21 Cdo 1331/2011 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1331/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyň a) Ing. P. V. a b) M. H., obou zastoupených Mgr. Václavem Vondráškem, advokátem se sídlem v Praze 3, Jičínská č. 1616/29, proti žalované R. D., zastoupené JUDr. Emilem Švingerem, advokátem se sídlem v Písku, Smetanova č. 78, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a o určení aktiv dědictví, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 263/2009, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 9. dubna 2010 č.j. 9 C 263/2009-127 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. října 2010 č.j. 6 Co 1752/2010-157, takto: I. Řízení o dovolání žalobkyň proti rozsudku okresního soudu se zastavuje. II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Písku dne 14.5.2009 a změněnou se souhlasem soudu domáhaly, aby bylo rozhodnuto, že "se zrušuje podílové spoluvlastnictví k hodnotám vneseným do Sdružení F. H. a žalované a k majetku získanému činností tohoto sdružení", a aby bylo určeno, že "do společného jmění F. H. a žalobkyně M. H. náležel ke dni smrti F. H. nárok na vypořádání zaniklého spoluvlastnictví ve výši určené postupem podle ustanovení § 841 občanského zákoníku", že "vnos F. H. do majetku sdružení činil k datu 1.1.1998 2.663.047,- Kč" a že "podíly na majetku byly pro F. H. 70:30 pro žalovanou". Žalobu odůvodnily zejména tím, že zůstavitel F. H., zemřelý dne 5.2.2007, měl vedle majetku, který byl vypořádán v řízení o dědictví (vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 15 D 73/2007), rovněž firmu "F. H. - IČ: 15801748" a že o tomto majetku se účastnice (jako zůstavitelovy dědičky v řízení o dědictví) neshodly na tom, zda patří do aktiv dědictví. Vzhledem k tomu, že žalovaná nepředložila písemnou smlouvu o sdružení uzavřenou podle ustanovení § 829 a násl. občanského zákoníku, že podle finančního úřadu byl zjištěn pouze poměr v dělení zisku z podnikání "v rozsahu 70% zůstavitel a 30% žalovaná" a že nebyl zjištěn "nějaký majetkový podíl žalované na zásobách", patří podle přesvědčení žalobkyň "firma F. H. - Železářství Písek v celém rozsahu aktiv" do společného jmění zůstavitele a žalobkyně b) [zůstavitelovy manželky] a do dědictví po zůstaviteli. Podle žalobkyň "je smyslem řízení" mimo jiné zjistit, zda vnos F. H. do majetkového sdružení, který je mezi účastníky sporný, činil ke dni 1.1.1998 částku 2.663.047,- Kč a jakým poměrem byly rozdělovány zisky F. H. a žalované. Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 9.4.2010 č.j. 9 C 263/2009-127 zrušil "podílové spoluvlastnictví k majetku získanému činností" zůstavitele F. H., určil, že "do společného jmění manželů F. H. a žalobkyně b) náležel ke dni 5.2.2007 nárok na vypořádání zaniklého rovnodílného spoluvlastnictví F. H. a žalované na majetku získaném výkonem činnosti sdružení F. H. a žalované", a zamítl žalobu o určení, že "se zrušuje podílové spoluvlastnictví k hodnotám vneseným do sdružení F. H. a žalované", že "vnos F. H. do majetku sdružení F. H. a žalované činil k datu 1.1.1998 částku 2.663.047,- Kč", že "do společného jmění F. H. a žalobkyně b) náležel ke dni 5.2.2007 nárok na vypořádání zaniklého spoluvlastnictví F. H. a žalované na hodnotách vnesených F. H. do sdružení F. H. a žalované ve výši určené postupem podle ustanovení § 841 občanského zákoníku" a že "podíly na majetku získaném činností F. H. a žalované činily 70% pro F. H. a 30% pro žalovanou"; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedených důkazů zjistil, že zůstavitel F. H. "podnikal jako osoba samostatně výdělečně činná v oboru obchodní činnosti" a že od 2.1.1998 provozoval svou "obchodní činnost" ve sdružení se žalovanou, vzniklém na základě jejich ústní dohody. Smrtí F. H. došlo podle soudu prvního stupně k zániku sdružení, nezaniklo však spoluvlastnictví zůstavitele a žalované k hodnotám vloženým do sdružení a k majetku získanému společnou činností; nárok na zrušení (a vypořádání) zaniklého spoluvlastnictví proto "přešel na právní nástupce zemřelého účastníka dvoučlenného sdružení". Protože nebylo prokázáno tvrzení žalobkyň, že by F. H. do sdružení vložil jakékoli majetkové hodnoty a že by došlo k oddělení eventuálního vkladu F. H. od jeho ostatního majetku způsobem požadovaným zákonem (žalovaná to nepotvrdila a z provedených důkazů nevyplývá ani to, že by projev vůle k oddělení majetku byl učiněn konkludentně), spoluvlastnictví žalované a F. H. k hodnotám do sdružení vloženým podle soudu prvního stupně nevzniklo; nemohou být tedy důvodné žaloby o zrušení spoluvlastnictví k hodnotám vneseným do sdružení, o určení, že vnos F. H. činil částku 2.663.047,- Kč, a o určení, že do společného jmění manželů F. H. a žalobkyně b) patřil ke dni smrti F. H. nárok na vypořádání spoluvlastnictví k majetkovým hodnotám vneseným do sdružení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázaly, že by se F. H. a žalovaná dohodli o majetku získaném činností na rozdělení podílů v poměru 70:30, soud prvního stupně vycházel z toho, že podíly na majetku získaném činností sdružení jsou stejné. K odvolání žalobkyň Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7.10.2010 č.j. 6 Co 1752/2010-157 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby o určení, že "do společného jmění manželů F. H. a žalobkyně M. H. náležel ke dni 5.2.2007 nárok na vypořádání zaniklého spoluvlastnictví F. H. a žalované na hodnotách vnesených F. H. do sdružení F. H. a žalované ve výši určené postupem podle ustanovení § 841 občanského zákoníku", a ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl, že žalobkyně jsou povinny zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 31.972,80 Kč k rukám advokáta JUDr. Emila Švingera. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že F. H. nevložil - jak tvrdily žalobkyně - do sdružení majetkové hodnoty (zboží v prodejně ke dni 1.1.1998), a že nedošlo ani ke "vnesení majetku pana H. konkludentním způsobem". Protože je třeba "důsledně oddělit, co je vnosem do sdružení a co zůstalo ve výlučném vlastnictví účastníků", a protože nebylo "k 1.1.1998 výslovně panem H. specifikováno, co je v majetku sdružení", nelze ani "ke dni zániku sdružení dovodit, co z toho bylo předmětem vypořádání". Proti rozsudku odvolacího soudu a proti rozsudku soudu prvního stupně (ve výrocích týkajících se nároku na vypořádání zaniklého spoluvlastnictví F. H. a žalované na hodnotách vnesených F. H. do sdružení) podaly žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se závěrem soudů o tom, jak posoudily otázku vrácení hodnot poskytnutých k účelu sdružení podle ustanovení § 841 občanského zákoníku při použití (podle žalobkyň) příliš "formálního výkladu" předání vnosu do sdružení ve smyslu ustanovení § 833 občanského zákoníku. Žalobkyně namítají, že soudy neměly požadovat splnění formálního požadavku uvedeného v ustanovení § 833 občanského zákoníku, neboť tato forma je "předepsána" jen u peněz nebo věcí určených druhově, které se stávají podílovým spoluvlastnictvím účastníků sdružení. Žalovaná - jak vyplynulo z její výpovědi a dalších provedených důkazů - vnesla do sdružení pouze "svůj um a žádný majetek", a proto ve smyslu ustanovení § 833 občanského zákoníku nemohlo vzniknout podílové spoluvlastnictví k věcem vneseným do sdružení. Žalobkyně dále namítají, že zásoby zboží při vzniku sdružení (ke dni 1.1.1998 se jednalo o stav zásob ve výši 2.673,821,- Kč) byly použity pro sdružení, i když nebylo "formálně prokázáno", jakým způsobem byly ve prospěch sdružení poskytnuty. Podle žalobkyň bylo zřejmé, že bylo prodáváno zboží z majetku zůstavitele a že proto dědici zůstavitele mají nárok na vrácení majetkového vkladu do sdružení (resp. na jeho "zařazení do dědictví") ve smyslu ustanovení § 841 občanského zákoníku. Přípustnost dovolání žalobkyně dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, otázku zásadního právního významu spatřují v "posouzení, zda lze ve prospěch sdružení poskytnout peníze a věci určené podle druhu, aniž by došlo k jejich formálnímu předání ve prospěch sdružení způsobem uvedeným v ustanovení § 833 občanského zákoníku, a zda má účastník sdružení v takovém případě nárok na vrácení takto poskytnutých hodnot postupem podle ustanovení § 841 občanského zákoníku", a navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů v napadených výrocích (týkajících se nároku na vypořádání zaniklého spoluvlastnictví F. H. a žalované na hodnotách vnesených F. H. do sdružení) a aby věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán př