20 Cdo 2239/2021 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2239/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 12. 2021 Spisová značka:20 Cdo 2239/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2239.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Směnka Exekuční návrh Dobré mravy Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 3. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2239/2021-179 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného M. F., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Norbertem Hemelíkem, advokátem se sídlem v Říčanech, Lipanská 331/7, proti povinným 1) M. L., narozenému XY, bytem v XY, a 2) J. L., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenými Mgr. Martinem Buřičem, advokátem se sídlem v Praze, Štěpánská 643/39, pro 431 834,04 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 23 EXE 101/2020, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 2021, č. j. 18 Co 148/2020-110, takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 2021, č. j. 18 Co 148/2020-110, v části, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. srpna 2020, č. j. 23 EXE 101/2020-51, ve výroku o zamítnutí návrhu povinných na zastavení exekuce, a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. srpna 2020, č. j. 23 EXE 101/2020-51, ve výroku II., o zamítnutí návrhu povinných na zastavení exekuce, se ruší a v tomto rozsahu se vrací věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání povinných usnesením ze dne 23. 2. 2021, č. j. 18 Co 148/2020-110, potvrdil usnesení Okresního soudu v Nymburce (dále „soud prvního stupně“) ze dne 3. 8. 2020, č. j. 23 EXE 101/2020-51, ve výrocích, jimiž soud prvního stupně zamítl návrhy povinných na odklad exekuce (výrokem I.) a na zastavení exekuce (výrokem II.). 2/ Odvolací soud vyšel (ve shodě se soudem prvního stupně) ze zjištění, že exekuce byla nařízena a je vedena pověřeným exekutorem Mgr. Tomášem Pospíchalem, Exekutorský úřad Nymburk (dále „exekutor“), podle vykonatelného rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. Rsp 52/18 (dále „exekuční titul“), k vymáhání solidárního závazku povinných ve výši 431 834,04 Kč se směnečným úrokem v sazbě 6 % ročně z uvedené částky od 6. 9. 2019 do zaplacení a k vymáhání nákladů nalézacího řízení ve výši 306 397,60 Kč, jakož i nákladů exekučního řízení a exekuce. 3/ Povinní v průběhu exekučního řízení zastavení exekuce a současně odklad jejího provedení na základě argumentace, že jim oprávněný doposud nevydal originál příslušné směnky, z níž exekuční titul (povinnost jím uložená) vychází, ačkoli na to mají povinní podle § 39 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, ve znění pozdějších předpisů, právo. Odvolací soud v rámci posouzení návrhu povinných na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), poukázal na judikované případy nepřípustnosti exekuce (vady exekučního titulu, rušivé okolnosti při provádění exekuce, specifické jednání oprávněného, a to včetně jednání, v jehož důsledku by provedení exekuce vedlo ke zjevné nespravedlnosti) a uzavřel (ve shodě se soudem prvního stupně), že v posuzovaném případě se o situaci zjevné nespravedlnosti nejedná, protože „povinnými tvrzená nutnost vydání směnky není podmínkou pro splnění závazku“. V dané souvislosti nedovodil ani důvod k odkladu provedení exekuce (§ 266 odst. 1 a 2 o. s. ř. a § 54 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“). 4/ Odvolací soud v důvodech usnesení (bodu 11) poznamenal, že k projednání odvolání povinných nařídil jednání, při němž odvolatelé navrhli provedení důkazů (jak to ostatně učinili již před soudem prvního stupně), jimiž hodlali prokazovat tvrzení, „že se opakovaně dožadovali vydání směnky“. Rovněž oprávněný navrhl doplnění dokazování sdělením exekutora, „zda a kdy mu byla předána do úschovy směnka“. Tyto důkazní návrhy shledal odvolací soud „nadbytečnými“. 5/ Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání, z jehož obsahu je zřejmé, že brojí toliko proti výroku o zastavení exekuce (v této souvislosti i proti příslušnému výroku usnesení soudu prvního stupně). Přípustnost dovolání vymezili tvrzením, že usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení dvou právních otázek, a to otázky aplikace § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a otázky povinnosti oprávněného „vydat směnku povinnému ze směnky při placení“. 6/ Dovolatelé k první otázce upřesnili přípustnost dovolání tak, že poukázali na judikaturu Nejvyššího soudu, která zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. spojuje mimo jiné s rušivými okolnostmi při provádění exekuce (výkonu rozhodnutí) a poskytuje povinným soudní ochranu proti zjevně šikanóznímu exekučnímu návrhu, jímž je např. takový návrh, jehož podání není primárně motivováno snahou oprávněného domoci se plnění, ale snahou zatížit povinného náhradou nákladů exekuce (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 366/2016). V posuzované věci oprávněný šikanózní návrh podal poté, co jej povinní opakovaně vyzývali k vydání směnky „s úmyslem za ní zaplatit“ (ve dnech 30. 3. 2020, 17.25 hodin, 3. 4. 2020, 10.10 hodin a 17. 4. 2020, 10.42 hodin). Nesprávnou aplikací § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. bylo porušeno právo povinných na spravedlivý proces (s připomenutím článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a nálezu Ústavního soudu ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14). Vzhledem ke specifickým okolnostem případu nebyla podle názoru dovolatelů předestřená otázka dovolacím soudem dosud řešena. 7/ K druhé otázce dovolatelé zdůraznili, že dlužník není povinen směnku zaplatit, není-li mu majitelem směnky vydána. K tomu povinní v několika případech oprávněného marně vyzývali a již před soudem prvního stupně k uvedeným skutečnostem navrhli důkazy, avšak soud prvního stupně nenařídil jednání a důkazy (výpisy telefonních hovorů a svědectví. E. Š.) neprovedl, což následně odvolací soud nenapravil. 8/ Z uvedených důvodů dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení a jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, nadto požadovali odklad „vykonatelnosti napadeného rozhodnutí“. 9/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) o dovolání povinných rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanými účastníky exekučního řízení (§ 36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v otázce tzv. šikanózního exekučního návrhu je dovolání přípustné (§ 237 o. s. ř.), protože se odvolací soud (a současně i soud prvního stupně) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu; dovolání je současně opodstatněné. 10/ Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi k otázce tzv. šikanózního exekučního návrhu vysvětlil, že podání takového návrhu je důvodem k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Zároveň šikanózní návrh definoval tak, že jeho uplatnění není primárně motivováno snahou domoci se plnění (tj. není respektován esenciální smysl a účel exekuce), ale snahou zatížit povinného náhradou nákladů exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 366/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 562/2018). V uvedeném směru judikatura dovolacího soudu koresponduje s rozhodováním Ústavního soudu, který mj. vyslovil, že bude-li mít oprávněný prakticky jistotu, že povinný v nejbližší době (řádově dnů) svůj závazek splní, bude mít zpravidla exekuční návrh charakter návrhu šikanózního, neboť lze přepokládat motivaci zatížit povinného náhradou nákladů exekuce (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14). 11/ Skutkový základ judikovaných případů vychází z objektivní při