21 Cdo 2439/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2439/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 8. 2008 Spisová značka:21 Cdo 2439/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.2439.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 22 předpisu č. 40/1964Sb. § 23 předpisu č. 40/1964Sb. § 25 předpisu č. 40/1964Sb. § 35 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. § 463 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. § 463 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. § 467 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. § 482 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. § 25 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. § 28 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. § 39 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. § 24 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. § 28 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 28 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. § 49 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 159 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 238a odst. 1 písm. e) předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 1 písm. e) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 3146/08doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.odmítnuto11.22.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2439/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po P. P., zemřelém dne 8. listopadu 1965, za účasti 1) M. P., 2) M. P., 3) V. Ch., zastoupené advokátkou, 4) JUDr. V. Ch., 5) JUDr. L. Ch., zastoupeného advokátkou, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. D 1223/65, o dovolání V. Ch., JUDr. V. Ch. a JUDr. L. Ch. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. března 2007, č. j. 17 Co 121/2007-58, takto: Dovolání V. Ch., JUDr. V. Ch. a JUDr. L. Ch. se zamítá. Odůvodnění: Řízení o dědictví po P. P., zemřelém dne 8.11.1965 (dále též jen „zůstavitel“) bylo vedeno u tehdejšího Státního notářství v J. (srov. čl. II bod 1 zákona č. 263/1992 Sb.). Státní notářství v J. rozhodnutím ze dne 21.11.1966, č. j. D 1223/65-27, potvrdilo, že dědictví po zůstaviteli sestávající z věcí a jiných majetkových hodnot v rozhodnutí popsaných „nabyla ze zákona podle pravomocné dohody o vypořádání dědictví ze dne 23.5.1966, č. j. D 1223/65-15, pozůstalá dcera M. P.“, s tím, že podle dohody o vypořádání dědictví „zaplatí přejímatelka – pozůstalá dcera M. P. dluhy dědictví a vyplatí na dědickém podílu pozůstalému synovi M. P. částku 2.000,- Kč, splatnou po dvou letech od úmrtí zůstavitele po předchozí půlletní výpovědi, bezúročně“. Odvolání V. Ch., JUDr. V. Ch. a JUDr. L. Ch. podané proti tomuto rozhodnutí státního notářství dne 27.12.2006 Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8.3.2007, č.j. 17 Co 121/2007-58, odmítl. Vycházel ze závěru, že V. Ch. byla účastnicí řízení a státní notářství s ní jako s účastnicí jednalo až do skončení řízení“; že „V. Ch. byla v řízení zastoupena M. P., svým bratrem, jemuž udělila 20.5.1966 plnou moc“; že „státní notářství napadené usnesení tomuto zástupci doručilo“; že usnesení nabylo právní moci 12.12.1966“; že „lhůta k podání odvolání, o níž byli účastníci řízení poučeni, skončila“; že „odvolání V. Ch., předané poště k přepravě 22.12.2006, je opožděné“; že „JUDr. V. Ch. a JUDr. L. Ch., vnuci zůstavitele a děti V. Ch., účastníky řízení tehdy nebyli, státní notářství s nimi správně nejednalo a napadené usnesení jim správně nedoručovalo“; že „M. P. jménem V. Ch. dědictví neodmítl a uzavřel dohodu o vypořádání dědictví“; že „vůlí V. Ch., vyjádřené v plné moci udělené M. P. slovy – dědictví odmítám – bylo dosáhnout toho, aby z dědictví ničeho nenabyla, což se také stalo, nikoli dosáhnout toho, aby dědictví, sestávající ze zemědělské usedlosti, domácího zvířectva, zásob a domácího vybavení, nabyly její dvě nezletilé děti“; že „o tom přesvědčuje i pozdější chování V. Ch.“, když „od skončení řízení vydáním napadeného usnesení do podání odvolání uplynulo téměř čtyřicet let“; že „by bylo logické, aby v případě, že tehdy bylo její vůlí odmítnout dědictví s účinky s tím spojenými, se již dříve jako zákonná zástupkyně nezletilých dětí zajímala o osud jejich podílu na dědictví“; že „V. Ch. platně dědictví po zůstaviteli neodmítla a její děti JUDr. V. Ch. a JUDr. L. Ch. nejsou účastníky řízení a právo podat odvolání nemají“. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali V. Ch., JUDr. V. Ch. a JUDr. L. Ch.. dovolání. Namítají, že „prohlášení M. P. o tom, že jeho sestra V. Ch. dědictví po P. P. neodmítá, je prohlášením za někoho, kdo už nebyl účastníkem dědického řízení, tudíž zcela bez významu a bez účinku, a zároveň se nemohlo jednat o prohlášení za, v té době nezletilé, děti V. Ch., ačkoli se staly ze zákona k témuž okamžiku účastníky předmětného řízení“; že „je zřejmé, že i Státní notářství v Jičíně bylo zcela nepochybně o dětech paní V. Ch., tedy v té době již o dalších účastnících dědického řízení po zůstaviteli P. P., informováno, neboť jiné vysvětlení, proč M. P. v případě V. Ch. po uvědomění o dědických nárocích a poučení podle § 33 not. řádu prohlásil, že ona dědictví neodmítá, neexistuje a existovat nemůže“; že „ačkoli je skutkové zjištění Krajského soudu v Hradci Králové takové, že V. Ch. dědictví odmítla, jsou právní závěry z takového skutkového zjištění zcela v rozporu s právními normami, které bylo a je nutno stále dodržovat v zájmu ochrany dědických práv nezletilých dědiců“; že „listina včetně plné moci se posuzuje vždy podle svého obsahu, z čehož vyplývá, že, obsahovala-li plná moc výslovný projev vůle samotného dědice, že odmítá dědictví, nastupují okamžikem předložení této listiny státnímu notářství do dědického řízení za tohoto dědice jeho potomci, v daném případě nezletilé děti“; že „nezletilé děti dědice, který účinně odmítl dědictví, musí být zastoupeny kolizním opatrovníkem a musí se s nimi od počátku jednat jako s řádnými dědici zůstavitele“; že „odmítnutí dědictví dědice, který má nezletilé děti, vylučuje uzavření dědické dohody mezi tímto odmítnuvším dědicem a zbývajícími dědici, nadto s vyloučením nově nastoupivších potomků, kteří jsou nezletilí“; že „dědická dohoda schválená státním notářstvím nenabude právní moci, pokud státní notářství nerespektovalo rozsah dědiců a účastníků řízení vyplývající z odmítnutí dědictví jednoho z účastníků dědické dohody“; že „plná moc (zmocnění) jednoho z dědiců zaniká okamžikem doručení plné moci státnímu notářství obsahující výslovný projev vůle dědice, že on sám dědictví odmítá, neboť tímto okamžikem přestává být zastoupený dědic účastníkem řízení a současně na jeho místo nastupují jeho potomci“; že „dokud nejsou splněny všechny zákonné předpoklady pro nabytí právní moci rozhodnutí o dědictví, včetně doručení rozhodnutí všem dědicům včetně těch, kteří do řízení nastoupili ex lege okamžikem odmítnutí dědictví, nemůže rozhodnutí o dědictví nabýt právní moci bez ohledu na dobu, která uplynula od vydání rozhodnutí a bez ohledu na doložku právní moci“. Navrhli, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu i rozhodnutí Státního notářství v Jičíně ze dne 21.11.1966, č. j. D 1223/65-27, zrušil a aby věc vrátil Okresnímu soudu v Jičíně k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele [srov. § 106 odst. 3 zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), čl. II bod 2 zákona č. 134/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), čl. III bod 10 písm. b) zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád, čl. II bod 2, část věty před středníkem zákona č. 263/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“, § 873 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů] a zůstavitel P. P., zemřel dne 8.11.1965, řídí se dědění i řízení o dědictví po tomto zůstaviteli i v současné době zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“), zákonem č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád)[dále též jen „not.ř.“] a dovolání je třeba v posuzovaném případě projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami ve lhůtě uvedené v ustanovení