, neboť tyto nejsou přiléhavé na skutkovou situaci zjištěnou v předkládané věci. Odvolacím soudem citovaná judikatura se zabývá skutečně neověřenými kopiemi veřejných listin, jako jsou vysokoškolské diplomy, maturitní vysvědčení apod. Jedná se tedy o listiny, jež se pro jejich použití ověřují. Podstatné zůstává, že se od veřejných listin odlišují tím, že skutečnost, že jsou kopiemi, je z nich seznatelná a takové listiny ani nemají budit zdání originálu pravé listiny. V těchto případech tak chyběl hmotný předmět útoku, jímž je veřejná listina, přičemž tak nebyl zasažen objekt tohoto trestného činu, a sice zájem na řádném a zákonném chodu aparátu veřejné moci a důvěra v pravost a pravdivost veřejných listin. 8. Ve věci obviněné je však situace podle nejvyššího státního zástupce odlišná. Výsledkem jejího jednání totiž neměla být pouze kopie padělaného dokladu, u které by mohl kdokoliv z jeho adresátů očekávat ověření pravosti ve formě označení ověřovací doložkou, ale jednalo se o doklad, který sám o sobě vyvolával dojem originálu. Padělá-li pachatel veřejnou listinu, byť za využití kopírovacího zařízení, takovým způsobem jako v projednávané věci, tedy se záměrem, aby taková listina plnila účel originálu veřejné listiny, není možno zmiňovanou judikaturu aplikovat, neboť takové jednaní bez pochyby spadá pod pojem padělání ve smyslu § 348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku. 9. Nejvyšší státní zástupce dále odkazuje na výstižné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodu 12., které odvolací soud ve svém rozsudku nijak nevypořádal. Ve shodě se soudem prvního stupně nejvyšší státní zástupce podotýká, že výklad zastávaný odvolacím soudem by vedl k absurdním důsledkům. „Padělání“, které by bylo provedeno jakýmkoliv jiným způsobem než vlastním pozměněním originálu pravé veřejné listiny, by nemohlo být považováno za trestný čin, pokud by tato listina neobsahovala zároveň padělané úřední ověření, neboť žádný takto vytvořený padělek pochopitelně nelze označit za „originál veřejné listiny“. Takové tvrzení by popíralo smysl rozlišení alternativy „padělání“ a „podstatné změny“ veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku. Závěr odvolacího soudu je tak založen na nepřiléhavém smísení pojmů „kopie“ a „padělek, který byl technicky vytvořen za pomoci kopírovací techniky“. 10. Jednání obviněné podle nejvyššího státního zástupce tedy vykazovalo všechny znaky žalované a soudem prvního stupně přisouzené skutkové podstaty podle § 348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku. Pokud odvolací soud za těchto okolností obviněnou zprostil obžaloby s odůvodněním, že její jednání není trestné, zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Závěr, že obviněná jako pravé užila kopie padělku, je přitom ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, přičemž jde zároveň o rozhodné skutkové zjištění, které je určující pro naplnění znaků žalovaného trestného činu. Tím své rozhodnutí odvolací soud zatížil rovněž vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 11. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, a to v rozsahu týkající se obviněné a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. 12. Nejvyšší soud ověřil, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo doručeno jak obviněné, tak jejímu obhájci, jejich vyjádření k dovolání však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel. III. Přípustnost dovolání 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání nejvyšší státního zástupce přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smys