11 Tdo 899/2009 — Nejvyšší soud

11 Tdo 899/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1b 265b/1g 265b/1b 265b/1g Datum rozhodnutí:24. 6. 2010 Spisová značka:11 Tdo 899/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.899.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 30 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 8. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 899/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 24. června 2010 dovolání obviněných H. D. S. proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 530/2008 ze dne 12. 11. 2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 1 T 349/2003 a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněných H. D. S. a D. Q. N. odmítají. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov ze dne 7. 9. 2007, sp. zn. 1 T 349/2003, byli obvinění H. D. S. a D. Q. N. uznáni vinnými tím, že jinému umožnili nedovolené překročení státní hranice a tento čin spáchali za úplatu a jako členové organizované skupiny a vědomě se členem zločinného spolčení, takže se dopustili trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, 2 písm. b) a c) tr. zák., spáchaného ve prospěch zločinného spolčení podle ust. § 43 tr. zák. Následkem toho byl obviněný H. D. S. v souladu s ust. § 171a odst. 2 tr. zák. za použití § 44 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Současně podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč s tím, že v případě nevykonání tohoto trestu ve stanovené lhůtě soud dle § 54 odst. 3 tr. zák. stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců. Zároveň mu byl podle § 55 odst. 1 písm. a, c) tr. zák. uložen trest propadnutí věci. Obviněný D. Q. N. byl v souladu s ust. § 171a odst. 2 tr. zák. za použití § 44 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trávní 2 a 1 (dva a půl) roku a podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl tomuto obviněnému podle § 53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 30.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že tento peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců. Zároveň mu byl podle § 55 odst. 1 písm. a, c) tr. zák. uložen trest propadnutí věci. Na předmětné trestné činnosti se podílelo celkem 17 obviněných a projednáno bylo celkem 25 případů nelegálního převedení cizinců z České republiky nebo naopak do České republiky. Následně oba obvinění podali odvolání, o kterých rozsudkem ze dne 12. 11. 2008 rozhodl Krajský soud v Brně, sp. zn. 3 To 530/2008 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí ohledně obviněného H. D. S.a ve výroku o trestu a ohledně obviněného D. Q. N. a v celém rozsahu zrušil. Následně podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že oba obvinění spáchali trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák., v důsledku čehož byl obviněný H. D. S. podle § 171a odst. 2 tr. zák. za použití § 44 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 28 (dvaceti osmi) měsíců, podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 a 1 roku za současného stanovení dohledu. Rovněž byl podle § 53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že nebude peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců. Zároveň byl uložen trest propadnutí věci. Obviněného D. Q. N. Krajský soud v Brně odsoudil podle § 171a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků a podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu uložil peněžitý trest ve výměře 30.000,- Kč. Pro případ, že nebude peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán mu byl v souladu s ust. § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 (pět) měsíců. Současně mu byl podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen rovněž trest propadnutí věci. Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění mimořádný opravný prostředek – dovolání, a to obviněný H. D. S. dne 13. 5. 2009 u Okresního soudu Brno – venkov a obviněný D. Q. N. u téhož soudu dne 23. 2. 2009. Oba dovolatelé, právně zastoupení advokátem Mgr. Markem Sedlákem, odůvodnili dovolání důvody podle ust. § 265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. [Dovolatel H. D. S. ve svém písemném podání odkázal rovněž na důvod dovolání dle ust. § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., nicméně dále neuvedl nijakou konkrétní argumentaci, proto k němu Nejvyšší soud nijak nepřihlédl.] Naplnění důvodu dovolání podle ust. § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. (spočívající v tom, že ve věci rozhodl vyloučený orgán) oba dovolatelé spatřují v tom, že před soudem I. stupně rozhodoval předseda senátu JUDr. Antonín Krátký, který byl však vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve smyslu ust. § 30 odst. 2 tr. ř., neboť už v přípravném řízení vydával příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 tr. ř., což je dle obou dovolatelů úkon svojí povahou obdobný s úkony, které jsou vyjmenované v § 30 odst. 2 tr. ř. a v důsledku toho se domnívají, že není schopen nestranně posoudit zákonnost příkazů k odposlechu a záznamy telekomunikačního provozu. Na námitku, že příkaz k odposlechu není výslovně uveden v ust. § 30 odst. 2 tr. ř., obhajoba uvádí, že v tomto případě je třeba postupovat na základě analogie, jinak by platné znění trestního řádu bylo v rozporu s čl. § 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 tr. ř. Navíc námitku podjatosti JUDr. Krátkého oba obvinění vznesli již v průběhu trestního stíhání. Naplnění dovolacího důvodu podle ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení) oba dovolatelé spatřují v tom, že skutková věta v rozsudku soudu I. stupně je dle jejich názoru nezákonná. Toto své přesvědčení odůvodňují tím, že skutky 3. až 8. nejsou dostatečně popsány z důvodu, aby nebylo zřejmé jakým způsobem se obvinění podíleli na trestné činnosti. Z toho oba vyvozují závěr, že pokud není skutek v souladu se zákonem popsán přesně (viz. § 120 odst. 3 tr. ř.), není možné jej zhodnotit jako trestný čin, neboť není myslitelné učinit závěr o tom, že jednání obou dovolatelů naplnilo zákonný znak „organizuje“ nebo „umožní“ skutkové podstaty trestného činu podle § 171a tr. zák. Navíc skutková věta neobsahuje žádné skutkové okolnosti, ze kterých by bylo možné dovodit úmyslné jednání; úmysl dovolatelů není soudem II. stupně tvrzen dokonce ani v právní větě. Dle obou obviněných ve skutkové větě rovněž není popsána žádná úplata, ani organizovaná skupina, stejně jako zde nejsou popsány ani žádné konkrétní znaky, které by toto zločinné spolčení popisovaly a které by vyjadřovaly jeho mezinárodní charakter. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem oba obvinění navrhují, aby Nejvyšší soud ČR jejich dovolání vyhověl a vydal usnesení, ve kterém rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 3 To 530/2008, zrušuje, stejně jako všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující. Současně navrhují, aby Nejvyšší soud ČR Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K projednávanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce, činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve se vyjádřil k části dovolání obou obviněných, ve kterém oba odkázali na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Co se týče formálních důvodů, státní zástupce upozorňuje na to, že tento důvod lze uplatnit pouze v případě, že vyloučený soudce učinil rozhodnutí napadené dovoláním. Podle názoru dovolatelů ve věci rozhodoval vyloučený předseda senátu. Důvod jeho vyloučení spatřují v tom, že tentýž předseda senátu vydal v přípravném řízení rozhodnutí podle § 88 tr. ř. Tuto námitku obvinění vznesli již v dřívějších stadiích řízení. V této trestní věci však podle názoru státního zástupce rozhodnutí Okresního soudu Brno – venkov nenabylo v žádném z výroků týkajících se obviněných právní moci, když ve věci rozhodoval o vině a trestu dle § 259 odst. 3 tr. ř. soud II. stupně, na jehož rozhodování se JUDr. Krátký nijak nepodílel. V návaznosti na to tedy státní zástup