21 Cdo 1200/2000 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1200/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 5. 2001 Spisová značka:21 Cdo 1200/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1200.2000.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1200/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Města D. proti povinnému J. H., pro 5.000,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí povinného, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 2 E 1821/97, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 1999, č.j. 9 Co 667/99-11, takto : Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Na návrh oprávněného Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 3.2.1998, č.j. 2 E 1821/97-4, nařídil podle „rozhodnutí č.j. 13/97/MŽÚk/Kr ze dne 19.2.1997, které nabylo právní moci dne 12.3.1997\", k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 5.000,- Kč a nákladů tohoto výkonu rozhodnutí 50,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného; zároveň povinnému uložil zaplatit „státu\" poplatek z návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí 300,- Kč do 15 dnů od doručení usnesení, upozornil ho, že nebude-li poplatek zaplacen ve lhůtě, bude ho soud vymáhat, a zakázal mu, aby nakládal s věcmi, které vykonavatel podle usnesení sepíše. K odvolání povinného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 11.8.1999, č.j. 9 Co 667/99-11, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vycházel z toho, že vykonávané rozhodnutí vydal Městský úřad v D. - obecní živnostenský úřad podle ustanovení § 65 odst. 6 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), a že podle ustanovení § 66 odst. 3 téhož zákona jsou pokuty uložené podle tohoto ustanovení příjmem státního rozpočtu České republiky, a živnostenský úřad, který pokutu uložil, je oprávněn ji vybírat a vymáhat. Protože vymáhaná pohledávka je příjmem státního rozpočtu, Město D. nebylo ani účastníkem řízení, v jehož prospěch by bylo povinnému rozhodnutím uloženo vymáhanou pohledávku uhradit. Dospěl proto k závěru, že Město D. není subjektem věcně a místně příslušným k vymáhání předmětné pohledávky; tím je živnostenský úřad, který pokutu uložil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Za nesprávný považuje v prvé řadě závěr odvolacího soudu o tom, že pokuty uložené podle ustanovení § 65 zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), jsou příjmem státního rozpočtu, a namítá, že podle ustanovení § 66 odst. 3 téhož zákona jsou tyto pokuty příjmem státního rozpočtu jen tehdy, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Tímto zvláštním předpisem je zákon č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), který v ustanovení § 23 odst. 1 písm. n) stanoví, že pokuty ukládané obcí jsou příjmem rozpočtu obce. Dovozuje, že pokuty ukládané podle živnostenského zákona směřují do rozpočtu obce nebo do rozpočtu okresního úřadu - státu v závislosti na tom, kdo tyto pokuty ukládá (zda obecní živnostenský úřad jako samostatný odbor obecního úřadu nebo okresní živnostenský úřad jako samostatný referát okresního úřadu). Jestliže v daném případě pokutu uložil Městský úřad v D. - obecní živnostenský úřad, je pokuta příjmem Města D.; odkazuje přitom na „Metodický pokyn č. 20/1996 Ministerstva hospodářství k pokutám ukládaným podle živnostenského zákona\". Oprávněný nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu o tom, že Město D. není subjektem věcně a místně příslušným k vymáhání předmětné pohledávky a že tímto subjektem je pouze živnostenský úřad, který pokutu uložil. Má naopak zato, že kdyby návrh na výkon rozhodnutí podal Městský úřad D. - obecní živnostenský úřad, muselo by být řízení zastaveno pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, spočívající v nedostatku způsobilosti „takového navrhovatele\" být účastníkem řízení; z žádného ustanovení zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, nelze dovodit, že by obecní (městský) úřad jako orgán obce (města), který plní některé úkoly obce (města) v oblasti samostatné působnosti a při výkonu státní správy v přenesené působnosti, byl právnickou osobou (měl právní subjektivitu). Na podporu tohoto svého názoru argumentuje „usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 9 Co 528/94-13 ze dne 29.7.1994\", jímž bylo (v jiné věci) zastaveno řízení o výkon rozhodnutí, kterým byla vymáhána pokuta uložená ve správním řízení, pro nedostatek způsobilosti oprávněného (Městského úřadu D.) být účastníkem řízení. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále je „o.s.ř.\" - (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je i podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, dovolací soud projednal věc bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a po přezkoumání napadeného usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. V posuzovaném případě se oprávněný (Město D.) domáhá nařízení výkonu rozhodnutí vydaného Městským úřadem v D. - obecním živnostenským úřadem dne 19.2.1997, č.j. 13/97/MŽÚk/Kr, kterým byla povinnému za souběžné porušení zákona touž osobou projednané ve společném řízení podle ustanovení § 65 odst. 6 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (za porušení povinností uvedených v ustanovení § 49 odst. 1, § 17 odst. 2 živnostenského zákona), uložena pokuta ve výši 5.000,- Kč, splatná do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí; toto rozhodnutí podle potvrzení na něm vyznačeném nabylo právní moci dne 12.3.1997. Dovolatel především napadá závěr odvolacího soudu o tom, že pokuty uložené podle ustanovení § 65 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), jsou příjmem státního rozpočtu, neboť byl učiněn na základě nesprávného výkladu ustanovení § 66 odst. 3 tohoto zákona. Se závěrem odvolacího soudu, že pokuta uložená povinnému k výkonu navrženým rozhodnutím je příjmem státního rozpočtu České republiky, dovolací soud nesouhlasí. Pokuty podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákonů č. 231/1992 Sb., č. 600/1992 Sb., č. 273/1993 Sb., č. 303/1993 Sb., č. 38/1994 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 136/1994 Sb., č. 200/1994 Sb., č. 237/1995 Sb., č. 286/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 95/1996 Sb., č. 147/1996 Sb. a č. 19/1997 Sb., tj. ve znění účinném do 31.3.1997 (vzhledem k tomu, že rozhodnutí o uložení pokuty bylo vydáno dne 19.2.1997) - dále též jen „živnostenský zákon\", ukládají (srov. § 61 až 63a, § 65, § 71 živnostenského zákona) živnostenské úřady, kterými jsou [srov. § 1 písm. a) až c) zákona č. 570/1991 Sb, o živnostenských úřadech, ve znění zákona č. 286/1995 Sb.] obecní živnostenské úřady jako samostatné odbory pověřených obecních úřadů, okresní živnostenské úřady jako samostatné referáty okresních úřadů a na území hlavního města Prahy samostatné živnostenské odbory pověřených úřadů městských částí. Při rozhodování o uložení těchto pokut postupuje příslušný živnostenský úřad (správní orgán) podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (srov. § 71 živnostenského zákona). Podle ustanovení § 3 písm. b) zákona č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění zákona č. 286/1995 Sb., obecní živnostenský úřad ukládá pokuty za porušení povinností podle živnostenského zákona v oblasti ohlašovacích živností volných, s výjimkou živností provozovaných průmyslovým způsobem a pokut podle ustanovení § 61, § 63a a § 65 odst. 1 živnostenského zákona. 25 Podle ustanovení § 65 odst. 6 živnostenského zákona živnostenský úřad uloží za souběžné porušení zákona touž osobou projednané ve společném řízení sankci podle ustanovení vztahujícího se na porušení nejpřísněji postižitelné