15 Tdo 163/2005 — Nejvyšší soud

15 Tdo 163/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 4. 2005 Spisová značka:15 Tdo 163/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:15.TDO.163.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Heslo:Nepřípustnost trestního stíhání Promlčení trestního stíhání Dotčené předpisy:§ 11 odst. 1 písm. c) tr. ř. § 5 odst. 1 písm. c) předpisu č. 198/1993 Sb. ve znění od poru proti němu Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 15 Tdo 163/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl ve velkém senátě trestního kolegia v neveřejném zasedání dne 7. 4. 2005 o dovolání obviněného JUDr. P. Ž., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2004, sp. zn. 6 To 158/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 158/2001 t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr.ř. se dovolání obviněného JUDr. P. Ž. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 12. 2003, sp. zn. 2 T 158/2001, byl obviněný JUDr. P. Ž. spolu s dalšími devíti obviněnými uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle § 158 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. O nárocích poškozených na náhradu škody bylo rozhodnuto výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. O odvolání obviněného JUDr. P. Ž. bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2004, sp. zn. 6 To 158/2004. Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl ohledně tohoto obviněného rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že obviněnému byl při nezměněném výroku o vině uložen podle § 158 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody na tři roky a výkon tohoto trestu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu. Obviněný JUDr. P. Ž. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze, a to v rozsahu, který odpovídal jeho se týkajícímu výroku o vině a trestu. Dovolání podal s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spatřoval v tom, že jeho trestní stíhání bylo promlčeno, a v tomto ohledu poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 4 Tz 44/2002 (v dovolání je nepřesně uvedeno 7 Tz 44/2002), s nímž se soudy podle jeho názoru nevypořádaly. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval v tom, že soudy neprovedly důkazy svědčící v jeho prospěch, ačkoli jejich provedení navrhoval, a prováděly pouze důkazy svědčící v jeho neprospěch. Obviněný JUDr. P. Ž. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozsudky obou soudů. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podanému dovolání uvedl, že zákonný dovolací důvod naplňuje pouze námitka ohledně nepřípustnosti trestního stíhání z důvodu promlčení, označil dovolání v této části za zjevně neopodstatněné a navrhl jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Senát, jemuž v rámci rozvrhu práce Nejvyššího soudu připadlo rozhodnout o dovolání obviněného JUDr. P. Ž., usnesením ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 3 Tdo 1336/2004, podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, věc postoupil velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu. Stalo se tak z důvodu, že v obdobných věcech vedených u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Tz 44/2002 a pod sp. zn. 3 Tdo 730/2002 rozhodly senáty Nejvyššího soudu v otázce promlčení trestního stíhání rozdílně, a že i když se senát rozhodující o dovolání obviněného JUDr. P. Ž. ztotožňuje s právním názorem vyjádřeným ve věci 4 Tz 44/20021, jde o názor odlišný od právního názoru vyjádřeného ve věci 3 Tdo 370/2002. Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu shledal, že dovolání obviněného JUDr. P. Ž., pokud se opírá o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., je zjevně neopodstatněné. Podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Jedním z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání je podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. jeho promlčení. Obviněný JUDr. P. Ž. byl stíhán a pravomocně odsouzen pro trestný čin, u něhož byla promlčecí doba podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. zák. ve znění účinném v době jeho spáchání deset let s tím, že podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 327/1999 Sb. je dvanáct let. Obviněný byl stíhán a pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný skutkem, který se stal v době od 1. 5. 1981 do 31. 12. 1982. Trestní stíhání obviněného bylo zahájeno sdělením obvinění, ke kterému došlo dne 15. 7. 1996. Lze tedy konstatovat, že mezi spácháním činu a sdělením obvinění uplynula doba, která je delší, než promlčecí doba stanovená v § 67 odst. 1 písm. b) tr. zák. To však samo o sobě pro závěr o promlčení trestního stíhání a o nepřípustnosti trestního stíhání nestačí. Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 6, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Městský soud v Praze, byl jako trestný čin posouzen skutek spočívající v tom, že obviněný JUDr. P. Ž. jako náčelník S. S. b. v H. K. v období od 1. 5. 1981 nejméně do 31. 12. 1982 s dalšími odpovědnými funkcionáři F. m. v., složky S. b. v P. T., na úseku boje proti vnitřnímu nepříteli realizoval a organizoval akci s krycím názvem A., jejímž cílem bylo vystupňovat psychický tlak na organizátory a sympatizanty Charty 77 za účelem dosažení jejich nedobrovolného vystěhování z ČSSR, tím, že tuto akci, která byla iniciována rozkazem federálního ministra vnitra J. O. ze dne 21. 12. 1977, zahrnoval do náplně činnosti svého útvaru, jako vedoucí pracovník tuto akci vyhodnocoval a schvaloval svým podřízeným, čímž zajistil, že jeho podřízení a dílem i obviněný osobně vyvíjeli psychický nátlak na poškozené v podobě zejména profylaticko-rozkladných opatření na bázi nucených styků, vyhrožování uvězněním nebo trestním stíháním jako alternativy nevystěhování, znemožnění výkonu zaměstnání, výhrůžek použití fyzického násilí nebo perzekuce rodinných příslušníků, opakovaných domovních prohlídek, čímž zasáhl nezákonně do základního ústavního práva poškozených jako státních občanů ČSSR, spočívajícího v nedotknutelnosti jejich pobytu na území svého státu a zaručeného ustanovením čl. 31 Ústavy ČSSR, a dosáhl toho, že někteří z poškozených se v důsledku těchto nezákonných represí i vystěhovali, a uvedeným způsobem jednal proti poškozeným T. B., PhDr. L. Č., Ing. Z. Č., Ing. J. H., S. H., JUDr. J. T. aj. S:, čímž porušil ustanovení čl. 34 Ústavy ČSSR ve znění ústavního zákona č. 100/1960 Sb., ustanovení § 23 zákona č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků S. n. b., a ustanovení § 3 zákona č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti. Tato zjištění zhodnotil Obvodní soud pro Prahu 6 tak, že obviněný byl zařazen ve vysoké funkci v rezortu F. m. v., že jeho trestná činnost se odvíjela od rozkazu federálního ministra vnitra a že po celou dobu nebyl tento rozkaz shledán v rozporu se zákonem tehdejší Generální prokuraturou ČSSR, která každoročně vypracovávala zprávu o zachovávání zákonnosti (ve skutečnosti tzv. zprávu o stavu socialistické zákonnosti). Z toho Obvodní soud pro Prahu 6 dovodil, že v dané politické a společenské situaci k trestnímu stíhání obviněného nemohlo dojít, a uzavřel, že je třeba aplikovat ustanovení § 5 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, podle něhož se do promlčecí doby trestných činů nezapočítává doba od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, pokud z politických důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby. Jinak Obvodní soud pro Prahu 6 poukázal na to, že obviněný se trestné činnosti dopustil jako veřejný činitel a že jeho trestná činnost spočívala v pronásledování skupiny osob, a to signatářů a sympatizantů Charty 77. Z toho Obvodní soud pro Prahu 6 dovodil, že na posuzovaný případ se vztahuje i ustanovení § 67a písm. d) tr. zák. ve znění zákona č. 327/1999 Sb., podle něhož uplynutím promlčecí doby nezaniká trestnost činů spáchaných v době od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody činí nejméně deset let, pokud z politických důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo