21 Cdo 11/2019 – Nejvyšší soud

21 Cdo 11/2019-148 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka ve věci úschovy částky 2.001.111,90 Kč, za účasti složitele České insolvenční v. o. s. se sídlem v Hradci Králové, Fráni Šrámka č. 1139/2, IČO 28810341, jako insolvenčního správce dlužníka ISRAMCO CZ, s. r. o., se sídlem  v Hradci Králové, Škroupova č. 441/12, IČO 26006898, navrhovatele Úřadu pro zastupování  státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze, Rašínovo nábřeží č. 390/42 a příjemců 1) WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci , se sídlem v Brně, Kamenná č. 835/13, IČO 25780450, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská č. 5/49, a 2) LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD, reg. č. 4115679, se sídlem 4 Wren Court, New Road, Slough SL3 8JL, Spojené Království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného Mgr. Richardem Merkunem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská č. 316/12, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 0 Sd 33/2014, o dovolání příjemce 2) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. srpna 2018, č. j. 17 Co 102/2018-115, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové  ze dne 5. 1. 2015, č. j. 0 Sd 33/2014-57, které nabylo právní moci (podle potvrzení obsaženého ve spise) dne 30. 1. 2015, byla na návrh České insolvenční v. o. s. jako insolvenčního správce dlužníka ISRAMCO CZ, s. r. o., přijata do úschovy soudu částka 2.001.111,90 Kč. Složitel návrh na přijetí uvedené částky do soudní úschovy ve prospěch příjemců buď společnosti WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci [(příjemce 1)], anebo společnosti LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD [příjemce 2)] zdůvodnil tím, že je insolvenčním správcem dlužníka ISRAMCO CZ, s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Škroupova č. 441, IČO 26006898. Příjemce 1) přihlásil svoji pohledávku ve výši 10. 844.017,97 Kč jako zajištěnou majetkem dlužníka, konkrétně bytovými a nebytovými jednotkami. V průběhu insolvenčního řízení docházelo k postupnému zpeněžení tohoto majetku. Následně insolvenční soud usneseními ze dne 27. 5. 2014, 3. 9. 2014 a 13. 8. 2014 uložil složiteli vydat příjemci 1) výtěžky zpeněžení majetku v celkové výši 2.001.111,90 Kč. Dopisem doručeným dne 29. 8. 2014 bylo složiteli oznámeno příjemcem 2) postoupení zajištěné pohledávky příjemcem 1), které bylo doloženo rozhodčím nálezem ze dne 2. 6. 2014, jímž bylo určeno, že příjemce 2) je ke dni 10. 5. 2013 vlastníkem zajištěné pohledávky. U Obvodního soudu pro Prahu 1 je pod sp. zn. 65 C 101/2014 vedeno řízení o zrušení uvedeného rozhodčího nálezu, a protože je složitel vázán lhůtami stanovenými pravomocnými rozhodnutími insolvenčního soudu, nemůže vyčkávat ukončení sporů o „vlastnictví zajištěné pohledávky“ a zároveň nemůže vyplatit výtěžek zpeněžení příjemci 1), neboť si je vědom spornosti „vlastnického“ práva k pohledávce.  Na podkladě těchto zjištění Okresní soud v Hradci Králové dospěl k závěru, že podmínky pro přijetí částky 2.001.111,90 Kč do soudní úschovy podle § 291 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních byly splněny a rozhodl o přijetí této částky do soudní úschovy ve prospěch některého ze shora uvedených příjemců. Ke složení uvedené částky na účet soudu došlo fakticky již dne 8. 12. 2014. Podáním ze dne 28. 7. 2017 požádal příjemce 2) o vydání předmětu úschovy. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 3. 2018, č. j. 0 Sd 33/2014-97, byl návrh zamítnut s tím, že předmět úschovy nelze vydat pro nesouhlas příjemce 1). Podáním ze dne 4. 4. 2018 požádal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových o vydání předmětu úschovy s tím, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 6 To 48/2016, došlo „k zajištění pohledávek podle § 79e odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „trestní řád“) s tím, že podle ustanovení § 79e odst. 2 trestního řádu toto usnesení…zakazuje příjemci 1) a příjemci 2), aby s těmito pohledávkami nakládali…“. Opatřením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 8. 2017 byl Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových pověřen správou tohoto zajištěného majetku podle ustanovení § 9 zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení.  Součástí zajištění je i úvěrová pohledávka za společností ISRAMCO CZ s. r. o. Navrhl, aby byl vydán předmět úschovy – finanční částka 2.001.111,90 Kč Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracovišti v hlavním městě Praze. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 4. 2018, č. j. 0 Sd 33/2014-107, byl návrh zamítnut s tím, že Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště v hlavním městě Praze byl pověřen správou zajištěného majetku obou příjemců a předmět úschovy „..je soud oprávněn vydat pouze jednomu účastníkovi (příjemci, přihlašovateli) na základě jeho žádosti a to se souhlasem všech ostatních účastníků řízení. Předmět úschovy nelze vydat oběma příjemcům, ale z usnesení o vydání předmětu úschovy musí být zřejmé, kterému z příjemců se předmět úschovy vydává.“. K odvolání navrhovatele Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne ze dne 31. 8. 2018, č. j. 17 Co 102/2018-115, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrhu zcela vyhověl. Vyšel ze závěru, že „…zvláštnost stávajícího procesního stavu je dána okolností, že se odvolatel následně stal ve smyslu § 9 zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení správcem odpovídající pohledávky, ať už je jejím věřitelem příjemce 1) nebo příjemce 2). Svým způsobem lze snad i konstatovat, že tu v jeho osobě vlastně jde „o dva různé správce“ [(totiž správce příslušného majetku příjemce ad 1) a správce příslušného majetku příjemce ad 2)]. Právě (a pouze) tím je, jak odvolatel správně podotýká, v projednávané věci z praktického hlediska logicky vyloučen okresním soudem zmiňovaný postup, předvídaný v § 299 z. ř .s. (nahrazení případného nesouhlasu jednoho z příjemců s požadovaným vydáním soudním rozhodnutím). Zároveň ovšem odvolatel z podstaty pozice správce není oprávněn „rozhodnout“, který z příjemců 1) a 2) je (resp. přesněji v případě, že složením částky 2 001 111,90 Kč dluh zanikl, byl) skutečným věřitelem příslušné pohledávky. Právě tento aspekt věci okresní soud nevzal dostatečně v úvahu. Na odvolateli nelze žádat, aby „v zájmu naplnění pravidel řízení o úschově“ navrhl vydat uschovanou sumu jednomu z obou příjemců a aby s tím jménem druhého příjemce vyslovil souhlas. Je totiž, a to vlastně shodou okolností, povinen konat v zájmu obou, resp. tak, aby práva věřitele dané pohledávky nepozbyl, potažmo aby nebyl v postavení věřitele oslaben, ani jeden z nich (např., ve vztahu k úschově, v důsledku postupu § 301 z. ř .s.). To je jeho klíčová zákonná povinnost (srovnej § 10 odst. 1, zejména jeho písm. b), a odst. 3 zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení), kterou musí soud plně reflektovat a neklást překážky jejímu splnění. A to v dané specifické procesní situaci nelze podle platných procesních pravidel řízení o úschově naplnit jinak, než vyhověním odvolatelovu projednávanému návrhu…“. Proti usnesení odvolacího soudu podal příjemce 2) dovolání. Důvod pro podání dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem, přípustnost dovolání odvíjí od toho, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, zejména potom od rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2915/2006 ze dne 17. 9. 2007, a sp. zn. 26 Cdo 2844/2015 ze dne 16. 12. 2015 v otázce okamžiku zániku pohledávky v případě složení do soudní úschovy a tím i v otázce oprávnění Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových žádat o vydání předmětu úschovy. Dále přípustnost dovolání odvíjí od toho, že dílčí otázka postavení Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových jakožto správce zajištěného majetku „více účastníků, jejichž zájmy jsou v rozporu“ v řízení o vydání předmětu úschovy nebyla doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Z citovaných rozhodnutí dovozuje, že k zániku (části) pohledávky z titulu smlouvy o úvěru ve výši 2.001.111,90 Kč došlo již dne 8. 12. 2014 a tato pohledávka tedy nemohla být předmětem zajištění podle usnesení, vydaného až dne 16. 2. 2017 (neboť do výše předmětných 2.001.111,90 Kč v tom okamžiku již více než 2 roky pohledávka neexistovala) a její správou tedy v návaznosti na to ani nemohl být pověřen Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „Úřad“). Dovozuje, že pověření se vztahuje toliko k té části pohledávky z titulu smlouvy o úvěru, která případně ještě existovala v době vydání usnesení o zajištění, tedy zcela zjevně nikoliv na peněžní prostředky (které nejsou pohledávkou) ve výši 2.001.111,90 Kč, složené v soudní úschově. Tyto peněžní prostředky nikdy předmětem zajištění nebyly resp. není známo, že by o takovém zajištění kdy bylo rozhodnuto. Předestírá, že s Úřadem nemělo být v řízení jednáno jako se „správcem