21 Cdo 2178/2004 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2178/2004; 21 Cdo 2238/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 4. 2005 Spisová značka:21 Cdo 2178/2004; 21 Cdo 2238/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.2178.2004.1; ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.2238.2004.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. x21 Cdo 2178, 2238/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. K. proti žalovanému Ú. kraji, o určení trvání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 7 C 169/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. září 2003 č.j. 11 Co 126/2002-101 a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. listopadu 2003 č.j. 11 Co 126/2002-118, takto: I. Usnesení a rozsudek krajského soudu se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. II. Řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku krajského soudu se zastavuje. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 25.8.1998 domáhala, aby bylo určeno, že její pracovní poměr se žalovaným Okresním úřadem v Ú. trvá. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že dne 27.7.1978 uzavřela s \"tehdejším KNV Ú.\" pracovní smlouvu a že po zrušení krajských národních výborů (účinností zákona č. 425/1990 Sb., tedy dnem 24.11.1990) přešla práva a závazky, která měly krajské národní výbory, na okresní úřady v sídlech krajů. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by práva z pracovněprávních vztahů přešla na \"SOU obchodní J.\", a dovozuje, že na požadovaném určení má naléhavý právní zájem, neboť \"Školský úřad J., SOU obchodní J. i žalovaný Okresní úřad v Ú. shodně popírají existenci jejího pracovního vztahu v období od 1.9.1990\" a žalobkyně musí mít \"jistotu, kdo po právu byl jejím zaměstnavatelem v tomto období\". Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 4.10.2001 č.j. 7 C 169/98-86 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť žalobkyně podala žalobu \"až po platně ukončeném pracovním poměru u Středního odborného učiliště v J., který byl právním nástupcem bývalého Krajského národního výboru v Ú.\" (uvedený pracovní poměr skončil dnem 10.2.1994); potvrzuje to též \"rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2.5.1997, který nabyl právní moci dne 25.6.1997\", jímž bylo Střednímu odbornému učilišti obchodnímu se sídlem v J. uloženo, aby žalobkyni vydalo potvrzení o zaměstnání, v němž bude uvedeno, že žalobkyně byla u tohoto učiliště zaměstnána od 28.8.1978 do 10.2.1994, a v jehož odůvodnění je \"řešen i přechod práv a povinností žalobkyně z pracovněprávního vztahu u tehdejšího Krajského národního výboru v Ú. na Střední odborné učiliště obchodní v J.\". Za žalovaného soud prvního stupně považoval - jak vyplývá ze záhlaví a odůvodnění rozsudku - \"Okresní úřad v Ú.\". Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem v průběhu odvolacího řízení usnesením ze dne 2.9.2003 č.j. 11 Co 126/2002-101 rozhodl, že v řízení bude dále pokračováno na straně žalovaného (místo dosavadního žalovaného Okresního úřadu v Ú.) s \"Ú. krajem\". Dospěl k závěru, že okresní úřady skončily ke dni 31.12.2002 svou činnost a že podle zákona č. 290/2002 Sb. přecházejí \"závazky státu na práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů na kraje\". Protože se \"právním nástupcem žalovaného, který zanikl\", stal \"s účinností od 1.1.2002\" Ú. kraj, bylo podle ustanovení § 107 odst.1 o.s.ř. rozhodnuto, že s ním bude v řízení nadále pokračováno jako se žalovaným. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný Ú. kraj dovolání. Namítá, že podle zákona č. 564/1990 Sb. (ve znění účinném ke dni 31.12.2002) přešla na kraje pouze práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, kde zaměstnavatelem byly okresní úřady a jejich zaměstnanci měli sjednáno místo výkonu práce (zařazení) v předškolních zařízeních, školách a školských zařízeních, zřízených podle ustanovení § 14 zákona č. 564/1990 Sb. (ve znění účinném ke dni 31.12.2002), jež neměly ke dni 1.1.2003 právní subjektivitu. Žalobkyně takovým zaměstnancem nebyla a přechod práv a povinností na Ú. kraj nelze dovozovat - jak to učinil odvolací soud - ze zákona č. 290/2002 Sb., který se \"v žádném případě na konkrétní pracovní poměr žalobkyně nevztahuje\". Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil. Krajský soud v Ústí nad Labem poté rozsudkem ze dne 4.11.2003 č.j. 11 Co 126/2002-118 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že pravomocným usnesením ze dne 2.9.2003 č.j. 11 Co 126/2002-101 bylo rozhodnuto, že v řízení bude nadále pokračováno na straně žalovaného s Ú. krajem, a že dovolání podané proti tomuto usnesení nemá \"odkladný účinek\", se ve věci samé ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný Ú. kraj dovolání. Namítá, že podal dovolání proti usnesení ze dne 2.9.2003 č.j. 11 Co 126/2002-101, o němž dosud nebylo rozhodnuto, že v projednávané věci \"nemůže být z důvodů uvedených v tomto dovolání stranou žalovanou\". Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) se nejprve zabýval dovoláním žalovaného, podaným proti usnesení odvolacího soudu ze dne 2.9.2003 č.j. 11 Co 126/2002-101. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Žalobkyně v projednávané věci žalobu o určení trvání pracovního poměru dne 25.8.1998 podala - jak vyplývá z jejího obsahu - proti Okresnímu úřadu v Ú. Okresní úřady byly zřízeny zákonem České národní rady č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, jako správní úřady, které vykonávají státní správu ve svých územních obvodech a kterým může zákon svěřit výkon státní správy i v jiných územních obvodech (srov. § 2 tohoto zákona). Zákon č. 147/2000 Sb., o okresních úřadech, který s účinností ode dne 12.11.2000 nahradil zákon č. 425/1990 Sb., okresní úřady definoval (srov. § 1 odst.1 tohoto zákona) jako správní úřady, které vykonávají státní správu ve správních obvodech, jež se nazývají okresy, a které mohou vykonávat státní správu i ve správních obvodech jiných okresních úřadů, stanoví-li tak zvláštní zákon. Okresní úřady byly podle ustálené judikatury soudů (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 22.4.1998 sp. zn. Cpjn 68/97, uveřejněné pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998) nejen správními úřady, ale i právnickými osobami, jestliže vystupovaly v jiných právních vztazích než které vznikaly při výkonu státní správy. Dnem 1.1.2001 nabyl účinnosti zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, podle kterého se okresní úřady staly organizačními složkami státu (srov. § 3 odst.1 tohoto zákona) a podle kterého jako organizační složky státu nebyly právnickými osobami (srov. § 3 odst.2 větu první tohoto zákona). Ode dne 1.1.2001 proto již nebylo možné považovat okresní úřady za právnické osoby ani tehdy, vystupovaly-li v jiných právních vztazích než které vznikají při výkonu státní správy. V pracovněprávních vztazích to mimo jiné znamenalo, že fyzické osoby u něj působící v pracovním poměru se staly zaměstnanci státu (České republiky) a že okresní úřady jednaly v těchto pracovněprávních vztazích za stát (Českou republiku) jako jeho příslušná organizační složka (srov. též § 8a zákoníku práce). Podle právní úpravy účinné od 1.1.2001 tedy okresní úřady již nevystupovaly v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatelé, ale jako organizační složky státu, příslušné jednat za stát (Českou republiku) jako zaměstnavatele vůči zaměstnancům státu, kteří byli zařazeni k výkonu práce u okresních úřadů. Okr