11 Tdo 980/2025 — Nejvyšší soud

11 Tdo 980/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:6. 11. 2025 Spisová značka:11 Tdo 980/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:11.TDO.980.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Dotčené předpisy:§ 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 980/2025-323 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2025 o dovolání obviněného J. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2025, č. j. 8 To 99/2025-254, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 65/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. S. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. 1. 2025, č. j. 30 T 65/2024-216, byl obviněný J. S. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že: dne 18. 1. 2024 v 14:11 hodin v Praze XY, v ulici XY, neoprávněně prodal za částku 200 Kč J. B., plastový sáček obsahující 0,06 gramu krystalické látky, ve které byla zjištěna přítomnost metamfetaminu, přičemž nedisponoval potřebným povolením k nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, tedy bez povolení, neoprávněně a v rozporu s ustanoveními § 3 odst. 2 a § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s vědomím, že látka metamfetamin je uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s ustanovením § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv si byl vědom odsouzení z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 1. 2021 sp. zn. 9 T 5/2021, s nabytím právní moci 28. 1. 2021, pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku kromě jiného k trestu odnětí svobody v trvání 34 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, který vykonal dne 28. 9. 2023. 2. Za tento zločin soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře třiceti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to částky 200 Kč. 3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 20. 5. 2025, č. j. 8 To 99/2025-254, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Stehlíka, advokáta, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu s tím, že jednak rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. V podrobnostech dovolatel odkazuje na argumentaci, kterou uplatnil již ve svém odvolání. Uvádí, že odmítal tvrzenou část skutku, že měl prodat svědkovi J. B. látku metamfetamin (pervitin) za 200 Kč; předmětného dne se na XY skutečně se jmenovaným svědkem potkal, ale v daný čas spolu pouze přátelsky pohovořili, přičemž si nepamatuje, že by si s tímto měli něco předávat, ale připouští, že je možné, že mu předal tzv. buchnu (injekční stříkačku) a obdržel nějaké papírky, aby mohl vyrobit cigaretu s marihuanou. Soud prvního stupně jeho obhajobu jako údajně účelovou nepřijal s tím, že ji spolehlivě vyvrací především výpověď svědka J. B. ve spojení s kamerovými záznamy z místa činu a listinnými důkazy, nezohlednil však přitom jeho námitku, že uvedený svědek učinil výpověď ze strachu, protože u sebe měl pervitin, a tedy se mohl obávat, že by sám mohl být trestně stíhán za stejný skutek. Takovou motivaci svědka přitom podpořil i svědek P. G., což soud prvního stupně zcela nedůvodně nepřijal s tím, že tento svědek není obecně pro svou minulost věrohodný a jeho tvrzení nelze přikládat významnou váhu. Dále obviněný poukazuje na to, že upozorňoval, že tvrzení svědka J. B. nejsou podpořena dalším důkazem, když z kamerových záznamů žádný prodej nevyplývá, je z nich patrno toliko předání čehosi bez možnosti bližší identifikace, a mohlo se tak jednat o onu injekční stříkačku a papírky; soud prvního stupně v rozsudku pouze spekuluje o tom, o jaké předměty se mohlo jednat. Zdůrazňuje, že v odvolání tudíž uzavřel, že přímé důkazy a ani ucelený kruh nepřímých důkazů v dané věci neexistují, žádný z důkazů jednoznačně nevyvrací jeho obhajobu a ani jednoznačně neprokazuje jeho vinu, a za této situace zcela platí zásada in dubio pro reo, kterou soud prvního stupně nezohlednil. 6. V dalším textu dovolání obviněný vytýká odvolacímu soudu, že vyhodnotil jeho odvolání jako nedůvodné s tím, že soud prvního stupně údajně provedl všechny potřebné důkazy a že skutková zjištění, jež z provedených důkazů na podkladě jejich správného a logického hodnocení vyvodil, jsou zcela správná. Dále mu vytýká, že se nevyjádřil ke skutečnosti, že soud prvního stupně nepřihlédl k výpovědi svědka P. G., přestože tato byla věrohodná a nebylo správné ani logické ji odmítnout. Obviněný se neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že v dané věci nebylo ničeho, co by mohl soudu prvního stupně vytknout, neboť na rozdíl od odvolacího soudu shledává extrémní nesoulad, resp. zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a vyvozenými skutkovými zjištěními, a to z následujících důvodů: důkazní situace stojí na tvrzení jeho a svědka J. B., většina nepřímých důkazů do věci ničeho nepřináší a netvoří ucelený kruh, osvětlil motiv nevěrohodné výpovědi svědka J. B., což podpořil výpovědí svědka P. G., která je však ignorována. Namítá rovněž porušení svého práva na obhajobu, a to s ohledem na zdůrazňování jeho trestní minulosti oběma soudy, což považuje za „předsudečné“ a rozhodující. Je přesvědčen, že „jeho věc měla být případně posouzena nanejvýše podle § 284 tr. zákoníku, a sice přechovávání omamné látky, avšak vzhledem k přechovávanému množství má za to, že ani to by nebylo důvodné“. 7. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci rozsudkem sám. 8. K dovolání obviněného se vyjádřil JUDr. Roman Hájek, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného předně konstatuje, že obsahem řádného i mimořádného opravného prostředku obviněného jsou totožná tvrzení (dovolání je téměř doslovným přepisem odvolání), s nimiž se v odůvodnění svého rozhodnutí již řádně vypořádal odvolací soud. Dále uvádí, že ze svědeckých výpovědí, kamerových záznamů a dalších důkazních prostředků je zřejmé, že se skutek stal tak, jak stojí ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, a že průběh trestně relevantních událostí neodpovídá verzi obviněného. Poukazuje přitom na to, že soud prvního stupně odůvodnil svůj závěr o věrohodnosti výpovědi svědka J. B. (opřel jej o fakt, že jeho výpověď korespondovala s dalšími důkazy vyplývajícími z jiných důkazních prostředků) a správně považoval obhajobu obviněného za vyvrácenou, když z kamerových záznamů je zřejmé, že mezi obviněným a jmenovaným svědkem došlo k přenechání vícero drobných předmětů, které vizuálně odpovídají věcem, jež měli obviněný i svědek k dispozici v době svého zadržení, které bezprostředně navazovalo na jejich osobní setkání dne 18. 1. 2024, že zmíněná medicínská pomůcka nebyla u jmenovaného svědka nalezena a že tento dobrovolně vydal příslušným orgánům psychotropní látku (metamfetamin), kterou zakoupil od obviněného. Soud prvního stupně navíc s poukazem na rozpory ve stanoviscích jednotlivých vyslýchaných osob, jakož i na objektivní obraz průběhu rozhodn