Nejvyšší soud 20 Cdo 1554/2026 – Zastavení exekuce

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 26. 1. 2026, č. j. 148 EXE 837/2025-95, kterým Obvodní soud pro Prahu 7 (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl návrh povinné na částečné zastavení exekuce ze dne 8. 1. 2026 co do jejího vedení podle exekučního příkazu prodejem movitých věcí ze dne 9. 5. 2025, č. j. 184 EX 853/25-14, a to motorového vozidla XY, RZ XY, VIN: XY, a motorového vozidla XY, VIN: XY, RZ: XY. Stejně jako soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že předmětem podnikání povinné je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1–3 živnostenského zákona, hostinská činnost, prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin. Podle smlouvy ze dne 15. 10. 2025 má dále povinná vykonávat pro společnost Center Capital Prague s. r. o. pasportizaci, zajištění a kontrolu nemovitých věcí (jejich technického stavu) určených objednavatelem. S ohledem na § 322 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), se odvolací soud následně ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že postižená vozidla nejsou nezbytně nutná k výkonu předmětu podnikatelské činnosti povinné a že předmět podnikání včetně správy širokého portfolia nemovitých věcí může vykonávat i bez uvedených vozidel; jejich postižení tak nebrání její podnikatelské činnosti (srov. také rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. 14 Kse 4/2020).

Povinná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Je přesvědčena, že se napadené rozhodnutí odchyluje od dosavadní praxe krajských soudů a věc v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Připomněla, že je podnikatelkou s oprávněním k více podnikatelským činnostem, ale že je třeba zkoumat rovněž faktickou činnost podnikatele. Povinná přitom soudu doložila, že bude za účelem výkonu podnikání cestovat po České republice, což je do obcí mimo hlavní trasy fakticky nemožné. Náklady na zapůjčení vozidel v zásadě mohou znemožnit mít jakýkoliv zisk z jednotlivých zakázek. Odkázala na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 1996, sp. zn. 9 Co 642/96, kdy podnikatel byl vlastníkem jediného autojeřábu, který byl nutný pro jeho podnikání, a kdy krajský soud rozhodl, že jeho prodej by znemožnil povinnému pokračovat v jeho podnikatelské činnosti, byť by podle dovolatelky bylo možné si autojeřáb také pronajmout. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání povinné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř., odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., neboť povinná především nevymezuje otázku, která dosud neměla být v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud řešena (srov. obsah dovolání výše a nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II ÚS 1966/16). V souvislosti s potřebou zkoumat faktickou činnost podnikatele dovolací soud dodává, že odvolací soud jednak vycházel z předmětu podnikání povinné, současně ale přihlédl i ke smlouvě ze dne 15. 10. 2025. Zpochybňovala-li povinná možnost cestovat po republice bez vlastních aut, napadá hodnocení důkazů. Samotné hodnocení důkazů přitom nelze se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů, zakotvené v § 132 o. s. ř., úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4250/2015, usnesení ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. 20 Cdo 1013/2023).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].