14 To 130/2004 – Nejvyšší soud

Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře zamítl odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 4. 2. 2004, sp. zn. 10 T180/2003, v trestní věci ml. M. S. Z odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 4. 2. 2004, sp. zn. 10 T 180/2003, v trestní věci ml. M. S. bylo rozhodnuto tak, že jmenovaný byl uznán vinným spácháním provinění krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., za užití § 6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., že si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a čin spáchal vloupáním. Skutkově za to, že 27. 9. 2003 v době od 02.00 hod. do 03.00 hod. v T. společně s dalším pachatelem nezletilým R. K., poté, co nezletilý nalezeným kamenem rozbil levé přední okno vedle výdejového okénka a roztáhl pletivo, vnikli do novinového stánku, odkud odcizili alkoholické nápoje, cigaretové výrobky a cukrovinky, čímž majiteli F. H., způsobili škodu poškozením stánku ve výši 1316,10 Kč a odcizením věci škodu ve výši 1398,40 Kč. Podle § 14 odst. 1, § 11 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, bylo u mladistvého podmíněně upuštěno od uložení trestního opatření. Podle § 14 odst. 2 téhož zákona byla stanovena zkušební doba podmíněného upuštění od uložení trestního opatření v délce 12 měsíců. Podle § 14 odst. 2 a § 18 odst. 1, písm. c), e), odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb. byly mladistvému uloženy výchovné povinnosti a stanoveno, aby ve zkušební době podmíněného upuštění od uložení trestního opatření vykonal bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost spočívající v úklidu veřejného prostranství a údržbě zeleně na území města T., a to v délce nejvýše 4 hodiny denně na dobu 15 (patnáct) hodin celkem a nahradil podle svých sil škodu způsobenou proviněním. Podle § 14 odst. 2, § 19 odst. 1 písm. b) zák. č. 218/2003 Sb. bylo mladistvému dále uloženo výchovné omezení a stanoveno, aby se ve zkušební době podmíněného upuštění od uložení trestního opatření nestýkal s R. K., trvale bytem T. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozenému F. H., bytem Ž., částku 2700 Kč. Rozsudek v této trestní věci mladistvého nenabyl právní moci, protože ho včas podaným odvoláním ve prospěch mladistvého napadla státní zástupkyně OSZ v Táboře. Tímto odvoláním brojila proti výrokům o uložení výchovných opatření. Na odůvodnění svých námitek uvedla, že podle § 10 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. je možné výchovná opatření mladistvému, proti němuž se řízení vede, uložit s jeho souhlasem již v průběhu tohoto řízení před rozhodnutím soudu pro mládež o vině mladistvého. Stejně podle § 15 odst. 3 téhož zákona výchovná opatření může soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce ukládat se souhlasem osoby, proti níž se řízení vede. Mladistvý může přitom kdykoliv v průběhu řízení, až do jeho pravomocného skončení svůj souhlas odvolat prohlášením adresovaným soudu pro mládež a v přípravném řízení státnímu zástupci, který vede řízení. Výkon výchovného opatření tím končí. K tomu podotkla, že výchovná opatření jsou nejmírnějším prvkem prevence a jejich ukládání je závislé na projevené vůli mladistvého podrobit se jejich výkonu. Proto musí být souhlas mladistvého vyžádán i tehdy, pokud soud zamýšlí výchovné opatření uložit v hlavním líčení, kdy rozhoduje ve věci rozsudkem. Z toho důvodu měl soud před vyhlášením rozsudku zjistit, zda mladistvý s uložením výchovného opatření souhlasí. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil ve výroku o uložení výchovných opatření a věc vrátil soudu I. stupně k novému rozhodnutí. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích -pobočka v Táboře navrhla, aby podanému odvolání bylo v požadovaném rozsahu vyhověno, aby pochybení soudu I. stupně bylo napraveno. Zdůraznila, že omezení a výchovné povinnosti lze ukládat pouze se souhlasem mladistvého, a to ve všech stadiích trestního řízení. Obžalovaný prohlásil, že je způsobilý vykonat jemu stanovené práce, a jeho obhájkyně na rozdíl od podaného odvolání vyslovila názor, že při rozhodování ve věci před soudem I. stupně nebylo nutné požadovat souhlas mladistvého. Krajský soud ve zvláštním senátě, jak stanoví § 2 písm. g) zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, přezkoumal za podmínek § 254 odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání a přezkoumal správnost postupu řízení, které napadeným oddělitelným výrokům rozsudku soudu I. stupně předcházelo. Učinil tak z hlediska vytýkaných vad, přičemž v té souvislosti nepřehlédl vzájemnou souvislost přezkoumávaných výroků s výrokem o podmíněném upuštění od uložení trestního opatření a stanovené délce zkušební doby. Zjistil, že okresní soud jako soud I. stupně projednal trestní věc ml. M. S. v hlavním líčení, v němž provedl všechny řádně opatřené důkazy. Vyslechl mladistvého a poškozeného jako svědka, realizoval další důkazy v souladu s příslušnými procesními normami. V řízení bylo dbáno všech zákonných práv mladistvého na obhajobu, ten také měl od samého počátku řízení ustanoveného obhájce. V řízení byla účastná i matka mladistvého a příslušný pracovník oddělení sociálně právní ochrany dětí MÚ v T. Všechny rozhodující skutečnosti, vztahující se k předmětným napadeným výrokům rozsudku soudu I. stupně, byly v dostatečné míře objasněny a vzhledem k účinnosti zákona č. 218/2003 Sb. ke dni 1. 1. 2004 došlo i ke správnému posouzení skutku jako provinění krádeže podle § 247 písm. b) tr. zák. za užití § 6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., byť skutek byl spáchán před účinností citovaného zákona v roce 2003. Učiněným výrokům o uložení výchovných povinností a výchovného omezení, jak jsou podaným odvoláním namítány z toho pohledu, že nebyl před rozhodnutím soudu vyžádán souhlas mladistvého, nelze ničeho vytýkat. Při rozhodování o zmíněných výrocích postupoval soud I. stupně zcela v souladu s jednotlivými ustanoveními zákona o soudnictví ve věcech mládeže č. 218/2003 Sb., který nabyl účinnost dnem 1. 1. 2004. Tento zákon upravuje podmínky odpovědnosti mládeže za protiprávní činy uvedené v trestním zákoně, opatření ukládaná za takové protiprávní činy, postup, rozhodování a výkon soudnictví ve věcech mládeže (§ 1 cit. zákona). Projednáváním protiprávních činů mladistvých je sledováno, aby se na toho, kdo se takového činu dopustil, užilo opatření, které účinně přispěje k tomu, aby se nadále páchání protiprávního činu zdržel a našel si společenské uplatnění odpovídající jeho schopnostem a rozumovému vývoji a podle svých sil a schopností přispěl k odčinění újmy vzniklé jeho protiprávním činem. Podle uvedeného zákona se protiprávním činem rozumí provinění, trestný čin nebo čin jinak trestný, přičemž mladistvým je ten, kdo v době spáchání provinění dovršil 15. rok a nepřekročil 18. rok svého věku. Opatřeními ukládanými takovýmto osobám se rozumí výchovná opatření, ochranná opatření a trestní opatření (§ 2 uvedeného zákona - vymezení některých pojmů). V posuzovaném případě byla vůči mladistvému soudem I. stupně v souvislosti s výrokem o podmíněném upuštění od uložení trestního opatření a stanovené délce zkušební doby, použita výchovná opatření, jimiž se podle § 15 odst. 2 citovaného zákona šířeji rozumí dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení a napomenutí s výstrahou. Sleduje se těmito výchovnými opatřeními usměrňovat způsob života mladistvého a tím podporovat a zajišťovat jeho výchovu. Okruh výchovných opatření není zákonem nijak omezen. V zásadě je možné výchovná opatření ukládat ve všech trestních věcech, v nichž je na místě určitým způsobem cíleně působit na trestně stíhaného mladistvého. Lze přisvědčit odvolatelce, že podle § 10 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. je možné výchovná opatření mladistvému, proti němuž se řízení vede, uložit s jeho souhlasem již v průběhu tohoto řízení před rozhodnutím soudu pro mládež o vině mladistvého. Řízením se rozumí přitom celé řízení podle trestního řádu v podobě modifikované právní úpravou obsaženou v zákonu o soudnictví ve věcech mládeže. Zákon výslovně neupravuje okamžik, kdy poprvé lze výchovné opatření v průběhu řízení uplatnit. Z dikce zákona se však podává, že proti mladistvému musí být vedeno řízení, což znamená, že musí být již dáno podezření ze spáchání skutku, který naplňuje znaky provinění, a podezření musí být dostatečně odůvodněno. Je tedy zřejmé, že okamžikem, kdy poprvé lze výchovné opatření v průběhu řízení uplatnit, může být okamžik po zahájení trestního stíhání mladistvého ve smyslu § 160 tr. ř., případně poté, co mu bylo ve zkráceném přípravném řízení sděleno podle § 179b odst. 3 tr. ř. podezření z určitého skutku (srov. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže - komentář, 1. vydání 2004, Praha C. H. Beck). Lze ale připustit, že zákon nevylučuje, aby se souhlasem mladistvého podezřelého bylo některé výchovné opatření tomuto uloženo i v rámci postupu před zahájením trestního stíhání (viz § 158 a násl. tr. ř., jakož i vymezení přípravného řízení v § 12 odst. 10 tr. ř.)