21 Cdo 3213/2012 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3213/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 11. 2013 Spisová značka:21 Cdo 3213/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3213.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vydědění Dotčené předpisy:§ 469a odst. 1 písm. d) obč. zák. § 469a odst. 3 obč. zák. § 243b odst. 2 písm. věta před středníkem) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 1. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3213/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce S. D., proti žalovaným 1) M. B., a 2) K. B., oběma zastoupeným JUDr. Janem Luhanem, advokátem se sídlem v Lysé nad Labem, Masarykova č. 1250/50, o určení dědice, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 237/2008, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2011, č. j. 24 Co 430/2011-213, takto: I. Dovolání žalované 2) se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: V řízení o dědictví po M. B., zemřelé dne 12.8.2006, posledně bytem v M., D., Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 21.4.2008, č.j. 24 D 918/2006-101, uložil žalobci, aby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podal u Okresního soudu v Nymburce proti žalovaným 1) a 2) žalobu o určení, že „má po zůstavitelce dědické právo ze zákona a ze závěti“. Vycházel přitom ze zjištění, že zůstavitelka byla rozvedená, měla syna (žalobce) a dvě dcery (žalovanou 1/ a 2/) a pořídila dne 11.9.1986 ve formě notářského zápisu závěť sepsanou na Státním notářství v Nymburce JUDr. Alenou Hájkovou, státní notářkou, v níž ustanovila dědici „veškerého svého jmění“ své děti S. D. a M. B.; že dále zůstavitelka pořídila dne 15.4.1996 listinu o vydědění sepsanou JUDr. Janem Luhanem, advokátem, kterou zůstavitelka vydědila svého syna S. D.; listina o vydědění byla sepsána za účasti dvou svědků JUDr. Jana Luhana, advokáta, a Mgr. Martiny Labutové, advokátní koncipientky. Jako důvod vydědění zůstavitelka uvedla, že syn S. D. „trvale vede nezřízený život“, když „se vyhýbá práci, prostředky na živobytí si opatřuje krádežemi“, že „byl několikrát odsouzen pro trestný čin krádeže, a to již jako mladistvý“ a že „krade i věci rodinných příslušníků“. Protože S. D. v průběhu dědického řízení zpochybnil platnost listiny o vydědění, když namítl, že zůstavitelka „listinu o vydědění vlastnoručně nepodepsala“, že „jednala pod nátlakem svého bývalého manžela K. B.“ a že on „před pořízením listiny o vydědění nevedl nezřízený život“, soud jej vyzval, aby své dědické právo po zůstavitelce uplatnil žalobou. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Nymburce dne 20.9.2008 domáhal, aby bylo určeno, že „je dědicem po M. B., zemřelé dne 12.8.2006“. Uvedl, že „zůstavitelka (jeho matka) zanechala závěť sepsanou dne 11.9.1986 na Státním notářství v Nymburce JUDr. Alenou Hájkovou, státní notářkou, ve které jej a žalovanou 1) ustanovila za dědice veškerého svého jmění“; že „listinou o vydědění ze dne 15.4.1996 sepsanou advokátem JUDr. Luhanem jej pak zůstavitelka vydědila“; že „jako důvod vydědění uvedla, že žalobce vede trvale nezřízený život“, což odůvodnila tím, že „se vyhýbal práci, prostředky na živobytí si opatřoval krádežemi a dopouštěl se trestných činů krádeže proti majetku rodinných příslušníků“; že „tvrzení uvedená v listině o vydědění odmítá“; že „do doby sepsání listiny o vydědění nebyl pro žádný trestný čin pravomocně odsouzen“; že „ze strany zůstavitelky nikdy nebyl učiněn jakýkoli podnět pro zahájení trestního stíhání proti jeho osobě“; že „do doby sepsání listiny o vydědění se nedopouštěl jakýchkoli trestných činů namířených proti majetku zůstavitelky nebo dalších rodinných příslušníků“; že „měl zájem a snahu pracovat“, přičemž „důkazem toho byla jeho evidence v seznamu uchazečů o zaměstnání“, a že vydědění „bylo učiněno pod nátlakem K. B., bývalého manžela zůstavitelky“, když „chování bývalého manžela zůstavitelky bylo důvodem, proč byl nucen ve čtrnácti letech opustit společnou domácnost“, a že „o jednadvacetileté osobě nelze spravedlivě prohlásit, že vede nezřízený život“. Žalované k žalobě uvedly, že „není vyloučeno vydědění potomka, který je v době sepsání listiny o vydědění nezletilý“ a odmítly, že by „tvrzení obsažená v listině o vydědění byla učiněna pod nátlakem bývalého manžela zůstavitelky K. B.“, neboť „při sepsání listiny o vydědění nebyl přítomen“. Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 26.2.2009, č.j. 6 C 237/2008-43, žalobě vyhověl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, zástupci žalobce JUDr. Danielu Volopichovi přiznal odměnu ve výši 11.424,- Kč; uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení „do pokladny Okresního soudu v Nymburce“ částku 10.200,- Kč a soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč. Při hodnocení provedených důkazů vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobce se jako mladistvý „dopouštěl drobných krádeží a uvedeným způsobem si opatřoval prostředky k životu“; že „od roku 1990 byl ve výchovném ústavu“; že „do patnácti let vyrůstal v prostředí nepříznivém pro jeho psychický a citový vývoj“; že „na tomto prostředí se podíleli jeho rodiče, tedy i zůstavitelka“ a že „důsledkem toho byla citová deprivace a psychické problémy, které nepříznivě působily na vývoj osobnosti žalobce a ovlivnily jeho další život“; že „v době do sepsání listiny o vydědění, tj. do 15.4.1996, byl žalobce jen dvakrát odsouzen pro trestný čin krádeže“, přičemž „v jednom případě byl trest zahlazen“; že „v roce 1995 byl několik měsíců zaměstnán“; že žalobce „nekradl věci rodinných příslušníků, protože s nimi nebydlel“ a že „měl zájem pracovat, žít řádným životem a najít si dobrou práci“. Dospěl k závěru, že v daném případě „chybí znak trvalosti nezřízeného života“, neboť „povahu trvalosti nemělo páchání trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen“, „krádeže věcí rodinných příslušníků“ ani „vyhýbání se práci, kterou si žalobce po návratu z výkonu trestu našel a pracoval“. K odvolání žalované 2) Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10.11.2009, č. j. 24 Co 283/2009-77, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dovodil, že „usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 16.5.2008, č. j. 24 D 918/2006-116, o ustanovení zástupce S. D. z řad advokátů pro řízení o projednání dědictví po zůstavitelce M. B.“ nelze považovat „za účinné i pro průkaz zastoupení žalobce ve sporném řízení“ a soudu prvního stupně uložil, aby se v dalším řízení „pokusil o odstranění nedostatku průkazu zastoupení žalobce na základě plné moci, popř. soudního rozhodnutí“. Na to Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 21.6.2011, č.j. 6 C 237/2008-179, žalobě vyhověl a uložil žalovaným 1) a 2) povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů řízení částku 46.686,- Kč a soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč. Poté, co doplnil dokazování soud prvního stupně dospěl ke shodným skutkovým zjištěním i právním závěrům jako ve svém dřívějším rozsudku, totiž zejména, že „žalobce vyrůstal od předškolního věku do svých patnácti let v prostředí nepříznivém pro jeho psychický a citový vývoj“; že „na tomto prostředí se podíleli jeho rodiče, tedy i zůstavitelka“, která při sepsání listiny o vydědění ze dne 15.4.1996 „jednala pod vlivem B. (bývalého manžela), kterého se bála“; že „v době do sepsání listiny o vydědění, tj. do 15.4.1996, byl žalobce jen dvakrát odsouzen pro trestný čin krádeže“, přičemž „v jednom případě byl trest zahlazen“; že „v roce 1995 byl několik měsíců zaměstnán“; že žalobce „nekradl věci rodinných příslušníků, protože s nimi nebydlel“ a že „měl zájem pracovat, žít řádným životem a najít si dobrou práci“. Stejně jako ve svém dřívějším rozsudku dospěl k závěru, že v daném případě „chybí znak trvalosti nezřízeného života“, neboť „povahu trvalosti nemělo páchání trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen“, „krádeže věcí rodinných příslušníků“ ani „vyhýbání se práci, kterou si žalobce po návratu z výkonu trestu našel a pracoval“; své závěry doplnil v tom, že „listina o vydědění je absolutně neplatná podle § 37 odst. 1 OZ, protože nebyla sepsána svobodně, ale v důsledku ovlivňování zůstavitelky B. a pod jeho nátlakem“. K odvolání žalované 2) Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15.12.2011, č. j. 24 Co 430/2011-213, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalovaným 1) a 2) uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v Nymburce „na náhradě nákladů odvolac