Nejvyšší soud 20 Nd 234/2026 – Určení místní příslušnosti

Exekučním návrhem ze dne 29. 1. 2026 se oprávněná domáhá vymožení své pohledávky podle rozhodnutí č. j. ČTÚ-31 966/2025-631/SzS, vydaného Českým telekomunikačním úřadem, odborem pro oblast Praha, dne 10. 11. 2025, pravomocným dne 26. 11. 2025, pověřením soudní exekutorky Mgr. Zuzany Gosamové, Exekutorský úřad Praha 6, vedením exekuce.

Usnesením ze dne 30. 3. 2026, č. j. 15 EXE 746/2026-29, Obvodní soud pro Prahu 8 vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že věc předloží Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne, neboť podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit.

Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný (fyzická osoba) místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný v České republice takové místo pobytu, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – zjistit majetek dlužníka a uspokojit z něj navrhovatele. Není tedy případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle § 105 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“, vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uzavřel, že je-li žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.

Z obsahu spisu vyplývá, že povinný je slovenským státním příslušníkem. Podle exekučního titulu je trvale hlášen na adrese XY. Oprávněná v návrhu na zahájení řízení sice uvedla adresu pobytu povinného XY, ale povinný nebyl dohledán v informačním systému základních registrů ani v evidencích dostupných Ministerstvu vnitra, odboru správních činností, oddělení evidence obyvatel, a současně nejde ani o osobu ve výkonu vazby, trestu ani zabezpečovací detence v ČR. Podle sdělení odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR je však aktuálně nahlášen v cizineckém informačním systému, a to pro období od 22. 2. 2026 do 31. 12. 2026 na adrese ubytovny XY. Nejvyšší soud proto rozhodl podle § 11 odst. 3 o. s. ř. tak, že věc projedná a rozhodne ve výroku uvedený soud, u něhož byla podána žádost o pověření soudního exekutora a nařízení exekuce, který již ve věci též provedl prvotní úkony, a v jehož obvodu se povinný v průběhu řízení přihlásil k pobytu na ubytovacím zařízení pro období od 22. 2. 2026 do 31. 12. 2026.