21 Cdo 2538/2003 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2538/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 5. 2004 Spisová značka:21 Cdo 2538/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.2538.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 7 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 414/04 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2538/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce JUDr. J. K., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu vnitra v Praze 7, Nad Štolou č. 3, o určení trvání služebního poměru, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 C 26/98, o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. dubna 2003 č.j. 35 C 26/98-60 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. června 2003 č.j. 16 Co 128/2003-70, takto: I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. dubna 2003 č.j. 35 C 26/98-60 se zastavuje. II. Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. června 2003 č.j. 16 Co 128/2003-70 se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že jeho služební poměr trvá. Žalobu odůvodnil tím, že rozkazem náčelníka Krajské správy SNB O. ve věcech personálních č. 122/90 ze dne 24.5.1990 byl propuštěn ze služebního poměru příslušníka SNB podle ustanovení § 100 odst. 1 písm. g) zákona č. 100/1970 Sb. Uvedené rozhodnutí však podle jeho názoru vykazuje „právní vady“ a je „v hrubém rozporu s ust. § 101 odst. 1 zák. č. 100/70 Sb. a veškeré písemně předložené závěry žalované ve vztahu k žalobci nemají oporu v zákoně“. S cílem „ukončit služební poměr v souladu s platnými právními normami (zák. č. 100/70 Sb.)“ žalobce podal proti zmíněnému propouštěcímu rozkazu odvolání, které však bylo zamítnuto stejně tak jako jeho návrh ministru vnitra na uplatnění mimořádného opravného prostředku, a „s bezvýsledným účinkem se setkala i jeho snaha o mimosoudní narovnání cestou Vojenské obvodové prokuratury O. i osobní jednání na Inspekci MV ČR“. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25.2.2002 č.j. 35 C 26/98-21 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení 614,- Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že žalobce ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. neprokázal existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť z jeho tvrzení vyplynulo, že se nehodlá k žalované vrátit a pracovat u ní, ale že usiluje pouze o to, „aby služební poměr byl skončen nějakým řádným a zákonným způsobem“. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18.12.2002 č.j. 16 Co 334/2002-58 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že se přes námitku žalované nezabýval tím, zda je k projednání a rozhodnutí této věci dána pravomoc soudu; uložil mu proto, aby v dalším řízení tuto podmínku řízení přezkoumal a teprve poté se eventuelně zabýval věcí samou. Okresní soud v Ostravě nato usnesením ze dne 2.4.2003 č.j. 35 C 26/98-60 řízení zastavil, vyslovil, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena ministru vnitra České republiky, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení 614,- Kč. Soud prvního stupně dovodil, že o uplatněném nároku žalobce soud nemá pravomoc rozhodovat, neboť rozhodování ve věcech služebního poměru přísluší ministru vnitra. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24.6.2003 č.j. 16 Co 128/2003-70 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zdůraznil, že z ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 100/1970 Sb. vyplývá, že jménem Sboru národní bezpečnosti jednali a rozhodovali ve věcech služebního poměru v oborech své působnosti ministři vnitra a v rozsahu jimi stanoveném další služební orgány. Protože žalobcem požadované určení je „nárokem spojeným s existencí samotného služebního poměru, tedy věcí služebního poměru ve smyslu § 2 odst. 2 citovaného zákona, ve kterém rozhoduje ministr vnitra“, a protože „speciální zákonné ustanovení, které by založilo pro tento případ soudní pravomoc ve smyslu § 7 odst. 2 o.s.ř. se v zákoně 100/1970 Sb. nenachází“, soud prvního stupně nepochybil, jestliže řízení zastavil a věc postoupil ministru vnitra České republiky. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu a proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2.4.2003 č.j. 35 C 26/98-60 podal žalobce dovolání. Namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nesouvisí v podstatné části s obsahem spisu, a je rovněž postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Kromě toho odvolací soud v řízení „nepostupoval v souladu s ust. § 213 o.s.ř.“ a jeho rozhodnutí „zcela pomíjí právo žalobce vyjádřit se ke všem navrženým důkazům jen proto, že se jimi okresní soud z důvodu nadbytečnosti nezabýval a odvolací soud bez účasti žalované je rovněž považoval za bezpředmětné“. Žalobce navrhl, aby dovolací soud obě napadená usnesení zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud ČR rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 236 odst. 1 o.s.ř.). Usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2.4.2003 č.j. 35 C 26/98-60 v této věci není rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovémuto rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. § 10a o.s.ř.). Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2.4.2003 č.j. 35 C 26/98-60 zastavil (§ 104 odst. 1 o.s.ř.). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.), zabývaje se dále dovoláním žalobce proti usnesení odvolacího soudu, po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. V posuzované věci se žalobce domáhal žalobou podanou dne 10.12.1993 u Okresního soudu v Ostravě určení, že jeho služební poměr trvá. Opodstatněnost uplatněného nároku spatřoval především v „právních vadách – a tedy i neplatnosti“ rozkazu náčelníka Krajské správy SNB O. ve věcech personálních ze dne 24.5.1990 č. 122/90, jímž byl žalobce propuštěn ze služebního poměru příslušníka SNB podle ustanovení § 100 odst. 1 písm. g) zákona č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti. Protože ze žaloby a z obsahu spisu nepochybně vyplývá, že žalobce, který se souběžně domáhal soudní žalobou též zrušení výše zmíněného propouštěcího rozkazu (řízení o této věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Ca 233/98 bylo usnesením jmenovaného soudu ze dne 11.1.1999, které nabylo právní moci dne 2.2.1999, rovněž zastaveno a věc postoupena ministru vnitra České republiky), v tomto případě nemíní podávat žalobu nebo opravný prostředek ve smyslu ustanovení § 244 a násl. o.s.ř. (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2002), je pro posouzení věci především významné, zda je pro rozhodnutí o tomto nároku uplatněném určovací žalobou podle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. dána pravomoc soudu. Podle ustanovení § 7 odst. 1 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle ustanovení § 7 odst. 2 o.s.ř. (nyní § 7 odst. 3 o.s.ř. ve znění účinném od 1.1.2003, tj. poté, co nabyl účinnosti zákon č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního) jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stano