21 Cdo 1762/2012 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1762/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy ve věci dědictví po V. Z., zemřelé dne 16. srpna 2002, za účasti F. Z., zastoupeného JUDr. Lukášem Kučerou, advokátem se sídlem v Brně, Bašty č. 413/2, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 59 D 1642/2002, o dovolání F. Z. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. prosince 2010 č. j. 18 Co 78/2010-1285, takto: Dovolání F. Z. se odmítá. Odůvodnění: Řízení o dědictví po V. Z., zemřelé dne 16.8.2002, bylo zahájeno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 27.9.2002 č.j. 59 D 1642/2002-5. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstavitelce byli pověřeni (§ 38 občanského soudního řádu) nejprve JUDr. Marie Matoušková, notářka v Brně, a poté, co jí věc byla podle ustanovení § 175zb odst.1 občanského soudního řádu odňata, JUDr. Lubomír Mika, notář v Brně. Městský soud v Brně usnesením ze dne 30.9.2004 č.j. 59 D 1642/2002-380 rozhodl, že obvyklá cena majetku ve společném jmění zůstavitelky a jejího manžela F. Z., nar. činí 511.802,- Kč, určil, které z věcí ve společném jmění manželů náleží do dědictví a které "zůstávají" manželovi zůstavitelky, a účastníkům této fáze řízení o dědictví po zůstavitelce (tj. manželu zůstavitelky F. Z., a závětnímu dědici F. Z.) uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit "státu na účet Městského soudu v Brně" náhradu nákladů řízení "v částce, která bude určena samostatným usnesením". K odvolání závětního dědice F. Z., Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8.8.2005 č.j. 18 Co 229/2004-433 toto usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že spor mezi manželem zůstavitelky a závětním dědicem o tom, zda bytová jednotka č. 1765/3 v domě v B., zařízení tohoto bytu a chata v H. patří do společného jmění zůstavitelky a jejího manžela, se zatím (podle obsahu spisu) netýká skutkových okolností a že tedy nebylo možné ohledně tohoto majetku postupovat podle ustanovení § 175l odst.1 občanského soudního řádu. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby zjištěné skutkové okolnosti "zhodnotil jako předběžnou otázku" a aby rozhodl, zda uvedený majetek patří nebo nepatří do společného jmění zůstavitelky a jejího manžela F. Z. Městský soud v Brně poté usnesením ze dne 16.10.2007 č.j. 59 D 1642/2002-847 rozhodl že obvyklá cena majetku ve společném jmění zůstavitelky a jejího manžela F. Z., činí 541.943,- Kč, a určil, které z věcí ve společném jmění manželů náleží do dědictví a které "zůstávají ve výlučném vlastnictví" manžela zůstavitelky. Soud prvního stupně dovodil, že mezi manželem zůstavitelky a závětním dědicem je sporné, zda do společného jmění zůstavitelky a jejího manžela náležely finanční hotovost ve výši 59.904,- Kč, elektrický hoblík, nářadí, hoblíky, ponk a zařízení ložnice vyjma lampiček, a ohledně tohoto majetku se "omezil na postup podle § 175k o.s.ř.", tj. na zjištění jejich spornosti. Ohledně bytové jednotky v domě v B. soud prvního uzavřel, že nebyla ke dni úmrtí zůstavitelky součástí jejího společného jmění s F. Z. Při určení výše obvyklé ceny majetku ve společném jmění manželů soud vycházel především ze znaleckých posudků. K odvolání závětního dědice F. Z., Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15.5.2008 č.j. 18 Co 21/2008-954 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dovodil, že spor "ve smyslu ustanovení § 175k odst.3 občanského soudního řádu" vznikl mezi účastníky rovněž o dalších věcech - o osobním automobilu Renault Kanylo SPZ B214814 (správné Renault Kangoo SPZ BZI 4814), o vybudování a zařízení bytu 3+1 a garáže "v domě B.", o vybavení dílny v tomto domě, o vklad a podíl ve firmě RUBIKON a o "vklady" vložené do podnikání sourozenců manžele zůstavitelky - a že ani k tomuto po skutkové stránce spornému majetku nelze při určování obvyklé ceny majetku ve společném jmění manželů a při rozhodování, co ze společného majetku patří do dědictví a co patří manželovi, přihlížet. Při řešení otázky, zda bytové jednotky v domě v B. patřila do společného jmění zůstavitelky a jejího manžela v době smrti zůstavitelky, odvolací soud dospěl k závěru, že se jedná o spor povahy právní, který neodůvodňuje postup podle ustanovení § 175k odst. 3 "ve spojení" s ustanovením § 175l odst. 1 občanského soudního řádu, a (stejně jako soud prvního stupně) uzavřel, že, byl-li F. Z., individuálním členem stavebního bytového družstva pracovníků ve stavebnictví n.p. Pozemní stavby Brno (sloučeného ke dni 30.11.1973 s dalšími družstvy, po poslední změně názvu od 1.10.1975 Mír, stavební bytové družstvo), splňoval pouze on předpoklady zákona č. 72/1994 Sb. pro převod bytové jednotky do vlastnictví a předmětná bytová jednotka proto nemohla být v době smrti zůstavitelky součástí společného jmění zůstavitelky s manželem. Dovolání závětního dědice F. Z., proti tomuto usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 27.1.2010 č.j. 21 Cdo 5217/2008-1093 odmítl. Dovodil, že závěry odvolacího soudu při posouzení otázky, zda předmětná bytová jednotka byla ke dni smrti zůstavitelky součástí společného jmění zůstavitelky s manželem, jsou v souladu s ustálenou judikaturou soudů a že zbývající námitky dovolatele nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Ústavní stížnost podanou závětním dědicem F. Z., proti usnesením dovolacího soudu, odvolacího soudu a soudu prvního stupně Ústavní soud usnesením ze dne 3.6.2010 sp. zn. III. ÚS 1122/10 "pro neopodstatněnost" odmítl. Městský soud v Brně usnesením ze dne 3.12.2008 č.j. 59 D 1642/2002-1070 určil obvyklou cenu majetku zůstavitelky ve výši 273.471,50 Kč, výši dluhů "částkou 0,- Kč" a čistou hodnotu dědictví částkou ve výši 273.471,50 Kč, potvrdil, že majetek zůstavitelky ve výroku usnesení vypočtený nabyl závětní dědic F. Z. "jako jediný dědic", rozhodl o odměně, náhradě hotových výdajů a o náhradě za daň z přidané hodnoty soudních komisařů JUDr. Lubomíra Miky a JUDr. Marie Matouškové s tím, že stanovené částky je povinen zaplatit dědic F. Z., a rozhodl, že "účastník řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení". Na základě zjištění, že zůstavitelka zanechala závěť ze dne 23.7.2002, v níž ustanovila svého syna F. Z. dědicem veškerého svého majetku, že manžel zůstavitelky F. Z. a syn zůstavitelky F. Z. uznali závěť zůstavitelky za pravou a platnou a syn F. Z. dědictví neodmítl, soud prvního stupně dovodil, že syn F. Z. je jediným dědicem zůstavitelky. Při stanovení obvyklé ceny majetku zůstavitelky, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví soud prvního stupně vycházel z pravomocného rozhodnutí o vypořádání společného jmění zůstavitelky a jejího manžela, z výpovědi účastníka řízení a z toho, že "dluhy nebyly zjištěny". Nabytí majetku zůstavitelky soud potvrdil jedinému dědici (závětnímu dědici) F. Z. s tím, že jmenovitě vymezil, jaký majetek a v jaké ceně tento dědic nabyl, a uvedl, že dědic odpovídá za náklady pohřbu zůstavitelky a případné dluhy. K odvolání závětního dědice F. Z., Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9.12.2010 č.j. 18 Co 78/2010-1285 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Při svém rozhodování vycházel z toho, že jediným dědicem zůstavitelky (a jediným účastníkem této fáze dědického řízení) je odvolatel a že bylo pravomocně vypořádáno společné jmění zůstavitelky a jejího manžela F. Z., a dovodil, že rozhodnutími ohledně majetku (o němž bylo rozhodováno), jeho ceny a o jeho rozdělení mezi dědictví a manžela "je soud vázán" a "žádný majetek ve výlučném vlastnictví zůstavitelky nebyl tvrzen ani zjištěn". Odvolací soud shledal správným postup soudu prvního stupně, který "za aktiva dědictví považoval pouze věci a práva, které zůstavitelce připadly ze společného jmění manželů", v ceně tímto rozhodnutím pravomocně určené, a dodal, že "soud v řízení o dědictví se již spornými aktivy a pasívy zabývat nemůže", neboť pro tyto případy stanoví občanský soudní řád v ustanovení § 175y odst. 1 "specielní postup". Námitku odvolatele o "ponížení hodnoty, resp. zhodnocení, některých věcí zůstavitelky" po jejím úmrtí (např. jako důsledek nemožnosti jejich užívání resp. následné zhodnocení v důsledku plynutí času), odvolací soud odmítl s odůvodněním, že obvyklou cenou majetku se rozumí "cena majetku v době smrti zůstavitelky". Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nabytí dědictví závětnímu dědici F. Z., je v souladu s ustanoveními § 481 občanského zákoníku a § 175q odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal závětní dědic F. Z., dovolání (osobně u soudu prvního stupně dne 24.1.2011, doplněné na výzvu soudu podáním, které bylo osobně učiněno u soudu prvního stupně dne 30.5.2012). Odvolacímu soudu vytýká, že mu "přímo na jednání odvolacího soudu" byla zamítnuta žádost o ustanovení advokáta, čímž mu byla odepřena možnost zajistit si zástupce k obraně svých práv, a, přestože na přítomnosti svého zástupce trval, odvolací soud věc p