§ 482 občanský zákoník – Pokud je více dědiců, mají se mezi sebou…
Občanský zákoník · 40/1964 Sb. · účinné od 20. 7. 2009 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 482 Občanského zákoníku stanoví, že pokud je více dědiců, mají se mezi sebou dohodnout o vypořádání dědictví u soudu, a soud tuto dohodu schválí, pokud neodporuje zákonu nebo dobrým mravům. Pokud je více dědiců, je pro ně ideální se dohodnout na tom, jak si dědictví rozdělí. (§ 482 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 20. 7. 2009)
Klíčová fakta
- Týká se: soud, dědic
- Judikatura: na § 482 odkazuje 53 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 40/1964 Sb.
(1) Je-li více dědiců, vypořádají se u soudu mezi sebou o dědictví dohodou.
(2) Neodporuje-li dohoda zákonu nebo dobrým mravům, soud ji schválí.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud je více dědiců, je pro ně ideální se dohodnout na tom, jak si dědictví rozdělí.
- Tato dohoda o vypořádání dědictví se předkládá soudu, který ji posoudí.
- Soud schválí dohodu dědiců, pokud je v souladu s platnými právními předpisy a není v rozporu s dobrými mravy.
- Schválená dohoda se stává závaznou pro všechny dědice.
Na co si dát pozor
- Dohoda o vypořádání dědictví nesmí být v rozporu se zákonem (např. nesmí porušovat práva nepominutelných dědiců, pokud by taková práva existovala dle jiných ustanovení).
- Dohoda nesmí odporovat dobrým mravům, což znamená, že by neměla být nespravedlivá, nemravná nebo v rozporu se základními etickými principy společnosti.
- Pokud se dědici nedohodnou, soud rozhodne o nabytí dědictví sám podle prokázaných dědických práv (§ 483).
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 482
Jak soudy aplikují § 482
… Co 452/2014-201, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o tom, že se ve sporném řízení nelze s úspěchem domáhat určení neplatnosti dohody dědiců o vypořádání dědictví pravomocně schválené usnesením soudu vydaným v řízení o dědictví ve smyslu ustanovení § 482 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník [ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“); srov. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník], a to z důvodu, že otázku platnosti takové dohody nemůže soud (soudní exekutor) …
Podle soudu prvního stupně tato dohoda, uzavřená předtím, než dědici před notářem jako soudním komisařem uzavřeli dohodu o vypořádání dědictví s odlišným textem, nepodléhala schválení podle § 482 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen – „obč. zák.“), a je platná.
Zdůraznil, že tato dohoda nepodléhala schválení soudem podle § 482 odst. 2 občanského zákoníku (sc. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "obč. zákoník"), protože se týkala způsobu naložení s již zděděným majetkem, který se zavázala vedlejší účastnice prodat a vyplatit sourozence, proto stěžovatelka a její bratr souhlasili s tím, že byt zdědí vedlejší účastnice.