20 Cdo 1688/2018 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1688/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 6. 2018 Spisová značka:20 Cdo 1688/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.1688.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Výživné Dotčené předpisy:§ 30 odst. 1 předpisu č. 292/2013Sb. § 511 a násl. předpisu č. 292/2013Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:10. 9. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1688/2018-449 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, PhD., v exekuční věci oprávněných a) nezletilého a b) nezletilé, zastoupených Městskou částí Praha 8, sídlem Zenklova 1/35, 180 00 Praha 8, jako opatrovníkem, právně zastoupených JUDr. Janem Kerbachem, advokátem, sídlem Spotřebitelská 483, 155 31 Praha 5, proti povinnému J. P., P., zastoupenému Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, sídlem Muchova 223/9, 160 00 Praha 6, pro 745,60 EUR s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Milana Makaria, Exekutorský úřad Praha-západ, pod sp. zn. 156 EX 3044/14 , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2017, č. j. 39 Co 204/2017-414, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : (stručné dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 11. 6. 2015, č. j. 55 EXE 1296/2014-163 zastavil exekuci vedenou pod sp. zn. 156 EX 3044/14, soudním exekutorem JUDr. Milanem Makariem, Exekutorský úřad Praha-západ na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 9. 2014, č. j. 55 EXE 1296/2014-63, co do částky ve výši 20 691 Kč (výrok I.) a návrh povinného ze dne 13. 11. 2014 na úplné zastavení exekuce zamítl (výrok II.). V rozsahu tohoto výroku Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 10. 2015, č. j. 39 Co 241/2015-179 rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V následném řízení Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 15. 3. 2017, č. j. 55 EXE 1296/2014-365, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 4. 2017, č. j. 55 EXE 1296/2014-394, návrh povinného na úplné zastavení exekuce opětovně zamítl a Městský soud v Praze dovoláním napadeným rozhodnutím toto usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ve včasném dovolání povinný obšírně a opětovně opakuje důvody, které ho vedou k závěru, že nařízení exekuce nezavinil, jelikož mu matka oprávněných nesdělila přesnou adresu jejich bydliště. Odvolací soud se nezabýval všemi námitkami, které za řízení vznesl a pominul též některé důkazy. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil „nalézacímu soudu k dalšímu řízení“. Oprávnění se k podanému dovolání nevyjádřili. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jakož i čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jestliže napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 4. 10. 2017, (samo exekuční řízení bylo zahájeno dne 27. 8. 2014). Dovolání není přípustné podle ustanovení § 30 odst. 1 v návaznosti na ustanovení § 511 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle kterého jsou z dovolacího přezkumu vyloučena řízení ve věcech výživného (o výkon rozhodnutí ve věcech výživného) upravená v hlavě páté části druhé tohoto zákona a současně nejde o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení § 30 z. ř. s. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3725/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1687/2017). Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věta první a odst. 2 o. s. ř. odmítl, a to jen se stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení § 243f odst. 3 o. s. ř. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. července 2018 JUDr. Vladimír Kůrka předseda senátu