21 Cdo 3834/2019 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3834/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 6. 2020 Spisová značka:21 Cdo 3834/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.3834.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zástavní právo Dokazování Dotčené předpisy:§ 358 odst. 1 předpisu č. 292/2013Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 9. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3834/2019-440 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci zástavní věřitelky Hypoteční banky, a. s. se sídlem v Praze 5 – Radlicích, Radlická č. 333/150, IČO 13584324, proti zástavnímu dlužníkovi M. O., narozenému XY, bytem v XY, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 9 C 40/2017, o dovolání zástavní věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. července 2019 č. j. 21 Co 282/2018-408, takto: Usnesení krajského soudu, usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 19. 9. 2018 č. j. 9 C 40/2017-349 a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 3. 2019 č. j. 9 C 40/2017-384 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Znojmě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Zástavní věřitelka se návrhem podaným dne 14. 2. 2017 u Okresního soudu ve Znojmě domáhala, aby soud rozhodl, že se nařizuje soudní prodej zástavy, a to pozemku „parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, bydlení, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č.: XY pro katastrální území XY, Obec: XY“ (dále rovněž jen „předmětná nemovitá věc“), „a to za účelem uspokojení pohledávky zástavní věřitelky ve výši: a) 1 089 957,40 Kč na jistině úvěru, b) 293 870,90 Kč na příslušenství úvěru ke dni 13. 2. 2017 včetně, c) úroku ve výši 9,49 % ročně z částky 1 089 957,40 Kč od 14. 2. 2017 do zaplacení, d) úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 089 957,40 Kč od 14. 2. 2017 do zaplacení, e) náklady řízení o soudním prodeji zástavy“. Návrh zdůvodnila zejména tím, že dne 8. 12. 2008 byla mezi ní a P. F. a A. F. jako úvěrovými dlužníky uzavřena „smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru, reg. číslo: 3100/230881-01/08/01-001/00/R“, na jejímž základě dne 15. 12. 2008 poskytla úvěrovým dlužníkům hypoteční úvěr ve výši 1 225 000 Kč, že úvěroví dlužníci měli provádět pravidelné anuitní splátky k dvacátému dni kalendářního měsíce, přičemž úvěr měl být splacen nejpozději do 20 let od první splátky po poskytnutí úvěru, že v čl. III bodu 1 úvěrové smlouvy byla sjednána úroková sazba ve výši 8,29 % ročně, která byla změněna „oznámením banky ke smlouvě“ ze dne 24. 10. 2013 na 9,49 % ročně, že k zajištění dluhu z úvěrové smlouvy ze dne 8. 12. 2008 byla téhož dne mezi zástavní věřitelkou a úvěrovými dlužníky uzavřena „zástavní smlouva k nemovitosti, reg. číslo: 3100/230881-01/08/01-002/00/R“, na jejímž základě došlo ke zřízení zástavního práva k předmětné nemovité věci ve vlastnictví zástavního dlužníka, že „nejstarší splátka“, která nebyla řádně a včas zaplacena, byla splatná dne 20. 2. 2015, že zástavní věřitelka v souladu s úvěrovou smlouvou vyzvala dne 30. 9. 2015 úvěrové dlužníky k okamžitému splacení celého dluhu, čímž se i dosud nesplatná část dluhu stala zcela splatnou, přičemž výzva k okamžitému splacení dluhu byla rovněž zaslána na vědomí zástavnímu dlužníkovi, že výše splatného dluhu úvěrových dlužníků ke dni 13. 2. 2017 činí 1 383 828,30 Kč a že zástavní věřitelka dne 14. 11. 2016 zaslala zástavnímu dlužníkovi oznámení o započetí výkonu zástavního práva formou soudního prodeje zástavy. Zástavní dlužník zejména namítal, že zástavní věřitelka neosvědčila předloženými listinami skutečnosti rozhodné pro „splnění podmínky“ pro nařízení soudního prodeje zástavy, že zástavní dlužník smlouvu o úvěru ani zástavní smlouvu nepodepsal, „nedal k tomu souhlas a ani o tom nevěděl“, že zástavní smlouva je neplatná a byla uzavřena s nevlastníkem, neboť rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 21 Co 302/2015-290 byl zástavní dlužník určen vlastníkem předmětu zástavy, že dobrá víra zástavní věřitelky v zápis v katastru nemovitostí „nebyla kromě tohoto zápisu vyložena v podáních zástavní věřitelky tak, aby byla zhodnotitelná jak z objektivního hlediska, tak subjektivního hlediska vzhledem k okolnostem tohoto konkrétního případu“, že výše poskytnutého úvěru neodpovídá hodnotě zastavené nemovité věci, že v úvěrové smlouvě jsou P. F. uvedeny nepravdivé údaje zejména o jeho majetku, zaměstnání a příjmech a že „požadavek žalobce je rovněž v rozporu s dobrými mravy“. Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 19. 9. 2018 č. j. 9 C 40/2017-349 návrh zástavní věřitelky zamítl a rozhodl, že se „žalovanému“ nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel mimo jiné ze zjištění, že dne 8. 12. 2008 uzavřeli zástavní věřitelka a úvěroví dlužníci P. F. a A. F. úvěrovou smlouvu pro úvěr ve výši 1 225 000 Kč, že částka byla úvěrovými dlužníky čerpána dne 15. 12. 2008, že k zajištění pohledávky z úvěrové smlouvy byla mezi zástavní věřitelkou a úvěrovými dlužníky dne 8. 12. 2008 uzavřena zástavní smlouva k předmětné nemovité věci a zástavní právo bylo v katastru nemovitostí zapsáno dne 9. 12. 2008, že jako vlastník zastavené nemovité věci byl ke dni 8. 4. 2009 v katastru nemovitostí zapsán úvěrový dlužník P. F., přičemž nabývacím titulem byla kupní smlouva ze dne 5. 5. 2008, a že rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 22. 10. 2015 č. j. 23 C 38/2011-262, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2016 č. j. 21 Co 302/2015-290, bylo pravomocně určeno, že M. O. (zástavní dlužník) je výlučným vlastníkem předmětné nemovité věci, neboť kupní smlouva ze dne 5. 5. 2008 je „absolutně neplatná a nemohla vyvolat žádné právní následky a nemohlo dojít ani k přechodu vlastnického práva na P. F.“, protože „P. F. nejednal ve styku s M. O. poctivě, vmanipuloval ho do situace, kdy M. O. v důvěře jednal ke své újmě“ a uzavřel kupní smlouvu na předmětnou nemovitou věc s tím, že mu bude do tří dnů „vrácena“, přičemž jeho vůle nesměřovala k převodu předmětné nemovité věci (nebyla vážná). Dále vycházel ze zjištění, že zástavní dlužník byl ke dni 26. 10. 2016 zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětné nemovité věci, že úvěroví dlužníci neuhradili řádně a včas dluh a že zástavní věřitelce tak vzniklo právo uspokojit svou pohledávku za zástavními dlužníky soudním prodejem zástavy. Soud prvního stupně dovodil, že kupní smlouva jako právní důvod převodu vlastnictví s účinky „ex tunc“ odpadá, že se proto „kupující-úvěrový dlužník P. F. ve skutečnosti nestal vlastníkem“ předmětné nemovité věci a že ji tedy zástavní smlouvou dal do zástavy někdo, kdo nebyl jejím vlastníkem. Zdůraznil, že dobrá víra zástavního věřitele „má význam, jak vyplývá z § 161 odst. 1 Obč. z., jen je-li zástavou cizí movitá věc“ a že byla-li dána do zástavy cizí nemovitá věc bez souhlasu vlastníka, je vyloučeno platné zřízení zástavního práva, i kdyby zástavní věřitel byl v dobré víře, že zástavce byl oprávněn nemovitou věc zastavit. Soud prvního stupně uzavřel, že nejsou splněny všechny podmínky pro nařízení soudního prodeje nemovitosti, neboť ten, jehož vlastnictví se s účinky „ex tunc“ znovu obnovilo z důvodu absolutní neplatnosti smluv o převodu vlastnictví, je vlastníkem věci ve stejné podobě, jako by ke kupní smlouvě nikdy nedošlo, přičemž ten, vůči němuž nepůsobí zástavní právo, nemá postavení zástavního dlužníka a věc není zatížena zástavním právem. Usnesením ze dne 28. 3. 2019 č. j. 9 C 40/2017-384 soud prvního stupně rozhodl, že zástavní věřitelka je povinna „nahradit žalovanému na účet České republiky – Okresního soudu ve Znojmě na nákladech řízení částku ve výši, jak bude uvedena v samostatném usnesení o přiznání náhrady nákladů řízení ustanovenému zástupci JUDr. Janě Piglové“. K odvolání zástavní věřitelky a zástavního dlužníka Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 7. 2019 č. j. 21 Co 282/2018-408 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že zástavní věřitelka je povinna zaplatit zástavnímu dlužníkovi na účet České republiky – Okresního soudu ve Znojmě na nákladech odvolacího řízení částku ve výši, jak bude uvedena v samostatném usnesení. Dovodil, že v řízení byla osvědčena zajištěná pohledávka i osoba zástavního dlužníka, že podle závěrů vyplývajících z rozsudků Okresního soudu ve Znojmě ze dne 22. 10. 2015 č. j. 23 C 38/2011-262 a Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2016 č. j. 21 Co 302/2015 je kupní smlouva uzavřená dne 5. 5. 2008 mezi nynějším zástavním dlužníkem M. O. a P. F. absolutně neplatná a že i v případě zástavní smlouvy se jedná o smlouvu