20 Cdo 3564/2007 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3564/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 4. 2009 Spisová značka:20 Cdo 3564/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3564.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3564/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Č. d. p., zastoupené advokátem, proti povinnému P. M., zastoupenému advokátem, pro 99 995,47 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 2 Nc 3653/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2006, č. j. 10 Co 362/2006-39, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2006, č. j. 10 Co 362/2006-39, se ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení okresního soudu, pokud jím byla nařízena podle exekutorského zápisu soudní exekutorky JUDr. K. M. ze dne 5. 11. 2002, č. j. Exz 08/02, exekuce pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 99.995,47 EUR, nákladů exekuce i oprávněné,  jejímž provedením byla pověřena soudní exekutorka JUDr. J. T.,  zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Usnesením ze dne 28. 11. 2005, č. j. 2 Nc 3653/2005-16, Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí nařídil podle exekutorského zápisu JUDr. K. M., soudní exekutorky, ze dne 5. 11. 2002, Exz 08/02, k vymožení pohledávky 99.995,47 EUR s 10 % úroky z prodlení od 12. 12. 2002 do zaplacení, nákladů exekuce a nákladů oprávněné na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. J. T., soudní exekutorku. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 11. 2006, č. j. 10 Co 362/2006-39, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil v části, jíž okresní soud nařídil exekuci pro vymožení pohledávky 99.995,47 EUR, nákladů exekuce a nákladů oprávněné a pověřil provedením exekuce shora označenou soudní exekutorku. V části, jíž byla nařízena exekuce pro vymožení 10 % úroků z prodlení z částky 99.995,47 EUR od 12. 12. 2002 do zaplacení, odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Odvolací soud uzavřel, že exekutorský zápis, který se stal podkladem pro nařízení exekuce, obsahuje všechny nezbytné náležitosti ve smyslu § 79 odst. 1, 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“); povinný i oprávněná jsou v zápisu řádně označeni, a jestliže příslušná soudní exekutorka při vyhotovování exekutorského zápisu uvedla, že totožnost přítomných ověřila podle předložených platných průkazů, pak se podle názoru odvolacího soudu nijak neodchýlila od toho, jakým způsobem je předepsáno prokázání totožnosti účastníků podle § 80 zákona č. 120/2001 Sb., totiž platným úředním průkazem. Tento zákon ani nestanoví, že by podpis exekutora a otisk úředního razítka musely být na téže straně, popř. vedle sebe, jak tvrdí povinný. Při nařízení exekuce rovněž soud nepřihlíží k případným platbám provedeným po sepisu exekutorského zápisu, tyto okolnosti lze však použít jako obranu v rámci návrhu na částečné zastavení exekuce. Potvrzující výrok rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž  prostřednictvím důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), namítá nesprávné právní posouzení věci. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že rozhodnutí řeší právní otázku, která částečně v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena a částečně je dovolacím i jiným odvolacím soudem rozhodována rozdílně. O vykonatelnosti téhož exekutorského zápisu totiž rozhodovaly dva odvolací soudy a tutéž právní otázku vyřešily jinak. Zatímco Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře v usnesení ze dne 31. 1. 2006, č. j. 15 Co 712/2005-54, shledal zápis nevykonatelným, Krajský soud v Ostravě v napadeném usnesení shledal tentýž zápis v části jistiny vykonatelným. Namítá, že exekuční titul (exekutorský zápis) neobsahuje obligatorní náležitosti dle § 79 odst. 1 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb. u právního zástupce dlužníka, právního zástupce oprávněného i zástupce oprávněného a dále náležitosti dle § 79 odst. 1 písm. e), i) zákona č. 120/2001 Sb.; s odkazem na právní názor Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře, vyjádřený v usnesení ze dne 31. 1. 2006, č. j. 15 Co 712/2005-54, uvádí, že při absenci některé z formálních náležitostí, stanovených v § 79 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., nelze exekutorský zápis považovat za veřejnou listinu a nařídit na jeho základě exekuci, přičemž má za to, že se současně jedná o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou. Dále namítá, že napadené rozhodnutí je v otázce ověření totožnosti účastníků v rozporu s dosavadními rozhodnutími dovolacího soudu sp. zn. 2 Cdon 721/97, 21 Cdo 2053/2004, 21 Cdo 2065/2004, v nichž Nejvyšší soud vyjádřil názor, že podpisy uvedené na listině nelze považovat za ověřené ve smyslu zákona č. 358/1992 Sb., je-li listina opatřena ověřovací doložkou notáře, která neobsahuje náležitosti stanovené v § 74 odst. 2 tohoto zákona. K náležitostem doložky, vyznačované při legalizaci, patří i údaj, jak byla zjištěna totožnost žadatele, tj. zda platným úředním průkazem nebo potvrzením dvěma svědky totožnosti, což notář musí uvést. Shora uvedená rozhodnutí dovolacího soudu lze podle názoru dovolatele vztáhnout i na projednávaný případ s ohledem na totožnost dikcí ustanovení § 74 odst. 2 písm. c) a § 64 zákona č. 358/1992 Sb. s dikcemi ustanovení § 79 odst. 1 písm. e) a § 80 zákona č. 120/2001 Sb. Má za to, že totožnost účastníků může být prokázána pouze platným občanským průkazem nebo platným cestovním dokladem (§ 2 zákona č. 328/1999 Sb. a § 2 zákona č. 329/1999 Sb.). Pokud exekutorka v exekutorském zápisu neuvedla, ze kterého dokladu totožnost ověřila, je zápis pro tento nedostatek nevykonatelný. Navrhl, aby dovolací soud zrušil jak rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části výroku, tak i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že dovolání není důvodné a patrně ani přípustné, neboť povinný v dovolání polemizuje s tím, jak soudy vyhodnotily platnost exekučního titulu (jak hodnotily listinný důkaz). Pokud by exekuční titul vykazoval formální nedostatky, neměly by tyto mít dopad na věcnou správnost vyjádřené vůle účastníků. V daném případě byla totožnost účastníků soudní exekutorkou na místě ověřena podle jejich platných občanských průkazů a patrně písařskou chybou došlo k tomu, že samotný text zápisu slovo „občanských“ neobsahuje. Obsahuje však dostatečné identifikační údaje všech účastníků, které byly z občanských průkazů zjištěny. Povinný nyní hledá pouze formální důvody proto, aby se vyhnul své povinnosti zaplatit dluh. K sepsání exekutorského zápisu došlo na vlastní žádost povinného a jeho právního zástupce s tím, že dluh uzná a splní, přičemž žádal, aby byla vzata zpět žaloba, která byla proti němu vedena. Jeho jednání nelze hodnotit jinak než jako zneužití práva a snahu apelovat na přehnaný a ničím neodůvodněný formalismus. Ústavní soud v několika svých nálezech (např. v nálezu ze dne 12. 6. 2000, sp. zn. I. ÚS 331/98) poukázal na přehnaný formalismus soudů v případech, kdy není hledáno a nalezeno právo, ale lpí se na formalitách takového typu, jež na samotné existenci práva a právním vztahu jako takovém nemohou nic změnit, což ve svém důsledku slouží nikoli ke zjištění a provedení spravedlnosti, ale často vede k nevymahatelnosti práva v České republice. Oprávněná namítá, že v daném případě je identita účastníků, existence dluhu i projev vůle povinného, obsažený v zápisu, nepochybný. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné případně zamítl jako nedůvodné. Dovolání je přípustné ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c), § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten je dán tím, že (právní) otázku vykonatelnosti exekutorského zápisu v projednávané věci odvolací soud posoudil v rozporu s judikaturou  dovolacího soudu (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolání je důvodné. Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž