21 Cdo 2606/2007 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2606/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně E. S., zastoupené advokátkou, proti žalované JUDr. H. Z., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadce H., a.s. v likvidaci, o vyloučení pohledávky ze soupisu konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 58 CmI 21/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. prosince 2006 č.j. 4 Cmo 49/2006-53, takto: Rozsudek vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalovaná zapsala do soupisu konkursní podstaty úpadce H., a.s. v likvidaci, na jehož majetek byl prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14.10.2004 č.j. 39 K 21/2003-99, s odvoláním na ustanovení § 27 odst.5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákona o konkursu a vyrovnání\") pohledávku žalobkyně z titulu \"výplaty zůstatku vkladu na vkladní knížce č. s názvem S. E. ve výši 5.000.020,- Kč s úroky přirostlými k vkladu\" vůči Č. s., a.s., která byla zastavena k zajištění pohledávky Č. k. a. ze smlouvy o úvěru poskytnutého úpadci ve výši 169.186.859,11 Kč. Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 29.3.2005 domáhala vyloučení této pohledávky ze soupisu konkursní podstaty úpadce. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že zástavní smlouva ze dne 28.1.1993, na základě které mělo vzniknout zástavní právo, je neplatná, neboť je \"koncipována jako zástava movité věci - vkladní knížky\", ačkoliv \"vkladní knížka je pouhou listinou osvědčující výši vkladu u peněžního ústavu a nikoliv zpeněžitelnou movitou věcí v hodnotě vkladu\". I kdyby zástavní právo \"k vkladu evidovanému na vkladní knížce\" přesto vzniklo, zástavní smlouva dnem 31.12.2002 zanikla, neboť podle novely zákona č. 21/1992 Sb. se tímto dnem zrušily \"veškeré vkladové vztahy potvrzené vkladními knížkami na doručitele a vkladatelům náleží pouze pohledávka za peněžním ústavem ve výši zůstatku vkladu včetně úrokového příslušenství ke dni zrušení vkladového vztahu\". Zrušením \"vkladového vztahu\" nelze podle názoru žalobkyně rozumět \"pouze změnu práv a povinností z vkladového vztahu a tím připustit transformaci zástavy\", neboť by tím byl \"nepřípustně vykládán zákon ve snaze vyhnout se negativním důsledkům zákona na případnou existenci zástavního práva\". Žalobkyně současně namítla absolutní neplatnost smlouvy o postoupení (\"údajně zástavním právem zajištěné\") pohledávky, uzavřené mezi Č. s., a.s. a Č. k. a. dne 27.12.1994, neboť je v ní neurčitě určena postupovaná pohledávka. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21.11.2005 č.j. 58 CmI 21/2005-28 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedených důkazů zjistil, že žalobkyně u Č. s., a.s. \"založila vkladní knížku\" dne 18.1.1993, kdy na ni vložila počáteční vklad 20,- Kč, a dne 19.1.1993 na ni vložila několika vklady celkem 5.000.000,- Kč, že dne 28.1.1993 požádala o \"vinkulaci\" vkladu ve výši 5.000.000,- Kč a že téhož dne uzavřela \"smlouvu o vinkulaci vkladu na vkladní knížce ve prospěch Č. a.s. jako zástavního věřitele\". I když vkladní knížka \"není cenným papírem, nýbrž jen pouhým potvrzením o přijetí vkladu v určité výši, výkladem projevu vůle (§ 35 odst.2 občanského zákoníku) lze dovodit, že \"účastníci chtěli uzavřít zástavní smlouvu, jejímž předmětem byl vklad na vkladní knížce\". Č. s., a.s. svou pohledávku smlouvou ze dne 27.12.1994 postoupila K. b., s.p.ú., z níž přešla na Č. k. a., a na nabyvatele \"s postoupením pohledávky bylo postoupeno i zástavní právo\". Námitku žalobkyně, že by smlouva o postoupení pohledávky ze dne 27.12.1994 byla pro neurčitost neplatná, soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že účastníkům smlouvy \"bylo zcela jasné\", že byla postoupena též pohledávka Č. s., a.s. za úpadcem identifikovaná úvěrovou smlouvou označenou číslem účtu\". K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13.12.2006 č.j. 4 Cmo 49/2006-53 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit \"zástupkyni žalobkyně advokátce\" na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.014,25 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 27.12.1994 není neplatná z důvodu její neurčitosti; podle jeho názoru je \"její specifikace tak, že postupovaná pohledávka ve výši 225.174.671,90 Kč se sestává z neuhrazeného úvěru a příslušenství, je dostatečně určitá\" a \"číslo uvedené ve smlouvě o postoupení pohledávky\" neoznačuje úvěrovou smlouvu, ale účet, na nějž byl úvěr úpadci poskytován, a \"smlouva o úvěru je tím dostatečně identifikována\". Ve věci zřízení zástavního práva odvolací soud zdůraznil, že dne 28.1.1993 jednak žalobkyně uzavřela \"smlouvu o vinkulaci vkladu na vkladní knížce vedené u Č., a to ve výši 5.000.000,- Kč\", jednak byl sepsán \"zástavní list, v němž žalobkyně jako ručitel dává do zástavy a Č. jako zástavu přijímá vkladní knížku s vkladem ve výši 5.000.000,- Kč a zástava je uložena Č. s tím, že zástavní právo se zřizuje pro pohledávku s přísl. až do výše 260.000.000,- Kč\". I když \"vinkulaci vkladu je možné považovat za způsob zajištění\", nejde o \"zajištění taxativně vymezené v ustanovení § 28 zákona o konkursu a vyrovnání, které by opravňovalo správce konkursní podstaty k postupu podle ustanovení § 27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání\". Listinu označenou jako \"zástavní list\" lze považovat s ohledem na její obsah za zástavní smlouvu, neboť \"vůle smluvních stran směřovala ke zřízení zástavního práva nejen ke vkladní knížce, ale i ke vkladu na ní\". Dispozice s vkladem však \"byla vázána na heslo\", a proto zástavní právo nemohlo, i když vkladní knížka byla předána zástavnímu věřiteli, vzniknout \"účinně dříve, než vkladatel sdělí zástavnímu věřiteli heslo\". I kdyby přesto zástavní právo vzniklo, došlo \"v souvislosti změnou z.č. 126/2002 Sb.\" dnem 31.12.2002 ke zrušení vkladového vztahu \"a tím se změnil charakter vkladové pohledávky\"; žalobkyně \"má namísto toho\" pohledávku na výplatu zůstatku zrušeného vkladu, \"čímž zanikl titul, který byl předmětem zástavy\" a \"právo na vyplacení zůstatku vkladu nezajišťuje pohledávku úvěrového věřitele vůči úpadci\". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá v první řadě, že není správný názor odvolacího soudu, podle kterého zrušením vkladového vztahu ke dni 31.12.2002 \"zanikl titul, který byl předmětem zástavy\". Ze smlouvy o vkladu vzniká vkladateli pohledávka vůči \"peněžnímu ústavu\", která nemohla zaniknout \"v souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 126/2002 Sb.\"; z čl. III tohoto zákona vyplývá, že sice zanikly všechny vkladové vztahy potvrzené vkladními knížkami na doručitele, nezaniklo však \"právo vkladatele na výplatu zrušeného vkladu, a vkladateli tedy \"nemohla zaniknout tímto zákonem pohledávka vůči peněžnímu ústavu\". Podle názoru žalované není v souladu se zákonem ani závěr odvolacího soudu o tom, že zástavní právo nemohlo účinně vzniknout dříve, než vkladatel sdělil zástavnímu věřiteli \"heslo, na něž byla dispozice s vkladem vázána\". Zástavní právo totiž \"nevzniklo jen k samotné vkladní knížce, ale i k pohledávce žalobkyně vůči peněžnímu ústavu\", a vkladní knížka \"je pouze potvrzením o výši vkladu, nikoliv však jediným právním titulem k dispozici s pohledávkou za základem stanovených podmínek\"; disponovat s vkladem tedy může každý, kdo prokáže \"právní titul, který umožňuje se vkladem nakládat\", aniž by musel znát \"heslo\". Žalovaná dále odvolacímu soudu vytýká, že se zabýval \"novým, ničím nedoloženým tvrzením žalobkyně, že knížka byla vázána na heslo\", čímž jí odňal možnost se k tomuto \"novému tvrzení kvalifikovaně vyjádřit\". Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedla, že žalované \"muselo být známo, že dispozice s vkladní knížkou byla vázána na heslo\", a že \"proti porušení svých procesních práv\" měla žalovaná \"protestovat při jednání odvolacího soudu\" a nikoliv až v dovolání. I kdyby zástavní právo ke vkladu žalobkyně u banky skutečně vzniklo, odvolací soud správně dovodil, že dnem 31.12.2002 zaniklo; čl. III zákona č. 126/2002 Sb. nepředstavuje \"jen jakési zúžení vkladového vztahu, kdy vkladatel sice ztratil většinu svých práv a povinností plynoucích mu z vkladového vztahu, ale zůstalo mu právo na vrácení zůstatku vkladu na účtu\", neboť právo na výplatu zůstatku vkladu podle tohoto ustanovení \"je právem novým, vzniklým ke dni účinnosti zákona\", a nemohlo být předmětem zástavního práva ke vkladu žalobkyně u banky. K námitce žalované, že k \"účinnému\" vzniku zástavního práva nebyla potřebná znalost \"hesla, na něž byla dispozice s vkl