20 Cdo 2383/2004 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2383/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 6. 2005 Spisová značka:20 Cdo 2383/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2383.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 142/1947Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2383/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce R. ř. k s č. h., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. České republiky, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 334/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.5.2004, č.j. 16 Co 118/2004-78, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem označených nemovitostí. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, přihlédaje též ku změnám ve způsobu nabývání vlastnictví k nemovitostem, jež zakotvil s účinností k 1.1.1951 zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, že žalobce své vlastnictví k nim pozbyl postupy podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy. Ve včasném dovolání žalobce „shledává dovolací důvod v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.“, a uvádí, že předmětné pozemky byly převzaty státem výměrem Ministerstva zemědělství ze dne 17.8.1948, č.j. 87430/48, avšak existence tohoto výměru nebyla v řízení prokázána, a ani nebyl žalobci dříve doručen, žalovaný dále v řízení neprokázal, že by bylo jednáno o náhradě za převzatý majetek, předjímané v § 7 zákona č. 142/1947 Sb., a konečně je podle dovolatele „neplatný i příděl na základě přídělové listiny ONV P. ze dne 22.9.1958, kdy stát rozhodoval o přidělení nemovitostí, jichž však nebyl vlastníkem“. Podle článku II. bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pro danou věc to znamená, že dovolání Nejvyšší soud projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.4.2005 (dále jen „o.s.ř.“). Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jelikož napadený rozsudek není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu – k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Okolnost, že byl dovolacím soudem zrušen dřívější rozsudek soudu odvolacího, je v sledovaných souvislostech bez významu. Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolatel se podmínkou, zda napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, nezabýval (vlastní názor co do jejího splnění dovolacímu soudu nepředložil); hodnocením samotných námitek obsažených v dovolání pak k pozitivnímu závěru dospět nelze. Jak se podává z předchozího, dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak, v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost nemůže být založena jinak než podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., nelze efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř.; případné vady řízení skutkové povahy, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), mohou být významné jen za výjimečného předpokladu, že zahrnují podmínku právní otázky zásadního významu (ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. se totiž mohou uplatnit až v případě, že dovolání je přípustné). Skutkové výhrady, jež tvoří těžiště argumentace dovolatele, jsou proto v daných souvislostech nevýznamné. To se zjevně týká jak průkazu „existence výměru ze dne 17.8.1948…“ tak tvrzení, že nebyl doručen, stejně jako námitky, že nebylo prokázáno, že se vedlo řízení o náhradě za zabraný majetek. Zde nadto, stejně jako v případě další úvahy o „neplatnosti“ přídělu „na základě přídělové listiny …ze dne 22.9.1958“, není ani patrné, jaký vztah tyto námitky mají k tomu, co odvolací soud při právním posouzení věci pokládal za významné. Dovolatel v dovolání nepředestřel právní hledisko, prostřednictvím kterého by napadený rozsudek mohl být prověřen v rovině právního posouzení věci, tím méně pak kvalifikován jako zásadního právního významu; není zde právní otázky vůbec, natožpak takové, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež by v konečném účinku mohlo mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá). Dovolání tím nemůže být přípustné ani se zřetelem k § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5, věty první, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; žalovanému, jemuž by příslušela náhrada, však podle obsahu spisu prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. června 2005 JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r. předseda senátu