20 Cdo 4015/2019 — Nejvyšší soud

20 Cdo 4015/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 1. 2020 Spisová značka:20 Cdo 4015/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.4015.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Srážky ze mzdy Exekuce Dotčené předpisy:§ 282 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 4. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 862/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 4015/2019-134 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobkyně M. F., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Lukášem Jirsou, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 288/17, proti žalované České republice – České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová č. 1292/25, identifikační číslo osoby 00006963, o zaplacení 201 629 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 66/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2019, č. j. 15 Co 140/2019-104, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2019, č. j. 15 Co 140/2019-104, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 201 629 Kč. Žalobu odůvodnila zejména tím, že ve věci žalobkyně jakožto oprávněné byla proti povinnému P. J. nařízena exekuce k vymožení pohledávky ve výši 210 000 Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení. Soudní exekutor vydal dne 5. 8. 2016 exekuční příkaz č. j. 191 EX 6982/16-14 k provedení exekuce srážkami z důchodu povinného, který byl téhož dne doručen žalované, přičemž žalovaná reagovala přípisem ze dne 8. 8. 2016 tak, že povinný od žalované nepobírá důchod, a proto na základě exekučního příkazu nebyly prováděny žádné srážky. Od 11. 12. 2012 došlo ke zpětnému přiznání invalidního důchodu povinnému, přičemž doplatek invalidního důchodu za období od 11. 12. 2012 do 23. 1. 2017 činil celkem 609 082 Kč a od ledna roku 2017 povinnému náleží invalidní důchod ve výši 14 915 Kč měsíčně. Dne 22. 12. 2016 zaslal soudní exekutor žalované přípis, společně s opětovně doručeným exekučním příkazem ze dne 5. 8. 2016, č. j. 191 EX 6982/16-14, s tím, že trvá na jeho realizaci. I přesto byl dne 2. 1. 2017 doplatek důchodu ve výši 609 082 Kč zaslán povinnému. Počínaje dnem 22. 12. 2016 vůči žalované jakožto plátci jiného příjmu působily účinky předmětného exekučního příkazu, přičemž žalovaná byla poučena, že od okamžiku doručení exekučního příkazu je povinna provádět srážky. Nejpozději tohoto dne, kdy byl exekuční příkaz doručen žalované podruhé, nastaly jeho účinky a dlužník (povinný P. J.) tak neměl nárok na vyplacení celého doplatku důchodu. V důsledku jednání žalované tak žalobkyni nebylo uhrazeno plnění, jež je předmětem výše zmíněné exekuce. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 16. 11. 2018, č. j. 15 C 66/2017-83, řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 59 894 Kč, zastavil (výrok I.), v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 141 735 Kč, žalobu zamítl (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Po skutkové stránce uzavřel, že pověřením ze dne 29. 7. 2016, č. j. 55 EXE 793/2016-16, byl vedením exekuce (k vymáhání pohledávky žalobkyně vůči povinnému P. J. na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. 5. 2016, č. j. 5 C 158/2016-29, jímž byla povinnému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 210 000 Kč s příslušenstvím) pověřen soudní exekutor Mgr. Jan Beneš, Exekutorský úřad Praha – západ. Soudní exekutor vydal k vymožení pohledávky žalobkyně dne 5. 8. 2016 exekuční příkaz (č. j. 191 EX 6982/16-14) srážkami z příjmů u plátce povinného, v tento den však žalovaná nebyla plátcem žádného příjmu povinného. Žalovaná následně rozhodla o zpětném přiznání důchodu povinnému za období od 11. 12. 2012 do 23. 1. 2017 ve výši 609 082 Kč. Soudní exekutor proto žalovanou dne 22. 12. 2016 vyzval k provedení srážek na základě předmětného exekučního příkazu, což žalovaná neučinila a dne 2. 1. 2017 vyplatila doplatek na důchodu povinnému. Počínaje únorem 2017 provádí žalovaná srážky z důchodu povinného, a to na základě exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem dne 23. 1. 2017 pod č. j. 191 EX 6982/16-36. Soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1581/2007, uzavřel, že pokud povinný v den vydání exekučního příkazu srážkami ze mzdy (nebo jiného příjmu) u označeného plátce není zaměstnán, zákonné účinky exekučního příkazu srážkami z příjmů povinného nenastanou a exekuce tak není účinná. Pokud má být pohledávka vymáhána srážkami ze mzdy (nebo jiného příjmu) povinného, musí být v takovém případě vydán nový exekuční příkaz, neboť neúčinným exekučním příkazem příjem povinného nebyl a ani nemůže být postižen a z tohoto důvodu exekuce fakticky zanikla. Opakovaným zasláním shodného exekučního příkazu přitom nemohlo dojít k obnovení jeho účinnosti a žalovaná tak vyplatila doplatek důchodu povinnému v lednu 2017 správně, neboť v tu dobu nebyl důchod povinného postižen žádným účinným exekučním příkazem. Námitku žalobkyně, že žalovaná si měla být exekučního řízení vědoma, neshledal soud relevantní, neboť pokud žalované nebyl doručen účinný exekuční příkaz a zároveň jí povinný nesdělil, že je proti němu exekuční řízení vedeno, neměla žalovaná žádný důvod (a ani povinnost) si aktivně zjišťovat, zda je proti povinnému exekuční řízení vedeno a případně se soudního exekutora dotazovat, zda exekuční řízení nadále trvá. Srážky, které pak žalovaná započala provádět únorem 2017, byly prováděny až na základě druhého exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem dne 23. 1. 2017 pod č. j. 191 EX 6982/16-36. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu částečně co do částky 59 894 Kč zpět, soud v této části řízení zastavil. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 5. 2019, č. j. 15 Co 140/2019-104, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 141 735 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 44 492 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě soud I. stupně při hodnocení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1581/2007, nerespektoval podstatné odlišnosti exekučního řízení vedeného podle exekučního řádu od vykonávacího řízení vedeného podle části VI. o. s. ř. Uvedl, že exekuce vedená podle exekučního řádu je zahájena podáním návrhu u soudního exekutora a následně běží až do svého skončení buď vymožením povinnosti uložené exekučním titulem, nebo zastavením exekuce, přičemž je prováděna na základě exekučních příkazů vydávaných soudním exekutorem dle jeho uvážení o vhodnosti způsobu provedení exekuce. Toto představuje podstatný rozdíl oproti výkonu rozhodnutí dle části VI. o. s. ř., podle které se exekuce nařizuje pouze pro daný konkrétní způsob jejího provedení a pokud tento způsob nevyhovuje, jako např. v případě nařízení exekuce srážkami ze mzdy vůči označenému plátci povinného, který však takovým plátcem není, exekuce vůbec nevznikne. Účinky exekučního příkazu pak mohou zaniknout dvěma způsoby, a to buď zrušením v případě, že podle něj nemá být dále postupováno, nebo jeho označením v oznámení o skončení exekuce. I když označený plátce jiného příjmu v exekučním příkazu takovým plátcem není, neznamená to zánik exekučního příkazu, ale pouze podnět k jeho zrušení. Pokud se však v mezidobí označený plátce jiného příjmu tímto plátcem stane, není třeba vydávat nový exekuční příkaz, neboť dosud vydaný a nezrušený exekuční příkaz může být realizován a bylo by pouze formalistickým požadavkem, aby soudní exekutor musel v této situaci vydat nový exekuční příkaz. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že exekuční řád oproti občanskému soudnímu řádu neobsahuje speciální právní úpravu týkající se účinnosti exekučních příkazů, z čehož vyplývá, že závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1581/2007, jsou platné i pro exekuční řízení vedené podle exekučního řádu. Pokud by v případě, že v exekučním příkazu označený plátce jiného příjmu jím fakticky není, měl tento plátce povinnost realizovat tento exekuční př