20 Cdo 3176/2016 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3176/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 8. 2016 Spisová značka:20 Cdo 3176/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.3176.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Doručování Exekuce Dotčené předpisy:§ 46a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 10. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3176/2016-92U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného M&F HOLDING LIMITED, se sídlem na Kypru, Diagorou č. 4, Kermia Building, 6th Floor, Nicosia, registrační číslo 303868, zastoupeného JUDr. Tomášem Capouškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 6, proti povinnému Ing. Mgr. R. S., P., zastoupenému JUDr. Milanem Boreckým, advokátem se sídlem v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi, Zahradníčkova č. 1319, pro 4879396,78 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 148 EXE 3084/2014, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2015, č. j. 28 Co 418/2015-65, takto: Dovolání se zamítá. O d ů v o d n ě n í : Soudní exekutor Mgr. David Koncz provádí na základě exekučního návrhu oprávněného ze dne 30. 6. 2014 z pověření Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. 7. 2014, č.j. 148 EXE 3084/2014-7, exekuci vykonatelného rozhodnutí (rozsudku pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12.12. 2013 sp. zn. 10 C 124/2013, dále jen „exekuční titul“) k uspokojení pohledávky oprávněného vůči povinnému ve výši 4879396,78 Kč s příslušenstvím. Podáním ze dne 6. 8. 2014 povinný navrhl zastavení exekuce s tím, že mu exekuční titul nebyl řádně doručen, neboť v době doručování měl zřízen u své podací pošty v P. tzv. P. O. BOX, a přesto mu exekuční titul na tento P. O. BOX nikdy nebyl doručen. Exekuční titul tedy nemohl nabýt právní moci. Povinný v návrhu na zastavení exekuce rovněž zdůraznil, že ve věci vedené u Obvodního soudu pod sp. zn. 10 C 124/2013 podal návrh na vyslovení neúčinnosti doručení exekučního titulu. Usnesením ze dne 2. 10. 2015, č.j. 148 EXE 3084/2014-34, Obvodní soud pro Prahu 7 návrh povinného na zastavení exekuce zamítl s tím, že povinný neuspěl s návrhem na vyslovení neúčinnosti doručování, který byl usnesením Obvodního soudu Pro Prahu 7 ze dne 13. 10. 2014, č.j. 10 C 124/2013-92, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2015, č.j. 25 Co 127/2015-119, zamítnut. Exekuční soud zdůraznil, že povinný je odpovědný „za existenci adresy pro doručování“. Neuvedl-li během nalézacího řízení, že mu má být doručováno na P. O. BOX, byla jeho adresou pro doručování soudních písemností (a tedy i exekučního titulu) adresa místa jeho trvalého pobytu podle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel. Povinný na této adrese nebyl zastižen a nevyzvedl-li si exekuční titul do 10 dnů, považoval se exekuční titul za doručený a byl povinnému vhozen do schránky (§ 49 odst. 2,4 občanského soudního řádu /dále jen o. s. ř./). K uložení exekučního titulu došlo 17. 1. 2014, přičemž dne 27. 1. 2014 se exekuční titul považuje za doručený, když do poštovní schránky povinného byl vhozen 28. 1. 2014. Exekuční titul proto nabyl právní moci dne 12. 2. 2014 a vykonatelným se stal dne 18. 2. 2014. Nedošlo tedy k naplnění předpokladů pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 11. 2015, č. j. 28 Co 418/2015-65, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Uvedl, že soud prvního stupně nepochybil, jestliže po zjištění, že bylo pravomocně a zamítavě rozhodnuto o návrhu povinného na prohlášení neúčinnosti doručení exekučního titulu, návrh povinného na zastavení exekuce zamítl. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítl v něm, že exekuční titul mu měl být „v souladu a platnou zákonnou úpravou v době doručování exekučního titulu“ doručen na jeho P. O. BOX (zamykatelnou poštovní přihrádku u dodací pošty v P.), který v době doručování exekučního titulu měl a stále má zřízený na základě Smlouvy o zřízení poštovní schránky ze dne 9. 3. 1993. Jestliže odvolací soud popsaný právní závěr nezastává a pokládá exekuční titul, který byl povinnému doručen na pouze formální adresu trvalého pobytu /§ 46b písm. b) o. s. ř./ za řádně doručený a proto i vykonatelný, odchýlil se podle povinného od ustálené v dovolání blíže nepopsané rozhodovací praxe dovolacího soudu, jež odpovídá závěrům Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v rozhodnutí sp. zn. 8 As 16/2011. Neexistuje-li dosud rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež je v závěrech kompatibilní se zmíněným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, má povinný za to, že se jedná o posouzení právní otázky, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, eventuálně se jedná o právní otázku, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Oprávněný se k dovolání vyjádřil tak, že usnesení odvolacího soudu pokládá za správné. Jakákoliv dohoda mezi povinným a Českou poštou, s. p., zakládá nanejvýš soukromoprávní vztah mezi oběma jejími účastníky a není významná pro doručování písemností soudem, pokud o takto modifikované doručování nepožádal soud přímo účastník nebo taková možnost nevyplývá přímo z údajů Centrální evidence obyvatel. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době od 1.1.2014, posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném od 1.1.2014, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu (mimo jiné) právně významné, zda je soud povinen z moci úřední zjišťovat, zda účastník řízení má na základě smlouvy s doručujícím orgánem (zde Českou poštou, s. p.) zřízen P. O. BOX, který je odlišný od adresy pro doručování podle § 46a odst. 1,2 a § 46b o. s. ř., a je-li tomu tak, pokusit se o doručení písemnosti nejprve na P. O. BOX, když pro případ, že soud takto nekoná, nemá doručení písemnosti na adresu pro doručování postupem podle ustanovení § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. zákonem zamýšlené účinky, bez ohledu na to, zda účastník uspěl s návrhem na vyslovení neúčinnosti doručení podle ustanovení § 50d o. s. ř. Vzhledem k tomu, že uvedená otázka procesního práva dosud nebyla v úplnosti při rozhodování dovolacího soudu vyřešena, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání oprávněného je podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Podle ustanovení § 46a odst. 1 o. s. ř. ve znění dle zákona č. 7/2009 Sb., adresátu se doručuje na adresu pro doručování, lze mu rovněž doručit na kterémkoliv jiném místě, na němž bude zastižen. Podle ustanovení § 46a odst. 2 o. s. ř. ve znění po novele č. 7/2009 Sb., jestliže o to adresát požádá, soud doručuje na jinou adresu nebo elektronickou adresu, kterou mu sdělil, nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, zejména může-li to přispět k urychlení řízení. Tato adresa je pro dané řízení adresou pro doručování. Podle ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř. ve znění zákona č. 293/2013 Sb., neuvedl-li adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je adresou pro doručování u písemnosti doručované prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce, u fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti; není-li taková adresa evido