Nejvyšší soud 20 Cdo 2888/2025 – Žalobě pro zmatečnost
Nejvyšší soud · 2. 12. 2025
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Nejvyšší soud rozhodoval o žalobě proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2025.
Předmět sporu: žalobě pro zmatečnost.
O co šlo: Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím odmítl odvolání žalobce a) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2023, č. j. 20 Co 227/2020-MOP-44, kterým původní žalobkyni M. R. nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v řízení.
Výsledek: Dovolání se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – podání nebylo přípustné.)
Význam: Rozhodnutí ukazuje, kdy takové podání není přípustné a soud se věcí nezabývá.
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci žalobců a) P. R., a b) D. H., proti žalovaným 1) K. K., a 2) R. P., o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soud v Praze pod sp. zn. 20 Co 227/2020, o dovolání žalobce a) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2025, č. j. 4 Co 29/2025-62, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím odmítl odvolání žalobce a) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2023, č. j. 20 Co 227/2020-MOP-44, kterým původní žalobkyni M. R. nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v řízení.
Žalobce a) napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. [§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.].
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.), aniž se zabýval nedostatkem povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení [§ 241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.].
Nejvyšší soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno [srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 12. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Jana Ševčíková