Z rozhodnutí: Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci dědictví po E. T., za účasti 1) M. T., 2) I. T., 3) J. S. a 4) E. T., zastoupeného JUDr. Milanem Holomkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín č. II/385, a 5) M. K., zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavs…
21 Cdo 3977/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci dědictví po E. T., za účasti 1) M. T., 2) I. T., 3) J. S. a 4) E. T., zastoupeného JUDr. Milanem Holomkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín č. II/385, a 5) M. K., zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská č. 316/12, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 19 D 24/2006, o dovolání M. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. prosince 2009 č.j. 18 Co 373/2008-343, takto:
I. Dovolání M. K. se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Řízení o dědictví po E. T., bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Třebíči dne 25.1.2006 č.j. 19 D 24/2006-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byl pověřen JUDr. Miroslav Michálek, notář v Třebíči (§ 38 o.s.ř.).
Okresní soud v Třebíči usnesením ze dne 30.9.2008 č.j. 19 D 24/2006-276 určil obvyklou cenu zůstavitelova majetku ve výši 5.998.855,- Kč, dluhy zůstavitele ve výši 688.396,75 Kč a čistou hodnotu dědictví ve výši 5.310.458,25 Kč, potvrdil, že z majetku zůstavitele nabývají dědic ze závěti M. T. "id. 5/48 nemovitostí v k.ú. Třebíč" (v usnesení blíže popsaných), dědička ze závěti I. T. "id. 5/48 nemovitostí v k.ú. Třebíč" (v usnesení blíže popsaných) a "id. 5/6" movitých věcí (v usnesení blíže popsaných), dědička ze závěti J. S. "2878,3847 ks podílových listů zahraničního podílového fondu KBC Multi Cash ČSOB CZK Kap ISIN BE 0173476400, Československá obchodní banka, a.s.", "id 5/6 zůstatků" na účtu disponibilních prostředků, na termínovaných vkladech a na běžných účtech (v usnesení blíže popsaných), "finanční hotovost" a "id. 5/6" movitých věcí a pohledávek (v usnesení blíže popsaných) a "neopomenutelná dědička ze zákona" M. K. "id. 2/48 nemovitostí v k.ú. Třebíč" (v usnesení blíže popsaných), "id 1/6" movitých věcí (v usnesení blíže popsaných), "575,6770 ks podílových listů zahraničního podílového fondu KBC Multi Cash ČSOB CZK Kap ISIN BE 0173476400, Československá obchodní banka, a.s." a "id. 1/6 zůstatků" na účtu disponibilních prostředků, na termínovaných vkladech a na běžných účtech (v usnesení blíže popsaných) a "finanční hotovost" a "id. 5/6" movitých věcí a pohledávek (v usnesení blíže popsaných), a rozhodl, že "neopomenutelný zákonný dědic" E. T. "z dědictví neobdrží nic", neboť "jeho dědický podíl byl zcela vyčerpán darem v podobě id. 1/2 nemovitostí v k.ú. Třebíč, zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 7386 pro obec a k.ú. Třebíč, dle darovací smlouvy ze dne 26.7.1995, v hodnotě ke dni darování 6.323.830,- Kč"; současně určil, že odměna, náhrada hotových výdajů a náhrada za daň z přidané hodnoty soudního komisaře JUDr. M. M. činí celkem 60.409,- Kč, vyslovil, že ji soudnímu komisaři zaplatí M. T. ve výši 14.161,- Kč, J. S. ve výši 20.621,- Kč, M. K. ve výši 10.068,- Kč a I. T. ve výši 15.559,- Kč, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O dědickém právu soud prvního stupně zjistil, že zůstavitel E. T., který zemřel jako vdovec a měl tři děti (E. T., M. K. a E. T.), pořídil dne 4.8.1999 formou notářského zápisu závěť a listinu o vydědění, v níž ustanovil dědici svých nemovitostí M. T. a I. T. (své vnuky), dědičkou svého bytového zařízení I. T. a dědičkou "případného dalšího svého majetku" J. S. (svoji "přítelkyni") a v níž vydědil všechny své děti, přičemž důsledky vydědění obou dcer výslovně vztáhl na jejich potomky. Vzhledem k tomu, že pravomocnými rozsudky Okresního soudu v Třebíči ze dne 28.3.2007 č.j. 6 C 205/2006-54 a ze dne 28.3.2007 č.j. 6 C 159/2006-39 bylo určeno, že E. T. a M. K. jsou zůstavitelovými dědici, že E. T. své dědické právo u soudu žalobou neuplatnila, ačkoliv k tomu byla vyzvána postupem podle ustanovení § 175k odst.2 o.s.ř., že I. T., M. T. a E. T. dědictví neodmítli, že k odmítnutí dědictví M. K. se ve smyslu ustanovení § 465 občanského zákoníku nepřihlíží, jsou dědici zůstavitele ze závěti J. S., I. T. a M. T. a ze zákona "v rozsahu povinného dílu ve smyslu ustanovení § 479 ve spojení s ustanovením § 473 občanského zákoníku" E. T. a M. K. Při stanovení výše tzv. povinného dílu soud prvního stupně přihlédl "ke všem dětem, resp. potomkům zůstavitele, bez ohledu na skutečnost, že z nějakého zákonem stanoveného důvodu dědictví nenabývají (nedědí)", tedy i k "platně vyděděné" dceři zůstavitele E. T., a dovodil, že podíly neopomenutelných dědiců E. T. a M. K. činí u každého z nich 1/6 "celého dědictví". Z výsledků řízení soud prvního stupně dále zjistil, že zůstavitel darovací smlouvou ze dne 26.7.1995 (s právními účinky vkladu "za života zůstavitele") daroval E. T. "id. 1/2 nemovitostí v k.ú. Třebíč zapsaných na LV č. 7386 pro obec a k.ú. Třebíč" v hodnotě ke dni darování 6.323.830,- Kč. Protože se "nemohlo jednat o obvyklé darování" a protože E. T. dědí ze zákona (jako neopomenutelný dědic), soud prvního stupně provedl "z úřední povinnosti" zápočet tohoto daru na jeho dědický podíl a uzavřel, že tzv. povinný díl E. T. tím byl "zcela vyčerpán" a že E. T. proto "z dědictví neobdrží nic". Protože není - s ohledem na smysl ustanovení § 484 občanského zákoníku - přípustné, aby k uspokojení podílu jednoho z neobdarovaných (neopomenutelných) dědiců byly "kráceny" podíly ostatních neobdarovaných (závětních) dědiců, tzv. povinný díl M. K. se zápočtem daru na dědický podíl E. T. podle názoru soudu prvního stupně "nezvětšil" a činí (bez ohledu na provedený zápočet) 1/6 "celého dědictví".
K odvolání M. K. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3.12.2009 č.j. 18 Co 373/2008-343 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud s poukazem na ustanovení § 460 občanského zákoníku se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že při stanovení tzv. povinného dílu neopomenutelných dědiců je třeba "přihlížet ke všem potomkům zůstavitele", i když "z nějakého zákonem stanoveného důvodu dědictví nenabývají (nedědí)", neboť rozhodný je stav v době smrti zůstavitele (počet jeho potomků - dědiců ze zákona v první dědické skupině podle ustanovení § 473 občanského zákoníku, kteří "by dědili, kdyby zůstavitel nepořídil závěť nebo vydědění"), na "velikost podílů neopomenutelných dědiců nemůže mít vliv skutečnost, že se v řízení o dědictví pokračuje bez zřetele na dědice, který ve stanovené lhůtě nepodal žalobu k uplatnění svého dědického práva", a podíl neopomenutelného dědice, který nedědí, "nezpůsobuje neplatnost závěti zůstavitele (v příslušném rozsahu)"; podíly neopomenutelných dědiců E. T. a M. K. proto činí u každého z nich 1/6. Námitku odvolatelky o nesprávné aplikaci ustanovení § 484 občanského zákoníku odvolací soud s odůvodněním, že - i když tzv. kolační podstata činí 12.322.685,- Kč a jedna šestina z ní 2.053.780,23 Kč - nemůže neopomenutelná dědička M. K. obdržet z dědictví částku 2.053.780,83 Kč, neboť "to není hodnota 1/6 reálného majetku" nacházejícího se v dědictví, nýbrž částka "fiktivní", stanovená "pouze za účelem provedení započtení daru na dědický podíl E. T."; podíl M. K. ve výši 1/6 obvyklé ceny "reálných" aktiv dědictví proto činí 999.809,- Kč. Postup soudu prvního stupně při provedení zápočtu na dědický podíl E. T. a při stanovení dědických podílů ostatních dědiců označil odvolací soud za správný, odpovídající ustanovení § 484 občanského zákoníku a ustálené soudní praxi.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala M. K. dovolání. Namítá, že soudy provedený výklad ustanovení § 479 občanského zákoníku je nesprávný, neboť "je v rozporu s jazykovým a historickým výkladem", "nemá oporu v textu zákona" a "zákon nepřípustně dotváří"; poukazuje zejména na výpočet tzv. povinného dílu podle právní úpravy obsažené v Obecném zákoníku občanském, když podle ustanovení § 767 O.z.o. "kdo se zřekl dědického práva, kdo jest podle předpisů obsažených v osmé hlavě z dědického práva vyloučen nebo po právu vyděděn, nemá nároku na povinný díl a při vyměření jeho hledí se naň tak, jako kdyby ho vůbec nebylo", a dovozuje, že podstata institutu tzv. povinného dílu se od té doby "nijak nezměnila"; soudy proto neměly při stanovení jejího tzv. povinného dílu přihlížet k vyděděné dceři zůstavitele E. T. a podíl dovolatelky měl správně činit 1/4 "celého dědictví". Smyslem zápočtu na dědický podíl podle ustanovení § 484 občanského zákoníku je "snížit majetkové disproporce mezi dědici, mají-li svůj původ v majetkových zdrojích plynoucích od zůstavitele", a zákon nestanoví, že by měl mít vliv pouze na postavení "některých skupin dědiců". Protože se zápočet provádí ve prospěch všech dědiců, je třeba podíl "uvolněný po dědici, na jehož podíl je započítáváno", poměrně rozdělit mezi všechny zbývající dědice, včetně dědiců neopomenutelných; takovým postupem nemohou být závětni dědici "žádným způsobem kráceni". Závěr soudů, podle něhož je platná závěť zůstavitele v části, v n