21 Cdo 1897/2024

Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 3. 2. 2022, č. j. 16 EXE 5920/2013-1272, částečně zastavil exekuci vedenou podle pověření Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 11. 2013, č. j. 16 EXE 5920/2013-29, co do vymožení pohledávky ve výši 33 950,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4,84 % ročně z částky 11 961 416,80 Kč od 26. 5. 2009 do zaplacení (výrok I.), ve zbývajícím návrhy povinných na zastavení exekuce zamítl (výrok II.).

Proti tomuto usnesení podali odvolání oba povinní. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9. 11. 2022, č. j. 20 Co 232/2022-1329, opraveným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2022, č. j. 20 Co 232/2022-1345, usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že se exekuce částečně zastavuje co do částky 326 786,19 Kč, úroku z prodlení z částky 128 556,43 Kč ve výši 19,84 % od 26. 5. 2009 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 4,84 % z částky ve výši 11 832 860,37 Kč od 26. 5. 2009 do zaplacení; ve výroku II. jej změnil tak, že se návrhy povinných, pokud se domáhali zastavení exekuce pro pohledávku 12 560 130,81 Kč, pro úrok z prodlení 15 % z částky 11 832 860,37 Kč od 26. 5. 2009 do zaplacení, pro náklady a náklady exekuce, zamítají.

Povinná 2) navrhla, aby usnesení odvolacího soudu (usnesení ze dne 9. 11. 2022, č. j. 20 Co 232/2022-1329, opravené usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2022, č. j. 20 Co 232/2022-1345) bylo dále ještě opraveno tak, že bude „obsahovat, zda se jedná o úrok denní, měsíční nebo roční“.

Usnesením ze dne 8. 4. 2024, č. j. 20 Co 232/2022-1484, Krajský soud v Praze návrh zamítl s tím, že neshledal důvody pro další opravu původního usnesení.

Proti usnesení podala povinná 2) odvolání, poukazujíc na to, že Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích („usnesení ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 26 Cdo 503/2001, usnesení ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 29 NSČR 163/2016, nebo usnesení ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 29 NSČR 8/2022“) přípustnost odvolání proti takovému usnesení připustil, a navrhla, aby bylo změněno podle jejího původního návrhu.

Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena Okresním soudem v Mělníku, dospěl k závěru, že v daném případě projednání a rozhodnutí o tomto opravném prostředku brání nedostatek funkční příslušnosti.

Odvolání je ve smyslu § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), řádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů pak rozhodují krajské soudy (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) a o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhodují vrchní soudy (§ 10 odst. 2 o. s. ř.). Mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacích soudů, pokud to zákon připouští, je dovolání (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). O dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje podle § 10a o. s. ř. Nejvyšší soud.

Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího není odvolání přípustné, přičemž není rozhodné, zda se jedná o rozhodnutí ve věci samé, anebo o rozhodnutí procesní povahy. Uvedené platí i pro ta procesní rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3295/2010, nebo usnesení ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3776/2020, z recentních rozhodnutí potom usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 20 Cdo 1528/2023).

V posuzovaném případě krajský soud v průběhu odvolacího řízení o odvolání proti usnesení okresního soudu jakožto soudu prvního stupně rozhodl napadeným usnesením o návrhu na opravu svého rozhodnutí. Usnesení krajského soudu vydané v rámci odvolacího řízení je tedy rozhodnutím odvolacího soudu. S ohledem na to, že občanský soudní řád odvolání jako řádný opravný prostředek proti rozhodnutí odvolacího soudu nepřipouští, neupravuje tudíž ani funkční příslušnost soudu k projednání takového odvolání. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je zastavení řízení (srovnej § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.).

Funkčně příslušným k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů je Nejvyšší soud, který je zároveň vrcholným článkem soustavy obecných soudů. Z těchto důvodů je příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení v případě, kdy proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno odvolání. Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů řízení o podaném odvolání pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastavil (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).

Odkazy dovolatelky na výše uvedená rozhodnutí nejsou případné, neboť v těchto usneseních Nejvyšší soud řešil otázku přípustnosti odvolání proti usnesení soudu, který rozhodoval v prvním stupni, nikoliv v odvolacím řízení.