21 Cdo 2053/2004 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2053/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné F. C. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému J. M., zastoupenému advokátem, pro 2.336.384,- Kč s příslušenstvím postižením obchodního podílu povinného, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 50 E 3214/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 2003 č.j. 10 Co 360/2003-63, takto: Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 29. října 2002 č.j. 50 E 3214/2001-44 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Novém Jičíně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Na návrh oprávněné Okresní soud v Novém Jičíně usnesením ze dne 27.11.2001 č.j. 50 E 3214/2001-20 nařídil podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 29.11.1999 č.j. 12 C 137/95-165 \"ve spojení s doplňujícím rozsudkem\" Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 24.2.2000 č.j. 12 C 137/95-179 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.10.2000 č.j. 11 Co 531/2000-193 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 2.336.384,- Kč s 16% úrokem od 27.1.1996 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení ve výši 186.912,- Kč výkon rozhodnutí postižením \"jiných majetkových práv povinného, kterou má povinný za poddlužníkem, a to společností V. T., spol. s r.o.\", a rozhodl, že povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 56.793,- Kč. K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29.8.2002 č.j. 10 Co 754/2002-35 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dovodil, že \"původní věřitelkou povinného\" byla na základě k výkonu navržených rozhodnutí V. M. a že oprávněná prokazovala svou legitimaci k podání návrhu na výkon těchto rozhodnutí fotokopiemi smluv o postoupení pohledávek, z nichž \"vyplývá, že byly uzavřeny mezi V. M. na jedné straně a L. P. na straně druhé dne 17.11.2000 ve smyslu § 524 OZ a mezi L. P. a současnou oprávněnou dne 5.9.2001 rovněž ve smyslu § 524 OZ\". Uvedené fotokopie smluv o postoupení pohledávek však nedokládají přechod práva z V. M. na oprávněnou způsobem uvedeným v ustanovení § 256 odst.1 a 2 o.s.ř., neboť se jedná o \"soukromé listiny\", předložené fotokopie nejsou ověřené a \"stejně tak nejsou ověřené ani podpisy všech zúčastněných\". Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby vyzval oprávněnou k předložení takových listin, které prokazují přechod práva z původní věřitelky V. M. způsobem uvedeným v ustanovení § 256 odst.2 o.s.ř. Okresní soud v Novém Jičíně poté usnesením ze dne 29.10.2002 č.j. 50 E 3214/2001-44 nařídil podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 29.11.1999 č.j. 12 C 137/95-165 \"ve spojení s doplňujícím rozsudkem\" Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 24.2.2000 č.j. 12 C 137/95-179 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.10.2000 č.j. 11 Co 531/2000-193 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 2.336.384,- Kč s 16% úrokem od 27.1.1996 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení ve výši 186.912,- Kč výkon rozhodnutí postižením obchodního podílu povinného v \"obchodní společnosti V. T., spol. s r.o. \" a rozhodl, že povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 56.793,- Kč. K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31.3.2003 č.j. 10 Co 360/2003-63 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů odvolacího řízení 16.711,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud dospěl k závěru, že oprávněná listinami, \"byť by okresnímu soudu byly dodány ve formě opisu a jsou listinami soukromými\", ve smyslu ustanovení § 256 odst.2 o.s.ř. prokázala přechod práva, neboť shoda opisu listin s originálem je ověřena notářem, ověřeny jsou i podpisy postupitelů a postupníků a podle obsahu listin došlo k postoupení pohledávky V. M. vůči povinnému a jeho manželce \"po vydání obou rozsudků Okresního soudu v Novém Jičíně a Krajského soudu v Praze, avšak ještě před nařízením výkonu rozhodnutí\". Protože byly splněny i další předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí, odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí v souladu se zákonem. Námitku povinného, že \"dohodou o narovnání dne 22.11.2000 závazek V. M. zanikl\", a důkazy k tomu nabízené, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že \"mohou sloužit pouze jako obrana povinného proti nařízenému výkonu rozhodnutí v rámci procesního úkonu - návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 268 odst.1 písm.g) o.s.ř.\". Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá v první řadě, že podle rozsudku (správně usnesení) Nejvyššího soudu ze dne 29.4.1998 sp. zn. 2 Cdon 721/97, uveřejněného pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999, musí mít listina prokazující přechod práva ve smyslu ustanovení § 256 odst.2 o.s.ř. povahu veřejné listiny ve smyslu ustanovení § 134 o.s.ř. Ověřování podpisů, které provádějí podle zákona č. 41/1993 Sb. některé obecní úřady, však povahu veřejné listiny nemají; obecní úřad není státním orgánem (a to ani tehdy, když jedná v přenesené působnosti podle ustanovení § 61 zákona č. 128/2000 Sb.) a ověřování podpisů ani do přenesené působnosti obcí nepatří. Názor, podle kterého požadavku na ověření podpisu na listině vyhovuje jeho legalizace podle zákona č. 41/1993 Sb., překračuje podle názoru povinného \"rámec extenzivního výkladu\". Ověření podpisu L. P. na listině datované dnem 5.9.2001 navíc neodpovídá požadavku ustanovení § 4 odst.3 písm.c) zákona č. 41/1993 Sb., podle něhož ověřovací doložka musí obsahovat \"konstatování, že fyzická osoba listinu vlastnoručně před pověřeným pracovníkem podepsala nebo že uznala podpis na listině za vlastní, neboť ověřovací doložka obsahuje obě tyto alternativy a pouhé zatržení jedné z nich dostatečně neprokazuje, která z těchto alternativ platí\". Za veřejnou listinu ve smyslu ustanovení § 134 o.s.ř. nelze považovat podle názoru povinného ani ověření podpisu provedené notářem JUDr. H. Podle ustanovení § 74 odst.2 písm.c) zákona č. 358/1992 Sb. musí ověřovací doložka obsahovat údaj, jak byla zjištěna totožnost žadatele, avšak ověřovací doložky notáře JUDr. H. takový údaj neobsahují, neboť je v nich uvedeno jen to, že \"totožnost byla prokázána zákonným způsobem\", zatímco je zapotřebí, aby v nich byl uveden \"konkrétní způsob, jak totožnost žadatele byla zjištěna\". Povinný dále namítá, že soud musí i v případě, kdy byl doložen přechod práva listinou, na níž byly podpisy řádně ověřeny, zkoumat, zda tyto listiny přechod práva skutečně prokazují. V posuzovaném případě samotné znění listin (především smlouvy o postoupení pohledávek datované dnem 17.11.2000) dokládá, že byly vyhotoveny až po \"vypracování a zažurnalizování\" rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.10.2000 č.j. 11 Co 531/2000-193, tedy nejdříve v lednu 2001. Protože vymáhaná pohledávka zanikla již dnem 22.11.2000, kdy byla uzavřena dohoda o narovnání mezi V. M. na straně jedné a povinným a jeho manželkou na straně druhé, pohledávka již v době uzavření první ze smluv o postoupení pohledávky neexistovala a obě tyto smlouvy jsou podle ustanovení § 37 odst.2 občanského zákoníku neplatné. I když soud před nařízením výkonu rozhodnutí dokazování zásadně neprovádí, není v případě aplikace ustanovení § 256 odst.1 o.s.ř. podle povinného možné \"pominout okolnosti, které takový přechod zpochybňují nebo vylučují\", zejména když ověřovací doložky na smlouvách prokazují jen to, že účastníci smluv prohlásili, že jejich podpis na smlouvách je jejich vlastní, ale neprokazují, že jejich \"prohlášení je pravdivé\". Za správný nepovažuje povinný ani závěr odvolacího soudu, podle kterého námitka, že vymáhaná pohledávka zanikla ještě před uzavřením první z předložených smluv o postoupení pohledávky, může být projednána jen jako návrh na zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst.1 písm.g) o.s.ř. I když uvedený závěr lze \"obecně přijmout\", neplatí tehdy, jestliže \"zaniklé právo je předmětem dalších právních úkonů, z nichž se vyvozuje jeho přechod na subjekt odlišný od subjektu uvedeného v exekučním titulu a tyto právní úkony jsou proto neplatné\", neboť \"z toho musí soud vyvodit důsledky již při zkoumání předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí z hlediska ustanovení § 256 odst.1 a 2 o.s.ř.\". Přípustnost dovolání povinný dovozuje z ustanovení § 238a odst.1 písm.c) o.s.ř. \"ve spojení\" s ustanovením § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, neboť ve věci bylo rozhodnuto v souladu s judikaturou soudů a napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Pro případ, že by dovolací soud \"dovolání připustil\", uvedla, že př